13 C 192/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 41 174,50 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 41 174,50 Kč spolu s</b> <b>úrokem z prodlení ve výši 8,5 % z částky 32819,46 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 22 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 27,89 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 21,14 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 15,04 Kč od [datum] do [datum], kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 8,08 Kč od [datum] do [datum],</b> <b>do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 4 237 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal po žalované zaplacení částky 41 174,50 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že žalobce se žalovaným uzavřeli Smlouvu o úvěru č. SU4001934857, na jejímž základě žalobce dne [datum] žalovanému k rukám prodejce žalovaným zakoupeného zboží poskytl částku 49 489 Kč. Žalovaný však tuto částku žalobci nevrátil, respektive vrátil jen část. Vedle dosud nezaplacené části jistiny ve výši 32 819,46 Kč se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení: - zákonného úroku z prodlení z částky 32 819,46 Kč - poplatku za upomínku ve výši 150 Kč, celkem 300 Kč - poplatku za oznámení o zesplatnění dluhu 200 Kč - smluvní pokuty ve výši 254 Kč (10 % z dlužné splátky) - smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 32 819,46 Kč, to je celkem 7 601,04 Kč 2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. V souladu s ustanovením § 115a o.s.ř. soud rozhodoval bez jednání a dospěl k závěru, že žalobce (zastoupený na základě mandátní smlouvy společností [právnická osoba]) se žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru č. SU4001934857, na jejímž základě žalobce dne [datum] žalovanému poskytl částku 49 489 Kč k rukám dodavatelé zboží, jenž žalovaný zakoupil. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel a přes písemné upomínání a výzvy žalobce jej dosud nezaplatil.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

7. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

8. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 49 489 Kč, kterou měl vrátit ve 72 měsíčních splátkách po 964 Kč. Splátku splatnou dne [datum] však zaplatil je částečně, když na ní dosud dluží 616 Kč a splátky splatné k patnáctému dni v měsíci za květen až srpen 2021 nezaplatil vůbec. Celkem tak nezaplatil 4 472 Kč. V důsledku zesplatnění zbývající části dluhu, to je zbývající jistiny a vzniklých úroků dluží žalovaný žalobci dále částku 28 347,46 Kč. Jelikož žalovaný uvedené peněžní prostředky nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.

10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne [datum] o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.

13. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

14. V případě sjednaného poplatku za upomínku ve výši 150 Kč a za oznámení o okamžité splatnosti úvěru ve výši 200 Kč soud akcentoval jejich sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobce vzniklé se zasíláním upomínek a oznámení žalovanému. V tomto směru soud nepokládá ujednání za nepřiměřené a žalobě v této části vyhověl a uložil žalovanému zaplatit za dvě upomínky celkem 300 Kč a za oznámení o zesplatnění úvěru 200 Kč.

15. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Odo 438/2005, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta ve výši 10% z dlužné splátky, to je celkem 254 Kč i smluvní pokuta ve výši 0,1% z dlužné částky 32 819,46 Kč denně od [datum] do podání žaloby, což je [datum] v celkové výši 7 601,04 Kč jsou přiměřená a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě v této části vyhověl.

16. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě v této části vyhověl.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 4 237 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 059 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 41 174,50 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč.