13 C 70/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudcem JUDr. Tomášem Hozou ve věci žalobce: Jméno žalobce ., IČO IČO žalobce sídlem Adresa žalobce zastoupený advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného o 16 149,36 Kč s Anonymizováno

I. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobci částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od , datum, do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit ČR na účet Okresního soudu v , adresa, -625801/0710, VS: , var. symbol, soudní poplatek ve výši , částka, , do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se svou žalobou došlou soudu dne , datum, domáhal po žalovaném zaplacení částky , částka, . Žalobu odůvodnil tím, že na základě smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, , došlo k uzavření smlouvy o poskytnutí úvěrového rámce a kreditní karty. Podpisem Smlouvy žalovaný zažádal žalobce o vydání kreditní karty a o poskytnutí úvěrového rámce ve výši , částka, . K prvnímu čerpání úvěru došlo dne , datum, . Vzhledem k tomu, že žalovaný neuhradil splátku splatnou dne , datum, řádně a včas a porušil tím tak smluvní povinnosti, využil žalobce svého práva a čerpání úvěru z důvodu neuhrazení jedné splátky pozastavil. Žalovaný se i přes písemné a telefonické upomínání žalobce dostal do prodlení s úhradou pěti měsíčních splátek, čímž došlo k zesplatnění veškerých závazků žalovaného vůči žalobci vyplývajících ze smlouvy a ukončení smlouvy ke dni , datum, . Část dluhu pak bylo uhrazeno v insolvenčním řízení a zbývající část v žalované výši i přes upomínku žalobce žalovaný dosud neuhradil.

2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.

3. Soud rozhodoval bez jednání dle § 115a o. s. ř. a dospěl k závěru, že žalobce uzavřel s žalovaným dne , datum, smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě toho poskytl žalobce žalovanému revolvingový úvěr ve formě úvěrového limitu v částce , částka, , který byl čerpán prostřednictvím kreditní karty. Žalovaný byl zastoupen prodejcem, obchodní společností , právnická osoba, ., který byl k uzavření uvedené smlouvy se žalovaným oprávněn na základě mandátní smlouvy. Žalovaný poprvé čerpal úvěr dne , datum, , ale poskytnutou částku řádně nesplácel, a proto přistoupil žalobce k zesplatnění celého dluhu a smluvní vztah ke dni , datum, ukončil. Následně byl žalovaný , podezřelý výraz, příkazem Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, shledán vinným ze spáchání , podezřelý výraz, podvodu a žalobce byl se svým nárokem na náhradu škody odkázán na řízení občanskoprávní. V té době již byl žalovaný v insolvenci, do které se žalobce se svým nárokem přihlásil. V insolvenčním řízení bylo žalobci zaplaceno celkem , částka, . Žalobce se pak domáhal zaplacení ještě , částka, , které žalovaný přes písemnou výzvu žalobci nezaplatil. Insolvenční řízení žalovaného skončilo splněním oddlužení a osvobozením žalovaného od placení pohledávek zahrnutých do oddlužení, v rozsahu, v němž dosud nebyly uspokojeny jakož i placení pohledávek k nimž se v řízení nepřihlíželo, či nebyly do insolvenčního řízení přihlášeny, ačkoliv být měly.

4. Podle § 2395 občanského zákoníku smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Podle § 1813 občanského zákoníku se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.

6. Podle § 580 odst. 1 občanského zákoníku neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

7. Podle § 86 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

8. Podle § 87 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

9. Soud věc po právní stránce hodnotil tak, že žalovaný přihlásil svou pohledávku vyplývající z revolvingové smlouvy do insolvenčního řízení, v němž byl žalovaný a na tuto pohledávku bylo vymoženo , částka, a , částka, uspokojeno nebylo. Protože insolvenční řízení skončilo splněním oddlužení a žalovaný byl osvobozen od placení dosud neuspokojených pohledávek dle § 414 odst. 1 insolvenčního zákona a soud není vázán skutkovou větou , podezřelý výraz, příkazu v té části, která uvádí výši způsobené škody z hlediska , podezřelý výraz, , nelze žalobě vyhovět.

10. Navíc žalobě by nebylo vyhověna ani kdyby oddlužení nebylo, neboť smlouva o revolvingovém úvěru nebyla platně uzavřena. Žalovaný, a to na rozdíl od úvěrujícího, nejednal při uzavření smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání § 3 písm. a) a b) ZosÚ, ve znění zákona č. 43/2013 Sb.]. Splněny jsou také předpoklady vyplývající z § 1 a § 2 ZosÚ.

11. Princip odpovědného úvěrování, resp. ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen zavedením sankce pro případ, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Úvěrující nedostál odborné péče poskytovatele úvěru náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách. Obvyklá praxe poskytovatelů úvěru je vyžadovat alespoň výplatnice, SIPO a výpis z účtu žadatele, a to více než za jeden měsíc. Tato praxe koresponduje s rozsudkem Soudního dvora EU ze dne , datum, ve věci C-449/13, který výslovně konstatoval, že: „ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady“. Úvěrující se v tomto případě dle skutkové věty , podezřelý výraz, příkazu spoléhal na sdělení žalovaného, když si například ani neověřil výši splátek ostatních úvěrů žalovaného. Počínaní úvěrujícího je proto nutno označit za krajně nezodpovědné, hraničící až s vědomím toho, že úvěr řádně splácen nebude. Takovéto jednání úvěrujícího vůči spotřebiteli nutně vede k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru.

13. Podle § 588 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (viz. závěry občanskoprávní teorie – Lavický, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář.

1. Vydání. , adresa, : , právnická osoba, . Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu čl. 9 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 86 a 87 zákona 257/2016 Sb. ve spojení s § 588 občanského zákoníku, vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing , jméno FO, C-106/89, EU:C:1990:395, , jméno FO, C-240–244/98, EU:, právnická osoba, :346, Konstantinos Adeneler C-212/04, EU:C:2006:443); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z , datum, , sp. zn. , spisová značka, .] Definitivní výklad pak učinil Soudní dvůr EU ve svém rozsudku ze dne , datum, ve věci C-679/18, když rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, , zda neplatnost úvěrové smlouvy při porušení povinnosti úvěrujícího zkoumat schopnost dlužníka splácet je absolutní nebo relativní, tedy jen k námitce dlužníka ve prospěch absolutní neplatnosti. Výklad evropského práva soudním dvorem EU má přednost před zněním národní legislativy, která je jako v tomto případě ve zjevném rozporu s evropským právem.

14. Skutková podstata zakotvená v § 2991 odst. 2 občanského zákoníku – plnění bez právního důvodu – zahrnuje také případy, kdy bylo plněno na závazek, byť neplatný. Takový závazek ovlivňuje předpoklady a podobu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 občanského zákoníku). Podle § 2993 občanského zákoníku plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Protože žalovaný uhradil na úvěr jen v insolvenčním řízení , částka, a vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nemohou být shledány důvodnými žalobní nároky na zaplacení jakýchkoliv poplatků, úroků, či smluvních pokut, tedy veškeré platby žalovaného po dobu existence smluvního vztahu (minimálně , částka, ) jdou na umoření poskytnuté částky má soud za to, že dluh ve formě bezdůvodného obohacení žalovaného by byl stejně zaplacen.

15. O náhradě nákladů řízení je odůvodněn tím, že úspěšnému žalovanému žádné náklady v tomto řízení nevznikly.