12 C 147/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 128 313,03 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši částka.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit doplatek soudního poplatku ve výši částka do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí, na účet Okresního soudu v adresa-Anonymizováno/Anonymizováno, VS: var. symbol.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala na žalovaném zaplacení částky částka s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi společností právnická osoba., jako původním věřitelem a postupitelem a žalobkyní Jméno žalobkyně., jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu o úvěru „Anonymizováno Anonymizováno“ č. Anonymizováno_CZ_Anonymizováno, na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr ve výši částka, jenž se žalovaný zavázal splatit včetně veškerého příslušenství v 114 pravidelných měsíčních splátkách se splatností vždy k 10. dni kalendářního měsíce. Úvěr byl úročen fixní úrokovou sazbou ve výši 10,19 % ročně ode dne čerpání do dne konečné splatnosti. Původní věřitel poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.unicreditbank.cz, na které si žalovaný vybral dle své vlastní volby dostupné parametry úvěru, jako jsou výše požadovaného úvěru v českých korunách a doba splatnosti úvěru v měsících. Následně žalovaný vyplnil Žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru, případně rovněž Doplnění žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru, v nichž udělil původnímu věřiteli souhlas se zpracováním osobních údajů a uvedl své osobní a kontaktní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu. Dále žalovaný v Žádostech uvedl údaje nutné k posouzení jeho úvěruschopnosti, zejména informace o jeho zaměstnání či podnikání a výši příjmů a výdajů, které byl povinen původnímu věřiteli doložit. Původní věřitel dále získával informace o úvěruschopnosti žalovaného z registrů Sdružení SOLUS (Pozitivní registru a Registr FO), Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací. Následně žalovaný předložil původnímu věřiteli Návrh na uzavření smlouvy o úvěru „PRESTO Půjčka“ č. Anonymizováno_CZ_Anonymizováno, který byl původním věřitelem akceptován dne datum. Úvěr byl poskytován z bankovního účtu původního věřitele na bankovní účet žalovaného č. Anonymizováno/Anonymizováno. Úvěr byl žalovanému prokazatelně poskytnut, jak je patrno z přiloženého bankovního výpisu z úvěru/tranše, ale přesto nebyl žalovaným do dnešního dne vrácen. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou pravidelných měsíčních splátek, ohledně čehož byl původním věřitelem opakovaně upomínán. V upomínce ze dne datum byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni upomínky a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný se tak prokazatelně dostal do prodlení s úhradou celého úvěru dne datum. Předmětem tohoto návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši částka a smluvního úroku ve výši částka nejpozději splatných dne datum spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Žalovaný byl prokazatelně upomínán k úhradě dluhu upomínkami odeslanými žalobkyní a následně i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Předžalobní upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána žalovanému dne datum.

2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování zjistil soud z jednotlivých důkazů následující skutečnosti: Dne datum uzavřela společnost právnická osoba. se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace na dálku smlouvu o úvěru, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši částka a žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit ve 114 měsíčních splátkách ve výši částka se splatností vždy k 10. dni v měsíci, přičemž byla dohodnuta fixní úroková sazba ve výši 10,19% ročně. (Ze smlouvy o úvěru ze dne datum, z návrhu a akceptace). Úvěr ve výši částka byl žalovaném poskytnut na jeho bankovní účet č. Anonymizováno/Anonymizováno dne datum (z výpisů z účtu, ze zprávy UniCredit Bank ze dne datum). Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou měsíčních splátek, a proto byl v upomínce ze dne datum informován o zesplatnění předmětného úvěru ve smyslu ust. odst. 10.1. písm. c) Produktových obchodních podmínek a vyzván k jeho úhradě ve výši částka; podle tvrzení žalobkyně byla výše jistiny částka (z výzvy ze dne datum, z poštovního podacího archu). Mezi společností právnická osoba. a žalobkyní byla dne datum uzavřena smlouva o postoupení pohledávek, kterou byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni (ze smlouvy o postoupení pohledávek). Žalovanému bylo postoupení pohledávky oznámeno dopisem ze dne datum (z oznámení o postoupení pohledávky) a dále byl předžalobní výzvou ze dne datum, odeslanou téhož dne, vyzván k zaplacení dluhu do tří dnů (z výzvy, z podacího lístku).

4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi společností právnická osoba. (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi úvěrující a úvěrovaným byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost úvěrovaného (spotřebitele, dlužníka) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne datum spisové značky spisová značka).

10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

11. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že žalovaný společnosti právnická osoba. poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak to úvěrující společnosti ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že úvěrující společnost tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze zkoumání v bankovních registrech a v registru SOLUS, podle něhož byl žalovaný v prodlení se třemi splátkami telekomunikačních poplatků v celkové výši dlužné splátky částka; jiné důkazy žalobkyně ba ani neoznačila, a neunesla tedy důkazní břemeno stran tvrzení o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, když z výše uvedených listin nelze jiný závěr učinit. Protože v řízení nebylo prokázáno, že by úvěrující společnost, jakkoliv podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. posuzovala úvěruschopnost spotřebitele ( s výjimkou nahlížení do některých registrů s pozitivním nálezem v registru SOLUS), natož pak na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, učinil soud závěr, že úvěrující společnost poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná. Proto žalobkyni, na kterou byla pohledávka postoupena podle ust. § 1879 o.z., nelze plnění z titulu smlouvy o úvěru přiznat; žalobkyně mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.

12. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR spisová značka ze dne datum, a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byl žalovaný okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně se k jednání soudu, ač byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Žalovaný tedy netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpal, neboť tyto prokazatelně měl v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohl ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaný v řízení nebránil a netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že jeho možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebyl schopen vrátit dluh ani do dne datum (když k čerpání došlo datum), dostal se nejpozději dnem datum do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny (když žalovaný ani netvrdil, zda a jakou část na poskytnutý úvěr platil, a soud mohl vyjít toliko z tvrzení žalobkyně o výši nezaplacené jistiny ve výši částka), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny ve výši částka také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala.

13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši částka s úrokem z prodlení od datum z částky nesplacené jistiny, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku částka a přiznaný úrok z prodlení, jsou veškeré další nároky nedůvodné, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

14. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka, přičemž tato částka představuje 86 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 93 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 7 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po částka a jedné paušální náhrady výdajů ve výši částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka.

15. Soud žalobkyni stanovil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v adresa na doplatku soudního poplatku částku částka (položka č. hodnota, bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků), neboť žalobkyně nezaplatila doplatek soudního poplatku za žalobu, ke kterému byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne datum č.j. spisová značka (viz § 4 odst.1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne datum, č. j. spisová značka). Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet č. č. účtu, variabilní symbol var. symbol. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí. V případě nezaplacení pohledávky – soudního poplatku ve lhůtě 30 dnů po uplynutí lhůty splatnosti, bude tuto pohledávku vymáhat místně příslušný celní úřad.