12 C 421/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení 1 169 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši 1 169 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 85,68 Kč a náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 64 Kč, a to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku ve výši 500 Kč, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení dlužných televizních poplatků spolu s úrokem z prodlení. V žalobě uvedla, že žalovaná se stala držitelem televizního přijímače, čímž jí ze zákona vznikla povinnost přihlásit se jako poplatník televizního poplatku do příslušné evidence. Tuto svou povinnost splnila žalovaná dne datum Zároveň vznikla žalované povinnost dle zákona č. 348/2005 Sb. platit televizní poplatek ve stanovené výši 135 Kč. Žalovaná nedostála své povinnosti a vznikl jí tak celkový dluh ve výši 1 169 Kč a to za období číslo – číslo. Dále žalobkyně uvedla, že písemně vyzvala žalovanou k úhradě celkové dlužné částky, žalovaná však nesplnila svou povinnost ani v dodatečné lhůtě. Žalovaná se k podané žalobě nijak nevyjádřila. Soud vzal za prokázané, že žalovaná se dne datum přihlásila jako poplatník televizních poplatků. Žalovaná neuhradila televizní poplatky za období číslo – číslo, tedy za 9 měsíců po 135 Kč, resp. 89 Kč za měsíc číslo. Žalobkyně dopisem ze dne datum vyzvala žalovanou k úhradě dlužných televizních poplatků a úroků z prodlení; dopis byl doručen žalované dne datum. Žalobkyně vynaložila na odeslání výzvy částku ve výši 64 Kč, a to na základě dohody o poskytování služeb ze dne datum uzavřené se společností právnická osoba Při zjišťování skutkového stavu vycházel soud z následujících listin: z potvrzení o přihlášení, z výpisu detailu dluhů, z dopisu žalobkyně ze dne datum včetně dodejky a z Rámcové dohody o poskytování služeb ze dne datum. Dle ustanovení § 3 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb. poplatníkem televizního poplatku je fyzická osoba nebo právnická osoba, která vlastní televizní přijímač. Dle ustanovení § 6 zákona č. 348/2005 Sb. měsíční výše televizního poplatku činí 135 Kč. Dle ustanovení § 7 odst. 2 zákona č. 348/2005 Sb., je-li poplatníkem fyzická osoba, je televizní poplatek splatný nejpozději do 15. dne každého kalendářního měsíce. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle cit. ustanovení zákona č. 348/2005 Sb. a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. Žalovaná jako vlastník televizního přijímače byla povinna platit televizní poplatky, avšak za shora uvedené období tak neučinila. Žalobkyně přitom vyúčtovala výši televizního poplatku v souladu se shora citovaným ustanovením zákona č. 348/2005 Sb. Soud proto žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení dle ust. § 7 odst. 2 zák. č. 348/2005 Sb. ve spojení s ust. § 1970 občanského zákoníku a s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. v kapitalizované výši ke dni podání žaloby 85,68 Kč. Pokud se týká nákladů spojených s uplatněním pohledávky podle ust. § 513 o.z., které žalobkyně požadovala (a byly jí přiznány) ve výši 64 Kč, pak soud má za prokázané vynaložení těchto nákladů ve vztahu k výzvě k zaplacení dluhu, která byla žalované skutečně odeslána, přičemž výše těchto nákladů vyplývá z dohody, jež žalobkyně uzavřela právě pro tyto účely se třetí osobou, kdy cena za zaslání dopisu prostřednictvím pošty odpovídá obvyklé ceně za tyto služby a zároveň se jedná o částku nižší, než je částka, kterou by soud jinak žalobkyni přiznal jako paušální náhradu za tento úkon podle vyhl. 254/2015 Sb. Pokud se žalobkyně domáhala též úhrady nákladů řízení představujících odměnu advokáta a režijní paušály, má soud za to, že tyto žalobkyní vynaložené náklady nebyly potřebné k účelnému uplatňování práva. Česká televize jako veřejnoprávní instituce by měla při vymáhání dlužných televizních poplatků volit co možná nejšetrnější prostředky. Vzhledem ke skutečnosti, že po skutkové i právní stránce se jedná o jednoduchý spor, není zde dán důvod, proč by žalobu měl vyhotovovat a podávat soukromý subjekt – advokát. Ve sporech o neuhrazení televizních poplatků nelze očekávat uplatnění do té míry specializovaných znalostí, jimiž by nedisponovali pracovníci právního útvaru České televize Ústavní soud zaujal stanovisko, že v těchto případech je žádoucí a správné, aby si Česká televize činnosti spojené se správou a výběrem televizních poplatků zabezpečovala sama, neboť vzhledem k jejímu výsadnímu postavení lze na ni klást v určitých ohledech srovnatelné nároky jako na orgány státní moci (blíže nález Ústavní soudu ve věci

I. ÚS 3344/12 a

II. ÚS 405/2014). Z toho důvodu náhradu nákladů spojených s právním zastoupením soud žalobkyni pro jejich neúčelnost nepřiznal a přiznal žalobkyni pouze paušální náhradu jejich hotových výdajů, tj. soudní poplatek 400 Kč a paušální náhradu za jeden úkon po 100 Kč dle vyhl. 254/2015 Sb., a to za podání žaloby, když žalobkyni již nelze přiznat paušální náhradu za předžalobní výzvu, za kterou byla žalobkyni přiznána skutečně vynaložená částka ve výši 64 Kč (viz odstavec výše). Ve smyslu ust. § 115a občanského soudního řádu (o.s.ř.) soud věc projednal a rozhodnul bez nařízení jednání. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.). Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.