12 C 38/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci žalobce: Jméno žalobce , narozený Datum narození žalobce bytem Adresa žalobce , Anonymizováno zastoupený advokátem Jméno advokáta A sídlem Adresa advokáta A proti žalované: Anonymizováno - Jméno žalované A , IČO IČO žalované A sídlem Adresa žalované A , za kterou v řízení jedná Anonymizováno – Jméno žalované B se sídlem Adresa žalované B , pro doručování: Jméno žalované B , Anonymizováno pro Anonymizováno Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku ve výši 45 000 Kč a zákonný úrok z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 45 000 Kč od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit žalobci částku ve výši 17 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 62 500 Kč od , datum, do , datum, a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně z částky 17 500 Kč od , datum, do zaplacení.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 1 748 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky 217 723,28 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, včetně náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že usnesením Policie ČR – Krajského ředitelství policie , Anonymizováno, , územního odboru , Jméno advokáta B, ze dne , datum, , č.j. , Anonymizováno, bylo proti žalobci zahájeno trestní stíhání pro podezření ze spáchání zločinu zkrácení daně, poplatku a podobné povinné platby dle § 240 odst. 1, 2 písm. c) tr. zák. Pro tento zločin byla Okresním státním zastupitelstvím v , Jméno advokáta B, následně podána na žalobce obžaloba č.j. , spisová značka, . Rozsudkem Okresního soudu v , Jméno advokáta B, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl žalobce dle § 226 písm. b) tr. řádu zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozsudku si podal státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v , adresa, svým usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, tak, že se napadený rozsudek zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v , Jméno advokáta B, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byl žalobce dle § 226 písm. b) tr. řádu opět zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozsudku si podal státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v , adresa, svým usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, tak, že se napadený rozsudek zrušuje a věc vrací soudu prvního stupně, aby učinil nové rozhodnutí. Rozsudkem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, byl žalobce dle § 226 písm. b) tr. řádu opět zproštěn obžaloby. Proti tomuto rozsudku si podal státní zástupce odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v , adresa, svým usnesením ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, tak, že se napadený rozsudek zrušuje a trestní stíhání žalobce se zastavuje, neboť je promlčeno. Trestní stíhání žalobce trvalo 6 let. V průběhu trestního stíhání si žalobce zvolil za obhájce , Jméno advokáta A, , advokáta se sídlem v , adresa, , , adresa, . Žalobce se s advokátem dohodl na smluvní odměně za obhajobu ve výši 2 300 Kč za jeden úkon právní služby + DPH, tj. 2 783 Kč vč. DPH. Ohledně náhrad za cestovné, ztrátu času cestou a paušální náhrady výdajů se žalobce s advokátem dohodli shodně jako je uvedeno ve vyhl. č. 177/1996 Sb. Jmenovaný advokát v rámci trestního stíhání žalobce realizoval úkony právní služby, které jsou uvedeny, včetně vyčíslení odměny, paušální náhrady výdajů, náhrad za ztrátu času cestou a cestovného, v podrobném vyúčtování právních služeb (žalobce jej učinil součástí tvrzení a přiložil jako přílohu). Celková odměna a náhrada nákladů za obhajobu činily částku 75 223,28 Kč, která byla vyúčtována fakturami č. , hodnota, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , , Anonymizováno, . Prvním nárokem, který žalobci vznikl je tedy nárok na náhradu škody, která spočívá v nákladech, které vynaložil na svou obhajobu ve výši celkem 75 223,28 Kč (žalobce je v žalobě přesně specifikoval). Příčinnou souvislost mezi škodou a nezákonným zahájením trestního stíhání spatřuje žalobce v tom, že bez trestního stíhání vedeného proti jeho osobě, by žalobce nebyl nucen vynaložit náklady na obhajobu. Vedle škody, která byla žalobci nezákonným usnesením a následným trestním stíháním způsobena, žalobci vznikla rovněž nemajetková újma, kterou žalobce žádá nahradit formou přiměřeného zadostiučinění v penězích, neboť má zato, že újmu není možno s ohledem na dobu trvání trestního stíhání a intenzitu zásahu do jeho práv nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva je nedostačující. Žalobce zdůraznil, že byl v předmětném trestním stíhání ohrožen sazbou trestu odnětí svobody v trvání původně až osm let, případně výrazným peněžitým trestem či dokonce trestem zákazu činnosti. Trestní stíhání trvalo šest let. Po celou dobu trestního stíhání byl žalobce vystaven duševním útrapám, které spočívaly v prožívaném negativním stresu, obav a strachu z výsledku trestního stíhání, které mohlo skončit uložením výše uvedených trestů. Citované , podezřelý výraz, útrapy se projevovaly tak, že žalobce trpěl nespavostí, podrážděností, úzkostí, nesoustředěností. Možnost odsouzení kazila žalobci veškeré volné chvilky s rodinou, protože na to stále myslel. Po celou dobu trestního řízení byl žalobce ve stresu také z toho, že případné odsouzení by znamenalo konec jeho dosavadního pracovního zařazení, protože by nemohl vykonávat práci daňového poradce (žalobce je členem , Anonymizováno, ), případně účetního. S tím se podle žalobce váže i ekonomická stránka věci, tedy riziko ztráty finančního zajištění rodiny a z toho plynoucí obavy a nejistoty. Žalobce má zato, že přiměřená výše zadostiučinění za takto způsobenou újmu je ve výši 80 000 Kč. Příčinná souvislost mezi nezákonným usnesením o zahájení trestního stíhání, potažmo trestním stíháním a nemajetkovou újmou žalobce, je žalobcem opět spatřována v tom, že bez zahájení trestního stíhání by žalobce nebyl vystaven útrapám a dalším následkům, které jsou popsány výše. Žalobce má dále za to, že v okamžiku, kdy jeho trestní stíhání, aniž by došlo k vynesení pravomocného rozsudku o jeho vině, trvalo 6 let, došlo rovněž k naplnění dalšího odpovědnostního titulu státu za škodu či nemajetkovou újmu, a to v podobě nesprávného úředního postupu. Uvedl, že s ohledem na dobu trvání trestního stíhání, které nebylo nijak složité či časově náročné, v němž žalobce nezpůsobil žádné průtahy, je nutno považovat jeho délku ve výši šesti let za nepřiměřenou. Žalobce má za to, že mu z tohoto odpovědnostního titulu náleží náhrada nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč, a to s ohledem na působení trestního stíhání na jeho osobu, které již výše popsal. Žalobce uplatnil všechny výše uvedené nároky ve smyslu příslušných ustanovení z. č. 82/1998 Sb. u žalované, a to podáním doručeným dne , datum, . Žalovaná svým stanoviskem ze dne , datum, , doručeným žalobci dne , datum, , zamítla nárok na náhradu škody a nemajetkové újmy a uznala toliko nárok na náhradu újmy z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání ve výši 37 500 Kč. S tímto ponížením částky náhrady žalobce nesouhlasí. Případ nebyl nijak hmotněprávně složitý a nekladl ani zvýšené procesní nároky, které by mohly odůvodnit či omluvit délku řízení. I u tohoto nároku proto žalobce na něm trvá v plné požadované výši. S ohledem na výše uvedené má žalobce za to, že mu proti žalované náleží nárok na náhradu škody ve výši 75 223,28 Kč, nárok na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání ve výši 80 000 Kč a „doplatek“ náhrady za nepřiměřenou délku řízení ve výši 62 500 Kč, tedy celkem částka ve výši 217 723,28 Kč a zaplacení této částky se domáhá touto žalobou. Vedle jistiny dluhu požaduje žalobce rovněž zákonný úrok z prodlení, a to od , datum, do zaplacení, tedy ode dne následujícího po dni, kdy mu bylo doručeno stanovisko žalované ze dne , datum, .

2. Žalovaná se k žalobě vyjádřila podáním ze dne , datum, , doplněným podáním ze dne , datum, , v němž především uvedla, že žalobou uplatněný nárok neuznává. Žalovaná učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobce dne , datum, uplatnil z důvodů v žalobě popsaných nárok na náhradu škody ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb., ve výši 255 223,28 Kč, spočívající v náhradě nákladů právního zastoupení a nemajetkové újmy za nezákonné trestní stíhání i nepřiměřenou délku řízení. Dále uvedla, že k projednání žádosti žalobce došlo dne , datum, . Žalovaná v předmětné věci neshledala odpovědnostní titul v podobě nezákonného trestního stíhání, avšak byl shledán nesprávný úřední postup v podobě nepřiměřené délky řízení. Za tuto nepřiměřenou délku byla žalobci přiznána částka ve výši 37 500 Kč. Tato částka byla uhrazena na bankovní účet sdělený v doplnění žádosti ze dne , datum, , což ostatně ani žalobce nesporuje. V rámci obrany pak především zdůraznila, že důvodem zastavení trestního stíhání byla novelizace ustanovení § 138 trestního zákoníku, tj. hranice výše škody, kdy v důsledku této novely by trestná činnost mohla být právně kvalifikována mírněji, a to dle § 240 odst. 1 trestního zákoníku, kdy by žalobce byl ohrožen již jen sazbou v rozmezí od 6 měsíců do 3 let, kdy promlčecí doba by nově činila pouze 5 let. Jen a pouze v důsledku této novely došlo k zastavení trestního stíhání, přičemž změna právní úpravy nezakládá nezákonnost dříve vydaného usnesení o zahájení trestního stíhání. Smyslem zákona č. 82/1998 Sb. je odškodňování osob, u nichž lze najisto postavit, že se přisuzovaného trestního stíhání nedopustily, kdy v tomto konkrétním případě takový závěr učinit nelze. Žalobce současně v předmětné věci nevyužil, ačkoliv mohl a byl k tomu i usnesením Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, poučen, ustanovení § 11 odst. 4 zákona č. 141/1961 Sb., dle kterého žalobce byl oprávněn do 3 dnů od oznámení usnesení o zahájení trestního stíhání prohlásit, že na pokračování trestního stíhání trvá a tím pro sebe dosáhnout silnějšího, zprošťujícího rozhodnutí. Teprve poté by bylo možné činit nepochybný závěr o nezákonnosti vedeného trestního stíhání. Nevyužití tohoto procesního prostředku jde zcela k tíži žalobce. Žalovaná, potažmo ani kompenzační soud, nejsou oprávněni posuzovat otázku případné nevinny žalobce ani nemůžou vycházet z úvah, že rozsudek soudu v trestním řízení naznačuje určité pochybnosti o spáchaném skutku, především zda jej (ne)spáchal žalobce. Analogicky je tak přípustná aplikace § 12 zákona č. 82/1998 Sb. S ohledem na absenci odpovědnostního titulu tak žalovaná výše označené nároky na náhradu škody a přiměřeného zadostiučinění za nezákonné rozhodnutí v souhrnné výši 175 223,28 Kč neuznává. Pokud se pak týká nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení ve zbývající nepřiznané části ve výši 62 500 Kč, tak podle žalované v předmětné věci nelze obecně konstatovat jednotlivé průtahy, neboť výše uvedený soud nebyl procesně nečinný. Naopak lze podle ní říci, že jednotlivé procesní úkony byly prováděny průběžně, i přesto nelze ospravedlnit celkovou délku daného trestního řízení, která je následkem opakovaného rušení rozhodnutí soudu nižšího stupně soudem vyšším. Celkovou délku řízení tedy lze hodnotit jako nepřiměřenou. Žalovaná zároveň konstatuje, že délka řízení se posuzuje od okamžiku doručení usnesení o zahájení trestního stíhání. Při hodnocení výše poskytnutého zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok při celkové délce trvání řízení 6 let s tím, že došlo k navýšení základní částky o 10 % za postup orgánů činných v trestním řízení, naopak došlo ke snížení základní částky, a to z důvodu složitosti případu o – 10 % a o – 50%, když za dostačující satisfakci lze již považovat samotné konstatování nepřiměřené délky a vyhlášení zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení. V podání ze dne , datum, svou argumentaci doplnila s přiléhavými odkazy na stávající judikaturu Nejvyššího soudu, přičemž u nároku na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení odkázala na komparativní rozsudek Městského sodu v , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, , a především pak na stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp.zn. , Anonymizováno, a podrobně odůvodnila, proč vycházela ze základní částky 15 000 Kč, včetně metodiky výpočtu celkové částky zadostiučinění, přičemž se podrobně věnovala hodnocení kritérií podle ust. § 31 a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. (č.l.36-37 spisu).

3. V průběhu jednání dne , datum, vzal žalobce žalobu zpět co do částky ve výši 75 223,28 Kč s úrokem z prodlení a co do částky ve výši 80 000 Kč s úrokem z prodlení (nárok na náhradu nákladů právního zastoupení v trestním řízení a nemajetková újma za nezákonné trestní stíhání), o čemž soud rozhodl v samostatném usnesení a poté pokračoval v jednání pouze o částce ve výši 62 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, představující nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení.

4. Soud ve věci provedl dokazování listinnými důkazy a výslechem žalobce, ze kterých zjistil následující skutečnosti:

5. Z trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. , spisová značka, vyplývá, že trestní oznámení ve věci podezření ze spáchání trestného činu krácení daně dle § 8 odst. 1 trestního řádu a § 240 trestního zákona bylo Finančním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, územní pracoviště , Jméno advokáta B, podáno dne , datum, . Usnesení o zahájení trestního stíhání pak bylo vydáno Policií ČR krajským ředitelstvím policie , Anonymizováno, kraje, Územní odbor , Jméno advokáta B, , dne , datum, vůči dvěma stíhaným osobám, z nichž jednou byl žalobce, který byl obviněn ze spáchání zločinu z krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) t. z.; usnesení bylo žalobci doručeno dne , datum, . Obžaloba pak byla doručena zdejšímu soudu dne , datum, . První hlavní líčení bylo nařízeno na den , datum, . Na žádost obžalovaného , Jméno žalobce, bylo hlavní líčení odročeno na , datum, . Při hlavním líčení byl obžalovaný vyslechnut a byli vyslechnuti dva svědci. Další svědek se z hlavního líčení omluvil ze zdravotních důvodů. Další hlavní líčení proběhlo dne , datum, a byli při něm vyslechnuti dva svědci. Při hlavním líčení dne , datum, byl vynesen rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým byli oba obžalovaní zproštěni obžaloby. Krajskému soudu v , adresa, byl s odvoláním Okresního státního zastupitelství v , Jméno advokáta B, spis předložen dne , datum, a Krajský soud v , adresa, rozhodl usnesením č.j. , spisová značka, dne , datum, tak, že rozsudek v celém rozsahu zrušil a vrátil věc soudu I. stupně k novému rozhodnutí. Krajský soud přitom uložil Okresnímu soudu, aby podrobně rozvedená pochybení ve zjišťování skutkového stavu odstranil a doplnil dokazování a vypořádal se i s námitkami státního zastupitelství, které byly podrobně rozebrány. U zdejšího bylo následně nařízeno hlavní líčení na den , datum, , při němž soud vynesl rozsudek pod č. j. , spisová značka, , kterým opakovaně oba obžalované zprostil obžaloby. S odvoláním Okresního státního zastupitelství v , Jméno advokáta B, byla věc Krajskému soudu v , adresa, předložena dne , datum, a ten usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, rozsudek soudu I. stupně opět zrušil a vrátil k novému rozhodnutí, přičemž konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou i nadále nejasná a neúplná, když soud I. stupně se nedostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a nadále přetrvávají pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, přičemž k objasnění věci je třeba důkazy opakovat a provádět důkazy další, přičemž jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Odvolací soud také konstatoval, že soud prvního stupně zcela pominul tu část rozhodnutí předchozího odvolacího soudu, v níž odvolací soud rozvedl jisté pochybnosti o pravosti smlouvy a dále zcela pominul, že mu bylo uloženo výslechem svědků či zjištěnými listinnými důkazy ověřit, která z předložených smluv je platná. Dále vytkl soudu prvního stupně, že se nezabýval dalším sporným bodem, a to časovou chronologií jednání obžalovaných. Zdejší soud po vrácení věci nařídil hlavní líčení na , datum, , při němž byl vyslechnut svědek a následně opatřením ze dne , datum, předložil ke znaleckému zkoumání kopie smluv s cílem zjistit, zda jednotlivé listy těchto smluv každé smlouvy nesou stejné znaky kopírování či kopírovacího zařízení. Zdejší soud obdržel znalecký posudek dne , datum, a nařídil hlavní líčení na den , datum, , při němž provedl znalecký posudek a hlavní líčení odročil na , datum, za účelem výslechu svědků. S ohledem na omluvy svědků pak bylo hlavní líčení dále odročeno na , datum, . S důvodů omluvy jednoho z právních zástupců došlo ke změně termínu hlavního líčení na , datum, , při kterém bylo hlavní líčení odročeno na , datum, , neboť se žádný z předvolaných svědků nedostavil. Dne , datum, , bylo hlavní líčení odročeno na , datum, , neboť se nedostavil žádný z předvolaných svědků, jejichž výslech nařídil ve zrušovacím usnesení Krajský soud v , adresa, . Dne , datum, bylo konstatováno, že se předvolaní svědci nedostavili a omluvili se, nicméně mimo hlavní líčení byl jeden ze svědků vyslechnut. Další svědkyně pak byla vyslechnuta při hlavním líčení dne , datum, , když další hlavní líčení bylo nařízeno na , datum, . Poslední ze svědků se z tohoto hlavního líčení omluvil, a proto bylo konáno až , datum, , kdy byl svědek vyslechnut a zároveň byl vynesen rozsudek pod č. j. , spisová značka, , kterým byli oba obžalovaní zproštěni obžaloby. K odvolání Okresního státního zastupitelství v , Jméno advokáta B, byla věc Krajskému soudu v , adresa, předložena dne , datum, , přičemž Krajský soud v , adresa, rozhodl dne , datum, usnesením č. j. , spisová značka, , že podle § 257, odst. 1, písm. c) t. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušuje v celém rozsahu a za použití § 223 odst. 1 t. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) t. ř. se trestní stíhání obou obžalovaných zastavuje, neboť je promlčeno. V rámci odůvodnění pak Krajský soud v , adresa, konstatoval, že vzhledem k novelizaci ustanovení § 138 trestního zákoníku (hranice výše škody) by oproti podané žalobě mohlo být právně kvalifikováno mírněji, a to jako přečin zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku, kde by byli obžalovaní ohrožováni trestní sazbou šest měsíců až tři léta odnětí svobody nebo trestem zákazu činnosti, kdy promlčecí doba zde činí pět let. Tato uplynula od , datum, (podání obžaloby) do , datum, a nedošlo k dalšímu přerušení jeho běhu a nenastala žádná okolnost ve smyslu ustanovení § 34 odst. 3 trestního zákoníku a trestní stíhání je proto dále nepřípustné, když je promlčeno.

6. Ze žádosti o náhradu škody a žádosti o náhradu nemajetkové újmy dle zákona č. 82/1998 Sb. ze dne , datum, vyplývá, že žalobce uplatnil u žalované náklady, které vynaložil na svou obhajobu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v , Jméno advokáta B, pod sp. zn. , spisová značka, ve výši 75 223,28 Kč, jakožto škodu, která mu vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí. Dále tímto podáním uplatnil nemajetkovou újmu, kterou žádal nahradit formou přiměřeného zadostiučinění v penězích, a to ve výši 80 000 Kč, a dále uplatnil náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč představující nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup, a to s ohledem na dobu trvání trestního stíhání. Ze stanoviska žalované ze dne , datum, vyplývá, že , Jméno žalované A, obdrželo výše uvedenou žádost dne , datum, , přičemž žalobci byla přiznána částka v celkové výši 37 500 Kč, představující část nároku na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky trestního stíhání, jež byla uplatněna v celkové výši 100 000 Kč, když žalovaná vyhodnotila celkovou délku trestního řízení jako nepřiměřenou. Oproti tomu žalovaná neuznala nároky na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby a nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí.

7. Z účastnického výslechu žalobce pak vyplynulo, že se účetnictvím začal zabývat už na vysoké škole a další kariéru nastartoval tak, že v roce 2002 si založil vlastní společnost a v roce 2006 se stal daňovým poradcem a začal vykonávat daňové poradenství. Z toho důvodu na něj trestní stíhání působilo velice tíživě, protože si za uvedenou dobu vybudoval jak klientelu, tak i stabilní zaměstnanecký kádr, který na něm byl závislý, a kdyby došlo k jeho odsouzení, tak by toto vše muselo nějakým způsobem skončit. Musel by propustit zaměstnance a musel by si najít jiný styl obživy, protože z důvodu případného záznamu v trestním rejstříku by nemohl podnikat, nemohl by mít živnostenský list a nemohl by být jednatelem žádné společnosti. Uvedené by převrátilo jeho profesní, ale i osobní život. Situace pro něj byla velmi nepříjemná, ale přesto nevyhledal žádnou pomoc psychologa, tu vyhledal až posléze. S ním pak probíral, jak se má k celé situaci postavit. Následně byl zproštěn, ale poté došlo ke zrušení rozhodnutí, což se stalo třikrát, nakonec věc skončila zastavením z důvodu promlčení, což přivítal jako konec celé té anabáze. Uvedl, že nemůže potvrdit, jestli jeho zdravotní problémy, které měl, byly přímo spojené s předmětným trestním řízením. Uvedl, že byl prostě nervózní, špatně spal. Pokud se týká případného pokračování v trestním stíhání, tak to probíral se svým právním zástupcem a shodli se na tom, že již nemá další cenu pokračovat v řízení, kdy by musel vynaložit opět značné finanční prostředky na obhajobu, a přitom mu nebylo úplně jasné, proč. Zdůraznil, že byl rád, že už to skončilo, že pro něj byl dobrý pocit už jen to, že byl třikrát zproštěn. Pokud se týká jeho rodinného života, tak uvedl, že měl nějaké neshody s manželkou, snažil se být totiž víc v práci než doma, protože tam byl více v klidu a práce ho navíc uklidňovala. Jeho vztah s manželkou však trestní stíhání nijak zásadně nenarušilo. Ostatně ona o něm nebyla ani informovaná.

8. Podle výpisu z , Anonymizováno, je žalobce , Jméno žalobce, zapsán jako daňový poradce pod číslem , hodnota, .

9. Podle rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, , jakožto odvolacího soudu, ve věci č. j. , spisová značka, , kdy bylo rozhodováno ve skutkově obdobné věci, při délce trestního řízení 12 let a osm měsíců a při pluralitě obžalovaných (13 osob), zastal tento odvolací soud názor, že je na místě stanovit roční sazbu při posuzování přiměřeného odškodnění nemajetkové újmy žalobce vzniklou porušením jeho práva na projednání věci v přiměřené lhůtě sazbou ve výši 17 000 Kč, tedy vyšší než základní sazba ve výši 15 000 Kč za každý rok řízení, za první dva roky řízení sníženou o 50 %, a to s ohledem k již znatelně výraznější délce řízení (ne však natolik výrazné či dramaticky, aby bylo přistoupeno ještě k vyšší roční sazbě). Odvolací soud přitom v rámci srovnávacích rozsudků vycházel také ze svých rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, při obdobné délce trestního řízení 12 let a sedmi měsíců, kde bylo přikročeno rovněž ke zvýšení základní sazby na 17 000 Kč s polovičním krácením za první dva roky. Ve výše uvedeném komparativním rozsudku dále odvolací soud rozhodl, že je třeba zvýšit uvedenou částku o 10 % z důvodu vyššího významu řízení pro žalobce a dále o 20 %, neboť docházelo k opakovaným nezanedbatelným průtahům, které byly identifikovány již odvolacím soudem v konečném rozhodnutí vydaném v posuzovaném řízení a které ostatně vedly k tomu, že došlo k promlčení trestní odpovědnosti žalobce. , právnická osoba, považoval za vhodné uvést, že je třeba z důvodu složitosti věci základní částku podstatně snížit o 40 % z důvodu složitosti po skutkové stránce, rozsáhlosti dokazování i po stránce hmotněprávní. Jednalo se o ekonomickou trestnou činnost a zejména však procesně právní, kdy tato výrazná procesní složitost byla dána již pluralitou obviněných. Dále pak základní částku snížil o 10 % z důvodu na straně obviněných. V poslední řadě pak odvolací soud s odkazem na další svá rozhodnutí vydané v řízeních o nárocích jiných spoluobviněných přikročil k ponížení základní části zadostiučinění ještě o výrazných 50 % z důvodu, že se žalobci dostalo i jiné formy zadostiučinění (obecně, tedy v jiných případech čárka vnímané jako zcela adekvátní), a to přímo v posuzovaném řízení, kde jeho trestní stíhání bylo zastaveno pro promlčení odpovědnosti žalobce, přičemž k této skutečnosti došlo jak působením plynutí času, tak i právě liknavostí soudu prvního stupně (v posuzovaném řízení).

10. Shora uvedené důkazy soud hodnotil jednotlivě i ve vzájemných souvislostech, přičemž v řízení provedené důkazy nejsou ve vzájemné rozporu a umožňují tak učinit následující závěr o skutkovém stavu: Dne , datum, začala Policie ČR prověřovat oznámení ve věci podezření ze spáchání trestného činu krácení daně dle § 8 odst. 1 trestního řádu a § 240 trestního zákona bylo Finančním úřadem pro , Anonymizováno, kraj, územní pracoviště , Jméno advokáta B, , a to ve vztahu ke dvěma osobám, z nichž jednou byl žalobce. Následně bylo dne , datum, vydáno usnesení o zahájení trestního stíhání, kterým byl žalobce obviněn ze spáchání zločinu z krácení daně, poplatku a podobné povinné platby podle § 240 odst. 1, odst. 2 písm. c) t. z.; usnesení bylo žalobci doručeno dne , datum, . Obžaloba byla doručena zdejšímu soudu dne , datum, . Zdejší soud konal první hlavní líčení dne , datum, , vyslechl žalobce a dva svědky, při hlavním líčení dne , datum, vyslechl další dva svědky a dne , datum, vynesl rozsudek č.j. , spisová značka, , kterým byly oba obžalovaní zproštěni obžaloby. Ve věci bylo státním zástupcem podání odvolání, o kterém rozhodl Krajský soud v , adresa, usnesením č.j. , spisová značka, dne , datum, ; tímto usnesením byl rozsudek soud prvního stupně v celém rozsahu zrušen a věc mu byla vrácena, aby podrobně rozvedená pochybení ve zjišťování skutkového stavu odstranil a doplnil dokazování a vypořádal se i s námitkami státního zastupitelství. Soud prvního stupně poté nařídil hlavní líčení na dne , datum, , při němž soud vynesl rozsudek pod č. j. , spisová značka, , kterým opakovaně oba obžalované zprostil obžaloby. S odvoláním Okresního státního zastupitelství v , Jméno advokáta B, byla věc Krajskému soudu v , adresa, předložena dne , datum, a ten usnesením č. j. , spisová značka, ze dne , datum, rozsudek soudu I. stupně opět zrušil a vrátil k novému rozhodnutí, přičemž konstatoval, že skutková zjištění soudu prvního stupně jsou i nadále nejasná a neúplná, když soud I. stupně se nedostatečně nevypořádal se všemi okolnostmi významnými pro rozhodnutí a nadále přetrvávají pochybnosti o správnosti skutkových zjištění, přičemž k objasnění věci je třeba důkazy opakovat a provádět důkazy další, přičemž jejich provádění před odvolacím soudem by znamenalo nahrazovat činnost soudu prvního stupně. Zdejší soud po vrácení věci nařídil hlavní líčení na , datum, , při němž byl vyslechnut svědek a následně opatřením ze dne , datum, zadal úkoly znalci. Znalecký posudek soud obdržel dne , datum, a nařídil hlavní líčení na den , datum, . Za účelem výslechu svědků pak bylo hlavní líčeno odročeno především z důvodů omluv svědků (ze zdravotních důvodů) postupně na den , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, , kdy byl vyslechnut poslední ze svědků a zároveň byl vynesen rozsudek pod č. j. , spisová značka, , kterým byli oba obžalovaní zproštěni obžaloby. K odvolání Okresního státního zastupitelství v , Jméno advokáta B, byla věc Krajskému soudu v , adresa, předložena dne , datum, , přičemž Krajský soud v , adresa, rozhodl dne , datum, usnesením č. j. , spisová značka, , že podle § 257, odst. 1, písm. c) t. ř. z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek zrušuje v celém rozsahu a za použití § 223 odst. 1 t. ř. z důvodu uvedeného v § 11 odst. 1 písm. b) t. ř. se trestní stíhání obou obžalovaných zastavuje, neboť je promlčeno. Žalobce uplatnil u žalované náklady, které vynaložil na svou obhajobu v trestním řízení vedeném u Okresního soudu v , Jméno advokáta B, pod sp. zn. , spisová značka, ve výši 75 223,28 Kč, jakožto škodu, která mu vznikla v důsledku nezákonného rozhodnutí, dále uplatnil nemajetkovou újmu, kterou žádal nahradit formou přiměřeného zadostiučinění v penězích, a to ve výši 80 000 Kč, a dále uplatnil náhradu nemajetkové újmy v penězích ve výši 100 000 Kč představující nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup, a to s ohledem na dobu trvání trestního stíhání. Výše uvedenou žádost obdržela žalovaná dne , datum, , přičemž sdělila žalobci, že mu byla přiznána částka v celkové výši 37 500 Kč, představující část nároku na náhradu nemajetkové újmy z důvodu nepřiměřené délky , podezřelý výraz, stíhání, ale žalovaná neuznala nároky na náhradu škody v podobě nákladů obhajoby a nároku na náhradu nemajetkové újmy za nezákonné rozhodnutí. V době trestního stíhání žalobce byl a je i nyní daňovým poradcem zapsaným v , Anonymizováno, pod č. , hodnota, , kterým se stal již v roce 2006 a začal vykonávat daňové poradenství. Trestní stíhání vnímal žalobce jako velmi nepříjemné, případné odsouzení mu mohlo zcela převrátit jeho profesní i osobní život, přesto nevyhledal pomoc psychologa, učinil tak až později. Měl zdravotní problémy, sám si ale není jistý, jestli přímo souvisely s jeho trestním stíháním; žalobce také měl nějaké neshody s manželkou, ale s tím, že trestní stíhání nijak zásadně jeho vztah s manželkou nenarušilo. Žalobce byl rád, že trestní stíhání skončilo, neviděl smysl v pokračování řízení a sám měl dobrý pocit už jen proto, že byl třikrát zproštěn.

11. Podle ustanovení § 5 písm. b) zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti státu o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena nesprávným úředním postupem.

12. Podle ustanovení § 13 odst.1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené8a) lhůtě.

13. Podle ustanovení § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

14. Podle ustanovení § 31a odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posuzoval dle citovaných ustanovení zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Je nutno předně uvést, že pro odpovědnost státu podle zákona č. 82/1998 Sb. musí být vždy splněny tři předpoklady, a to deliktní jednání státu, škoda jako újma na jmění nebo nemajetková újma a příčinná souvislost mezi deliktem a škodou. Nenaplnění, byť jen jednoho z výše uvedených předpokladů znamená, že odpovědnost státu nenastane. Deliktním jednání státu je přitom vydání nezákonného rozhodnutí či nesprávný úřední postup.

16. Pokud se týká nesprávného úředního postupu, ten není zákonem přímo definován (s výjimkou níže), a lze za něj považovat všechna ta deliktní jednání způsobená orgány a osobami uvedenými v § 3 zákona č. 82/1998 Sb., která jsou v jejich obvyklé rozhodovací činnosti nesprávná (a tudíž ve svém důsledku nezákonná), která se přímo nepromítla do obsahu rozhodnutí (viz Zákon o odpovědnosti za škodu při výkonu veřejné moci: Komentář, Wolters Kluwer, Ištvánek a kol.). Přímo ustanovení § 13 zákona č. 82/1998 Sb. pak považuje za nesprávný úřední postup porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

17. V projednávané věci pak po částečném zpětvzetí zůstalo předmětem řízení zaplacení částky ve výši 62 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12 % ročně od , datum, do zaplacení, představující právě nárok na přiměřené zadostiučinění za nepřiměřenou délku řízení.

18. K tomuto nároku soud pouze pro úplnost připomíná, že jak konstantní judikatura Nejvyššího soudu vychází z judikatury ESPL vztahující se k čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, podle něhož má každý mimo jiné právo na projednání věci v přiměřené lhůtě, která se posuzuje s ohledem na okolnosti případu, složitost věci, jednání příslušného orgánu, chování stěžovatele, jakož i významu sporu pro něj. Smyslem poskytnutí přiměřeného zadostiučinění za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě pak má být odškodnění újmy, která vznikla účastníků řízení v důsledku nepřiměřeně dlouho trvající nejistoty v jeho právním postavení, tedy v tom, jakým výsledkem skončí spor, v němž mohou být pro účastníky v sázce důležité hodnoty či citlivé záležitosti. Samotný výsledek řízení pak v zásadě není rozhodný ani pro posouzení, zda k porušení práva skutečně došlo, ani pro stanovení případného odškodnění (viz cit. Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 284 - 374: , právnická osoba, ). Pokud se pak týká výše přiměřeného zadostiučinění, když peněžitou náhradu lze v případě nemajetkové újmy způsobené nepřiměřenou délkou řízení považovat za pravidlo, pak ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. vymezuje demonstrativně jednotlivá kritéria, k nimž má soud při stanovení výše zadostiučinění přihlížet, přičemž stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, dospívá k závěru, že pro poměry České republiky je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, když za první dva roky řízení má být tato částka snížena na polovinu; výsledný součin se pak podle uvedených kritérií ust. § 31a zákona č. 82/1998 Sb. zvyšuje či snižuje o sazbu nepřesahující 50% (k tomu srov. stanovisko Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , cit. komentář Odpovědnost za škodu při výkonu veřejné moci, 4. vydání, 2017, s. 284 - 374: , právnická osoba, ).

19. V projednávané věci trvalo trestní řízení od jeho zahájení dne , datum, až do jeho pravomocného skončení dne , datum, celkem , hodnota, let, což je doba kterou ani vzhledem k povaze předmětné trestní věci (hospodářská trestná činnost) ani vzhledem k okolnostem předmětného trestního řízení rozhodně nelze považovat za přiměřenou (k tomu srov. komparativní rozsudek Městského soudu v , Anonymizováno, č.j. , spisová značka, a v něm odkazovaná rozhodnutí sp. zn. , spisová značka, a sp. zn. , spisová značka, , odstavec 9 tohoto rozsudku). Mezi stranami ostatně ani nebylo sporné, že by délka trestního řízení nebyla nepřiměřená, či že by nebyly naplněny shora uvedené podmínky pro vznik přiměřeného zadostiučinění, sporná byla mezi stranami pouze výše tohoto zadostiučinění.

20. Jak bylo již zmíněno, dle stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění pro poměry České republiky vychází, se pohybuje v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení. V rozsudku Městského soudu v , Anonymizováno, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, ve skutkově obdobné věci hospodářské trestné činnosti více obžalovaných (viz výše) přitom dospěl odvolací soud k závěru, že při délce trestního řízení trvajícího 12 let a osm měsíců (tedy trestního řízení více než dvojnásobné délky) je důvod zvýšit základní sazbu až na 17 000 Kč za rok řízení, tedy ani ne do poloviny její možné výše. Soud má tedy, vzhledem k závěrům komparativního rozsudku, na nějž v podrobnostech odkazuje, za to, že v projednávané věci, kdy trestní řízení trvalo „pouze“ 6 let, při nižším počtu obviněných/obžalovaných z hospodářské trestné činnosti, není žádný důvod zvyšovat základní sazbu, a proto stejně jako žalovaná vycházel ze základní sazby ve výši 15 000 Kč za rok s polovičním krácením za první dva roky řízení, což při délce řízení 6 let činí celkem 75 000 Kč (7 500 Kč za první dva roky + 15 000 Kč za další čtyři roky). Soud poznamenává, že neshledal důvodnou námitku žalobce, aby přihlédl k valorizaci předmětné částky s ohledem na uplynutí času od na vydání stanoviska Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , Anonymizováno, , a to s odkazem na stávající judikaturu Nejvyššího i Ústavního soudu (srov. např. rozhodnutí NS ČR sp.zn. , spisová značka, ze dne , datum, , rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. , Anonymizováno, , bod 10, a ze dne , datum, , sp. zn. III. , Anonymizováno, , bod 18).

21. Při hodnocení jednotlivých kritérií podle ustanovení § 31a zákona č. 82/1998 Sb. nezbývá než zopakovat, že délku předmětného trestního řízení soud shledal za nepřiměřenou, avšak nikoliv zásadně, což našlo svůj odraz ve výši základní částky. Pokud se pak týká složitosti předmětného řízení, je třeba konstatovat, že se jednalo o hospodářskou trestnou činnost související s daňovou problematikou, což činí řízení zpravidla složitějším; v projednávané věci také nelze přehlédnout, že řízení bylo vedeno vůči dvěma obžalovaným, k důkazům bylo prováděno větší množství listinných důkazů, byl zadán znalecký posudek a řízení probíhalo (opakovaně) před dvěma stupni soudní soustavy, což odůvodňuje snížení základní částky o 10 %.

22. Pokud se jedná o postup soudu v předmětném trestním řízení, pak je nutno sice konstatovat, že nedocházelo k neodůvodněným průtahům či prodlevám jakož ani k nečinnosti soudu a celková délka řízení byla ovlivněna také zadáním a zpracováním znaleckého posudku, jakož i chováním svědků, kvůli nimž bylo hlavní líčení šestkrát odročeno, nicméně nelze přehlédnout ani postup soudu prvního stupně, který nerespektoval závazný právní názor odvolacího soudu a nedoplnil dle pokynů odvolacího soudu dokazování, a proto má soud za to, že zde je namístě zvýšit základní částku o 10 %.

23. Z hlediska významu řízení pro žalobce, je předně třeba zdůraznit, že trestní řízení má již ze své povahy citelnější dopad do sféry účastníky než některá jiná řízení. Soud navíc přihlédl k tomu, že žalobce, který je daňovým poradcem, a bezprostředně mu hrozilo, že při odsouzení nebude moci vykonávat činnost, která pro něj a jeho rodinu byla zdrojem obživy již od roku 2006, nutně musel vnímat újmu spočívající v nejistotě na výsledku sporu jako velmi intenzivní, a proto zhodnotil toto kritérium odlišně od žalované a zvýšil základní částku o 10 %.

24. K dalšímu kritériu spočívajícímu v chování poškozeného, je pak třeba konstatovat, že žalobce se svým jednáním na délce předmětného trestního řízení nijak nepodílel.

25. Pokud žalovaná snížila základní částku o 50 % z důvodu, že za významnou satisfakci lze považovat zastavení trestního stíhání v rámci předmětného trestního řízení z důvodu promlčení s odkazem na stávající judikaturu (např. sp. zn. , spisová značka, ), pak se soud s jejím hodnocením neztotožnil. V projednávané věci totiž nelze přehlédnout, že výsledek trestního řízení v podobě jeho zastavení z důvodu promlčení trestního stíhání pro změnu právní kvalifikace trestného činu (přečinu zkrácení daně, poplatku a jiné povinné platby podle § 241 odst. 1 trestního zákoníku) v sobě postrádá jakékoliv formální uznání, Anonymizováno, porušení práva žalobců na rozhodnutí v přiměřené lhůtě, přičemž shora uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu vycházelo z odlišného skutkového stavu, v němž důvodem pro zastavení trestního stíhání z důvodů promlčení byla zásadní (několikaletá) nečinnost orgánů činných v trestním řízení, k čemuž však v projednávané věci nedošlo, když k zastavení trestního stíhání žalobce z důvodu promlčení jeho trestní odpovědnosti došlo z důvodu novelizace ustanovení § 138 trestního zákoníku a v důsledku toho pak ke změně právní kvalifikace a tedy i délky promlčecí doby. V souladu se stávající níže uvedenou judikaturou Nejvyššího soudu proto soud uzavírá, že zastavení trestního stíhání z důvodu promlčení trestní odpovědnosti obviněného, které nastalo v průběhu tohoto trestního stíhání v důsledku změny právní kvalifikace skutku, jehož spáchání bylo obviněnému kladeno za vinu, nepředstavuje jinou formu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou obviněnému nepřiměřenou délkou tohoto trestního stíhání ve smyslu § 31a odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. (viz cit. rozhodnutí NS ČR sp.zn. , spisová značka, , rozsudek ESLP ze dne , datum, , ve věci , Anonymizováno, proti , Anonymizováno, , č. , Anonymizováno, , bod 61).

26. S ohledem na výše uvedené tedy soud základní částku, která v projednávané věci činí 75 000 Kč, zvýšil celkem o 10 % (10 % snížení z důvodů právní složitosti, 10 % zvýšení z důvodu postupu soudu prvního stupně a 10 % zvýšení vzhledem k významu řízení pro žalobce) a celková částka přiměřeného zadostiučinění pro žalobce tak činí 82 500 Kč, z čehož žalovaná již žalobci zaplatila 37 500 Kč, a k zaplacení proto zbývá 45 000 Kč. V rámci právního hodnocení lze tedy, s ohledem na výše uvedené, učinit závěr, že v projednávané věci byly naplněny všechny předpoklady pro odpovědnost státu za nesprávný úřední postup spočívající v nepřiměřené délce trestního řízení vedeného proti žalobci, kterému tímto vznikla nemajetková újma a který má tak vůči žalované nárok na zaplacení přiměřeného zadostiučinění podle ust. §§ 5, 13 a 31 zákona č. 82/1998 Sb., a proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci na přiměřeném zadostiučinění částku ve výši 45 000 Kč včetně úroků z prodlení podle ust. § 1917 zákona č. 89/2012 Sb., které však lze žalobci přiznat pouze od , datum, , když stát se ocitá v prodlení s náhradou škody způsobené při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem teprve marným uplynutím lhůty šesti měsíců ode dne, kdy poškozený nárok řádně uplatnil u ústředního orgánu, a teprve ode dne následujícího po uplynutí lhůty jej stíhá povinnost zaplatit poškozenému též úrok z prodlení (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Protože žalobce uplatnil u žalované nárok dne , datum, , uplynula šestiměsíční lhůta dne , datum, , a den následující je prvním dnem prodlení žalované.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o.s.ř., když žalobce z procesního hlediska zavinil zastavení řízení co do částky 75 223,28 Kč a 80 000 Kč. Žalobce byl ve věci úspěšný v částce 45 000 Kč, což představuje 21 % uplatněného nároku a neúspěšný v částce 172 723,78 Kč (o 155 223,28 Kč bylo řízení zastaveno viz výše, a co do částky ve výši 17 500 Kč byla žaloba zamítnuta), což představuje 79 % uplatněného nároku. Poměr úspěchu a neúspěchu pak činí 58 % ve prospěch žalované (79-21). Soud proto žalobci uložil povinnost zaplatit žalované 58 % nákladů řízení, jejichž výše činí 3 014 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 1 500 Kč představující 300 Kč za každý z pěti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky (vyjádření ze dne , datum, a , datum, , příprava účasti k jednání, účast u jednání , datum, a účast u vyhlášení rozsudku dne , datum, . A dále z cestovného cestovní náhrada v celkové výši 1 514 Kč, a to v souvislosti s cestou osobním automobilem RZ , SPZ, na trase , adresa, – , adresa, a zpět realizovanou dne , datum, náhrada 757 Kč za 100 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada 757 Kč za 100 ujetých km (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l/100 km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. Z částky 3 014 Kč pak 58 % představuje částku 1 748 Kč.