8 C 243/2024

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČ: Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupeného advokátem Anonymizováno . Anonymizováno . Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 33.422,84 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 15.438 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 1.531,09 Kč, s úrokem ve výši 18,2 % ročně z částky 19.290 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 4.091,09 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 19.290 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 17.984,84 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 33.422,84 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 15.438 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 682 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 19.290 Kč a na dlužném poplatku částku 14.132,84 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20.000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly úrok ve výši 9.942 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1.500 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 3.996 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem v celkové výši 35.438 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 52 pravidelných týdenních splátkách po 682 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy.

4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl ženatý, bydlel jako nájemník, měl jednu vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši 16.420 Kč, další příjmy domácnosti činily 18.500 Kč, jeho měsíční výdaje činily 4.000 Kč, splácel na interní splátky 1.602 Kč měsíčně, měl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti. K žádosti doložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky.

5. Uznáním dluhu se splátkovým kalendářem z , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uznal svůj dluh z titulu smlouvy zápůjčce č. , tel. číslo, svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce, který ke dni , datum, činil 37.103,91 Kč. Na listinu žalovaný připojil svůj podpis dne , datum, .

6. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.

7. Oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a podacím lístkem z , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.

8. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , tel. číslo, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 15.438 Kč v 52 pravidelných týdenních splátkách po 682 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 2.015,16 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužného úvěru 19.290 Kč a na dlužném poplatku 14.132,84 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný byl ženatý, bydlel jako nájemník, měl jednu vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u , právnická osoba, ve výši 16.420 Kč, další příjmy domácnosti činily 18.500 Kč, jeho měsíční výdaje činily 4.000 Kč, splácel na interní splátky 1.602 Kč měsíčně, měl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti. Dne , datum, žalovaný podepsal písemné prohlášení, kterým uznává svůj dluh vůči právnímu předchůdci žalobce z titulu smlouvy zápůjčce č. , tel. číslo, , který ke dni , datum, činil 37.103,91 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce shora uvedenou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.

9. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

10. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

11. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

13. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve účinném znění (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

16. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

17. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

18. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

19. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

20. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 20.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 2.015,16 Kč, když na jistinu uhradil 710 Kč a na smluvní poplatek uhradil 1.305,16 Kč (dle rozdílu mezi sjednanou výší poplatku 15.438 Kč a nárokovanou výší poplatku 14.132,84 Kč). Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 17.984,84 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku).

21. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku, a to i navzdory písemnému prohlášení žalovaného z , datum, , kterým svůj dluh uznal co do důvodu a výše 37.103,91 Kč, tedy včetně smluvních poplatků a příslušenství vyplývajícího z neplatné smlouvy o úvěru. Soud má za to, že smyslem speciální právní úpravy zakotvené v § 86 a násl. zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, je ochrana spotřebitele i v navazujících právních jednáních, které mají za cíl důsledky neplatnosti primárního smluvního závazku obejít. Proto soud k prohlášení žalovaného ohledně uznání závazku přihlédl pouze v rozsahu, ve kterém svůj dluh uznává v část jistiny úvěru představující bezdůvodné obohacení s tím, že ve zbývajícím rozsahu soud písemné uznání závazku žalovaného vyhodnotil rovněž jako neplatné.

22. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovaný byl ve sporu úspěšný ve stejném rozsahu, v jakém byl úspěšný žalobce. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

23. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.