13 C 297/2024

Plný text

Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: Jméno žalobce., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení 311 827,09 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně za dobu od datum do zaplacení, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci k rukám Jméno advokáta, advokáta se sídlem adresa náklady řízení, o jejichž výši bude rozhodnuto v samostatném usnesení. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalovaném zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že právní předchůdce žalobce se žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce (právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa) dne datum žalovanému poskytl částku částka, kterou žalovaný řádně nesplácel. Právní předchůdce žalobce proto přistoupil k zesplatnění zbývajícího dluhu ke dni datum. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce. Žalovaný nerozporoval svůj závazek, avšak namítal, že není schopen ho zaplatit naráz ani ve splátkách ve výši, kterou požadoval žalobce. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba., IČO IČO, sídlem adresa) se žalovaným uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce dne datum žalovanému poskytl částku částka, na úhradu všech předchozích úvěrů a půjček. Žalovaný se zavázal dluh splácet v měsíčních splátkách ve výši částka, když poslední splátka ve výši částka měla být zaplacena datum. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 16,99 % ročně (smlouva o úvěru). Žalovaný však přes výzvy právního předchůdce žalobce řádně nesplácel, v důsledku čehož došlo k zesplatnění celého dluhu ke dni datum. K tomuto dni žalovaný dlužil částka na jistině a částka na úrocích (výpis z úvěrového účtu, výzvy právního předchůdce žalobce k placení závazků, oznámení o zesplatnení). Tato pohledávka byla smlouvou ze dne datum postoupena na žalobce (smlouva o postoupení pohledávek a oznámení o postoupení pohledávky). Dopisem ze dne datum byl žalovaný žalobcem naposledy před podáním žaloby vyzván k úhradě dluhu (upomínka právního zástupce žalobce ze dne datum). Podle § 2395 občanského zákoník smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)]. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovaným (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Schopnost žalovaných splácet řádně úvěr byla dostatečně zkoumána, když kromě nahlížení do veřejných rejstříků vyšel úvěrující z údajů na běžném účtu žalovaného. Zesplatnění celého dluhu bylo právním předchůdcem žalobce provedeno oprávněně v souladu s uzavřenou smlouvou, když byla žalovanému dána přiměřená lhůta, jako poslední možnost k uhrazení svých závazků po splatnosti, na což však žalovaný nereagoval. Celý dluh se stal proto splatným dnem datum. Ani po tomto dni však nebylo na dluh ničeho dalšího zaplaceno. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Soud proto žalobě vyhověl a uložil tedy žalovanému zaplatit dlužnou jistinu úvěru ve výši částka, úrok splatný ke dni zesplatnění ve výši částka spolu s úrokem z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení. Protože v době rozhodování soudu nebyla konkrétní výše těchto nákladů známa, bude o ní rozhodnuto v samostatném usnesení Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Jméno žalovaného B Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.