13 C 118/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 8 000 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 8 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 1 489 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalovaném zaplacení částky 8 000 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným tři účastnické smlouvy o poskytování služeb elektronických komunikací. Na základě těchto smluv žalobce poskytl žalovanému koncová zařízení, kdy kupní ceny byly podmíněně sníženy. Žalobce poskytoval žalovanému služby elektronických komunikací a žalovaný se zavázal za tyto služby žalobci platit dle jednotlivých vyúčtování. Žalovaný však za poskytnuté služby řádně neplatil, žalobce proto smlouvy vypověděl, a tím žalovaný přišel o poskytnuté slevy v celkové výši 8 000 Kč. Dlužnou částku žalovaný nezaplatil ani přes výzvu žalobce. Žalovaný se k věci nevyjádřil. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že účastníci uzavřeli smlouvu o poskytování služeb elektronických komunikací. Žalovaný si koupil od žalobce tři dotovaná koncová zařízení. Celkové zvýhodnění činilo 8 000 Kč a bylo podmíněno dodržením sjednané doby trvání smluvních vztahů. Žalovaný však své povinnosti vyplývající z uzavřených smluv neplnil, když neplatit žalobci částky vyúčtované za poskytnuté služby a žalobce proto účastnické smlouvy vypověděl a po žalovaném požadoval doplacení kupních cen za koncová zařízení. Žalovaný však žalobci ničeho nezaplatil. Podle § 1 odst. 2 zákona č. 127/2005 Sb., o elektronických komunikacích (dále též„ ZEK“), tento zákon se nevztahuje na obsah služeb poskytovaných prostřednictvím sítí elektronických komunikací, jako je obsah rozhlasového a televizního vysílání, finančních služeb a některých služeb informační společnosti, není-li dále stanoveno jinak. Oddělením regulace přenosu od regulace obsahu nejsou dotčeny vazby, které mezi nimi existují, zejména pro zaručení mediální plurality, kulturní rozmanitosti a ochrany spotřebitele. Podle § 2 písm. n) ZEK, pro účely tohoto zákona se rozumí službou elektronických komunikací služba obvykle poskytovaná za úplatu, která spočívá zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací, včetně telekomunikačních služeb a přenosových služeb v sítích používaných pro rozhlasové a televizní vysílání a v sítích kabelové televize, s výjimkou služeb, které nabízejí obsah prostřednictvím sítí a služeb elektronických komunikací nebo vykonávají redakční dohled nad obsahem přenášeným sítěmi a poskytovaným službami elektronických komunikací; nezahrnuje služby informační společnosti, které nespočívají zcela nebo převážně v přenosu signálů po sítích elektronických komunikací. Podle § 2079 odst. 1 občanského zákoníku kupní smlouvou se prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu Soud věc po právní stránce hodnotil dle citovaných ustanovení zákona č. 127/2005 Sb. a občanského zákoníku, když především dospěl k závěru, že se jedná o platby kupní ceny za koncové zařízení, kde je dána pravomoc soudu. Žalobce na základě uzavřené smlouvy prodal žalovanému tři koncová zařízení za sníženou kupní cenu. Vzhledem k tomu, že došlo k zániku smluvních vztahů v důsledku porušení smluvních povinnosti žalovaným před uplynutím sjednané minimální doby trvání, vznikla žalovanému povinnost doplatit žalobci kupní ceny do plné výše, tedy doplatit 8 000 Kč (3 000 Kč + 2 000 Kč + 3 000 Kč). Z těchto důvodu soud žalobě vyhověl, a to včetně úroků z prodlení, jejichž výše je v souladu s nařízením vlády č. 351/2013 Sb., jež určovalo v době prodlení žalované výši úroků z prodlení. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 489 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 400 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 8 000 Kč sestávající z částky 200 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 900 Kč ve výši 189 Kč.