8 C 46/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupeného advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 68.874 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 20.160,84 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.369,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.801,58 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 14.898,43 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 14.898,43 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 12.300 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 2.300 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s řádným zaplacením kterékoliv splátky.

III. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 26.236,16 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 2.607,24 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 3.287,33 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 16.250,80 Kč od , datum, do zaplacení a s úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky 16.250,80 Kč od , datum, do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 10.177 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 2.400 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s řádným zaplacením kterékoliv splátky.

V. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 68.874 Kč s příslušenstvím. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s částkou 11.976 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 7.366 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.110 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 52 pravidelných týdenních splátkách po 558 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne , datum, . Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 4.700 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 14.898,43 Kč, na dlužném poplatku 9.062,41 Kč. Žalobce dále tvrdil, že dne , datum, byla mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit společně s částkou 16.551 Kč, jež představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání Smlouvy ve výši 11.565 Kč s úrokovou sazbou ve výši 12,75 % ročně sjednanou na straně 2 Smlouvy o spotřebitelském úvěru, a částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a částku za službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.486 Kč. Tuto celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal právnímu předchůdci žalobce vrátit v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 2.437 Kč s tím, že poslední splátka bude uhrazena dne , datum, . Žalobce dále tvrdil, že žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil pouze 9.823 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a právnímu předchůdci žalobce vzniklo v souladu se smlouvou právo na zaplacení celé zbývající dlužné částky, která na zbývající část dlužného úvěru činila 16.250,80 Kč a na dlužném poplatku 10.162,36 Kč.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval. Z nařízeného jednání soudu se řádně a včas neomluvil.

3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 17.000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly poplatek ve výši 11.976 Kč představující úrok ve výši 7.366 Kč, částku za zpracování zápůjčky ve výši 1.500 Kč a doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.110 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem a pojistným právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 52 týdenních splátkách po 558 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 76 % ročně s tím, že RPSN činí 143,16 %.

4. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr z , datum, soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr žil ve vlastním bydlení, byl svobodný, měl učňovské vzdělání, neměl vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s příjmem 31.557 Kč, měl další příjmy domácnosti 8.300 Kč, měl odhadované měsíční výdaje ve výši 6.000 Kč, u předchůdce žalobce měl splátky ve výši 2.437 Kč, externí splátky měl ve výši 7.000 Kč, neměl kreditní kartu, měl úvěr u jiné společnosti, předložil bankovní výpisy za tři měsíce.

5. Smlouvou o spotřebitelském úvěru v hotovosti č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce (, právnická osoba, ) smlouvu o úvěru, na základě které byl žalovanému poskytnut v hotovosti úvěr ve výši 20.000 Kč. Smluvní strany si dále sjednaly poplatek ve výši 16.551 Kč představující úrok ve výši 11.565 Kč, poplatek za zpracování úvěru ve výši 1.500 Kč a částku za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení ve výši 3.486 Kč. Ve smlouvě se žalovaný zavázal, že úvěr spolu s poplatkem právnímu předchůdci žalobce vrátí, a to v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 2.437 Kč, počínaje 5. kalendářním dnem následujícím po datu uzavření smlouvy. Účastníci si sjednali úrokovou sazbu 76 % ročně s tím, že RPSN činí 126,81 %.

6. Z karty zákazníka k žádosti o spotřebitelský úvěr z , datum, soud zjistil, že žalovaný ke dni žádosti o úvěr žil ve vlastním bydlení, byl svobodný, měl učňovské vzdělání, neměl vyživovací povinnost, byl zaměstnaný s příjmem 28.818 Kč, měl další příjmy domácnosti 7.835 Kč, měl odhadované měsíční výdaje ve výši 5.000 Kč, externí splátky měl ve výši 7.500 Kč, neměl kreditní kartu, měl úvěr u jiné společnosti, předložil bankovní výpisy za tři měsíce.

7. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, a seznamem postupovaných pohledávek má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce mimo jiné i pohledávky za žalovaným z výše uvedených smluv o úvěru.

8. Oznámením o postoupení pohledávek z , datum, a podacím lístkem z , datum, má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce oznámil žalovanému, že postoupil pohledávky za žalovaným z titulu smluv o úvěru na žalobce.

9. Výzvou k plnění z , datum, a podacím lístkem ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smluv o úvěru ve výši 81.858,88Kč.

10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 17.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 52 splátkách po 558 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 4.700 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužné jistiny 14.898,43 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 9.062,41 Kč. Dne , datum, žalovaný a právní předchůdce žalobce uzavřeli smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému v den uzavření smlouvy poskytnuty v hotovosti peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč, které se žalovaný zavázal vrátit v 15 pravidelných měsíčních splátkách po 2.437 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas, když na svůj dluh uhradil 9.823 Kč, přičemž poslední splátku uhradil dne , datum, a ke dni splatnosti úvěru žalovaný dlužil žalobci na zbývající část dlužné jistiny 16.250,80 Kč a na odměně za hotovostní inkaso splátek 10.162,36 Kč.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

14. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

15. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

16. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

17. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

19. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smluv o úvěru, které byly mezi účastníky uzavřeny, jedná o platné smluvní závazky.

20. V daném případě, navzdory tomu, že šetření za účelem posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet provedena byla, nelze smlouvy o úvěru považovat za platné vzhledem k tomu, že samotné posouzení schopnosti spotřebitelský úvěr splácet nebylo provedeno s odbornou péčí, resp. bylo pouze formální a účelové. Vycházelo pouze z údajů, které poskytl žalovaný. Žalobce přitom soudu nedoložil listiny, kterými by bylo možné ověřit pravdivost v zákaznické kartě uvedených údajů o výši nákladů na bydlení, o výši příjmů žalovaného. Žádnou listinu, kterou by prokázal alespoň základní šetření stran výše jiných závazků žalovaného, žalobce soudu nepředložil. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smluv při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

21. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelské úvěry, byly smlouvy od počátku neplatné ve smyslu § 87 odst. 1 s. ú. Na danou neplatnost není možné pohlížet jako na neplatnost relativní. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

22. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 17.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 4.700 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 12.300 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu bylo žalovanému umožněno dluh splácet formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že výše měsíční splátky odpovídá původně sjednané splátce poskytnutého úvěru.

23. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 517 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

24. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému v hotovosti částku 20.000 Kč, na kterou měl žalovaný i na veškeré související poplatky dle tvrzení žalobce vrátit 9.823 Kč. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 10.177 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok IV. rozsudku). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu bylo žalovanému umožněno dluh splácet formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že výše měsíční splátky odpovídá původně sjednané splátce poskytnutého úvěru.

25. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 517 občanského zákoníku. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku III. rozsudku.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalovanému, který byl v převážné části předmětu řízení úspěšný, žádné náklady řízení nevznikly. Soud proto o nákladech řízení rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku V. rozsudku.