13 C 50/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 zastoupený advokátem JUDr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno - Anonymizováno proti žalovanému: Anonymizováno Anonymizováno a.s., IČO Anonymizováno sídlem Anonymizováno Anonymizováno , Anonymizováno Anonymizováno Anonymizováno zastoupený advokátem Mgr. Anonymizováno Anonymizováno sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 o zaplacení 110 000 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Pokud se žalobce dále domáhal po žalovaném zaplacení nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši , částka, , žaloba se v této části zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku , částka, , k rukám , tituly před jménem, , jméno FO, advokáta sídlem , adresa, , do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že dne , datum, v 15:00 hodin došlo k pracovnímu úrazu zaměstnance žalovaného pana , jméno FO, , když při otáčení ohýbaného kusu plechu v ohraňovacím lisu došlo k předčasnému sjezdu beranu lisu, jelikož poškozený omylem sešlápl nožní pedál, kterým uvedl stroj v činnost. Při tomto úkonu poškozený nestihl vytáhnout ruku z oblasti stlaku horního nástroje lisu a dolního nástroje lisu, čímž došlo k jejímu střihu – amputaci. Následně byla okamžitě byla přivolána ZZS a zraněný byl letecky přepraven do FN , adresa, , kde se podrobil , podezřelý výraz, zraněné ruky. Kontrolou Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj bylo zjištěno, že ze strany žalovaného došlo k zvlášť závažnému porušení předpisů BOZP, jelikož žalovaný nedoložil proškolení poškozeného s pracovním postupem užívání předmětného lisu, a rovněž bylo zjištěno, že v době pojistné události nebyl tento lis vybaven bezpečnostním krytem ani jiným ochranným mechanismem. Z titulu zákonného pojištění zaměstnavatele dle vyhlášky č. 125/1993 Sb. vyplatil poškozenému pojistné plnění ve výši , částka, . Dle ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb. má vůči žalovanému právo na náhradu toho, co za něj plnil, protože ze strany žalovaného došlo k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci (pracovní prostor pracovního stroje (ohraňovacího lisu) nebyl vybaven ochranným zařízením), přičemž toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody. V důsledku výše uvedeného mu vznikl nárok na vyplacení toho, co za žalovaného plnil, tedy na náhradu vyplaceného pojistného plnění. Rozhodl se však požadovat po žalovaném náhradu ve výši 20 % vyplacené částky, tedy náhradu ve výši , částka, . K úhradě této částky ve lhůtě sedmi dnů byl žalovaný písemně vyzván dne , datum, , zaslanou žalovanému a zároveň i jeho právnímu zástupci. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. Žalovaný nesouhlasil s tím, že by k pracovnímu úrazu došlo v důsledku porušení jeho povinnosti, když pracovní úraz byl důsledkem rizika práce a neopatrnosti zaměstnance při obsluze stroje. Věc šetřila Policie ČR, která neshledala zavinění třetí osoby a věc byla odložena. Okolnosti úrazu dále šetřil oblastní inspektorát práce, který dospěl k závěru, že se žalovaný provinil, když ohraňovací lis, při jehož obsluze došlo k pracovnímu úrazu, nebyl vybaven světelnou závorou nebo jiným způsobem zabezpečení. Tento lis však byl provozován v té podobě, jak byl dodán výrobcem a na stroji nebyly provedeny neoprávněné zásahy do konstrukce. Na stroji byly prováděny prohlídky a revize a stroj byl udržován v bezvadném stavu. Ohraňovací lis byl instalovaný v měsíci únoru 1999, kdy byl vyroben a nebylo možné ho ani z výroby ani dodatečně vybavit světelnou závorou či jiným podobným zařízením. Dodatečnou montáží by došlo k zásahu do schváleného provedení stroje. Správní orgán však dospěl k závěru, že žalovaný provozováním předmětného stroje porušil ust. § 4 odst. 1 písm. a) zákona č. 309/2006 Sb. ve spojení s ust. § 3 odst. 1. písm. d) nařízení vlády č. 378/2001Sb., neboť kritériem řádného stavu používaného zařízení je z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vždy rozhodný stav zařízení v době jeho používání. S tímto názorem správního orgánu však nesouhlasí. Předmětný ohraňovací lis byl k provozování schválen a dodán před datem účinnosti obou citovaných právních předpisů, které proto inspektorát aplikuje retroaktivně. Správní orgán také pomíjí to, že podle zprávy firmy , právnická osoba, takovou úpravu provést nelze a pokud by úpravy byly provedeny, stroj by byl uveden do stavu odlišného od toho, v jakém byl k provozu schválen. Tím by se dopustil přestupku, který je mu nyní vytýkán. Nelze souhlasit s názorem, že stroje vyrobené, schválené k provozu a vyhovující obecně závazným právním předpisům v době jeho uvedení na trh, se musí přizpůsobit právnímu předpisu, který nabude účinnosti později. Obecně závaznými právními předpisy, které se k provozování předmětného stroje vztahují jsou zákon č. 22/1997 Sb. a nařízení vlády č. 170/1997 Sb. Ve smyslu § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 170/1997 Sb. to mohou být i zahraniční technické normy přejímající v členských státech Evropského společenství harmonizovanou evropskou normu. Požadavky na bezpečný provoz a používání strojů jsou stanoveny zejména v nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kde v § 3 jsou uvedeny minimálními požadavky na bezpečný provoz a používání zařízení v závislosti na příslušném riziku vytvářeném daným zařízením. Toto žalovaný splnil. Dále se k problému vztahuje nařízení vlády č.176/2008 Sb., které ve svém ust. § 3 stanoví základní požadavky na provoz strojního zařízení a které mimo jiné přímo odkazuje na Úřední věstník Evropské unie, čímž z něj činí součást našeho právního řádu. Konečně je podstatná také směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2009/104/ES o minimálních požadavcích na bezpečnost a ochranu zdraví pro používání pracovního zařízení zaměstnanci při práci. Z této směrnice stojí za zmínku příloha č. I. bod 1. odstavec druhý, který říká: „Dále uváděné minimální požadavky, pokud se vztahují na již používané pracovní zařízení, nevyžadují nutně stejná opatření jako základní požadavky týkající se nového pracovního zařízení.“ Jinými slovy, pokud zařízení vyhovuje požadavkům v době svého uvedení do provozu, není třeba je následně upgradovat, změní-li se požadavky. Má tudíž za to, že neporušil žádnou povinnost, tím méně povinnost, která by byla v příčinné souvislosti se vznikem pracovního úrazu a navrhuje, aby žaloba byla zamítnuta.

3. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, že dne , datum, došlo k pracovnímu úrazů u žalovaného, když jeho zaměstnanec , jméno FO, při práci na ohraňovacím lisu zavrávoral, přičemž omylem sešlápl pedál, který uvádí stroj do pohybu, a protože nestačil ze stroje vytáhnout o ruku došlo k její amputaci (nesporná skutečnost a svědecká výpověď , jméno FO, ). Oblastní inspektorát práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj vydal dne , datum, po rozhodnutí, dle něhož měl žalovaný spáchat přestupek na úseku bezpečnosti práce podle § 30 odst. 1 písm. r) zákona o inspekci práce, kterého se měl dopustit tím, že neplnil povinnosti při zajištění řádného stavu používaného zařízení – předmětného ohraňovacího lisu. Neplnění povinností mělo spočívat v tom, že stroj nebyl vybaven ochranným zařízením, které chrání život a zdraví zaměstnanců, a to tím že zabrání v kontaktu a zachycení zaměstnance pohybujícími se částmi stroje. O námitkách žalovaného bylo rozhodnuto tak, že rozhodnutí oblastního inspektorátu práce bylo zrušeno a řízení bylo zastaveno, neboť uplynula tříletá objektivní prekluzivní lhůta, dokdy je možno uložit za přestupek pokutu (o rozhodnutí Státního úřadu inspekce práce č.j. 7907/1.30/22–3, sp. zn. S10-2021-240 ze dne , datum, ). Inkriminovaný stroj byl žalovanému dodán a instalován v roce 1999. V době uvedení do provozu nebyla stanovená povinnost vybavit stroj světelnou závorou která zabraňuje sevření rukou. Volitelnou ochranu proti sevření rukou bylo možné objednat až pro stroje vyrobené od roku 2001. Stroj byl běžně certifikován a prodáván na mezinárodním trhu. Eventuální dodatečné vybavení stroje jeho konkrétním vlastníkem o bezpečnostní zařízení zabraňující sevření rukou obsluhy nebyla možná, neboť by to znamenalo zásah do strojní konstrukce a do elektrické a řídicí konstrukce. Jednalo by se tedy o zásah do schváleného provedení stroje a stroj by ztratil certifikaci CE a neshodoval bys se s výrobcem schváleným typem. (zpráva společnosti , právnická osoba, ze dne , datum, a znalecký posudek znalce , tituly před jménem, , jméno FO, , , tituly za jménem, Sc. a jeho výslech). Poškozený , jméno FO, původně pracoval na jiných strojích a na ohraničovací lis byl převeden nedlouho předtím (zhruba týden), než se mu stal pracovní úraz. Na stroji ho zaučoval zkušený pracovník, který ho seznámil se strojem, principy ohýbání, výkresy a programováním stroje podle těchto výkresů, jak plech ohnout a jak to zkontrolovat. Dostal i základní pokyny bezpečnosti práce, to je že má nosit rukavice, nedávat ruce do stroje. Obecné školení bezpečnosti práce absolvoval již dříve. Konkrétně zaškolovaní vypadalo tak, že když přišel požadavek na nový díl pracovník, který ho zaškolovat tak mu nejprve ukázal, jak tento díl udělat a pak teprve to zkoušel on sám. Poškozený , jméno FO, pracoval pod neustálým dohledem jednoho zkušeného pracovníka, pana , jméno FO, , který s ním vždy chodil na směnu. Tento proces obvykle trvá obvykle tři měsíce. To vyplývá i z interních předpisů žalovaného, když na každou profesi jsou u žalovaného stanoveny adaptační procesy, během kterých se písemně zaznamenává splnění jednotlivých předepsaných bodů. Až po stanovené době, když nenastanou pochyby a školitel a mistr to odsouhlasí, začínají noví pracovníci pracovat na takovémto stroji zcela samostatně. Ohraničovací lis, na kterém se úraz stal již u žalovaného není, neboť byl již starý a v rámci obnovy strojového parku byl vyměněn. Po dobu, kdy tento stroj byl u žalovaného v provozu se při jeho používání žádný jiný pracovní úraz nestal (výslechy svědků , jméno FO, , , jméno FO, , , jméno FO, a , jméno FO, ).

4. Další dokazování již měl soud za nadbytečné, když skutečnost, že se pracovní úraz stal byla nesporná, jeho okolnosti osvětlily svědci, včetně samotného poškozeného a tito svědci rovněž popsali způsob zaškolování včetně bezpečnosti práce při používání lisu. Technická otázka možnosti dovybavení stroje nějakým bezpečnostním zařízením, které by zabraňovalo možnému sevření ruky pracovníka byla zodpovězena znalcem z oboru strojírenství, který ve shodě se stanoviskem dovozce stroje vyloučil možnost zásahu do stroje za účelem zvýšení ochrany pracovníka.

5. Dle § 10 odst. 1 vyhl. č. 125/1993 Sb. pojišťovna má vůči zaměstnavateli právo na náhradu až do výše poskytnutého plnění:a) způsobil-li zaměstnavatel nebo zaměstnanec zaměstnavatele škodu úmyslně, pod vlivem alkoholu nebo jiné návykové látky;b) došlo-li ze strany zaměstnavatele nebo jejího zaměstnance k zvláště závažnému porušení předpisů o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci a pokud toto porušení bylo v příčinné souvislosti se vznikem škody;c) došlo-li ke škodě v přímé souvislosti s výkonem činnosti provozované neoprávněně.

6. Soud věc po právní stránce hodnotil tak, že žalobce jakožto pojišťovna, u které má žalovaný sjednáno zákonné pojištění zaměstnavatele dle vyhl. č. 125/1993 Sb., vyplatila zaměstnanci žalovaného, jenž utrpěl pracovní úraz celkem , částka, . Na základě závěru Oblastního inspektorátu práce pro Moravskoslezský kraj a Olomoucký kraj, že žalovaný spáchal přestupek na úseku bezpečnosti práce dle § 30 odst. 1 písm. r) zák. č. 251/2005 Sb., neboť ohraňovací list, na kterém došlo k inkriminovanému pracovnímu úrazu nebyl z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví při práci vhodný pro práci, protože nebyl vybaven ochranným zařízením jako například ochranným krytem, či elektronickým snímacím ochranným zařízením pak po žalovaném požadoval dle § 10 odst. 1 písm. b) vyhl. č. 125/1993 Sb. zaplatit 20 % z vyplacené částky poškozenému, to je , částka, . Obrana žalovaného spočívala v tvrzení, že stroj měl všechny potřebné certifikáty pro provoz, procházel pravidelnými kontrolami a dále do něj nebylo možno jakkoliv zasahovat a dovybavovat ho nějakým dalším bezpečnostním zařízením. Tím by došlo k neoprávněnému zásahu do konstrukce stroje. Soud dal v tomto za pravdu žalované straně, když dospěl k závěru, že rozhodnutí oblastního inspektorátu práce, ze kterého vychází žaloba, které bylo později zrušeno, vyvozuje ze zjištění učiněná v rámci šetření inkriminovaného pracovního úrazu zcela mylné závěry, a to především ohledně povinnosti, či vůbec možnosti žalovaného upravovat dodané stroje, tedy zasahovat do jejich konstrukce. Tyto stroje, aby mohly být provozovány musí projít certifikací, která pak potvrzuje, že stroj konkrétní konstrukce splňuje podmínky pro bezpečný provoz. Jakýkoliv zásah do takovéto konstrukce mimo běžnou údržbu a opravu je naopak zapovězen a pokud by byl proveden, tak by stroj ztratil získané povolení ke svému provozování. Jestliže by byl stroj provozován ve stavu neodpovídajícímu jeho dokumentaci, byl by provozován bez potřebného povolení, což je samozřejmě nezákonné a v případě úrazu by muselo vést ke , podezřelý výraz, stíhání toho, kdo se rozhodl stroj přesto provozovat. Žalovaná strana použila přiléhavý příměr k provozování osobního automobilu, tedy jediného velkého stroje v podstatě osobní denní potřeby, který každý relativně zná. Lze poukázat i na konkrétní příklad. Bylo by absurdní, kdyby v situaci, kdy došlo k dopravní nehodě automobilu, staršího data výroby, který byl homologován k provozu na pozemních komunikacích v době svého uvedení do provozu, byl udržován v řádném technickém stavu a prošel kontrolou v STK, avšak vzhledem k době svého vzniku neměl dnes povinný airbag spolujezdce a pojišťovna, která v důsledku pojistné události plnila, by žádala po provozovateli vozidla spoluúčast na náhradě škody zraněného spolujezdce s odůvodněním, že měl automobil dovybavit airbagem. Nemožnost nějak „domontovat“ na stroj jakékoliv zabezpečovací zařízení potvrdil i výhradní dovozce strojů značky TRUMPF společnost , právnická osoba, Soud navíc k této otázce nechal zpracovat znalecký posudek z oboru strojírenství, který takovýto závěr zcela potvrdil. Žalovaný ohledně vybavení stroje a jeho provozovaní nikterak nepochybil. Žalovaný pak také správně poukazuje na směrnici Evropského parlamentu a Rady č. 2009/104/ES, kterou inspektorát zcela pominul, a která výslovně uvádí, že již používané pracovní zařízení nevyžadují nutně stejná opatření a nejsou na ně kladeny stejné požadavky jako nová pracovní zařízení. Polemika nad tím, že to není nařízení, které je přímo aplikovatelné, ale pouze směrnice, jenž členské státy implementují do svých právních řádů je zbytečná, neboť pravidla udávána ve směrnicích nemohou být v rozporu s národním právním řádem a pokud jsou nebo nejsou dostatečně, či vůbec implementována, mělo by se vycházet z toho, co je ve směrnici.

7. Pokud žalobce dále tvrdil, že žalovaný pochybil v tom, že zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz na práci na tomto stroji nedostatečně proškolil a poblíž stroje nebyl k dispozici písemný návod k obsluze, pak má soud za to, že svědecké výpovědi zaměstnanců žalovaného i samotného poškozeného prokázali, že přeškolování poškozeného na práci na inkriminovaném lisu probíhalo standartním způsobem, dle interních předpisů žalovaného, když pracoval pod dohledem zkušeného pracovníka, který ho zaučoval na tuto práci. Seznámil ho jak s programováním stroje, postupem při ohýbání tak s riziky obsluhy tohoto stroje a rovněž dostal bezpečnostní pokyny. Vždy když bylo zapotřebí zpracovat nějaký nový výrobek, sám ukázal přesný postup a poté setrvával opodál. V blízkosti poškozeného byl i v době, kdy k pracovnímu úrazu došlo. Samotný úraz byl způsoben ztrátou rovnováhy poškozeného, který se opřel do zpracovávaného výrobku, který však sjel ze zarážky a on při zavrávorání omylem došlápl na pedál, který lis spustil v okamžiku, kdy měl ruku v pohybující se části stroje. Takovémuto úrazovému ději nemůže zabránit sebelepší školení, ale nebezpečí takovéhoto úrazu se sníží až v důsledku delší pracovní praxe na tomto stroji při zachování maximální pozornosti. Soud proto dospěl k závěru, že zaučování poškozeného na práci na ohraničovacím lise probíhalo standartním způsobem a zvolený postup, kdy nový zaměstnanec pracuje několik měsíců pod dohledem jiného, zkušeného zaměstnance, který mu vše vysvětlí a ukáže a až po zkušební době se rozhodne, jestli je nový zaměstnanec schopen na tomto stroji samostatně pracovat je naprosto v pořádku a soud k němu nemá žádných připomínek. Ostatně pracovní úraz se stal již po několika málo dnech práce na tomto stroji, kdy byl poškozený teprve na začátku zaučovacího procesu. Dále je třeba upozornit na to, že z dikce ustanovení § 10 odst. 1 písm. b) vyhlášky č. 125/1993 Sb., na jehož základě se žalobce domáhá spoluúčasti žalovaného na náhradě škody se vztahuje pouze na případy zvlášť závažného porušení předpisů, tedy nikoliv jakékoliv porušení, ani běžné ani výjimečné, ale zcela výjimečné, tj. lze použít jen ve zcela mimořádných případech. Takovým porušením pak rozhodně nemůže být absence písemného návodu k obsluze stroje v blízkosti tohoto stroje, ale ani případný závěr, že proškolování zaměstnance mělo být delší, důkladnější, či podrobnější. Tedy nic z toho, co uvádí žaloba jako porušení předpisů tykající se bezpečnosti práce ve smyslu proškolení a zaučení zaměstnance nemůže být shledáno zvlášť závažným porušením předpisů. Soud proto dospěl k závěru, že žaloba není důvodná a v plném rozsahu ji zamítl.

8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce , částka, . Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši , částka, sestávající z částky , částka, za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (sepis odporu) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (vyjádření k žalobě) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (doplnění tvrzení a důkazních návrhů) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, , z částky , částka, za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne , datum, a z částky , částka, za písemné podání nebo návrh ve věci samé (odvolání proti usnesení o přerušení řízení) dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne , datum, včetně osmi paušálních náhrad výdajů po , částka, dle § 13 odst. 4 a. t., cestovní náhrada v celkové výši , částka, , a to v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 30 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 12,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 30 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 12,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 30 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 12,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 30 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 12,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne , datum, náhrada , částka, za 30 ujetých km v částce , částka, (, částka, za litr paliva dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 12,4 l/100 km a , částka, /km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 398/2023 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut v částce , částka, podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky , částka, ve výši , částka, .