13 C 262/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci proti žalovaným: 1. celé jméno žalované, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného 2. celé jméno žalovaného, datum narození bytem adresa žalované a žalovaného o zaplacení 233 420,80 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně částku 220 252,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Pokud se žalobce dále domáhal po žalovaných zaplacení úroku z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od datum do zaplacení z částky 13 168,50 Kč, žaloba se v této části zamítá.

III. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na nákladech řízení částku 36 173,36 k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa, do 3 dnů od právní moci rozsudku. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalovaných zaplacení částky 233 420,80 Kč. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce se žalovanými uzavřeli Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) dne datum žalovaným poskytl částku 265 000 Kč, kterou žalovaní řádně nespláceli. Právní předchůdce žalobce proto přistoupil k zesplatnění zbývajícího dluhu. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Žalovaní se k věci nevyjádřili. V souladu s ustanovením § 115a o. s. ř. soud rozhodoval bez jednání a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) se žalovanými uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO, sídlem adresa) dne datum žalovaným poskytl částku 265 000 Kč, kterou se žalovaní zavázali splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 069 Kč spolu s úrokem ve výši 8. 45 % ročně (smlouva o úvěru). Žalovaní však přes výzvy právního předchůdce žalobce řádně nespláceli, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého dluhu ke dni datum. K tomuto dni žalovaní dlužili 220 252,30 Kč na jistině, 9 406,50 Kč na úrocích, 2 100 Kč na poplatcích, 312 Kč na smluvní pokutě a 1 350 Kč na pojištění (výpis z úvěrového účtu, výzvy právního předchůdce žalobce k placení závazků, oznámení o zesplatnení). Tato pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek včetně seznamu postupovaných pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne datum byli žalovaní žalobcem naposledy před podáním žaloby vyzváni k úhradě dluhu (upomínka právního zástupce žalobce ze dne datum). V průběhu řízení pak žalobce vzal žalobu zpět v té části, kde se domáhal zaplacení poplatků, pokut a pojištění a nadále požadoval po žalovaných jen zaplacení dlužné jistiny ve výši 220 252,30 Kč. Podle § 2395 občanského zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanými (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaní coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Schopnost žalovaných splácet řádně úvěr byla dostatečně zkoumána, když kromě nahlížení do veřejných rejstříků vyšel úvěrující z údajů o výši příjmů a výdajů žalovaných. Žalovaným byl poskytnut úvěr ve výši 265 000 Kč, který umořili jen o 44 747,70 Kč. Zesplatnění celého dluhu bylo právním předchůdcem žalobce provedeno oprávněně v souladu s uzavřenou smlouvou, když byla žalovaným dána přiměřená lhůta, jako poslední možnost k uhrazení svých závazků po splatnosti, na což však žalovaní nereagovali. Celý dluh se stal proto splatným dnem datum Ani po tomto dni však nebylo na dluh ničeho dalšího zaplaceno. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Soud proto žalobě ve znění po částečném zastavení řízení vyhověl a uložil tedy žalovaným zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve výši 220 252,30 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co se týče úroku z prodlení z částky 13 168,50 Kč, tedy úroku z prodlení z části nároku, který vzal žalobce zpět, tak soud v této části žalobu zamítl, neboť neshledal důvod, proč by žalovaní měli platit úroky z prodlení z částky, na jejíž zaplacení žalobce v průběhu řízení rezignoval. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 36 173,36 Kč, přičemž tato částka představuje 88,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,36 % a úspěchu žalovaných v rozsahu 5,64 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 11 672 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 233 420,80 Kč sestávající z částky 9 260 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 4 630 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 9 260 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 24 050 Kč ve výši 5 050,50 Kč. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.