13 C 222/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 34 994 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 994 Kč spolu s úrokem ve výši 27,28 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od datum do zaplacení a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 30 000 Kč za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 3 928 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalované zaplacení částky 34 994 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalobce se s žalovaným dohodl, že úvěr uhradí v pravidelných 40 měsíčních splátkách po 1 150 Kč splatných vždy do každého 20. dne daného měsíce na účet žalobce, kdy prvá splátka byla dohodnuta se splatností na den datum. Žalovaný v dohodnutých měsíčních splátkách žalobci úvěr nesplácel řádně a včas, kdy v souladu s čl. IV. bod 1. písm. d) Smlouvy o úvěru došlo k zesplatnění celého dluhu. Žalobci také dle Smlouvy o úvěru vznikl nárok na smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z dlužné částky. Konkrétně se jedná o smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z částky 32 013 Kč od datum do datum (což je 1 184 Kč), tedy o smluvní pokutu 0,1% denně z neuhrazeného zůstatku úvěru dle čl. IV. bod 2 písm. b) Smlouvy o úvěru a smluvní pokutu ve výši 0,1% denně z neuhrazených splátek dle čl. IV. bod 2 písm. a) Smlouvy o úvěru. Vedle této smluvní pokuty nárokuje žalobce smluvní pokutu dle čl. IV. bod 2 písm. c) Smlouvy o úvěru 499 Kč za každou ze tří nezaplacených splátek, tedy celkem 1 497 Kč a dle čl. VI. bodu 4 písm. b), d) 300 Kč za tři upomínky zaslané žalovanému. Tyto částky žalovaný žalobci dosud nezaplatil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobce jako podnikatel se žalovaným jako spotřebitelem prostřednictvím prostředků komunikace na dálku platně uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobce dne datum žalovanému poskytl částku 30 000 Kč, kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém. Podle § 2049 občanského zákoníku zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

6. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

7. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobce a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovanému byl poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč, který měl vrátit v pravidelných 40 měsíčních splátkách. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky nevrátil, když na jistině dosud dluží 30 000 Kč.

9. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

10. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

11. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí jednak poplatek za uzavření smlouvy, jednak úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004). Požadovaný úrok ve výši 27,28 % ročně, kapitalizovaný ke dni zesplatnění dluhu na 2 013 Kč je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části vyhověl.

12. Rovněž požadovaný a žalovanou již zaplacený poplatek ve výši 2 500 Kč je přiměřený, když k otázce přiměřenosti odměny zapůjčitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012-54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % zapůjčené částky při zápůjčce trvající 13 měsíců. Tady by měla žalovaná zaplatit 8,3 %, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako přiměřené i pokud k zisku připočteme i výše uvedený požadovaný úrok.

13. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku.

14. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti. Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednané smluvní pokuty (0,1% denně z částky 32 013 Kč za dobu od datum do datum, to je 1 184 Kč, 499 Kč za každé neuhrazení měsíční splátky, celkem za tři splátky 1 497 Kč a 100 Kč za každou upomínku, celkem za tři upomínky 300 Kč) jsou přiměřené a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy, a proto žalobě vyhověl i v této části.

15. Konečně žalobce požaduje po žalovaném placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků, a to ode dne následujícího po splatnosti shora uvedené, soud proto žalobě i v této části vyhověl.

16. Soud tedy uložil žalované zaplatit celkem 34 994 Kč (30 000 jistina + 2 013 kapitalizovaný úrok 27,28 % ročně ke dni zesplatnění + 300 poplatky za tři upomínky + 1 497 smluvní pokuta za tři neuhrazené splátky + 1 184 smluvní pokuta 0,1% denně z částky 32 013 Kč za dobu od datum do datum = 34 994), když poplatek ve výši 2 500 Kč nebyl žalován, neboť byl již uhrazen.

17. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 928 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 750 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 994 Kč sestávající z částky 500 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 800 Kč ve výši 378 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.