13 C 346/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Hozy a přísedících Anonymizováno Anonymizováno a Ing. Anonymizováno Anonymizováno ve věci Žalobkyně: Ing. Jméno zainteresované osoby 0/0 Datum narození zainteresované osoby 0/0 Adresa zainteresované osoby 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátkou Mgr. Anonymizováno Anonymizováno , MBA. sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 127 115 Kč

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku , částka, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne , datum, domáhala , částka, . Žalobu odůvodnila tím, že u žalovaného pracovala na základě pracovní smlouvy uzavřené dne , datum, jako specialista – vedoucí sekretariátu. Na základě dekretu o jmenování do funkce ze dne , datum, pak byla jmenována do funkce personální ředitelky. Dále účastníci uzavřeli smlouvu o mzdě, dle které pobírala měsíční mzdu ve výši , částka, hrubého a rovněž byly stanoveny ředitelem podniku ukazatele o vyplácení odměn, které byly závislé z části na hospodářském výsledku a z části na plnění úkolů osoby, které se týkalo jednotlivé vyhodnocení. Oznámení o přiznání roční odměny a její výše pro rok 2022 stanovil nárok na roční odměnu ve výši 30 % objemu smluvní mzdy, přičemž 60 % z této částky bylo vázáno na splnění plánu podniku, tedy dosažení zisku dle plánu a 40 % částky bylo vázáno na pracovní výkon a výsledky. V dubnu 2022 byla odvolána z funkce personální ředitelky a byla jí dána výpověď pro nadbytečnost. V průběhu měsíce května 2022, došlo k odvolání ředitele ministryní obrany a zaměstnavatel následně dne , datum, odvolal její výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, , s čímž souhlasila. Poté jí byl znovu předán dekret o jmenování do funkce personální ředitelky a také obdržela novou smlouvu o mzdě, na základě které byla sjednána základní výše měsíční mzdy , částka, . Kontinuálně tedy pokračovala ve stávající pracovní pozici, a to až do , datum, , kdy odstoupila z funkce a pracovní poměr skončil výpovědí. Co se týče první části oznámení o přiznání roční odměny a její výše za rok 2022, pak zaměstnavatel nedosáhl hospodářských výsledků podle svých představ, a proto ji nevznikl nárok na vyplácení 60 % z části objemu mé smluvní mzdy ve výši 30 %. Nárok na vyplacení roční odměny ve výši 40 % z objemu smluvní mzdy ve výši 30 %, se pak stal důvodným. Byl vypracován také oficiální dokument „Vyhodnocení plnění úkolů ze Strategie státního podniku za rok 2022“, ze kterého vyplývá, že veškeré úkoly pro personální úsek byly splněny. V průběhu roku 2022 si všechny své úkoly plnila řádně a včas, nikdy nebyla urgována, aby cokoli dodala, nikdy ji nebyla dána žádná výtka a s její prací byla veškerá spokojenost. Plnila tedy řádně a včas všechny úkoly, které ji byly zadány. Po ukončení pracovního poměru urgovala zaplacení odměny, naposledy dopisem z , datum, . Tato odměna činí , částka, hrubého (jde o výše uvedených 40 % z objemu hrubé mzdy ve výši 30 %), když výše hrubé mzdy vyplývá ze smluv o mzdě. Na výzvu pak odpověděl zaměstnavatel rozhodnutím ředitele podniku o nepřiznání odměny za rok 2022 z , datum, . Toto rozhodnutí považuje za naprosto účelové a absurdní, neboť byly stanoveny ukazatele, na jejichž základě a při jejich splnění má nárok na odměnu, který nelze po uplynutí rozhodného období svévolně a řádného odůvodnění změnit.

2. Žalovaný namítal, že o se týče části odměny, kterou je vyplácení roční odměny ve výši 40 % z objemu smluvní mzdy ve výši 30 %, pak nesdílí názor žalobkyně, že se tento nárok stal důvodným. Rozhodnutím ředitele podniku ze dne , datum, byla žalobkyně informována rovněž o tom, že odměnu za rok 2022 (vázána na výkon žalobkyně) nepřiznává. Smlouva o mzdě ze dne ze dne , datum, , kterou byla sjednána mzda ve výši , částka, byla uzavřena na období , datum, – , datum, . Smlouva o mzdě ze dne ze dne , datum, , kterou byla sjednána mzda ve výši , částka, byla uzavřena na období , datum, – , datum, . Dne , datum, byla žalobkyně odvolána z funkce personální ředitelky, čímž došlo k zániku smlouvy o mzdě ze dne , datum, , k níž se váže Oznámení o přiznání oční odměny a tím žalobkyně pozbyla nárok na odměnu za rok 2022 v plné výši. Nad rámec této skutečnosti namítal, že nárok na roční odměnu byl stanoven dle dvou kritérií, a to objektivního, kdy 60 % bylo vázáno na splnění plánu podniku, konkrétně dosažení zisku dle plánu schváleného Dozorčí radou dne , datum, , a subjektivního, kdy 40% částky bylo vázáno na pracovní výkon a výsledky žalobkyně. Objektivní kritérium pro přiznání odměny splněno nebylo, a žalobkyně ani nerozporuje, že by tomu snad bylo jinak. Nesouhlasil však s argumentací žalobkyně, že jí na žalovanou částku vznikl nárok, když nároková složka mzdy se vyznačuje tím, že je zaměstnavatel povinen ji poskytnout, jestliže jsou předem splněna stanovená objektivní kritéria, přičemž tento nárok dále není podmíněn rozhodnutím zaměstnavatele o jeho přiznání. K naplnění objektivního kritéria nedošlo. Subjektivní kritérium, na základě kterého je možné vyplatit další složku mzdy, je vázáno na pracovní výkon a výsledky. Je však zjevné, že bez rozhodnutí zaměstnavatele či příslušného vedoucího zaměstnance má tato složka mzdy povahu pouze fakultativního plnění, kterou ztrácí a stává se nárokovou složkou mzdy teprve v okamžiku, kdy zaměstnavatel o přiznání tohoto nároku zaměstnanci rozhodne. Což vyplývá ze samotné formulace – tato část odměny byla jednoznačně vázána na pracovní výkon a výsledky žalobkyně. Pokud žalobkyně uvádí, že veškeré úkoly pro personální úsek byly v rozhodném období splněny, a že ostatně také v průběhu roku 2022 si všechny své úkoly plnila řádně a včas, nikdy nebyla urgována, aby cokoli dodala, nikdy jí nebyla dána žádná výtka a plnila si tedy řádně a včas všechny úkoly, které jí byly zadány, tak k tomuto je nutné doplnit, že mezi základní povinností zaměstnance typicky patří pracovat svědomitě a řádně dle svých sil, znalostí, schopností a v souladu se svým svědomím a právními předpisy, dodržovat zásady spolupráce s ostatními zaměstnanci-kolegy, dodržovat a plně využívat stanovenou pracovní dobu a včas a hospodárně plnit pracovní úkoly. Žalobkyně neuvádí žádné mimořádné pracovní úsilí, které vynaložila, či vynikající výsledky, kterých dosáhla, jež by bylo možné uvažovat jako relevantní kritéria pro přiznání té části mzdy, která se odvíjí od jejího pracovního výkonu a výsledků žalobkyně. Je proto přesvědčen, že subjektivní kritéria pro přiznání té složky mzdy, jejíž úhrady se žalobkyně domáhá žalobou, nebyly splněny. Složitost, odpovědnost, náročnost sjednaného druhu práce byla reflektována ve výši mzdy, která byla sjednána, a která je nadstandardní a reflektuje i určitý předpoklad, že se od žalobkyně v postavení ředitelky odborného útvaru očekává, že si bude plnit úkoly řádně a včas a že úsek, za který odpovídá, bude mít v rozhodném období všechny úkoly splněny. Navrhl proto, aby žaloba byla v plném rozsahu zamítnuta.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že žalobkyně pracovala od , datum, u žalovaného na pozici vedoucí sekretariátu (Pracovní smlouva uzavřená dne , datum, ). Později byla jmenována do funkce personální ředitelky, a to ode dne , datum, (Dekret o jmenování do funkce personální ředitelky ze dne , datum, ). Zároveň účastníci uzavřeli smlouvu o mzdě, na základě které byla žalobkyni přiznána základní měsíční mzda ve výši , částka, s tím, že je sjednána s přihlédnutím k případné práci přesčas do výše 416 hodin za kalendářní rok (Smlouva o mzdě ze dne , datum, ). Žalovaný oznámil žalobkyni, že na rok 2022 jí stanovil nárok na roční odměnu ve výši 30 % objemu smluvní mzdy, přičemž 60 % z této částky bylo vázáno na splnění plánu podniku, konkrétně dosažení zisku dle plánu schváleného dozorčí radou podniku a 40 % této částky bylo vázáno na její pracovní výkon a výsledky (Oznámení o přiznání roční odměny a její výši pro rok 2022 ze dne , datum, ). Dne , datum, byla žalobkyně odvolána z funkce personální ředitelky (Dekret o odvolání z funkce personální ředitelky ze dne , datum, ) a byla jí dána výpověď z pracovního poměru dle § 52 písmeno c) zákoníku práce (Výpověď z pracovního poměru ze dne , datum, ). Hned následující měsíc žalovaný se souhlasem žalobkyně výpověď odvolal (Odvolání výpovědi zaměstnavatelem ze dne , datum, ) a opětovně žalobkyni jmenoval do funkce personální ředitelky (Dekret o jmenování do funkce personální ředitelky ze dne , datum, ) . Poté uzavřeli novou smlouvu o mzdě, na základě které měla žalobkyně sjednánu měsíční mzdu ve výši , částka, opět s přihlédnutím k případné práci přesčas do výše 416 hodin za kalendářní rok (Smlouva o mzdě ze dne , datum, ). Po ukončení pracovního poměru v roce 2023 požádala žalobkyně žalovaného písemně o vypořádání roční odměny za rok 2022 ve výši , částka, , na kterou jí dle jejího názoru vznikl nárok (Dopis žalobkyně výkonnému řediteli žalovaného ze dne , datum, včetně podacích lístku). Žalovaný reagoval rozhodnutím ředitele podniku o tom že se odměna žalobkyni za rok 2022 nepřiznává s odůvodněním, že dne , datum, byla odvolána z funkce personální ředitelky, a tím došlo k zániku smlouvy o mzdě ze dne , datum, , k níž se váže příslušné oznámení (Rozhodnutí ředitele podniku o nepřiznání odměny za rok 2022 ze dne , datum, ).

4. Soud neprováděl další důkazy navržené především žalovanou stranou, neboť je vzhledem k posouzení věci považoval za bezúčelné. Základní skutkové okolnosti byly líčeny oběma stranami shodně, byly také doloženy relevantními listinami a strany se jen rozcházeli v posouzení právních důsledků této situace, Úkolem soudu bylo jen tento skutkový stav právně posoudit, což také učinil a na základě tohoto posouzení ve věci rozhodl.

5. Soud předně musí zdůraznit, že neshledal jediného důvodu, proč by žaloba byla nesrozumitelná či neurčitá. Je zcela zřejmé, co žalobkyně požaduje, z jakého důvodu a je i na první pohled jasné, jakým způsobem dospěla k žalované částce, tedy alespoň soudu to na rozdíl od žalované strany bylo zřejmé ihned. Námitku nesrozumitelnosti a neurčitosti proto soud považuje spíše za výsledek snahy snést co nejvíce argumentů pro zamítnutí žaloby, a to i těch nejméně pravděpodobných.

6. Při právním hodnocení dospěl soud k závěru, že žalobkyni nárok na vyplacení odměny v žalované výši nevznikl. Skutkový stav byl mezi stranami nesporný a byl také prokázán předloženými listinami. Strany se však lišily především v posouzení účinků Oznámení o přiznání roční odměny a její výši pro rok 2022 ze dne , datum, . Zatímco žalobkyně z ní dovozovala, že má automaticky nárok na část odměny, která je vázána na její pracovní výkon a výsledky, tak žalovaný měl za to, že se jedná o pouhé oznámení ředitele podniku o tom, kdy vznikne na odměny nárok a jakým způsobem budou případné odměny vypočítány. To, že žalobkyni nárok na tuto část odměny vznikl opírala žalobkyně o skutečnost, že všechny své úkoly plnila řádně a včas, nikdy nebyla urgována, aby cokoliv dodala, nikdy jí nebyla dána žádná výtka a s její prací byla veškerá spokojenost. K této argumentaci nemůže soud než dodat, že skutečnost že zaměstnanec plní všechny své úkoly řádně čas a je s ním spokojenost jsou základními požadavky na výkon jakékoliv sjednané práce. To, že vůči zaměstnanci nejsou vznášeny žádné výtky, nejsou o jeho práci žádné negativní poznatky, že zkrátka pracuje řádně, jsou základními povinnostmi zaměstnance, za které pobírá sjednanou mzdu či plat. Odměna dle § 134 a § 134a zákoníku práce je nenároková část odměny která zaměstnanci náleží za dohodnutých podmínek za splnění mimořádného nebo zvlášť významného pracovního úkolu či dokonce mimořádně náročného úkolu, jehož příprava, postupné zajišťování a konečná realizace jsou z hlediska působnosti zaměstnavatele zvlášť významné. Soud se v tomto hodnocení tedy zcela ztotožňuje s názorem žalované strany, která mimo jiné správně poznamenala, že žalobkyně ani netvrdí, že by vyvinula mimořádné pracovní úsilí, či dosáhla vynikajících výsledků. I kdyby toto tvrdila pořád to bude bez toho, že by se tímto hodnocením ztotožnil ředitel podniku pouze subjektivním názorem zaměstnance. Inkriminované oznámení je to, co požaduje ustanovení § 134a zákoníku práce ve své druhé větě, což je oznámení zaměstnavatele o výši odměny s hodnotitelnými nebo měřitelnými ukazateli, které zaměstnanci sdělí před započetím plnění úkolu. Proto také oznámení bylo vydáno na začátku roku a po jeho skončení mělo být dle těchto ukazatelů vyhodnoceno. Na základě urgence žalobkyně pak vedení žalovaného toto hodnocení provedlo a žalobkyni sdělilo že ji žádná odměna nenáleží. Je tedy zřejmé, že zaměstnavatel neshledal důvody, proč by měla žalobkyně odměnu dostat. Je totiž pouze na zaměstnavateli, aby vyhodnotil, zda pracovní výsledky zaměstnance jsou takové, že mu přiznává odměnu ve výši dle oznámeného způsobu výpočtu.

7. Co se týče legitimního očekávání, na které opakovaně poukazovala žalující strana, pak soud musí žalobkyni připomenou, že jediným legitimním očekáváním managementu podniku, který je ve ztrátě, a to přestože jsou (a již v roce 2022 byly) pro firmy pohybující se ve zbrojní oblasti nebývalé příhodné podmínky pro dosahování zisku, je to, že žádné odměny nemůže očekávat.

8. Argumentem žalovaného bylo i to, že ono oznámení o způsobu výpočtu odměny se vázalo ke smlouvě o mzdě ze dne , datum, , která byla sjednána se žalobkyní při jmenování do funkce personální ředitelky a z této funkce byla v průběhu roku 2022 odvolána. Účinnost uvedeného oznámení tudíž dle žalovaného zanikla a její opětovné jmenování do funkce personální ředitelky zhruba po měsíci od jejího odvolání a nové uzavření vylepšené smlouvy o mzdě nemění nic na tom, že se oznámení na ní již nevztahovalo. Pracovní poměr sice trval kontinuálně, neboť výpověď byla ještě před uplynutím výpovědní doby odvolána a žalobkyně s tím souhlasila, avšak k odvolání z funkce personální ředitelky platně došlo v dubnu 2022. S touto argumentací žalované strany se soud neztotožňuje, když oznámení o tom, jakým způsobem bude odměňován zaměstnanec na pozici personální ředitelky se váže k této pozici, a nikoliv ke smlouvě o mzdě. Tedy pokud žalobkyně opětovně nastoupila do téže funkce zhruba po měsíci vztahovalo se na ni platné oznámení o přiznání roční odměny za rok 2022. Pokud by splnila podmínky tohoto oznámení a byla jí odměna přiznána pak jediným důsledkem skutečnosti, že mezi odvoláním z funkce personální ředitelky a jejím opětovným jmenováním je zhruba měsíční prodleva, po kterou sice byla žalobkyně zaměstnanec žalovaného, ale nebyla ve funkci personální ředitelky, by bylo krácení této odměny.

9. Soud proto dospěl k jednoznačnému závěru, že oznámení ze dne , datum, je oznámením dle § 134a věta druhá zákoníku práce, nikoliv rozhodnutím o přiznání odměny, které lze učinit až po skončení úkolu, to je v tomto případě po skončení roku 2022, což také s negativním výsledkem pro žalobkyni učiněno bylo. Žalobkyni tudíž nárok na požadovanou odměnu nevznikl, a soud proto žalobu zcela zamítl.

10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které žalovanému náleží částka , částka, představující , částka, za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud nepřiznal žalované straně náklady na právní zastoupení, když se jedná o státní podnik s nemalým právním oddělením, který by si ve světle rozhodovací praxe Ústavního soudu měl podobně běžné záležitosti řešit sám, a ne prostřednictvím externích právních služeb. V nedávné době ho takovéto právní služby jedné pražské advokátní kanceláře v běžných sporech o neplatnost ukončení pracovního poměru vyšli na miliony, a to bez zjevného efektu. Sama právní zástupkyně žalovaného u soudu chtěla argumentovat právní analýzou vytvořenou k tomuto sporu právním oddělením žalovaného. Za takové situace nezbývá než souhlasit s právním zástupcem žalobkyně, který na adresu právní zástupkyně žalovaného poznamenal, že neví, k čemu tedy u soudu je. Žalovaný v posledních letech zcela bezúčelně najímá různé, poměrně vzdálené advokátní kanceláře, jejichž zástupci většinou ani netuší co se u jejich klienta událo, či se v současné době děje, takže mnohdy neví, o čem je řeč, když soud hodnotí spornou situaci v kontextu dřívějších sporů mezi žalovaným a jeho zaměstnanci.