13 C 244/2020

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení , DiS. se sídlem adresa o: výživné neprovdané matky <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na výživu neprovdané matky částku 34 500 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 30 691,13 Kč k rukám [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do 3 dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne [datum] domáhala po žalovaném zaplacení příspěvku na její výživu jako neprovdané matky ve výši 1 500 Kč měsíčně. Žalobu odůvodnila tím, že dne [datum] se účastníkům narodil mimo manželství nezl. [jméno] [příjmení]. Otcovství žalovaného k nezl. [jméno] bylo určeno dne [datum] souhlasným prohlášením rodičů před [anonymizována tři slova] [příjmení] odborem matriky. V době od [datum] do [datum] pracovala jako pracovník pro design a prodej ve [právnická osoba], s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], [anonymizována dvě slova] [číslo], PSČ: [PSČ], kdy její čistá měsíční mzda byla ve výši 12 544 Kč. Od [datum] byla vedena na úřadu práce, kdy jí od tohoto dne byla po dobu 5 měsíců přiznána podpora v nezaměstnanosti, a to po dobu prvních dvou měsíců ve výši 8 154 Kč, po dobu dalších dvou měsíců ve výši 6 272 Kč a v posledním měsíci podpůrčí doby ve výši 5 645 Kč. Od [datum] pobírá žalobkyně rodičovský příspěvek ve výši 7 600 Kč měsíčně. Žalovaný přispěl na výživu žalobkyně toliko jednou, a to částkou ve výši 1 500 Kč dne [datum]. Žalovaný je svobodný. Rozsudkem [název soudu], č. j. [číslo jednací], [spisová značka] ze dne 9. července 2019 schválil soud dohodu žalobkyně a žalovaného, jejímž předmětem byl mimo jiné závazek žalovaného přispívat na výživu nezl. [jméno] částku ve výši 2 800 Kč měsíčně. Jinou vyživovací povinnost než k nezl. [jméno] žalovaný nemá. Žalovaný pracuje u [právnická osoba] s.r.o., [IČO], sídlem [adresa], PSČ: [PSČ] a jeho průměrný čistý měsíční výdělek činí částku ve výši 19 500 Kč. Předžalobní výzvu ve smyslu ust. § 142a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, odeslala žalobkyně žalovanému dne [datum]. I přes tuto výzvu neuhradil žalovaný na výživném pro žalobkyni ke dni podání této žaloby ničeho. Navrhla proto, aby soud uložil žalovanému platit i po ostatní zákonnou dobu na výživu žalobkyně částkou 1 500 Kč měsíčně.

2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a navrhl její zamítnutí. Své stanovisko odůvodnil tím, že za období 23 měsíců, měl příjem cca ve výši 417 000 Kč, tedy disponoval měsíčně (v průměru) s částkou ve výši 17 375 Kč. Z této částky si byl nucen opatřit veškeré vybavení pro syna. Na náklady spojené s dojížděním do zaměstnání, resp. pro jeho samostatnou výdělečnou činnost, hradí měsíčně částku ve výši minimálně 2 500 Kč, na výživném pro nezletilého částku ve výši 2 800 Kč, na náklady na bydlení částku ve výši 4 500 Kč a zhruba 1 000 až 2 000 Kč vynaložil za pohonné hmoty, když jezdil vyzvedávat syna a vozil jej zpět k jeho matce. V rozhodném období pak nedošlo ke snížení příjmů žalované, když v podstatě od 4/ 2017 byla (vyjma 3 měsíců v období od 8/ 2017 do 10/ 2017) v evidenci uchazečů o zaměstnání a od 8/ 2017 jí byl již vyplácen rodičovský příspěvek. Žalobkyně tedy nebyla výdělečně činná před těhotenstvím a v rámci péče o nezletilého nevyužila možnosti, aby se o něj postaral a neopatřila si příjem, i když tuto možnost měla. I kdyby nárok na výživné žalobkyni vznikl, tak veškeré její nároky již byly uspokojeny, neboť jí dobrovolně poskytl předem částku, které adekvátně pokryla její odůvodněné potřeby. Poskytl jí totiž částku v celkové výši 25 500 Kč, a to v průběhu měsíce června a srpna 2018.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne [datum] se účastníkům narodil syn [jméno] (nesporná skutečnost). Účastníci přestali společně hospodařit již krátce po narození syna. Sám žalovaný žalobkyni sdělil, že ji, že bude posílat částku 1 500 Kč měsíčně a tu ji také za prvý měsíc zaslal na její účet, ale dál již tuto částku nehradil (účastnický výslech účastníků). Žalobkyně nyní bydlí spolu s nezletilým v družstevním bytě své matky, které přispívá na náklady spojené s bydlením částkou 4 500 Kč měsíčně. Její příjem byl v rozhodném období tvořen pouze rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč měsíčně, který ji byl přiznán ode dne [datum] (oznámení o přiznání dávky státní sociální podpory žalobkyni a účastnický výslech žalobkyně). Pobírala také přídavek na dítě 500 Kč. Předtím pracovala u [právnická osoba] s.r.o., kde měla stanovenu mzdu ve výši 14 000 Kč měsíčně, k čemuž bylo možno získat výkonnostní odměnu až do výše 10 % mzdy (mzdový výměr žalobkyně ze dne [datum]). Pracovní poměr ji byl ukončen ve zkušební době ze strany zaměstnavatele a poté byla v evidenci uchazečů o zaměstnání, a to do [datum], když ji byla přiznána podpora v nezaměstnanosti ve výši 8 154 Kč od [datum], ve výši 6 272 Kč od [datum] a 5 645 Kč od [datum] po zbývající podpůrčí dobu (účastnický výslech žalobkyně a rozhodnutí ÚP o přiznání podpory žalobkyni v nezaměstnanosti ze dne [datum]). Peníze, které posílal žalovaný na účet matky žalobkyně, byly za nájem bytu, kde účastníci dříve (od února 2017 do července 2018) společně bydleli. Za prvý měsíc poslal 5 000 Kč a pak se dohodli na snížení na 4 500 Kč měsíčně. Písemnou nájemní smlouvu s nikým z účastníků uzavřenu neměla, byli domluveni ústně. Kromě plateb za bydlení poslal již jen 2 000 Kč na kočárek. Z uvedeného období nezaplatil za 5 měsíců, tedy 22 500 Kč, ohledně kterých se domluvili na splácení, protože měl finanční problémy, když střídal práce. Z této částky však zaplatil jen část, a to 6 600 Kč. Žalovaný tudíž kromě platby za kočárek na účet matky žalobkyně neplatil částky určené žalobkyni. (výslech svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] a výpisy z účtu žalovaného). Žalovaný se na výživu nezletilého syna zavázal dle dohody schválené soudem přispívat měsíčně částku 2 800 Kč, když před tímto soudním rozhodnutím poslal na výživu syna dne [datum] částku 2 800 Kč, dne [datum] částku 6 000 Kč, dne [datum] částku 4 000 Kč, dne [datum] částku 2 500 Kč, dne [datum] částku 2 500 Kč dne [datum] částku 2 500 Kč, dne [datum] částku 2 600 Kč, dne [datum] částku 2 600 Kč. V hotovosti žalobkyni žádné peníze nepředával (výpisy z účtu žalovaného, účastnický výslech obou účastníků a rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Žalovaný pracoval v období od narození syna nejprve jako podnikatel, kdy byl jeho dílčí základ daně z příjmu v tomto roce ve výši 79 730 Kč (přiznání k dani z příjmu fyzických osob žalovaného za rok 2018). V roce 2019 důsledku poklesu zakázek se ocitl ve finanční krizi, a proto přijal zaměstnání v [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), kde dělal hasiče s příjmem kolem 21 000 Kč čistého. Tuto práci však ukončil a nastoupil jako hasič u společnosti [právnická osoba], kde však kde však nebyl spokojen s příjmem, a tudíž i toto zaměstnání ukončil v únoru 2019. Poté byl v evidenci úřadu práce, kde mu nebyla přiznána podpora v nezaměstnanosti (rozhodnutí Úřadu práce ze dne 17. 6. 2019 [číslo jednací]) a od května do července 2019 pracoval u firmy [právnická osoba] ve [anonymizována tři slova], tedy ve svém bydlišti. [jméno] dosahoval výdělku 19 000 až 20 000 Kč. I tento pracovní poměr sám ukončil, ačkoliv tam mohl pracovat i nadále. Následně opět podnikal, když základ daně z příjmu činil v tomto roce částku 284 754 Kč a dílčí základ daně z příjmu činil 107 642 Kč a od [datum] pracuje u [stát. instituce] (účastnický výslech žalovaného, rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí] a rozsudek [název soudu] č. j. [číslo jednací] ze dne [datum rozhodnutí]). Náklady žalovaného na bydlení činí 4 200 Kč měsíčně (účastnický výslech žalovaného).

4. Podle § 920 odstavce 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, (dále jen „o.z.”) není-li matka dítěte provdána za otce dítěte, poskytne jí otec dítěte výživu po dobu dvou let od narození dítěte a přispěje jí v přiměřeném rozsahu na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Povinnost k úhradě nákladů spojených s těhotenstvím a porodem vznikne muži, jehož otcovství je pravděpodobné, i v případě, že se dítě nenarodí živé.

5. Podle § 913 o. z. pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného. Při hodnocení schopností, možností a majetkových poměrů povinného je třeba také zkoumat, zda se povinný nevzdal bez důležitého důvodu výhodnějšího zaměstnání či výdělečné činnosti nebo majetkového prospěchu, popřípadě zda nepodstupuje nepřiměřená majetková rizika. Dále je třeba přihlédnout k tomu, že povinný o oprávněného osobně pečuje, a k míře, v jaké tak činí; přihlédne se popřípadě i k péči o rodinnou domácnost.

6. Soud věc posuzoval dle výše citovaných zákonných ustanovení. Cílem této právní úpravy je garantovat neprovdané matce určitý příspěvek na výživu a úhradu některých nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Východiskem je poznání, že životní situace neprovdané ženy, která porodila, je obzvláště obtížná, kromě jiného i z ekonomického hlediska. Matka, má právo jak na výživu, tak i právo na úhradu nákladů spojených s těhotenstvím a porodem. Doba pro poskytování výživy je omezena na dva roky. Tato lhůta počíná běžet nejpozději dnem narození dítěte. Základní premisou institutu příspěvku na výživu neprovdané matky není neschopnost matky se samostatně živit, ale skutečnost, že matce v souvislosti s těhotenstvím a porodem vznikly jakékoliv náklady, když není rozhodující, zda je matka na požadovaný příspěvek odkázána nebo ne. Také je dle odborné literatury (např. prof. Hrušáková, či doc. Králíčková) zcela nerozhodné, zda matka před porodem pracovala a měla vlastní příjem. Argumentace žalované strany, že matce vzhledem k jejím minimálním příjmům před těhotenstvím a porodem neklesly v souvislosti s touto událostí příjmy, je tedy zcela nepřípadná a nárok na výživné neprovdané matky žalobkyni vznikl. Při posuzování výše nároku soud vycházel z citovaných obecných kritérií, tj. z možností a schopností povinného s přihlédnutím k jeho dalším majetkovým a jiným poměrům, když rozhodující jsou potenciální možnosti a schopností a nikoliv jen faktický stav. Ačkoli zákon hovoří pouze o příspěvku na výživu, a to přiměřeném, přesto by výživné mělo být chápáno v širším slova smyslu, tj. tak, aby mohlo pokrýt všechny odůvodněné potřeby matky v přiměřeném rozsahu. Žalobkyně požadovala výživné ve výši 1 500 Kč měsíčně, tak jak se se žalobcem původně dohodli a jak žalobce také prvý měsíc žalobkyni přispěl. Požadovala tudíž příspěvek na výživu i po dalších 23 měsíců zbývajících do konce zákonné doby trvání vyživovací povinnosti. Žalovaný zvolil konfrontační taktiku a nebyl ochoten ani uvažovat, že by i nadále (kromě onoho jednoho měsíce, který již zaplatil) přispíval po omezenou dobu na výživu matce svého dítěte. Absence pokory a rozumné snahy o vyřešení sporu, není dobrým počinem směrem k budoucnosti, kdy se nejedná o izolovaný spor dvou účastníků, kteří se po jeho skončení již vůbec nemusí vidět, ale o spor rodičů malého dítěte, kteří budou muset v následujících letech spolu alespoň minimálně komunikovat a řešit nastalé problému v zájmu nezletilého. Proto soud apeloval na obě strany, aby přestali v soudních sporech vidět nástroj pro vyřizování vzájemných účtů a soustředili se na zájem svého nezletilého syna. Za tím účelem i nařídil setkání s mediátorem, ale tato snaha bohužel k žádnému výsledku nevedla.

7. Přiměřenost příspěvku je závislá na konkrétních potřebách matky. Žalobkyně disponovala v době rozhodné jediným příjmem, a to rodičovským příspěvkem ve výši 7 600 Kč, bydlela v bytě své matky a za který platila 4 500 Kč měsíčně. Je třeba zdůraznit, že v případě, kdy by žalobkyně neměla možnost tohoto bydlení, byly by její náklady v souvislosti s bydlením v bytě s tržním nájemným daleko vyšší. Celodenně pečovala o nezletilého [jméno], na jehož výživu žalovaný přispívá částkou 2 800 Kč měsíčně a také pobírala příspěvek na dítě. Soud pak dále přihlédl k poměrům žalovaného, u kterého zjistil, že žije s manželkou v bytě, na jehož náklady přispívá polovinou, to je částkou 4 200 Kč. Co se týče jeho příjmů v rozhodném období pak je lze shrnout do této tabulky: <b>období zaměstnání čistý výdělek</b> do října 2018 OSVČ 23 000 22. 10. 2018 – 31. 1. 2019 [právnická osoba] 21 000 1. 2. 2019 – březen 2019 [právnická osoba] 17 300 10. 4. 2019 – 19. 5. 2019 ÚP 0 20. 5. 2019 – 26. 7. 2019 [právnická osoba] 20 000 1. 8. 2019 – 30. 6. 2021 OSVČ 19 300 1. 7. 2021 - [anonymizováno]

8. Je tedy zřejmé, že žalovaný vydržel v zaměstnání vždy jen pár měsíců a poté pracovní vztah ukončil. Z toho důvodu, tedy pouze svou vinou zůstal také v době evidence bez podpory v nezaměstnanosti. Chování žalovaného je nutno vzhledem trvalému charakteru tohoto jednání označit za krajně nezodpovědné. Žalovaný jak vidno tak„ úspěšně“ střídal bezdůvodně zaměstnání, že měl stále menší a menší příjem. Jak již bylo uvedeno schopnosti a možnosti žalovaného se zkoumají především s ohledem na jejich potencialitu, a zde proto soud musí konstatovat, že možnosti a schopnosti žalovaného jsou potenciálně vyšší, než byl faktický stav po většinu doby rozhodné. Pokud žalovaný již před čtyřmi lety dosahoval příjmu přes 20 000 Kč čistého měsíčně v [právnická osoba] a mohl tam pracovat i nadále, lze očekávat, že by jeho příjem alespoň minimálně rostl. Je nerozhodné, že jak žalovaný tvrdí, motivací k ukončení pracovního poměru byl příslib nového zaměstnání u společnosti [právnická osoba] s vyššími příjmy, když takovýchto vyšších příjmů nejen nedosahoval, ale nedosahoval ani příjmů srovnatelných s bývalým zaměstnáním. Je jeho chybou, když opustil jisté zaměstnání s dobrým a stálým příjmem kvůli nejasnému ústnímu příslibu lepších výdělků. Takovouto hrubou nezodpovědnost nelze přičíst k tíži žalobkyně. Rovněž tak zaměstnání u [právnická osoba] s.r.o. opustil po dvou měsících, přestože se jednalo o zaměstnavatele v místě jeho bydliště, kde tudíž nebyl nucen vydávat finanční prostředky na dojíždění.

9. Pokud žalovaná strana namítala, že žalobkyně si přivydělávala výrobou a prodejem tzv. čmuchacích koberečků pro psy, tak žalovaným předložené internetové nabídky jejich prodeje jsou z loňského roku, tedy z doby dávno po době rozhodné. K tomu je třeba poznamenat, že předložené inzeráty z mnoha internetových stránek včetně Facebooku spíše svědčí o ztrátě soudnosti žalované strany, která místo hledání řešení, tráví spousty času sezením u počítače a vyhledáváním kde jakou korunu mohla žalobkyně utržit a také je třeba zopakovat již uvedené, že základní premisou institutu příspěvku na výživu neprovdané matky není neschopnost matky se samostatně živit, ale skutečnost, že matce v souvislosti s těhotenstvím a porodem vznikly jakékoliv náklady, když není rozhodující, zda je matka na požadovaný příspěvek odkázána nebo ne. Vytýkat žalobkyni skutečnost, že prodává, tak jak se to běžně dělává, věci z výbavičky nezletilého, které již nepotřebuje a z kterých již dítě vyrostlo nebo zjišťovat zda matka žalobkyně podala přiznání k dani z příjmu kvůli příjmu, který měla mít od žalobkyně za bydlení (4 500 Kč měsíčně), je až trapné. To spíše hovoří o nezralosti žalovaného a jeho neschopnosti postavit se problému čelem. Co se týče částek, které žalovaný posílal na účet matky žalobkyně před narozením nezletilého [jméno], tak soud má za to, že se nejedná o žádné výživné. Proč by žalovaný posílal výživné pro žalobkyni na účet její matky, když částky určené na výživu posílal přímo na účet žalobkyně. Svědkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] pak vypověděla, že se kromě nesporné platby za kočárek jednalo o částky za užívání jejího bytu, kde bydleli původně oba účastníci a po jejich rozchodu sama žalobkyně. Pokud posílal žalovaný na tento účet peníze i z jiného důvodu, je to jeho chyba, že na to přistoupil nebo alespoň platby neoznačil jejich účelem, tak jak to udělal u plateb na výživu syna, kde je označil jako výživné.

10. Soud tak dospěl k závěru, že požadavek žalobkyně na příspěvek na její výživu v částce 1 500 Kč měsíčně po zbývající dobu 23 měsíců (to je celkem 34 500 Kč) je důvodný a požadovaná částka je úměrná a odpovídá schopnostem, možnostem, majetkovým poměrům žalovaného, stejně jako odůvodněným potřebám žalobkyně.

11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o.s.ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 30 691,13 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a.t.”) z tarifní hodnoty ve výši 34 500 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a.t., z částky 1 250 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (podání žaloby) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t., z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum], z částky 2 500 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a.t. ze dne [datum] a z částky 2 500 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé (závěrečný návrh) dle § 11 odst. 1 písm. d) a.t. včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a.t., cestovní náhrada v celkové výši 3 814,57 Kč, a to v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 920,99 Kč za 94 ujetých km v částce 520,99 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 920,99 Kč za 94 ujetých km v částce 520,99 Kč (27,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,40 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a.t., v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 984,32 Kč za 94 ujetých km v částce 584,32 Kč (36,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a.t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne [datum] náhrada 988,27 Kč za 94 ujetých km v částce 588,27 Kč (37,10 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. při průměrné spotřebě 4,2 l [číslo] km a 4,70 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb.) podle § 13 a.t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a.t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 964,57 Kč ve výši 5 242,56 Kč k tomu soud připočetl částku 484 Kč, kterou vydala žalobkyně za setkání s mediátorem dne [datum]. Odměnu za další úkony spočívající ve dvou dalších vyjádřeních žalující strany soud žalobkyni nepřiznal, neboť je nepovažuje za podání ve věci, které by obsahovalo něco nového či jiného a byla by to přílišná tvrdost, aby protistrana platila za opakované, nepožadované písemné vyjádření ke sporu.