12 C 290/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátkou Jméno advokátky sídlem Adresa advokátky proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta pro 34 300 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a částku ve výši , částka, .

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku , částka, , k rukám , Jméno advokátky, , advokátky sídlem , Adresa advokátky, , do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , zákonný úrok z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a částku , částka, . Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně poskytla žalovanému dne , datum, , , datum, a , datum, na bankovní účet žalovaného, který je totožný s bankovním účtem, z něhož byla provedena ověřovací platba. Žalobkyně identifikovala platbu úvěru uvedením variabilního symbolu , var. symbol, , jenž odpovídá rodnému číslu žalovaného, jak je patrno z přiloženého potvrzení o platbě. K ověření výše příjmu žalovaný poskytl žalobkyni výpisy ze svého bankovního účtu či případně výplatní listy, které žalobkyně dokládá v příloze tohoto přípisu. Žalovaný byl dále žalobkyní lustrován ve veřejně dostupných databázích ISIR, CEE, CRKI a BRKI. Na základě uvedených skutečností nedošlo k důvodným pochybám ohledně platební schopnosti žalovaného a byla mu schválena žádost o poskytnutí spotřebitelského úvěru. Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok ve výši 40 % měsíčně z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 29. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru, ohledně čehož byl žalobkyní opakovaně upomínán. V poslední upomínce ze dne , datum, byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni , datum, a vyzván k jeho úhradě. Žalovaný byl upomínán k úhradě dluhu i formou předžalobní upomínky prostřednictvím právního zástupce žalobkyně. Upomínka byla právním zástupcem žalobkyně odeslána dne , datum, . Předmětem žaloby je pohledávka v celkové výši , částka, , skládající se z nesplacené části jistiny ve výši , částka, a ze smluvního úroku ve výši 40 % měsíčně z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši , částka, , to vše spolu s příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení od dne následujícího po dni splatnosti úvěru. Pro případ prodlení žalovaného se splácením úvěru byla dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy sjednána smluvní pokuta 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení. Žalovaný se do prodlení dostal následující den po dni zesplatnění úvěru. Kapitalizovaná výše smluvní pokuty činí , částka, . Podáním ze dne , datum, žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.

2. Žalovaný se u jednání dne , datum, k žalobě vyjádřil tak, že uplatněný nárok uznává toliko do výše jistiny, když namítal, že nebyla řádně zkoumána jeho úvěruschopnost a žalobkyně nevzala v potaz, že žalovaný měl již čtyři další spotřebitelské úvěry, a jednalo se tak o rizikového klienta, neboť v roce 2021 prošel insolvencí a žalobkyně měla být krajně obezřetná a úvěr neměla žalovanému vůbec poskytnout.

3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným), byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému v jeho prospěch peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu , částka, . Úroková sazba byla dohodnuta jako 40 % měsíčně a žalovaný se zavázal svůj úvěr splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 29. dni v měsíci v měsíčních splátkách ve výši úroku přirostlého za období od předcházejícího dne splatnosti; jistinu byl žalovaný oprávněn splatit zcela nebo zčásti kdykoliv během trvání Smlouvy. (ze Smlouvy o úvěru). Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, , a to převodem na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, pod VS , var. symbol, , a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, a dne , datum, ve výši , částka, , a žalovaný nezaplatil žalobkyni ničeho; žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně (z potvrzení o provedené platbě, ze sdělení , právnická osoba, . ze dne , datum, ). Žalovaný porušil podmínky smlouvy tím, že úvěr nijak nesplácel a žalobkyně následně dne , datum, úvěr zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši , částka, do 3 dnů (z dopisu ze dne , datum, ). Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu výzvou ze dne , datum, (z výzvy, z dodejky)., právnická osoba, rámci zkoumání úvěruschopnosti žalovaného byly soudu předloženy tyto listiny: výplatní pásky žalovaného za měsíce 1/2024 a 2/2024, žádost o spotřebitelský úvěr a výpis z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, , a z těchto listin vyplývá, že žalovaný při sjednávání úvěru prohlásil, že výše jeho příjmu u , právnická osoba, , právnická osoba, . činí , částka, a jeho měsíční výdaje činí , částka, , přitom bydlí v pronajatém bytě. Žalovanému pak za měsíc leden a únor 2024 byla vyplacena mzda ve výši , částka, , resp. , částka, . Z výpisu z běžného účtu žalovaného za období od , datum, do , datum, pak vyplývá, že jen v říjnu 2023 žalovaný prosázel celkem , částka, , na půjčkách od fyzické osoby (p. , jméno FO, ) obdržel celkem , částka, a platil nájem ve výši , částka, .

5. Z listin předložených žalovaným dále vyplývá, že dne , datum, byl vyzýván společnosti CFIG k zaplacení faktury č. , hodnota, ve výši , částka, se splatností dne , datum, (z e-mailové výzvy), že dne , datum, byl vyzýván k zaplacení dluhu společností , právnická osoba, ve výši , částka, (z výzvy ze dne , datum, ), že dne , datum, mu byla schválena půjčka společností Ofin.cz (z e-mailu ze dne , datum, ), že dne , datum, mu byla schválena půjčka od společnosti Swiss funds, a.s. ve výši , částka, (z e-mailu ze dne , datum, , ze smlouvy o úvěru). Žalovaný přitom byl od , datum, do , datum, v insolvenci (z detailu insolvenčního řízení).

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne , datum, soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, ).

12. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, , vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

13. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb., a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází a z listin doložených žalovaným. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o spotřebitelský úvěr, dle kterého měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí , částka, měsíčně a výdaje , částka, měsíčně. K tomu byly předloženy výplatní pásky žalovaného za měsíce 1/2024 a 2/2024, ze kterých vyplývá (jak již bylo uvedeno výše), že příjem žalovaného za tyto dva měsíce před poskytnutím úvěru činí , částka, , resp. , částka, a dále výpis z účtu žalovaného, z něhož vyplývá, že jen v říjnu 2023 (v měsíci nejbližším měsíci uzavření úvěrové smlouvy) žalovaný prosázel celkem , částka, , na půjčkách od fyzické osoby (p. , jméno FO, ) obdržel celkem , částka, a platil nájem ve výši , částka, . Ze žalovaným předložených listin bylo navíc zjištěno, že v průběhu ledna až března 2024 uzavřel žalovaný několik úvěrových smluv, na které neplatil a byl proto vyzýván k zaplacení dluhů. S ohledem na výše uvedené je tedy více než zřejmé, že úvěrující společnost, ačkoliv disponovala výpisem z účtu žalovaného a nutně musela vědět, že žalovaný prosázel i více než , částka, za měsíc, byl dlužníkem několika fyzických i právnických osob a že jen na nájemném platit částku , částka, měsíčně, tzn. téměř polovinu svého příjmu, a přitom se jednalo o osobu, která byla do roku 2021 v insolvenci, naprosto rezignovala na zjišťování skutečných výdajů a skutečné majetkové situace žalovaného, a tedy neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a nemohla tak ani dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (věřitel) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o úvěru přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ.

15. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR , spisová značka, ze dne , datum, , a viz níže). Ke splatnosti nároku věřitele na vydání bezdůvodného obohacení pak nadřízený soud opakovaně judikoval, že tato splatnost nesplacené jistiny se odvíjí od doby přiměřené možnostem spotřebitele dluh z bezdůvodného obohacení vrátit, nikoliv od výzvy věřitele k zaplacení. Zjištění, zda a k jakému okamžiku se stal dluh (či jeho část) splatný, je otázkou rozhodnou pro posouzení, zda se spotřebitel dostal do prodlení se zaplacením dluhu, a tedy i s otázkou, zda věřiteli náleží úroky z prodlení a v jaké výši, když tato se odvíjí od sazby stanovené pro první den prodlení dlužníka, a to bez ohledu na to, odkdy věřitel úrok z prodlení požaduje; břemeno tvrzení a břemeno důkazní nese žalovaný. Pokud se žalovaný v řízení nebránil a netvrdil ničeho, z čeho by bylo možno učinit závěr, že jeho možnosti a schopnosti za této situace vrátit dluh nebyly či byly nižší, než-li činí dlužná částka, pak neunesl břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru. Jelikož žalovaný netvrdil a neprokázal, že nebyl schopen vrátit dluh ani do dne , datum, , dostal se nejpozději dnem , datum, do prodlení se zaplacením nesplacené jistiny ve výši , částka, (když žalovaný ani netvrdil, zda a jakou část na poskytnutý úvěr platil), a proto nejpozději od tohoto dne náleží žalobkyni kromě částky nesplacené jistiny také úrok z prodlení z této částky (§ 1970 občanského zákoníku, ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb.), a to v zákonné sazbě, kterou žalobkyně požadovala (cit. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, , na jehož odůvodnění soud v podrobnostech odkazuje).

16. S ohledem na výše uvedené soud žalobě vyhověl co do částky nesplacené jistiny ve výši , částka, s úrokem z prodlení od , datum, do zaplacení, a dále žalobu stran dalších požadovaných nároků zamítl, neboť nad částku , částka, a úrok z prodlení od , datum, do zaplacení z částky , částka, , jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, když smlouva je jako celek neplatná z důvodů porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, , přičemž tato částka představuje 16 % z jejich celkové výše, když žalobkyně byla úspěšná v částce , částka, a žalovaný v částce , částka, (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 58 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 42 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce , částka, a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, např. pod spisovými značkami , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, a další.