8 C 311/2024

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 25.104 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 14.509 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 8.806,95 Kč, s úrokem ve výši 18,84 % ročně z částky 16.039,24 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1.877,93 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16.039,24 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.595 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 25.104 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 14.509 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 45 pravidelných týdenních splátkách po 767 Kč. Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 9.405 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 16.039,24 Kč a na dlužném poplatku částku 9.064,76 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek z , datum, právní předchůdce žalobce pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. K jednání soudu se bez řádné a včasné omluvy nedostavil.

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20.000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly úrok ve výši 8.707 Kč, poplatek za zpracování ve výši 1.500 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 4.302 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem v celkové výši 34.509 Kč právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 45 pravidelných týdenních splátkách po 767 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy.

4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne , datum, soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u , jméno FO, Fakvasové jako prodavačka s příjmem ve výši 8.500 Kč, další příjmy domácnosti činily 16.000 Kč, jeho měsíční výdaje činily 4.000 Kč, nesplácel interní splátky, neměl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti. K žádosti doložil pracovní smlouvu a dvě výplatní pásky.

5. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávku za žalovaným z výše uvedené smlouvy o úvěru.

6. Oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a podacím lístkem z , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o úvěru na žalobce.

7. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s poplatkem ve výši 14.509 Kč v 45 pravidelných týdenních splátkách po 767 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 9.405 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužného úvěru činila 16.039,24 Kč a na dlužném poplatku 9.064,76 Kč. Před uzavřením uvedené smlouvy právní předchůdce žalobce prováděl šetření za účelem posouzení úvěruschopnosti žalovaného, ze kterého zjistil, že žalovaný byl svobodný, bydlel u rodičů, neměl vyživovací povinnost, měl hlavní příjem ze zaměstnání u , jméno FO, jako prodavačka s příjmem ve výši 8.500 Kč, další příjmy domácnosti činily 16.000 Kč, jeho měsíční výdaje činily 4.000 Kč, nesplácel interní splátky, neměl kreditní kartu, neměl zápůjčku u jiné společnosti. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, právní předchůdce žalobce shora uvedenou pohledávku za žalovaným postoupil na žalobce, o čemž byl žalovaný vyrozuměn dopisem ze dne , datum, . Žalovaný však přes výzvy žalobce na své dluhy ničeho neuhradil.

8. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

9. Podle § 2053 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

10. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

11. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

12. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

13. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v platném znění (dále též jen jako „z. s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle § 87 odst. 1 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

17. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedeno bylo, nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

18. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

19. Dle smlouvy o úvěru právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 20.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 9.405 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 10.595 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku).

20. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

21. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Proto soud rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

22. Lhůtu k plnění soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.