8 C 110/2023

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobce: osobní údaje žalobce sídlem adresa žalobkyně zastoupeného advokátem anonymizováno jméno příjmení , anonymizováno . sídlem adresa proti žalovanému: osobní údaje žalovaného trvale bytem adresa o zaplacení 41.600 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 40 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 367, 99 Kč od [datum] do [datum], a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 1 600 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 6 912,41 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 40 000 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 1 600 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 3 842 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 41.600 Kč s příslušenstvím z titulu nesplacené jistiny, nákladů na vymáhání a smluvní pokuty vyplývající ze smlouvy o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo] který účastníci uzavřeli dne [datum] prostřednictvím Správce financí (webového rozhraní žalobce) a podepsán SMS kódem, a na jehož základě byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, k nařízenému jednání soudu se bez řádné omluvy nedostavil.

3. Ze smlouvy o půjčce – revolvingový úvěr [číslo] ze dne [datum] soud zjistil, že účastníci uzavřeli smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému na bankovní účet žalovaného č. [bankovní účet] peněžní prostředky do úvěrového rámce 40.000 Kč při úrokové sazbě 27,90 % ročně při minimální měsíční splátce 3,310 % z úvěrového rámce. Smlouva byla uzavřena prostřednictvím webového rozhraní žalobce, kdy žalovaný namísto vlastnoručního podpisu, smlouvu opatřil číselným kódem [číslo].

4. Z opisu výpisu proplacení smlouvy [číslo] má soud za prokázané, že na účet č. [bankovní účet] byla dne [datum] vyplacena částka 40.000 Kč.

5. Z výzvy ke splacení celého úvěru z [datum] a podacím archem z [datum] soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě částky 45.698,41 Kč do 14 dnů od zaslání výzvy.

6. Z posouzení úvěruschopnosti klienta soud zjistil, že žalobce posuzoval úvěruschopnost spotřebitele zjišťováním jeho kreditního skóre, metodikou MSL, registry [příjmení], NRKI a lustrací [příjmení] a ISIR, jehož výstupem byla hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky.

7. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé: Žalobce dne [datum] převodem na bankovní účet žalovaného poskytl žalovanému na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] peněžní prostředky ve výši 40.000 Kč Smlouva byla uzavřena prostředky elektronické komunikace, kdy žalovaný namísto vlastnoručního podpisu, smlouvu opatřil číselným kódem [číslo]. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit spolu s úrokem ve výši 27,9 % ročně prostřednictvím minimální měsíční splátky 3,310 % z úvěrového rámce. Žalovaný však poskytnutý úvěr nehradil řádně a včas, když na svůj dluh ničeho neuhradil, proto žalobce využil svého práva a vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky 45.698,41 Kč, která představuje neuhrazenou jistinu ve výši 40.000 Kč, náklady na vymáhání 600 Kč a smluvní pokutu 1.000 Kč. Žalobce opakovaně vyzval žalovaného k vrácení dlužné částky.

8. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

11. Podle § 554 o. z. k zdánlivému právnímu jednání se nepřihlíží.

12. Podle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

13. Podle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

14. Podle § 5 zákona [číslo] o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze kvalifikovaný elektronický podpis, podepisuje-li elektronický dokument, kterým a) činí úkon nebo právně jedná stát, územní samosprávný celek, právnická osoba zřízená zákonem nebo právnická osoba zřízená nebo založená státem, územním samosprávným celkem nebo právnickou osobou zřízenou zákonem nebo jejich orgán anebo jiná jejich součást (dále jen "veřejnoprávní podepisující"), nebo b) činí úkon osoba neuvedená v písmenu a) při výkonu své působnosti.

15. Podle § 6 odst. 1 zákona [číslo] o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít pouze uznávaný elektronický podpis, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se činí úkon vůči veřejnoprávnímu podepisujícímu nebo jiné osobě v souvislosti s výkonem jejich působnosti. Podle odst. 2 téhož ustanovení uznávaným elektronickým podpisem se rozumí zaručený elektronický podpis založený na kvalifikovaném certifikátu pro elektronický podpis nebo kvalifikovaný elektronický podpis.

16. Podle § 7 zákona [číslo] o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5.

17. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

19. Na základě právního posouzení zjištěných skutečností soud dospěl k závěru, že v řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] v podobě předložené soudu. Podle tvrzení žalobce měla být smlouva uzavřena v písemné formě, přičemž za písemnou formu se podle ustanovení § 562 odst. 1 o. z. považuje i jednání elektronickými prostředky za podmínky, že tyto prostředky umožňují zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Pro dodržení písemné formy musí být písemnost podle ustanovení § 561 odst. 1 o. z. podepsána. Zákon č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce, ve znění účinném od 19. 9. 2016, přitom rozlišuje tři druhy elektronických podpisů, a to zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis a tzv. prostý elektronický podpis (ten připouští i čl. 3 bodu 10 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU), o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice č. 1999). Vzhledem k tomu, že uzavření smlouvy o úvěru nepatří mezi kategorie jednání s osobou veřejnoprávního charakteru podle ustanovení §§ 5 a 6 zákona č. 297/2016 Sb., lze k jejímu podepsání využít kterýkoliv typ elektronického podpisu. Zároveň však platí, že podpis jednajícího (vlastnoruční i elektronický) plní dvě funkce: jednak prokazuje, že jednala skutečně podepsaná osoba, a jednak zabezpečuje nezměnitelnost podepsané listiny. Obě uvedené funkce přitom splňuje pouze zaručený elektronický podpis (blíže viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 10. 2009, sp. zn. 33 Cdo 3210/2007, dostupný na webových stránkách [webová adresa]). V projednávané věci měla být smlouva mezi účastníky uzavřena elektronicky na internetových stránkách žalobce, přičemž žalovaný uvedený dokument nijak nepodepsal. Z ostatních okolností kontraktačního procesu (zejména z registrace ve webovém rozhraní žalobce), které časově souvisí s tvrzeným sjednáváním smlouvy, lze sice dospět k závěru, že žalobce jednal s žalovaným, avšak nelze z toho dovodit, na jakém znění smlouvy se smluvní strany dohodly. Žalobce soudu předložil znění smlouvy ve formátu elektronického souboru pdf, tedy v jiném formátu, než v jakém měla být smlouva v prostředí webového rozhraní uzavřena. Z této skutečnosti nelze dopět k závěru, že znění smlouvy v okamžiku jejího odsouhlasení žalovaným bylo totožné se zněním poskytnutým soudu, tudíž že nedošlo k jeho následné změně. Není totiž zřejmé, kdo, kdy a jak tento dokument vytvořil. Žalobce tudíž neprokázal, že forma jednání, kterou zvolil, umožnila zachycení obsahu a jeho nezměnitelnost. V takovém případě je však nutno uzavřít, že nebyla prokázána vůle žalovaného uzavřít smlouvu o revolvingovém úvěru ze dne [datum] v podobě předložené soudu a že současně nebyla dodržena písemná forma smlouvy ve smyslu ustanovení § 562 odst. 1 o. z. Zadání uživatelského jména, resp. jedinečného kódu přitom nijak neprokazuje, že smlouvu uzavřel skutečně žalovaný a že žalovaný tím potvrdil svou vůli uzavřít smlouvu ve znění, jež žalobce předložil soudu. S ohledem na tyto skutečnosti má soud za to, že se jednalo o zdánlivé jednání, k němuž se podle ustanovení § 551 a § 554 o. z. nepřihlíží.

20. Žalobce však soudu prokázal, že žalovanému na jeho bankovní účet zaslal 40.000 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část poskytnutých peněžních prostředků ve výši 40.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit. Jelikož je žalovaný v prodlení s úhradou jistiny ze smlouvy o úvěru ve výši 40.000 Kč, vznikl žalobci rovněž nárok na úrok z prodlení v zákonné výši, kdy soud za rozhodný okamžik, kdy byl žalovaný poprvé vyzván k vrácení dlužné částky, považuje den [datum], kdy uplynulo 14 dnů od výzvy k vrácení peněžních prostředků. Soud proto rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci vedle zbývající části jistiny i zákonný úrok z prodlení dle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb., ve znění platném a účinném od 1. 1. 2014.

21. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit úrok z úvěru, náklady na vymáhání a smluvní pokutu, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl (výrok II. rozsudku).

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části procesně plně úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 3.842 Kč Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.664 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (500 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.500 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobkyně ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobkyně tj. 300 Kč Náklady soudního řízení dále představuje 21 % DPH z odměny a náhrad v celkové výši 378 Kč, neboť právní zástupce žalobce je plátcem DPH. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.

23. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o.s.ř. jako třídenní.