12 C 380/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 1 215 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 215 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 135,64 Kč, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, když první splátka je splatná 25. dne měsíce následujícího po právní moci tohoto rozsudku a další splátky vždy každého 25. dne následujícího kalendářního měsíce až do úplného splacení dluhu pod ztrátou výhody splátek.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 77 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, a to v pravidelných měsíčních splátkách po 200 Kč, když první splátka je splatná 25. dne měsíce následujícího po uplynutí lhůty ke splacení dluhu dle výroku I. tohoto rozsudku a další splátky vždy každého 25. dne následujícího kalendářního měsíce až do úplného splacení náhrady nákladů řízení pod ztrátou výhody splátek.

1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že žalovaný se stal držitelem televizního přijímače, čímž mu ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnil žalovaný dne datum. Zároveň vznikla žalovanému povinnost dle zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč. Žalovaný nedostál své povinnosti a vznikl mu tak celkový dluh ve výši 1 215 Kč, a to za období 9/ 2022 - 6/ 2023. Dále žalobkyně uvedla, že písemně vyzvala žalovaného k úhradě celkové dlužné částky, žalovaný však nesplnil svou povinnost ani v dodatečné lhůtě.

2. Ve věci byl zdejším soudem vydán platební rozkaz číslo jednací ze dne 21. 11. 2023, který byl doručen do vlastních rukou žalovaného dne datum spolu se žalobou.

3. Žalovaný podal dne datum odpor proti shora uvedenému platebnímu rozkazu, v němž uvedl to, že je dlouhodobě v hmotné nouzi a že mu bylo sděleno, že není povinen platit televizní poplatky.

4. Soud vzal za prokázané, že žalovaný se dne datum přihlásil jako poplatník televizních poplatků. Žalovaný neuhradil televizní poplatky za období 9/ 2022 – 5/ 2023, tedy za 9 měsíců po 135 Kč. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovaného k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení; dopis byl doručen žalovanému dne datum. Žalobkyně vynaložila na odeslání výzvy částku ve výši 77 Kč, a to na základě dohody o poskytování služeb ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba 5. Dále vzal soud za prokázané, že žalovanému v době od září 2022 do května 2023 byly vypláceny sociální dávky (příspěvek na živobytí) a to: v září 2022 ve výši 10 350 Kč, v říjnu 2022 ve výši 10 350 Kč, v listopadu 2022 ve výši 10 566 Kč, v prosinci 2022 ve výši 10 566 Kč, v lednu 2023 ve výši 10 986 Kč, a v únoru až květnu 2023 ve výši 10 986 Kč.

6. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovaný oznámil provozovateli vysílání (nebo pověřené osobě), že jsou u něj dány okolnosti odůvodňující osvobození. Podle sdělení žalobkyně žalovaný toto oznámení učinil pouze pro období od března do srpna 2022.

7. Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z následujících listin: z potvrzení o přihlášení, z výpisu detailu dluhů, z dopisu žalobkyně ze dne datum, včetně dodejky, z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne datum a ze sdělení úřadu práce ze dne datum, vč. přehledu poskytnutých dávek.

8. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač.

9. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč.

10. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce.

11. Dle ustanovení § 4 odst. 2 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb., od rozhlasového a televizního poplatku je dále osvobozena fyzická osoba, jde-li o jednotlivce, jehož čistý příjem za uplynulé kalendářní čtvrtletí je nižší než 2,15násobek životního minima.

12. Dle ustanovení § 4 odst. 3, věta druhá, zákona č. 348/2005 Sb., účinky nově vzniklého nároku na osvobození podle odstavce 2 nastávají prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž poplatník oznámí čestným prohlášením provozovateli vysílání ze zákona, nebo jiné osobě, kterou provozovatel vysílání ze zákona určí (dále jen "pověřená osoba"), okolnosti odůvodňující osvobození; účinky tohoto osvobození končí posledním dnem měsíce, v němž zanikly okolnosti odůvodňující toto osvobození, nejpozději však uplynutím 6 kalendářních měsíců ode dne, kdy nastaly účinky nároku na osvobození.

13. Dle ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., nezaplatí-li poplatník včas rozhlasový nebo televizní poplatek nebo přirážku k poplatkům ani na základě výzvy provozovatele ze zákona, ve které bude stanovena přiměřená lhůta k úhradě, je provozovatel vysílání ze zákona oprávněn domáhat se svého práva u soudu včetně zaplacení úroku z prodlení určeného předpisy práva občanského.

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle cit. ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaný jako vlastník televizního přijímače byl povinen platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období (od září 2022 do května 2023, tedy za 9 měsíců po 135 Kč) tak neučinil. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, k jejichž vymáhání žalobkyni opravňuje ust. § 10 zák. č. 348/2005 Sb. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., a to v kapitalizované výši ke dni podání žaloby 135,64 Kč.

15. Namítal-li žalovaný, že je osvobozen od placení televizních poplatků, neboť je osobou v hmotné nouzi, pak lze žalovanému přisvědčit pouze v tom, že v rozhodném období skutečně byl osobou v hmotné nouzi. Na žalovaného tak zjevně dopadá dikce ustanovení § 4 odst.2 písm. a) zákona č. 348/2005 Sb. (když v roce 2022 byla výše životního minima 4 250 Kč a 2,5násobek tedy činí 10 625 Kč a v roce 2023 byla výše životního minima 4 860 Kč a 2,5násobek tedy činí 12 150 Kč; viz zákon číslo). Je však nutno zdůraznit, že účinky osvobození žalovaného od placení televizních poplatků nastaly prvním dnem kalendářního měsíce následujícího po měsíci, v němž žalovaný oznámil žalobkyni, skutečnosti rozhodné pro osvobození a podle odstavce čtvrtého téhož ustanovení zanikly nejpozději uplynutím 6 měsíců. V řízení vyšlo najevo, že tyto účinky trvaly v době od března do srpna 2022. příjmení se účinky osvobození od placení televizních poplatků vztahovaly i na další období (po uplynutí předchozího šestiměsíčního období) bylo nutné, aby žalovaný znovu osvědčil skutečnosti rozhodné pro osvobození, což však neučinil, a proto je žaloba, týkající se zaplacení televizních poplatků za výše uvedeného období, po právu.

16. Pokud se pak týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky, soud předně zdůrazňuje, že ustanovení § 10 zákona č. 348/2005 Sb., výslovně upravuje pravidla týkající se příslušenství pohledávky vyplývající z prodlení se zaplacením televizních poplatků, tedy jakého příslušenství a za jakých okolností se může provozovatel vysílání domáhat, resp. jaké příslušenství mu může být soudem přiznáno. Uvedené ustanovení za jediné příslušenství, které může provozovatel vysílání oprávněně požadovat, považuje úrok z prodlení, a proto byla žaloba v části týkající se nákladů spojených s uplatněním pohledávky jako nedůvodná zamítnuta (srov. např. rozhodnutí název soudu č.j. 18 C 32/2022-54, ASPI). Soud pouze poznamenává, že vztahy upravené zákonem o rozhlasových a televizních poplatcích nelze považovat za občanskoprávní, a proto odkaz na občanskoprávní předpisy (který není výslovně učiněn zákonem č. 348/2005 Sb.) není opodstatněný.

17. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení televizních poplatků nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci I. ÚS 3344/12 a II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni, která měla ve věci výrazný úspěch, paušální náhradu jejich hotových výdajů, tj. soudní poplatek 400 Kč, paušální náhradu za dva úkony po 100 Kč (předžalobní výzva, podání žaloby) a jeden úkon á 300 Kč (vyjádření ze dne datum) dle vyhl. 254/2015 Sb.

18. Soud umožnil žalovanému zaplatit žalobkyni dluh ve splátkách (§ 160 odst. 1 o.s.ř.). Žalovaný, který je dlouhodobě ve hmotné nouzi, popsal a doložil svou sociální a finanční situaci tak, že jeho poměry odůvodňují rozhodnutí o možnosti dluh splácet. Při hodnocení možnosti zaplacení uložené povinnosti ve splátkách však soud dle ust. § 160 odst.1 o.s.ř. přihlíží nejen k majetkovým a sociálním poměrům osoby, jíž je povinnost ukládána, ale také k tomu, zda by při výši uložené povinnosti k plnění a délce doby prodlení dlužníka nedošlo k neúměrnému zvýhodnění dlužníka na úkor věřitele. V projednávané věci tedy soud žádost žalovaného o plnění dluhu ve splátkách posuzoval nejen vzhledem k jeho majetkové a sociální situaci, ale přihlížel také k tomu, že výše dluhu ke dni vyhlášení rozhodnutí činí cca 2 000 Kč a žalovaný tak dluh může uhradit do 10 měsíců (což je judikatorně akceptovatelná doba), aniž by došlo k poškození oprávněných zájmů věřitele; lze proto uzavřít, že vzhledem k výši dluhu, finančním možnostem žalovaného a předpokládané délce splácení nebude žalovaný oproti žalobkyni neúměrně zvýhodněn. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst.2 o.s.ř.). Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.