13 C 59/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobkyně: KRUK Česká a Slovenská republika s.r.o., IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0 proti žalovanému: Jméno zainteresované osoby 0/0, narozený Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení 71 722,43 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 71 722,43 K spolu s úrokem ve výši částka a spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka za dobu od datum do zaplacení, dále s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku částka k rukám tituly před jménem jméno FO, advokáta se sídlem Adresa zástupce zainteresované společnosti 0/0, do 3 dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobkyně se svou žalobou došlou soudu dne datum domáhala po žalovaném zaplacení částky částka. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdce žalobce poskytl žalovanému revolvingový úvěr formou poskytnutí úvěrového rámce ve výši částka. Žalovaný postupně z úvěrového rámce vyčerpal peněžní prostředky v celkové výši částka. Úvěr se žalovaný zavázal splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši částka. Žalovaný však úvěr řádně nesplácel, a proto právní předchůdce žalobce odstoupil od úvěrové smlouvy a celý dluh zesplatnil ke dni datum. Právní předchůdce žalobce si kromě dlužné jistiny a sjednaného úroku ve výši 26,28 % ročně účtoval v souladu se smlouvou smluvní pokutu za prodlení se splácením úvěru ve výši 0,1 % denně a dlužné pojistné za pojištění schopnosti splácet úvěr, poplatky za upomínání. Smlouvou o postoupení pohledávky ze dne datum právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku, která je předmětem tohoto řízení, na žalobce, který ještě naposledy vyzval žalovaného k úhradě dluhu, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o.s.ř. a dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce (BNP Paribas právnická osoba sídlem bd Haussmann 1, adresa, Francouzská republika) uzavřel se žalovaným dne datum smlouvu o revolvingovém úvěru k účtu. Na základě toho poskytl žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu ve výši částka. Žalovaný se pak zavázal splatit úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % z částky dlužné vždy k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však ve výši částka. Žalovaný ke dni podání žaloby z úvěrového limitu nesplatil částka, na úrocích dluží částka (roční úroková sazba byla ve výši 26,28 %) a na pojistném částka (sjednáno ve výši 7,99 % z měsíční částky úvěru). právnická osoba s uzavřenou smlouvou vznikl právnímu předchůdce žalobce nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši částka (výše smluvní pokuty činila 0,1 % denně z každé částky, s jejímž splacením se žalovaný dostal do prodlení více než 30 dnů) a na nákladech za odeslání upomínky pak žalovaný ke dni podání žaloby dlužil částka. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného si žalobce počínal tak, že schopnost žalovaného splácet úvěr prověřoval poměrně podrobně, když kromě zjišťování údajů ve veřejně dostupných rejstřících hodnotil rovněž příjmy a výdaje žalovaného a dospěl k závěru, že žalovaný je schopen řádného splácení závazku vzniklého poskytnutím úvěru.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

6. Podle § 2048 občanského zákoníku ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

7. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

8. Podle § 1887 občanského zákoníku postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka 9. Na základě shora uvedeného skutkového závěru, s odkazem na citovaná zákonná ustanovení, dospěl soud k právnímu závěru, že mezi žalobcem a žalovaným (žalobce coby podnikatel a žalovaný coby spotřebitel; § 1810 občanského zákoníku) byla platně uzavřena spotřebitelská smlouva o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku. Žalovaný z úvěrového limitu revolvingového úvěru čerpal avšak částka nevrátil. Úvěruschopnost žalovaného byla dostatečně zkoumána a zjištěné údaje nezavdávaly příčinu k pochybnostem o schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Jelikož žalovaný poskytnuté peněžní prostředky dosud nevrátil, uložil mu tuto povinnost soud rozsudkem.

10. Úprava spotřebitelských smluv má svůj původ v právu právnická osoba (viz § 1810 a násl. občanského zákoníku), národní úpravu národní úpravu, třebaže neprovádějící nebo nedostatečně provádějící směrnici, je nutné v co největším rozsahu interpretovat ve světle znění a účelu směrnice, aby bylo dosaženo výsledku uvedeného ve směrnici, nezbytnost ochrany je dána nerovným postavením ve vztahu spotřebitel – podnikatel (profesionál), vnitrostátní soud musí posuzovat zneužívající charakter určité smluvní klauzule z úřední povinnosti, přičemž ochrany spotřebitele se dosahuje zejména zákazem určitých typových smluvních ujednání (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, který přehledně uvádí judikaturu Evropského soudního dvora týkající se spotřebitelského práva).

11. Základ národní (vnitrostátní) právní úpravy ochrany spotřebitele představují ustanovení § 1810 a následující občanského zákoníku, která jsou recepcí šesti směrnic Evropských společenství do právního řádu České republiky, mimo jiné i směrnice Rady 93/13/EHS ze dne datum o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách. Vymezení pojmu nepřiměřených podmínek (zneužívajících klauzulí) obsahuje § 1813 občanského zákoníku. Oproti příloze směrnice ustanovení § 1814 občanského zákoníku mezi demonstrativně vyjmenovaná nepřípustná ujednání (zneužívající klauzule) výslovně nezahrnuje požadavek na spotřebiteli, který neplní svůj závazek, aby platil nepřiměřeně vysoké odškodné. Smluvní ujednání odporující nejen § 1813 občanského zákoníku, ale i směrnici Rady 93/13/EHS s přílohou je absolutně neplatné dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž k takové neplatnosti soud přihlíží z úřední povinnosti.

12. Optikou citovaných zákonných ustanovení a judikaturních závěrů soud posuzoval další ujednání účastníků, obsažených ve smlouvě o úvěru podle § 2395 občanského zákoníku.

13. Mezi ujednání týkající se odměny za poskytnutí peněžních prostředků se řadí i úroky. V rozporu s dobrými mravy (§ 580 odst. 1 ve spojení s § 1 odst. 2 občanského zákoníku) je zpravidla výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu srovnej například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka). Sjednaný smluvní úrok ve výši 26,28 % ročně je odpovídající citované judikatuře, a proto soud žalobě v této části, to je v částce částka vyhověl.

14. V případě požadované úhrady nákladů za upomínání v celkové výši částka (částka za odstoupení od úvěrové smlouvy a částka za upomínku) soud akcentoval jejich sjednanou výši ve vztahu k výši poskytnutých peněžních prostředků a k účelu, který má plnit, tedy uhradit v paušální formě náklady žalobce vzniklé s upomínáním žalovaného. V tomto směru soud pokládá ujednání za zcela přiměřené a žalobu i v této části vyhověl.

15. Při zkoumání platnosti ujednání o smluvní pokutě z hlediska dobrých mravů je nutno uvážit funkce smluvní pokuty (funkce preventivní, uhrazovací a sankční). Přiměřenost výše smluvní pokuty je třeba posoudit s přihlédnutím k celkovým okolnostem úkonu, jeho pohnutkám a účelu, který sledoval. V úvahu je třeba rovněž vzít výši zajištěné částky, z níž lze také usoudit na nepřiměřenost smluvní pokuty s ohledem na vzájemný poměr původní a sankční povinnosti (k tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. spisová značka, v němž soud dovodil, že smluvní pokuta ve výši 1 % denně je nepřiměřená, naopak smluvní pokuta 0,5 % denně je přiměřená). Soud uvážil výši poskytnutých peněžních prostředků, výši sankční povinnosti a dospěl k závěru, že sjednaná smluvní pokuta 0,1% denně. Žalobce po žalovaném konkrétně požadoval uvedenou sazbu z dlužné částky částka za dobu od datum do datum, to je celkem částka. Požadovaná smluvní pokuta je vzhledem k výše uvedenému přiměřená, a tudíž souladně sjednána se shora citovanou směrnicí včetně její přílohy a rovněž v této části bylo žalobě vyhověno.

16. Dále soud dospěl k závěru, že bylo mezi účastníky platně sjednáno pojištění, kde však žalovaná neplnila řádně základní povinnost pojištěné, což je platit sjednané pojistné (7,99 % z měsíční částky úvěru). Žalobci tudíž přiznal i nárok na zaplacení dlužného pojistného ve výši částka.

17. Konečně žalobce požaduje po žalované placení zákonného úroku z prodlení ve výši, která odpovídá ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve spojení s § 2 prováděcího nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění pozdějších změn a doplňků a soud proto žalobě v této části vyhověl.

18. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce částka. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce částka a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši částka sestávající z částky částka za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky částka za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. a z částky částka za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po částka dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky částka ve výši částka. Proti tomuto rozhodnutí je možno podat odvolání do 15 dnů od doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně Nesplní-li povinný dobrovolně co mu ukládá toto vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat exekuce.