14 C 10/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 21 572,61 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,62 Kč, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky 1 572,61 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 3 609,30 Kč a úroku ve výši 16,9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], na nákladech řízení částku 880 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 572,61 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 3 609,30 Kč od [datum] do [datum], s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 348,62 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 16,9 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] jejíž součástí byly Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba]. Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalovaný zavázal platit úrok ve výši 16,90 % ročně a dále poplatky dle platného ceníku. Žalovaný se ve smlouvě zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč, vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla smlouva uzavřena. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se do prodlení. Jelikož žalovaný nereagoval na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne [datum] celý úvěr za okamžitě splatný, neboť byl žalovaný k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaný dluží žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč (jistina pohledávky), poplatky ve výši 1 572,61 Kč, kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 609,30 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,62 Kč.

3. Usnesením č. j. 14C 10/2022-55 ze dne 25. 1. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení.

4. V doplnění žaloby, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že úvěruschopnost žalovaného posoudila Žádostí ze dne [datum], výpisy z účtu žalovaného, Posouzením úvěruschopnosti žalovaného ze dne [datum] a CCB. Dále uvedla, že poplatky ve výši 1 572,61 Kč se skládají z nákladů spojených s prodlením ve výši 272,61 Kč, z ceny za pojištění vyčerpané částky ve výši 200 Kč, z nákladů spojených s prodlením ve výši 900 Kč a ceny za pojištění vyčerpané částky ve výši 200 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že dne [datum] uzavřela žalobkyně s žalovaným Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] na základě které se zavázala poskytnout žalovanému revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem do výše 20 000 Kč. Úvěr byl poskytnut jako spotřebitelský, neúčelový, nezajištěný, s pravidelnými splátkami a s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Úroková sazba činila 16,90 % ročně, RPSN 18,68 %. Žalovaný se zavázal splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč, vždy v 20. den každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem bezprostředně následujícím po měsíci, ve kterém byla uzavřena smlouva. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky žalobkyně, jimiž jsou smluvní strany vázány. V případě, že se žalovaný dostane do prodlení se placením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce nebo do prodlení se splacením více než dvou splátek v dohodnuté lhůtě je žalobkyně oprávněna prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný a účtovat poplatky spojené s vymáháním dlužné částky dle aktuálně platného ceníku (ze smlouvy o revolvingovém úvěru). Žalovaný nesplácel svůj závazek řádně a včas, proto žalobkyně využila svého práva a prohlásila dne [datum] celý úvěr za okamžitě splatný (z oznámení o prohlášení celého úvěru za splatný ze dne [datum]). Žalovaný k dnešnímu dni dluží žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč (jistina pohledávky), poplatky ve výši 1 572,61 Kč (skládající se z nákladů spojených s prodlením ve výši 272,61 Kč, z ceny za pojištění vyčerpané částky ve výši 200 Kč, z nákladů spojených s prodlením ve výši 900 Kč a ceny za pojištění vyčerpané částky ve výši 200 Kč), kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 3 609,30 Kč od [datum] do [datum] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,62 Kč od [datum] do [datum]. Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzýván k uhrazení dlužné částky, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne [datum]).

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně ovšem zkoumala pouze příjmy žalovaného, které dle výpisů z účtů žalovaného za posledních 8 měsíců před uzavřením smlouvy, tedy [číslo] až [číslo] činily 169 850 Kč, průměrný měsíční příjem tedy činil 21 231 Kč. Žalobkyně žádným způsobem nezkoumala výdaje žalovaného (náklady na bydlení, inkaso, služby …), když žalovaný v kartě„ Posouzení úvěruschopnosti klienta“ uvedl výdaje 0 a žalobkyně stanovila životní výdaje žalovaného pouze podle svého interního ekonomického modelu, přičemž výše výdajů je rozhodující pro posouzení jeho schopnosti splácet. Navíc žalovaný měl závazky s celkovou výší měsíčních splátek 4 554 Kč. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Žalovaný od žalobkyně obdržel částku 20 000 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 20 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 000 Kč od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 348,62 Kč. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 20 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 20 000 Kč (jistina pohledávky) a částky 4 099,62 Kč (kapitalizované úroky), která představuje 69 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 10 817,90 Kč (poplatků ve výši 1 572,61 Kč a kapitalizovaných úroků ve výši 9 245,29 Kč), tedy z 31 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 38 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 864 Kč, odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 300 Kč, dle § 14b odst. 1.1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, podání žaloby a předžalobní výzvu k plnění), dle § 14b odst. 1. 1. vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 režijní paušály po 100 Kč dle § 14b odst. 5a) vyhlášky 177/1996 Sb. s tím, že odměna a náhrady jsou zvýšeny o 21 % DPH, tj. 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 316 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 38 %, tedy částku ve výši 880 Kč. Použití ustanovení § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je odůvodněno tím, že žalobkyně podala k tomuto soudu opakované žaloby ve skutkově i právně obdobných věcech, např. pod spisovými značkami 16C 65/2022, 14C 33/2022, 12C 49/2022.