14 C 108/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení částky 22 109 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % p.a. z částky 14 999 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 110 Kč se zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši přesahující zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 14 999 Kč od [datum] do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 110 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 921 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 109 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 145,36 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 22 109 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o úvěru, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků, kteří zjišťují, zda má žadatel o úvěr u jiných společností další úvěry a zda tyto splácí, prostřednictvím registrů [příjmení], NRKI, BRKI, Centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku. Žalovaný se zavázal takto poskytnutý úvěr spolu s poplatkem za jeho poskytnutí ve výši 495 Kč společnosti vrátit formou 24 měsíčních splátek. Schválená výše úvěru byla odeslána prostřednictvím služby ThePay na účet žalovaného č. [bankovní účet] dne [datum]. Byly sjednány další poplatky a volitelné služby, a to: poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a v rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši 735 Kč. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem vyčerpal částku ve 15 000 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 1 Kč dne [datum]. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, žalobkyně vyúčtovala žalovanému smluvní pokutu dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč, dne [datum] ve výši 500 Kč. V následujících dnech byly žalovanému vyúčtovány účelně vynaložené náklady, a to dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč, dne [datum] ve výši 300 Kč. Dne [datum] zaslala žalobkyně žalovanému výzvu před zesplatněním celého úvěru. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 22 109 Kč, sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 14 999 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatku za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatku za SMS servis ve výši 196 Kč, poplatku za prodloužení splatnosti ve výši 1 485 Kč, úroků v celkové výši 2 205 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 1 030 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 145,36 Kč za dobu od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení z částky 22 109 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 15 % p. a..

3. Usnesením č. j. 14 C 108/2023-13 ze dne 1. 8. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že způsob získání informací o schopnosti žalovaného splácet úvěr, je obsažen v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, v Kartě klienta a [příjmení] je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu [příjmení] klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítávají minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce a dále celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Dle výpočtu [příjmení] klienta započítaný maximální příjem klienta z žádosti činil 21 600 Kč, výdaje činily: životní minima dospělých členů domácnosti 4 250 Kč, splátky jiným společnostem mimo [příjmení] [jméno] 0 Kč a splátka výše schváleného úvěru 1 409 Kč, zbývající [příjmení] klienta představuje částku 15 941 Kč. Dle výpočtu [příjmení] domácnosti započítaný maximální příjem klienta z žádosti činil 21 600 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činil 21 600 Kč. Výdaje činily: splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC 0 Kč, normativní náklady na bydlení 13 761 Kč, životní minimum členů domácnosti 8 090 Kč a výše splátky schváleného úvěru 1 409 Kč, zbývající [příjmení] domácnosti představuje částku 19 940 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne [datum] smlouvu o úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 15 000 Kč, který se žalovaný zavázal splatit ve 24 měsíčních splátkách s tím, že úroky nebo poplatky budou přičteny k jednotlivým splátkám na jistinu a budou splatné tímto způsobem: poplatek za poskytnutí úvěru bude přičten k 1. splátce, tento poplatek je splatný spolu s 1. splátkou jistiny. Úrok za 2. až 8. měsíc trvání úvěru bude přičten k druhé až osmé splátce. Tento úrok je splatný spolu s příslušnou splátkou jistiny. Úvěr bude úročen pevnou částkou. Tato částka bude záviset na výši vyčerpaného úvěru, a to bez ohledu na to, jakou částku žalovaný ještě nesplatil. První měsíc trvání úvěru bude úvěr bezúročný, 2. až 8. měsíc trvání úvěru bude úvěr úročen pevnou částkou ve výši 735 Kč. Roční procentní sazba nákladů činila 49,10 %. Roční úroková sazba se v tomto případě pohybuje v rozmezí od 0 % do 83,01 %. Od 9. měsíce trvání úvěru až do dne splatnosti úvěru bude úvěr bezúročný. To znamená, že bude mít pevnou roční úrokovou sazbu ve výši 0 %. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal zaplatit, činila 20 640 Kč. Mezi stranami byl dále dohodnut poplatek za expres výplatu ve výši 199 Kč (žalovaný obdržel schválenou výši úvěru do 60 minut od ověření jeho identity), poplatek za SMS servis ve výši 49 Kč a poplatek za prodloužení doby splatnosti o 30 dnů, tzv.„ korunový odklad“ ve výši 1 485 Kč. Pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru byla žalobkyně oprávněna účtovat žalovanému účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutu v případě, že se žalovaný dostane do prodlení s úhradou aktuálně splatné splátky. Výše smluvní pokuty je stanovena pevnou částkou 500 Kč (z úvěrové smlouvy ze dne [datum] a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, z potvrzení o provedené platbě). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný zaplatil celkem částku 1 Kč (ze splátkového kalendáře), a to dne [datum], kterou žalobkyně započetla podle výše uvedených pravidel. Z důvodu porušení povinnosti úvěr řádně splácet, žalobkyně úvěr zesplatnila, ke dni [datum] (z výzvy ze dne [datum]). Předžalobní výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu (z předžalobní výzvy ze dne [datum], z poštovního podacího archu). <i>6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>7. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>8. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>9. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.</i> <i>11. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.</i> <i>12. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.</i> 13. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

14. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalovaného, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalovaného, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně vycházela pouze z údajů v úvěrových registrech a dále z údajů, které jí sdělil sám žalovaný. Úvěrující soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalovaného úvěr splácet na základě ověření výše příjmů a výdajů žalovaného (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, výpisem z účtu, nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 zákona č. 257/2016 Sb.

15. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

16. Žalovaný převzal od žalobkyně částku 15 000 Kč, do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku ve výši 14 999 Kč, (tj. jistinu pohledávky, kterou od žalobkyně načerpal, sníženou o zaplacenou částku 1 Kč), která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 14 999 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 999 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

17. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 14 999 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 14 999 Kč, která představuje 68 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 7 110 Kč, tedy ze 32 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 36 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 106 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 558 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 36 %, tedy částku ve výši 921Kč.