14 C 114/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení 43 264,44 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 332 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10 332 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky ve výši 32 932,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 3 541,95 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 5 183,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 735,46 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 14 403,46 Kč od [datum] do zaplacení, a úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 24 735,46 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně 62 % vzniklých nákladů státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením.

V. České republice se právo na náhradu nákladů řízení proti žalovanému nepřiznává.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 43 264,44 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení za období od [datum] do [datum] ve výši 3 541,95 Kč, kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] ve výši 5 183,77 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 24 735,46 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 23,43 % ročně z částky 24 735,46 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovaným Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. V souvislosti s poskytnutou zápůjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši 36 303 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 24 177 Kč s úrokovou sazbou ve výši 23,43 % ročně, za zpracování zápůjčky ve výši 1 500 Kč a poplatku za komfortní a flexibilní splácení ve výši 8 286 Kč. Celkovou dlužnou částku odpovídající součtu poskytnuté zápůjčky a poplatku se žalovaný zavázal uhradit v hotovosti formou 78týdenních splátek po 851 Kč Poslední splátka měla být uhrazena dne [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný na pohledávku žalobkyně celkem uhradil 19 668 Kč. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 24 735,46 Kč ode dne [datum], tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední dlužné částky, úrokem ve výši 23,43 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno dopisem zaslaným doporučeně. Právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb. pomocí tzv.„ karty zákazníka“ a žalovaným předložených listin.

2. Usnesením č. j. 14 C 114/2023-12 ze dne 2. 8. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 256/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr uhradil.

3. V doplnění žaloby, ze dne [datum] a [datum], žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné Smlouvy o zápůjčce [číslo]. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne [datum] a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Ze zákaznické karty se podává, že předchůdkyně žalobkyně ověřila majetkovou situaci žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce z pracovní smlouvy a z potvrzení o příjmu. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako brusič ve [právnická osoba] – Hoding, družstvo, jeho měsíční příjem činí 37 124 Kč, žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná. Žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil částku ve výši 19 668 Kč.

4. S ohledem na skutečnost, že se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného, soud mu podle ustanovení § 29, odst. 3 občanského soudního řádu ustanovil opatrovníka pro řízení, a to advokáta Mgr. [jméno] [příjmení].

5. Opatrovník žalovaného se k žalobě vyjádřil podáním, doručeným soudu dne [datum]. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. Argumentoval absolutní neplatností úvěrové smlouvy z důvodů nedostatečného prověřování úvěruschopnosti žalovaného v době jejího uzavření. Současně uvedl, že smlouva má lichevní charakter, a proto je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy. Žalovaný v průběhu smluvního vztahu uhradil na úvěr částku 19 668 Kč, a proto by mu měla být uložena povinnost vrátit žalobkyni pouze bezdůvodné obohacení, kterého se mu dostalo na základě neplatné smlouvy, a to ve výši 10 302 Kč (30 000 - 19 668 = 10 302 Kč).

6. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání ve smyslu ustanovení § 115a ve spojení s § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), ve věci bylo možno rozhodnout pouze na základě účastníky předložených listinných důkazů a současně rozhodnutí soudu nebylo založeno na závěru o neunesení břemene tvrzení nebo důkazního břemene, a proto bylo ve věci rozhodnuto bez nařízení jednání.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba] se dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal uvedenou částku navýšenou o poplatek ve výši 36 303 Kč vrátit, z čehož částka 24 177 Kč měla představovat úrok, částka 1 500 Kč poplatek za zpracování, částka 8 286 Kč poplatek za komfortní a flexibilní splácení a částka 2 340 Kč doplňkové pojištění. Žalovaný měl plnit společnosti [právnická osoba] v 78 týdenních splátkách ve výši 851 Kč RPSN činila 150,23 %. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku 30 000 Kč v hotovosti (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný do tzv. Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr písemně prohlásil, že žije v nájmu, je rozvedený a má středoškolské vzdělání. Dále uvedl, že je zaměstnán jako brusič u [právnická osoba] – Holding, družstvo, jeho čistý měsíční příjem činí 12 124 Kč a že další čisté příjmy domácnosti činí 25 000 Kč. Jeho odhadované měsíční výdaje měly činit 4 000 Kč měsíčně. Dle předložené nájemní smlouvy bylo zjištěno, že platí měsíčně nájemné a služby spojené s užíváním bytu v paušální částce 12 506 Kč. K tomuto prohlášení žalovaný obchodnímu zástupci doložil pracovní smlouvu ze dne [datum], nájemní smlouvu, potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů za období [datum] do [datum] (ze zákaznické karty ze dne [datum]). Dle tvrzení žalobkyně, žalovaný na splátkách půjčky uhradil celkově 19 668 Kč (ze sdělení žalobkyně a z tabulky umoření vyhotovené dne [datum]). Pohledávka byla na žalobkyni postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] včetně přílohy – Seznam pohledávek). [právnická osoba] oznámila žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o úvěru [číslo] postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 63 910,42 Kč do deseti dnů od doručení; výzva byla odeslána žalovanému dne [datum] na adresu, kterou uvedl jako kontaktní (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum] a z podacího lístku ze dne [datum]). Žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva, do dnešního dne dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne [datum] a podacího lístku).

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], se dne [datum] zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky, navýšené o poplatek 36 303 Kč, splatit v 78 – mi týdenních splátkách ve výši 851 Kč Částku 30 000 Kč převzal žalovaný v hotovosti při podpisu smlouvy. Žalovaný celkem uhradil žalobkyni částku 19 668 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni a žalovanému tuto skutečnost písemně oznámila. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván také předžalobní upomínkou. <i>9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.</i> <i>11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.</i> <i>12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.</i> <i>14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.</i> <i>15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.</i> <i>16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.</i> 17. Pohledávka společnosti [právnická osoba] za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalovaného. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK)

21. K písemné výzvě soudu žalobkyně dne [datum] sdělila, že žalovaný její právní předchůdkyni poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí, a to konkrétně z údajů poskytnutých žalovaným v tzv. zákaznické kartě, z pracovní smlouvy, ze smlouvy o nájmu, osobních dokladů žalovaného a potvrzení zaměstnavatele o výši příjmů žalovaného za období od [datum] do [datum]. Z předložených dokladů je tak možno učinit závěr, že žalovaný pobíral od zaměstnavatele čistou mzdu ve výši 12 124 Kč měsíčně a platil nájemné a služby v částce 12 506 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného (nájemné) převyšovalo měsíční příjem žalovaného (12 124 Kč). Tvrzený příjem ostatních členů domácnosti ve výši 25 000 Kč, který žalovaný uvedl do zákaznické karty, si žalobkyně nijak neověřovala, navíc příjem osob, které nejsou účastníky úvěrové smlouvy, nemá žádný vliv na posouzení úvěruschopnosti dlužníka splácet v budoucnu svůj dluh, nejsou-li tyto osoby zavázány vůči věřiteli spolu s dlužníkem. Soud tak uzavřel, že právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, v důsledku čehož je smlouva o úvěru absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

22. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2993 o. z. ve spojení s § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč a žalovaný dosud vrátil 19 668 Kč. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek (30 000 Kč – 19 668 Kč), a to konkrétně 10 332 Kč.

23. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu neuvedl ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky 10 332 Kč ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Za použití právní domněnky v § 573 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Žalovaný byl vyzván k plnění ve lhůtě 10 dní od doručení dopisu, tj. nejpozději do [datum] a ode dne následujícího, tj. od [datum] je tak žalovaný v prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně se domáhala úroku z prodlení v nižší výši, než stanoví nařízení.

24. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

25. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům soudu nesdělil a nedoložil ničeho.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byl úspěch žalobkyně ve sporu méně než poloviční, žalovanému podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.

27. O nákladech státu bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142, odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo, ve spojení s ustanovením § 148, odst. 1 občanského soudního řádu, kdy má stát podle výsledku řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

28. České republice vzniknou náklady v souvislosti s výplatou odměny ustanovenému opatrovníkovi žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení]. Předmětem řízení bylo zaplacení částky 60 846 Kč (jistina 24 735,46 Kč + poplatek 18 528,98 Kč + kapitalizované úroky 17 581 Kč). Žalobkyně v řízení úspěšná ohledně částky 11 581 Kč, tj. 10 332 Kč jistina + 1 249 Kč kapitalizované úroky, což představuje 19 % z uplatněného nároku a neúspěšná byla z 81 % uplatněného nároku. Při porovnání úspěchu a neúspěchu v předmětné věci, bylo ve výroku IV. rozsudku rozhodnuto, že žalobkyně je povinna zaplatit České republice, na účet Okresního soudu v Novém Jičíně 62 % vzniklých nákladů státu, jejichž výše bude stanovena samostatným usnesením.

29. Pokud se týká nákladů státu vůči žalovanému, bylo rozhodnuto, že se České republice náhrada nákladů řízení proti žalovanému nepřiznává, a to vzhledem ke skutečnosti, že právo žalovaného, který je neznámého pobytu být zastoupen v soudním řízení opatrovníkem je součástí jeho ústavního práva na spravedlivý soudní proces.