8 C 54/2026

Plný text

Okresní soud v Náchodě rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem Baudyšem ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČ: IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozená Datum narození žalovaného trvale bytem Adresa žalovaného o zaplacení 19.875,45 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba se v části, kterou se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení 4.875,45 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z částky 22.649,47 Kč od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2.833,47 Kč od 16. 11. 2025 do 13. 2. 2026 a s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1000 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 15.000 Kč, a to formou pravidelných měsíčních splátek po 1.000 Kč splatných vždy ke každému 15. dni v měsíci počínaje měsícem, v němž tento rozsudek nabude právní moci, to vše pod ztrátou výhody splátek v případě prodlení s řádným zaplacením kterékoliv splátky.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradu nákladů řízení 1.250 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) podanou u soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobci částku 19.875,45 Kč s příslušenstvím jednak z titulu jistiny úvěru ve výši 20.000 Kč a jednak s titulu smluvní pokuty ve výši 59,45 Kč. Žalobce žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, byla mezi účastníky uzavřena smlouva o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20.000 Kč do úvěrového rámce 20.000 Kč. Žalobce tvrdil, že žalovaný nedodržel závazek splácet úvěr alespoň v minimálních měsíčních splátkách splatných vždy nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce, až do úplného splacení úvěru minimální splátkou, když neuhradil minimální měsíční splátku ve výši 1.000 Kč splatnou dne , datum, . Žalobce zaslal žalovanému první upomínku ze dne , datum, , ve které vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky. Jelikož na tuto výzvu nebylo žalovaným reagováno, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru dne , datum, . Poté již žalovaný na svůj dluh ničeho neuhradil.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil, skutková tvrzení žalobce nikterak nerozporoval.

3. Soud vyzval oba účastníky, aby sdělili, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání a zároveň připojil doložku, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud předpokládat, že s tímto postupem souhlasí (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Vzhledem k tomu, že žalobce s tímto souhlasil a žalovaný ve stanovené lhůtě proti rozhodnutí bez jednání ničeho nenamítal, rozhodl soud podle § 115a o. s. ř. o věci bez nařízení jednání, vycházeje při tom z listinných důkazů předložených účastníky.

4. Smlouvou o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, má soud za prokázané, že žalovaný uzavřel s žalobcem smlouvu o úvěru, na základě které se žalobce zavázal poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr do výše 20.000 Kč s tím, že žalovaný se úvěr zavázat společně s úrokem ve výši 57,99 % ročně prostřednictvím alespoň minimální měsíční splátky ve výši 5 % z vyčerpané částky. Z přílohy č. , hodnota, „Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“ soud zjistil, že žalobce v rámci prověření úvěruschopnosti žalovaného zjistil, že je svobodný, nemá vyživovací povinnost, má příjem 30.636 Kč, náklady na bydlení 8.000 Kč, náklady na potraviny 7.126 Kč a má pravidelné finanční závazky ve výši 4.357 Kč.

5. Výpisem z bankovního účtu žalobce má soud za prokázané, že dne , datum, byla z bankovního účtu žalobce č. , č. účtu, zaslána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částka 20.000 Kč.

6. Výpisem z bankovního účtu žalovaného má soud za prokázané, že dne , datum, byla z bankovního účtu žalobce č. , č. účtu, zaslána na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, částka 20.000 Kč.

7. Upomínkou č. , hodnota, z , datum, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky splatné dne , datum, ve výši 1.000 Kč a sankce za zaslání 1. upomínky ve výši 500 Kč.

8. Upomínkou č. , hodnota, z , datum, má soud za prokázané, že žalobce vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky ve výši 1.000 Kč, sankce za zaslání 1. upomínky ve výši 500 Kč a sankce za zaslání 2. upomínky ve výši 500 Kč.

9. Zesplatněním úvěru a poslední předžalobní upomínkou z , datum, a podacím lístkem z , datum, má soud za prokázané, že žalobce oznámil žalovanému zesplatnění úvěru a vyzval žalovaného k úhradě dlužné pohledávky ze smlouvy o úvěru ve výši 28.669,47 Kč a současně upozornil žalovaného na připravenost vymáhání nároku soudní cestou.

10. Po provedeném dokazování učinil soud následující závěr o skutkovém stavu věci.Dne , datum, účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru č. , hodnota, , aniž žalobce provedl řádné posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Na základě této smlouvy se žalobce zavázal žalovanému poskytnutou úvěr do výše 20.000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s úrokem ve výši úrokem ve výši 57,99 % ročně prostřednictvím pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % z vyčerpané částky měsíčně, vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce. Žalobce na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, zaslal dne , datum, částku 20.000 Kč. Žalovaný na poskytnutý úvěr žalobci uhradil celkem , hodnota, splátek po 1.000 Kč v období červen až říjen 2025, dostal se však do prodlení se zaplacením v pořadí 6. splátky splatné dne , datum, . Žalobce zaslal žalovanému první písemnou upomínku ze dne , datum, , kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky a zároveň ho vyzval k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč, žalovaný však ani poté své splatné závazky neuhradil. Žalobce dále zaslal žalovanému druhou písemnou upomínku ze dne , datum, , kde vyzval žalovaného k úhradě dlužné splátky, k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč a zároveň ho vyzval k úhradě sankce za zaslání upomínky č. , hodnota, ve výši 500 Kč. Současně upozornil žalovaného na to, že pokud nevyrovná své splatné závazky vůči žalobci, dojde k zesplatnění celého úvěru a k uplatnění dohodnuté smluvní pokuty. Žalovaný však přes zaslání písemných upomínek nehradil dohodnuté splátky, když řádně neuhradil další měsíční splátky. Dne , datum, žalobce přistoupil k zesplatnění úvěru, a vyzval žalovaného k úhradě nároku, který byl vyčíslen na částku v celkové výši 28.669,47 Kč. Žalovaný ani poté na svůj dluh ničeho neuhradil.

11. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu v souvislosti s citovanými zákonnými ustanoveními posoudil soud věc po právní stránce takto:

12. Podle § 580 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o. z.“), neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen jako „o.z.“), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrované poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

16. Podle ustanovení § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Podle ust. § 2 nař. vlády č. 351/2013 Sb. výše úroku z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů.

18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též jen jako „s. ú.“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. Podle § 86 odst. 2 s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

20. Podle § 87 odst. 1 s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

22. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že v řízení nebylo prokázáno, zda ze strany žalobce došlo k řádnému posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když z listin, které si opatřil, vyplývalo, že podstatná část příjmů žalovaného před uzavřením úvěru byla tvořena nebankovními půjčkami (viz , datum, , právnická osoba, , , datum, , právnická osoba, ., , datum, , právnická osoba, , , datum, , Anonymizováno, , právnická osoba, .). Z předložených důkazů je zřejmé, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného vycházelo v podstatě pouze z údajů poskytnutých žalovaným a zaměřilo se zejména na příjmovou stranu žalovaného. Z uvedeného je tak zřejmé, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy při posouzení úvěruschopnosti žalovaného jeho právní předchůdce postupoval s odbornou péčí.

23. Pokud právní předchůdce žalobce přesto poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

24. Současně má soud za to, že smlouvu o úvěru nelze považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že celkové úroční (RPSN) sjednané ve smlouvě ve výši 76,18 % ročně, jež představuje úrok mnohonásobně vyšší než obvyklý, je možné považovat za úrok sjednaný v souladu s dobrými mravy. V daném případě žalobce tuto skutečnost netvrdil a ani neprokázal. V rozporu s dobrými mravy se dle ustálené soudní praxe zpravidla považuje výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček.

25. Pokud si účastníci ve smlouvě sjednali úročení ve výši 76,18 % ročně, byla smlouva od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu § 580 o. z., kdy neplatně sjednaný úrok vzhledem k ustálené soudní praxi způsobil neplatnost celé smlouvy o úvěru (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp.zn. 33 Odo 236/2005 nebo 21 Cdo 1484/2004).

26. Po provedeném řízení soud dospěl k závěru, že nárok žalobce je důvodný pouze částečně. Pro své rozhodnutí soud považoval za významné zodpovězení otázky, zda se v případě smlouvy o úvěru, která byla mezi účastníky uzavřena, jedná o platný smluvní závazek.

27. V daném případě nelze smlouvu o úvěru považovat za platnou vzhledem k tomu, že žalobce neprokázal, že před uzavřením smlouvy provedl řádné posouzení schopnosti žalovaného spotřebitelský úvěr splácet, když žalobce vycházel pouze z údajů, které mu poskytl žalovaný, aniž tyto údaje podrobněji analyzoval. Je tedy zřejmé, že žalobce nemohl nemít v době uzavírání úvěru důvodné pochybnosti o tom, že žalovaný je schopen spotřebitelský úvěr splácet.

28. Pokud právní předchůdce žalobce přes shora uvedená zjištění poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr, byla smlouva od počátku neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 z. s. ú. Neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je nutno vykládat za použití § 588 o. z. jako neplatnost absolutní vzhledem k tomu, že dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně zjevně porušuje veřejný pořádek, neboť v případě porušení povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele není neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy stanovena jen na ochranu úvěru neschopného spotřebitele, ale také společnosti jako celku, jelikož předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného.

29. Dle smlouvy o úvěru č. , hodnota, právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému bankovním převodem částku 20.000 Kč, na kterou žalovaný žalobci vrátil pouze 5 splátek po 1.000 Kč za období červen až říjen 2025. Jelikož žalovaný ve sjednané lhůtě ani později žalobci poskytnuté peněžní prostředky v plné výši nevrátil, na úkor žalobce se bezdůvodně obohatil (§ 2991 o. z.). Soud proto uložil žalovanému povinnost zbývající část dlužné jistiny ve výši 15.000 Kč představující bezdůvodné obohacení žalobci vrátit (výrok II. rozsudku). V souladu s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu bylo žalovanému umožněno dluh splácet formou pravidelných měsíčních splátek s tím, že výše měsíční splátky odpovídá původně sjednané splátce poskytnutého úvěru.

30. S ohledem na shora uvedené závěry o neplatnosti smlouvy o úvěru soudu nezbylo, než uplatněný nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu zamítnout, neboť k ujednáním, ve kterých se žalovaný zavázal uhradit smluvní úrok a smluvní poplatky a pokuty, nebylo pro neplatnost smlouvy možné přihlédnout. V případě uplatněného nároku na zaplacení úroku z prodlení soud vyšel z ustálené soudní praxe kladoucí důraz na zvýšenou ochranu spotřebitele, dle které je spotřebitel povinen vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož se spotřebitel po tuto dobu nemůže dostat do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemohl poskytovateli úvěru vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Soud proto nárok žalobce ve zbývajícím rozsahu jako nedůvodný zamítl a rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku I. rozsudku.

31. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o.s.ř. tak, že v převážné části předmětu řízení úspěšný žalobce má proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 1.250 Kč, kdy soud přiznal žalobci nárok na 50 % celkových nákladů řízení (2.500 Kč), když od úspěchu žalobce (tj. 75 %) odečetl 25 % úspěchu žalovaného. Náklady řízení tvoří soudní poplatek ve výši 1.000 Kč, dále odměna advokáta dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. (400 Kč za jeden úkon právní služby) ve výši 1.200 Kč (tj. za tři úkony právní služby – převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzva k plnění), dále paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce žalobce ve výši 3 x 100 Kč dle ustanovení § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. za celkem tři účelně vynaložené výdaje právního zástupce žalobce, tj. 300 Kč. Celkem tedy náklady řízení žalobce představují částku 1.250 Kč. Soud se při svém rozhodování řídil ust. § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. V dané věci bylo řízení zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobné věci a předmětem řízení je peněžité plnění, jehož tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50.000 Kč.

32. Lhůtu k plnění nákladů řízení soud určil podle ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní.