65 C 9/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Drahorádovou ve věci žalobce:Jméno žalobce., IČO IČO žalobce, sídlem Adresa žalobce, zastoupený advokátkou Jméno advokátky, sídlem Adresa advokátky proti žalovaný:Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného, trvale bytem Adresa žalovaného - o zaplacení 72 796,00 Kč s příslušenstvím (úvěr)

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhá na žalovaném zaplacení a) částky 43 569 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 59 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 2 580,44 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 57 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 583,19 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 57 069,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 19,94 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 56 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 632,32 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 55 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 582,30 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 53 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 523,88 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 52 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 495,72 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 51 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 612,34 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 50 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 565,12 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 49 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 571,56 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 48 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 509,10 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 47 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 465,36 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 46 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 536,91 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 45 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 493,52 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 44 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do datum ve výši 1 339,02 Kč a zákonný úrok prodlení z částky 43 569,00 Kč ve výši 12,75% ročně od datum do zaplacení b) částky 29 227,99 Kč c) úroku ve výši 31,92 % p.a z částky 53 336,14 Kč od datum do datum ve výši 1 105,20 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 53 336,14 Kč od datum do datum ve výši 2 280,20 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 53 072,22 Kč od datum do datum ve výši 558,40 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 52 072,22 Kč od datum do datum ve výši 513,60 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 50 072,22 Kč od datum do datum ve výši 461,16 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 49 072,22 Kč od datum do datum ve výši 435,78 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 48 072,22 Kč od datum do datum ve výši 537,54 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 47 072,22 Kč od datum do datum ve výši 495,36 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 46 072,22 Kč od datum do datum ve výši 499,95 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 45 072,22 Kč od datum do datum ve výši 444,60 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 44 072,22 Kč od datum do datum ve výši 405,72 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 43 072,22 Kč od datum do datum ve výši 467,28 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 42 072,22 Kč od datum do datum ve výši 428,73 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 41 072,22 Kč od datum do datum ve výši 1 161,86 Kč, úroku ve výši 12,75 % p.a z částky 40 072,22 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 177 523,20 Kč, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou podanou u Okresního soudu v adresa dne datum domáhal na žalovaném zaplacení částky 43 569 Kč s příslušenstvím z titulu neplaceného úvěru poskytnutého žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum. Dále požadoval na žalovaném zaplacení smluvní pokuty ve výši 29 227,99 Kč a náhradu nákladů řízení.

2. Žalovaný se k žalobě ve lhůtě stanovené soudem nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. Na jednání soudu se bez omluvy nedostavil.

3. Z listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Žalovaný uzavřela se žalobcem smlouvu o úvěru a zavázal se uhradit žalobci poskytnutou částku, sjednaný úrok, popř. další platby spojené s případným prodlením žalovaného se splácením úvěru (smluvní pokuta). Poskytnutí částky v celkové výši 83 000 Kč je prokázáno dokladem o vyplacení úvěru, sdělením právnická osoba. a výpisem z účtu žalovaného.

4. Soud je toho názoru, že poskytovatel úvěru nezkoumal úvěruschopnost žalovaného řádně a důkladně. Soud vyzval na jednání žalobce ve smyslu § 118a odst. 1, 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), aby doplnil tvrzení a označil důkazy k prokázání tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před poskytnutím úvěru. Žalobce v rámci podání ze dne datum vesměs znovu odkázal na listiny, které již byly součástí spisu, a to na kopii občanského průkazu žalovaného, hodnocení klienta, výpisu NRKI, výpisu poplatků, prohlášení klienta, předsmluvní formulář, výpisu z registru SOLUS, kartu klienta, přehled transakcí – příjmu žalovaného. Nově pak předložil k dříve sjednané smlouvě o úvěru (z února 2022) výpis z účtu o výplatě úvěru ve výši 100 000 Kč a kartu klienta.

5. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou proto, že ze strany poskytovatele úvěru, tj. ze strany žalobce, nedošlo k pečlivému posouzení schopnosti žalovaného úvěr splácet. Žalobce dle svého tvrzení z dokladů o příjmech zjistil celkové měsíční příjmy žalovaného, celkové měsíční výdaje i volné zdroje ke splácení, další informace získal z registrů – insolvenčního rejstříku, registru SOLUS, NRKI. U dalších výdajů vycházel žalobce de-facto z tvrzení žalovaného. K tomuto žalobce předložil listiny specifikované v odstavci 4 tohoto rozsudku. Z těchto listin vyplývá, že žalovaný byl zaměstnán s měsíčním příjmem cca 22 179 Kč. Jeho výdaje měly činit celkem hodnota Kč, když z toho splátky z předchozího úvěru poskytnutého žalobcem měly činit 5 175 Kč, životní minimum činilo 4 250 Kč a částka 3 568 Kč měla zahrnovat nájemné a inkaso. K tomuto si žalobce od žalovaného však nenechal předložit ničeho. Žalobce sám uvedl, že si ověřil, že žalovaný je majitelem bankovního účtu, od žalovaného však nepožadoval žádný výpis z tohoto účtu, aby získal lepší přehled o nákladech žalovaného a jeho celkové majetkové situaci. Kdyby tak učinil, musel by zjistit, že na konci měsíce května 2022 hospodařil žalovaný se záporným zůstatkem - 3 962,65 Kč, tedy se zůstatkem, který by nepokryl sjednanou splátku úvěru. Z těchto výpisů by dále žalobce zjistil, že žalovaný v této době (minimálně od března 2022 do června 2022 včetně) splácel, vyjma úvěru poskytnutého žalobcem v únoru 2022, další 4 úvěry, kdy k datum činila nesplacená jistina všech těchto úvěrů částku 516 796,51 Kč. Měsíčně na splátky těchto úvěrů uhradil 9 601,21 Kč. Dohromady tak na splátkách úvěru (včetně úvěru od žalobce poskytnutého v únoru 2022) hradil žalovaný měsíčně 14 776,21 Kč. Společně s výdaji na bydlení (vycházeje z hodnocení klienta) 3 568 Kč a životním minimem 4 250 Kč, by výdaje žalovaného činily 22 594,21 Kč, tedy částku přesahující příjem žalovaného. Posouzení schopnosti klienta splácet spotřebitelský úvěr je však nutno chápat jako takovou činnost, jejímž cílem je zjištění, zda spotřebiteli v závislosti na frekvenci splácení zbude v jeho osobním případně v domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl bez jakýchkoliv problémů a omezení zaplatit splátku v dohodnuté výši. To podle názoru soudu žalobce učinil chybně, nedostatečně. Důkazy, které by prokazovaly tvrzení žalobce o řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného úvěr splatit, žalobce nepředložil. Z tohoto důvodu považuje soud úvěrovou smlouvu za neplatnou. Soud si je vědom toho, že žalovaný na úvěr uhradil celkem hodnota Kč (1 Kč pak byla žalovaným uhrazena dne datum). Z karty klienta však vyplynulo, že žalovaný na úvěr uhradil řádně pouze 9 splátek (ze 43 splátek), a to v období měsíců července 2022 až března 2023. Poté již splátky hradil s prodlením nebo vůbec. Z tohoto důvodu soud na daný případ nemůže aplikovat ani závěry Nejvyššího soudu vyjádřené v jeho rozsudku ze dne datum, č. j. 33 Cdo 1819/2023-133, a to, že „pro závěr, zda smlouva o spotřebitelském úvěru je smlouvou neplatnou, nepostačuje jen samo zjištění, že poskytovatel řádně neposoudil úvěruschopnost spotřebitele. Je to proto, že samo zjištění, že poskytovatel v procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, nemusí vždy nutně znamenat, že spotřebitel není schopen úvěr splácet. Pokud tedy například spotřebitel úvěr splatí a vyjde-li následně najevo, že věřitel při procesu posouzení úvěruschopnosti pochybil, může se důsledek v podobě uvedené zákonné sankce (neplatnosti smlouvy) projevit pouze tehdy, bude-li postaveno najisto, že zde byly důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet.“ 6. Žalobce si tedy počínal nezodpovědně, když finanční situaci žalovaného posoudil jako situaci, za které bude žalovaný schopen podmínky úvěrové smlouvy plnit. Neplatnost smlouvy je důsledkem porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Dle názoru soudu jde o neplatnost absolutní podle § 588 o.z., vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek. V případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není totiž neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se otázkou platnosti smlouvy i bez návrhu žalovaného.

7. Soud posuzoval nárok žalobce podle následujících ustanovení.

8. Podle § 86 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do datum před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle § 86 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel ve znění účinné do datum při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 z.č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru ve znění účinné do datum poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 87 odst. 2 z.č. 257/2016 Sb. ve znění účinné do datum je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Podle § 2991 odst. 1 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získal majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. V daném případě soud dovodil, že žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalované, respektive toto neposoudil s náležitou pečlivostí. Žalobce zkoumal úvěruschopnost žalované značně formálně. Zkoumání úvěruschopnosti žalované považuje soud za formální a nedostatečně pečlivé. Takový postup tedy vede k neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy.

14. Soud vzal v úvahu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem (odst. 1). Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům (odst. 2). Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit (odst. 3). Při výkladu konkrétního ustanovení zákona lze k závěru o jeho smyslu a obsahu dospět pouze kombinací gramatického, logického, systematického, teleologického a případně historického a komparativního výkladu. Již z textu (tj. gramatického výkladu) samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné právě podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení (v uvedeném případě by se při absenci § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nabízelo ustanovení § 2993 věta první ve spojení s § 2991 odst. 2 o. z.), představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy (systematický výklad). Samotný zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, byl do českého právního řádu přijat jako implementace aktuálních směrnic Evropského společenství požadujících zvýšenou ochranu spotřebitele v prostředí spotřebitelských úvěrů, jejichž poskytovatelé často požadují po spotřebiteli nepřiměřené úroky a podmínky splatnosti takovýchto úvěrů. Konkrétním účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je (krom ochrany spotřebitele) postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, který nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele (při upřednostnění svého ekonomického zájmu poskytnout úvěr) a zapříčinil tak neplatnost úvěrové smlouvy, soukromoprávní sankcí, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Projevem ochrany spotřebitele je pak zvláštní úprava vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy. Důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, z čehož pro spotřebitele mohou vyplývat problémy související s nutností urychleně si opatřit již utracené peníze ze spotřebitelského úvěru, stanoví se na jeho ochranu, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Spotřebitel je povinen vrátit celou poskytnutou jistinu, avšak v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Text "v době přiměřené jeho možnostem" míří na rozložení vrácení poskytnuté jistiny spotřebitelského úvěru v čase. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany (teleologický výklad). V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (logický výklad). Komentářová literatura uvedené rozvádí v tom směru, že důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele (a tedy soukromoprávní sankcí) je neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vracení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Často tedy dojde k tomu, že splátky jistiny budou zcela minimální, a nelze právnická osoba vyloučit ani to, že soud uzná, že v možnostech spotřebitele není v daném okamžiku vracet jistinu vůbec. V případě, že se následně změní možnosti spotřebitele, může soud na návrh změnit dobu, během které má spotřebitel jistinu vrátit, ať již byla určena rozhodnutím, nebo dohodou stran (srov. Slanina, J., Jemelka, L., Vetešník, P., Wachtlová, L., Flídr, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. adresa: právnická osoba. Beck, 2017, s. 436-440). Obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů "lichvářských" úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

15. Na základě výše uvedeného uzavřel soud, že smlouva o úvěru, která je předmětem této žaloby, uzavřená mezi žalobcem a žalovaným je neplatná. Žalobce by měl právo na vrácení poskytnuté jistiny, a to z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Jistina činila 83 000 Kč, žalovaný však žalobci uhradil částku 92 149 Kč (vyplývá z karty klienta + úhrada částky 1 Kč viz. důkaz o odeslání 1,- Kč). K úhradě tedy zbývá částka 0 Kč. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru a úhradu celé poskytnuté částky úvěru ze strany žalovaného soud žalobu v celém rozsahu zamítl.

16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl sice v řízení úspěšný, avšak žádné prokazatelné náklady tohoto řízení mu nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II. rozsudku. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání ve lhůtě 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení. Odvolání se podává k Okresnímu soudu v Náchodě a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.