13 C 382/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: osobní údaje žalobce zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaná byla povinna zaplatit žalobci částku částka spolu s úrokem z prodlení ve výši částka, s úrokem z prodlení z částky částka za dobu od datum do datum ve výši částka, dále s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhal po žalované zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnil tím, že dne datum uzavřeli právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba a žalovaná smlouvu o úvěru, na základě které žalovaná čerpala úvěr ve výši částka. Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatky a úrokem v celkové výši částka. Žalovaná však uhradila pouze částka. Zbývající část pohledávky byla postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum na žalobce. Vedle jistiny dluhu se žalobce s odkazem na citovanou smlouvu dále domáhal zaplacení zákonného úroku z prodlení, úroku ve výši částka, a nákladů na vymožení pohledávky částka a úroku z prodlení. Žalovaná se k věci nevyjádřila. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že právní předchůdce žalobce (právnická osoba, IČO, sídlem adresa, PSČ obec a číslo) se žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřel Smlouvu o úvěru, na jejímž základě právní předchůdce žalobce dne datum žalované poskytl částku částka, kterou žalovaná měla vrátit spolu s poplatkem ve výši částka, avšak v dohodnuté lhůtě splatnosti do dne datum celou částku nevrátila, když zaplatila jen částka. Přestože byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu, zaplatila dále jen částka. Původní věřitel posléze, to je dne datum uzavřel se žalobce smlouvu o postoupení pohledávek. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1887 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou (právní předchůdce žalobce coby podnikatel a žalovaná coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalované byl poskytnut úvěr ve výši částka, kterou měla vrátit do datum. Žalovaná na úvěr zaplatila částka a poté dodatečně ještě částka. Pohledávka, která je předmětem tohoto řízení, byla na žalobce postoupena v souladu s § 1879 občanského zákoníku. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu Evropské unie (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 1201/2012, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva). Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13 EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné písm. e)). Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13 EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti. Úvěr stojí na poplatcích částka, což je více než 100 % půjčené částky. K otázce přiměřenosti odměny věřitele se vyslovil ve svém rozsudku ze dne 22. 3. 2012 č. j. 101 VSPH 14/2012-54 Vrchní soud v Praze, který dospěl k závěru, že je nemravný zisk zapůjčitele nad 30 % půjčené částky. Tady by měl žalovaný zaplatit přes 100 %, a ještě navíc na úrocích částka, což se jeví ve světle zmíněného judikátu jako zcela nepřiměřené. Tolerovaných 30 % jistiny je v daném případě částka. Proto soud uložil zaplatit žalovanému dlužnou jistinu s tímto poplatkem a žalobu ohledně zbývající části požadovaného poplatku a ohledně požadovaných úroků zamítl. Mezi ujednání týkající se placení odškodného spotřebitelem, který neplní svůj závazek, se řadí smluvní úrok z prodlení, jednorázová smluvní pokuta, smluvní pokuta vyjádřená v závislosti na délce porušování závazku a rovněž poplatky za upomínku. Náklady na vymáhání pohledávky ve výši částka (za odeslání dopisu částka a za tři pokusy o osobní kontaktovaní žalované 3 x částka = částka) považuje soud za přiměřené. Žalovaná by měla tudíž zaplatit celkem částka (jistina částka + přiměřený poplatek částka + náklady na vymáhání částka). Vzhledem k tomu, že žalovaná zaplatila částka, dluh zanikl splněním. Z těchto důvodu soud žalobu v plném rozsahu zamítl. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud na základě skutečnosti, že úspěšné žalované žádné náklady v řízení nevznikly. Proti tomuto rozhodnutí není odvolání přípustné (§ 202 odst. 2 o.s.ř.) Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.