12 C 254/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro 40 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , k rukám , Jméno advokátky, , advokátky se sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit na doplatku soudního poplatku částku ve výši , částka, na účet Okresního soudu v , adresa, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně od , datum, do zaplacení a úrokem ve výši 21 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaná coby úvěrovaný uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , Smlouvu o úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, (dále jen Smlouva). původní věřitel poskytl žalované bezúčelový hotovostní úvěr , datum, , což žalovaná potvrdila podpisem Smlouvy. Úvěr byl poskytnut ve výši , částka, s pevně stanovenou zápůjční úrokovou sazbou a žalovaná se zavázala vrátit Původnímu věřiteli poskytnutý úvěr zpět spolu s příslušenstvím v 16 splátkách, když první splátka byla splatná do měsíce od podpisu Smlouvy a poslední splátka k , datum, . Následně nabyla pohledávku společnost , právnická osoba, ., a to na základě Smlouvy o prodeji části závodu ze dne , datum, uzavřené mezi , právnická osoba, a Původním věřitelem. , právnická osoba, uzavřela dne , datum, se společností , právnická osoba, , coby postupitelem smlouvu o postoupení pohledávky, o čemž byla žalovaná vyrozuměna oznámením o postoupení. Dne , datum, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností FINDIGO jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem, na základě které byla postoupena na žalobkyni i předmětná pohledávka za žalovanou. Žalovaná dluh nesplnila ani vůči Původnímu věřiteli, ani vůči , právnická osoba, , ani vůči FINDIGO a ani vůči žalobkyni, ačkoliv byla k jejich úhradě žalobkyní před podáním tohoto návrhu písemně vyzvána. Proto se žalobkyně tímto návrhem vůči žalované domáhá úhrady jistiny ve výši , částka, , smluvního úroku z jistiny ve výši 21 % ročně, a to od poskytnutí jistiny, tedy od , datum, do zaplacení, dle článku II. odst. 1 Smlouvy; a zákonného úroku z prodlení z jistiny ode dne následujícího po splatnosti jistiny, tedy ode dne , datum, do zaplacení. Před poskytnutím úvěru Původní věřitel řádně posoudil úvěruschopnost žalované, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací vyžádaných a získaných od žalované strany. Z uvedených informací. Žalobkyně zaslala žalované dne , datum, předžalobní výzvu.

1. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

2. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že na základě smlouvy ze dne , datum, se společnost , právnická osoba, (jako věřitel) zavázala poskytnout žalované (jako dlužníkovi) spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se zavázala vrátit poskytnuté peníze v 16-ti měsíčních splátkách po , částka, s tím, že každá splátka byla splatná 30. dnem v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Úvěr byl poskytnut za úrok ve výši 21 % z jistiny. Celková částka, která měla být zaplacena byla , částka, . Žalovaná podle čl. I. smlouvy potvrdila podpisem smlouvy převzetí jistiny v hotovosti. V čl. V. odst. 4. se strany dohodly, že pokud dlužník nesplní svůj závazek splácet dohodnuté splátky, je věřitel oprávněn požadovat po dlužníkovi smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně které je v prodlení. Souhrn uplatněné smluvní pokuty nesmí přesáhnout součin čísla , hodnota, a poskytnuté jistiny (ze Smlouvy o úvěru ze dne , datum, ). Žalovaná do žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru písemně prohlásila, že žije s druhem a má vyživovací povinnost k jednomu dítěti mladšímu 15 let, její příjem činí , částka, , příjmy celé domácnosti činí , částka, , její měsíční výdaje činí , částka, a sestávají z nájmu ve výši , částka, , z energií ve výši , částka, , stravování ve výši , částka, ; ostatní výdaje neuvedla žádné. K tomuto prohlášení doložila doklad SIPO na elektřinu a nájem v celkové výši , částka, a čestné prohlášení o tom, že pracuje na dohodu a od května nastupuje do zaměstnání na pracovní smlouvu (z žádosti o poskytnutí úvěru ze dne , datum, , z uvedených listin). Dne , datum, byla část závodu společnosti , právnická osoba, převedena na společnost , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , se sídlem , adresa, , PSČ 13000. Pohledávka za žalovaným byla společností EC Finanacial Services a.s. postoupena dne , datum, na společnost , právnická osoba, a následně dne , datum, byla uzavřena smlouva o postoupení pohledávek mezi společností FINDIGO a žalobkyni na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, což mělo být žalované písemně oznámeno. (Ze smluv o postoupení, z oznámení o postoupení pohledávky). Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu předžalobní výzvou (z předžalobní upomínky ze dne , datum, , z podacího lístku).

3. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

4. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

5. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

6. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

7. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

8. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovanou (jako úvěrovaným) dne , datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, ).

9. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, , vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

10. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaná společnosti , právnická osoba, poskytla informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalované úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že úvěrující společnost tyto poměry prověřovala na základě informací získaných od žalované a nahlédnutím do veřejných rejstříků. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o poskytnutí úvěru, z níž vyplývá, že příjem žalované měl činit , částka, ; žalovaná k tomuto doložila jen čestné prohlášení o tom, že pracuje na dohodu a od května nastoupí do zaměstnání „na pracovní smlouvu“. Pokud se týká výdajů, tak ty uvedla žalovaná v celkové výši , částka, a měly sestávat z nájmu a energií ve výši , částka, (což doložila dokladem SIPO) a dále z nákladů na stravování ve výši , částka, ; ostatní výdaje neuvedla žalovaná žádné. Soud považuje za zcela nevěrohodné, že dospělá žena s jedním dítětem do 15 let by neměla žádné další výdaje (např. na telefon, ačkoliv do žádosti vyplnila své mobilní telefonní číslo) a vzhledem k tomu, že úvěrující se nezabývala konkrétními výdaji žalované (nenechala si předložit např. výpis z účtu žalované) a ani se nezabývala druhým příjmem v domácnosti (nenechala si jej ani doložit), nelze než uzavřít, že nezkoumala dostatečně poměry žalované a to, zda žalovaná bude schopna předmětný dluh splácet, a tedy jednala zcela zjevně v rozporu s ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb; navíc žalobkyně nijak neprokázala, že by její právní předchůdce zkoumal poměry žalované ve veřejných databázích, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí.

11. S ohledem na výše uvedené má soud za to, že úvěrující společnost nezkoumala v souladu s ust. 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. schopnost žalované poskytnutý úvěr splácet, resp. neunesla břemeno tvrzení, a především důkazní břemeno stran řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného ve smyslu uvedeného ustanovení, a proto soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na stávající rozhodovací praxi nadřízeného soudu, neplatnou, a tedy plnění z titulu smlouvy (tzn. včetně smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyně tak mohla po žalované uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku.

12. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, dne , datum, , a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. O tom, že žalovaný nese břemeno tvrzení a důkazní ohledně toho, že nebylo v jeho možnostech dluh uhradit a jaké jsou jeho konkrétní možnosti a schopnosti k úhradě dluhu, by přitom byl žalovaný okresním soudem dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. poučen, nicméně se k jednání soudu, ač byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Žalovaný tedy netvrdil a neprokázal, že by nebylo v jeho možnostech předmětný dluh žalobkyni vrátit ode dne následujícího po dni, kdy prostředky čerpal, neboť tyto prokazatelně měl v důsledku tohoto čerpání ve své dispozici a objektivně je tedy mohl ihned vrátit poskytovateli úvěru. Pokud se žalovaný v řízení nebránil a netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že jeho možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaná netvrdila a neprokázala, že nebyla schopna vrátit dluh ani do dne , datum, (když k čerpání došlo již v roce 2017), dostala se nejpozději dnem , datum, do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši , částka, (když žalovaná ani netvrdila, zda a jakou část na poskytnutý úvěr platila, a soud mohl vyjít toliko z tvrzení žalobkyně o výši nezaplacené jistiny, přičemž poskytnuto bylo , částka, a vráceno bylo , částka, ), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala (cit. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).

13. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši , částka, s úrokem z prodlení od , datum, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku , částka, a úrok z prodlení od , datum, do zaplacení, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy. Soud pouze pro úplnost poznamenává, že k podání ze , datum, , kterým žalobkyně podmíněně vzala žalobu částečně zpět (tj. pro případ, že soud dospěje k závěru o nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti), nepřihlížel ve smyslu ust. § 41 odst. 2 o.s.ř.

14. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 o.s.ř., tak, že přiznal žalobkyni, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za dva úkony právní služby (převzetí zastoupení, předžalobní výzva) a jeden úkon právní služby ve výši , částka, (podání návrhu) realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Za právní služby poskytnuté přede dnem , datum, náleží advokátovi odměna v souladu s vyhláškou účinnou do , datum, . Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, např. pod spisovými značkami , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a další.

15. Soud žalobkyni stanovil povinnost zaplatit České republice na účet Okresního soudu v , adresa, na doplatku soudního poplatku částku , částka, (položka č. , hodnota, , bodu 1. písm. b) Sazebníku soudních poplatků), neboť žalobkyně nezaplatila doplatek soudního poplatku za žalobu, ke kterému byla vyzvána usnesením zdejšího soudu ze dne , datum, č.j. , spisová značka, (viz § 4 odst.1 písm. i) zákona č. 549/1991 Sb., srov. rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, ). Soudní poplatek je třeba zaplatit podepsanému soudu na účet č. , č. účtu, , variabilní symbol , var. symbol, .