14 C 112/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 10 295,27 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok ve výši , částka, , kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši , částka, , úrok ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , doplněnou podáním ze dne , datum, , se žalobkyně domáhala na žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , úrokem ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení ve výši 12,75 % a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně uzavřela s žalovanou dne , datum, Smlouvu o kontokorentu číslo , Anonymizováno, . Žalobkyně se zavázala poskytnout žalované v rámci úvěru peněžní prostředky až do výše úvěrového limitu , částka, . Použití peněžních prostředků nebylo účelově nijak vázáno. Úvěr je veden u žalobkyně na úvěrovém účtu č. , č. účtu, . Žalovaná vyčerpala úvěr ve výši , částka, . Ve smlouvě se žalovaná zavázala splácet předmětný úvěr spolu s úrokem ve výši 18,90 % ročně v měsíčních splátkách ve výši , částka, . Úvěruschopnost pak byla podle žalobkyně řádně posouzena. Žalobkyně tvrdila, že posoudila jak stránku příjmovou, tak výdajovou, když při posouzení vycházela z žádosti, z výpisu z osobního účtu a z bankovních registrů (CRIF, CBCB). Úvěr byl tedy řádně poskytnut s doložením příjmů a posouzením výdajů. Ve smlouvě se žalovaná zavázala splatit žalobkyni úvěr spolu s úvěrovým úrokem, přičemž výše úrokové sazby činí dle Smlouvy 18,90 % ročně. Žalobkyně však požaduje úrok ve výši 12,75 %. Ke dni , datum, (datum podání žaloby) činí pohledávka žalobkyně , částka, , když tato částka se skládá z jistiny úvěru po splatnosti ve výši , částka, a z poplatků po splatnosti ve výši , částka, . Příslušenství pohledávky je tvořeno řádným úvěrovým úrokem ve výši 12,75 % ročně z jistiny pohledávky ve výši , částka, z jednotlivých neuhrazených splátek a ode dne zesplatnění do dne podání žaloby, tj. ode dne , datum, (zesplatnění) v kapitalizované výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z jistiny a poplatků ve výši , částka, ode dne zesplatnění tj. ode dne , datum, do dne podání žaloby (, datum, ) v kapitalizované výši , částka, , a to v souladu se smlouvou. Žalovaná byla k úhradě výše uvedené pohledávky písemně vyzvána kvalifikovanou předžalobní výzvou zaslanou dne , datum, .

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem předchůdkyně žalobkyně posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství, zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná čerpala (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku k dnešnímu dni uhradila., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že žalovaná částka ve výši , částka, se skládá z jistiny ve výši , částka, a z poplatků ve výši , částka, . Úvěr byl schválen ve standardním procesu s doložením příjmu. Jedná se o neúčelový spotřebitelský úvěr s limitem , částka, . Žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila úvěruschopnost žalované na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalované, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele. Žalobkyně posuzuje jak stránku příjmovou, tak stránku výdajovou. V případě spotřebitele je vždy problematičtější kalkulování s výdaji, jelikož ty často není možné s potřebnou mírou přesnosti vůbec určit. Pro takové případy lze doporučit statisticky podloženého modelu, upraveného o možné neobvyklé výdaje spotřebitele, o kterých se nebankovní poskytovatel dozvěděl ať už přímo od spotřebitele či jinak. V případě výdajů žalobkyně vychází z výdajů deklarovaných žalovanou v žádosti o poskytnutí úvěru nebo z výpisů z účtu, které poté porovnává se statistickým modelem. Získané informace od žalované pak žalobkyně ověřuje způsobem přiměřeným dané situace a je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů, například údajů z veřejných rejstříků, kdy žalobkyně nahlíží do bankovních i nebankovních registrů, ze kterých vyplývá, zda je žalovaná zadlužena či nikoliv. Jedná se o pozitivní registry klientských informací, kdy bankovní registry obsahují pouze informace o závazcích z bankovních produktů, naopak nebankovní registry obsahují informace o závazcích z produktů nebankovních. Při posuzování bonity a úvěruschopnosti žalované během schvalování úvěru byla posuzována zejména finanční situace, kdy deklarovaný příjem činil , částka, a výdaje, kdy platební kapacita vypočtená systémem činila , částka, , čili platební kapacita pro splátku , částka, byla dostatečná. Zadluženost žalované byla zjišťována z transakcí klienta + CBCB – bez negativních informací. Rizikovost žalované na základě aplikačního skóre byla stanovena jako velmi nízká, byla provedena kontrola interních Blascklistů, Fraudilistů, Delikvencí, kontrola DB neplatných dokladů, insolvenční, exekucí a dále bylo ověřeno, že běžný účet žalované nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod. Úvěruschopnost byla tedy náležitě posouzena a bylo zjištěno, že žalovaný byla v době uzavření předmětné smlouvy úvěruschopná.

5. Účastníci řízení, na základě výzvy soudu, svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou (jako klientem) byla dne , datum, uzavřena Smlouva o osobním kontu plus, na základě které se žalobkyně zavázala počínaje dnem , datum, zřídit a vést pro žalovanou běžný účet č. , č. účtu, . Dne , datum, uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o úvěru formou povoleného přečerpání účtu č. , Anonymizováno, . Žalobkyně se smlouvou zavázala poskytnout žalované k jejímu účtu č. , č. účtu, neúčelový revolvingový úvěr na dobu neurčitou do výše úvěrového limitu , částka, . Žalovaná se zavázala čerpaný úvěr, za sjednaných podmínek žalobkyně, splatit spolu s úroky a hradit poplatky za související služby. Úroková sazba ke dni uzavření smlouvy činila 18,90 % ročně. Celková částka splatná klientem činila , částka, . RPSN činila 32,26 %. Úvěr mohl být čerpán ode dne , datum, . Žalovaná byla povinna úvěr splatit, včetně naběhlých úroků, poplatků, úroku z prodlení a smluvní pokuty, nejméně jedenkrát za 6 měsíců a zajistit na účtu měsíční příjem ve výši alespoň 50 % úvěrového limitu. Úvěr je splácen v následujícím pořadí: poplatky, smluvní pokuta, úroky, jistina, úroky z prodlení. Smlouvou byly sjednány poplatky za zaslání upomínky k uhrazení dlužné částky ve výši , částka, /, částka, a za zaslání výzvy ke splnění smluvních podmínek ve výši , částka, . Smlouvou bylo dále sjednáno, že žalobkyně je oprávněna úvěr zesplatnit, neumožnit čerpání úvěru, snížit úvěrový limit, blokovat účty klienta, změnit pořadí splácení, použít zůstatky účtu a došlé úhrady na splacení splatných závazků klienta, pokud nastane skutečnost, která může ohrozit splacení úvěru. Mezi tyto skutečnosti patří zejména prodlení se splacením peněžitých částek vůči žalobkyni nebo jiným osobám, uvedení nepravdivých nebo nepřesných údajů při žádaní o úvěr, nepravdivost jakéhokoliv prohlášení, negativní změny v majetkové a finanční situaci, exekuce vůči klientovi případně vůči jeho majetku, vedení insolvenčního řízení vůči klientovi. Pokud klient nesplní řádně a včas své peněžité závazky ze smlouvy, je mu banka oprávněna účtovat z částek po splatnosti úroky z prodlení v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a smluvní pokutu ve výši 0,10 % (ze Smlouvy o úvěru formou povoleného přečerpání účtu č. 012981926R ze dne , datum, , z obchodních podmínek pro povolené přečerpání účtu účinných od , datum, ). Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila řádně své povinnosti ze smlouvy, prohlásila žalobkyně úvěr, dopisem ze dne , datum, , za splatný ke dni , datum, . Dlužná částka činila , částka, (splátka v prodlení včetně úroků, úroků z prodlení a poplatků) a žalovaná byla vyzvána k zaplacení této částky do 20 dnů od data odeslání tohoto dopisu (z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, , z dodejky). Žalovaná dlužnou částku do dnešního dne neuhradila, přestože byla k zaplacení vyzývána předžalobní upomínkou ze dne , datum, (z předžalobní upomínky ze dne , datum, ). Dlužná částka se skládá z jistiny ve výši , částka, , z poplatků ve výši , částka, , z kapitalizovaných úroků ve výši , částka, a z kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši , částka, . Dle tvrzení žalobkyně žalovaná načerpala celkem částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, .

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

10. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o úvěru formou povoleného přečerpání účtu podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

12. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

13. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

14. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

15. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že by s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr, jak jí ukládá zákon č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Žalobkyně dle vlastního tvrzení nezkoumala příjmy a výdaje žalované, vycházela pouze z údajů, které žalovaná uvedla ve své žádosti a z její platební historie na účtu. Z předložených výpisů z účtu žalované za měsíce srpen 2020, září 2020 a říjen 2020 ovšem nevyplývá, jaké měla žalovaná měsíční příjmy z pracovního poměru a nevyplývají ani měsíční výdaje žalované v souvislosti s bydlením, placením SIPA apod. Žalobkyně soudu nepředložila pracovní smlouvu žalované, nájemní smlouvu, doklady o placení nákladů s bydlením apod. Není pravdivé tvrzení žalobkyně, že běžný účet žalované nevykazuje nestandardní transakce, když z výpisů z účtů žalované soud nestandardní transakce zjistil, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům, neboť žalovaná opakovaně přes , právnická osoba, sázela a k těmto výdajům žalobkyně nepřihlížela. Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splatit.

16. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

17. Žalovaná od žalobkyně načerpala částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, . K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku , částka, (, částka, – , částka, ). Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

18. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

19. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalované právo na částečnou náhradu nákladů řízení, podle obsahu spisu jí ovšem žádné náklady řízení nevznikly, z tohoto důvodu soud rozhodl, že se žádnému z účastníků náhrada nákladů nepřiznává.