14 C 117/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 151 065,59 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 132 186 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, kdy se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 18 879,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 100,44 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 4 361,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 151 065,59 Kč od [datum] do [datum], zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 879,59 Kč od [datum] do zaplacení a úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 131 078,73 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku ve výši 22 218,50 Kč k rukám JUDr. Ing. [jméno] [příjmení], Ph.D., se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve spojení s doplněním žaloby ze dne [datum], dne [datum] a dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 151 065,59 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 100,44 Kč, kapitalizovaného úroku v částce 4 361,65 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 151 065,59 Kč od [datum] do zaplacení, úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 131 078,73 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Uvedla, že právní předchůdce žalobkyně, [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]), dále jen [příjmení], uzavřela dne [datum] se žalovaným Smlouvu o zápůjčce [číslo] na jejímž základě banka poskytla žalovanému finanční prostředky ve výši 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet zápůjčku 73 pravidelnými měsíčními splátkami po 2 969 Kč. První splátka byla splatná dne [datum]. Účastníci sjednali úrokové navýšení ve výši 9,90 % ročně, RPSN 10,37 %. Žalovaný se zavázal hradit další případné platby, zejména poplatky, ve výši dle Sazebníku banky. Žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, proto [příjmení] následně dne [datum] celý nesplacený zůstatek úvěru zesplatnila v souladu s ustanovením čl. 7 1. a 2 Produktových podmínek. Pohledávka z úvěrové smlouvy byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum]. Pohledávka za žalovaným činila ke dni postoupení celkem 155 527,68 Kč bez kompletního příslušenství. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil na uvedenou pohledávku celkem částku 17 814 Kč, a to v šesti měsíčních splátkách po 2 969 Kč, ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum]. Ke dni sepisu žaloby tak žalobkyně požaduje na jistině částku 131 078,73 Kč, na poplatcích částku 19 986,86 Kč, na kapitalizovaném zákonném úroku z prodlení z částky 131 078,73 Kč od [datum] do [datum] částku 100,44 Kč, na kapitalizovaném úroku ve výši 9,9 % ročně z částky 131 078,73 Kč od [datum] do [datum] částku 4 361,65 Kč. [příjmení] dlužné jistiny ve výši 131 078,73 Kč je od následujícího dne tj. [datum] úročena smluvním úrokem ve výši 9,9 % ročně a částka dlužné jistiny ve výši 131 078,73 Kč s poplatky ve výši 19 986,86 Kč je dále úročena zákonným úrokem z prodlení. Žalovaný byl vyzván výzvou ze dne [datum] odeslanou téhož dne k úhradě dluhu, avšak na výzvu nereagoval.

3. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně doplnila skutková tvrzení týkající se zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy o zápůjčce. Uvedla, že právní předchůdkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zák. č. 257/2016 Sb., když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, a to především na základě zhodnocení informací získaných od žalovaného a nahlédnutím do veřejných registrů, což vyplývá z interních systémových záznamů a současně je deklarováno v Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta. Klient deklaroval příjem ve výši 25 000 Kč, výdaje ve výši 16 590 Kč, z toho výdaje na splátky půjček 1 590 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši 9 140 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 860 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Podle bankovního vyhodnocení tak klientovi na splátku nové půjčky zbývá částka 8 410 Kč.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že částka ve výši 19 986,86 Kč označená v žalobě jako„ poplatky“ se skládá z poplatků ve výši 1 898 Kč (2x poplatky ve výši 499 Kč za písemné upomínky ze dne [datum] a [datum] a poplatky ve výši 4 x 225 Kč za pojištění schopnosti splácet za měsíc březen, duben, květen, červen roku 2022) a ze smluvní pokuty ve výši 18 088,86 Kč Smluvní pokuta byla účtována dle čl. 6 2 písm. b) smlouvy, ve výši 0,1 % denně z aktuální dlužné jistiny ve výši 131 078,73 Kč za období od [datum] do [datum]. Úrok ve výši 4 361,65 Kč byl kapitalizován sazbou 9,90 % ročně z částky 131 078,73 Kč od [datum] do [datum] a zákonný úrok z prodlení ve výši 100,44 Kč byl kapitalizován sazbou ve výši 11,75 % ročně z částky 131 078,73 Kč od [datum] do [datum].

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě, ve znění jejího doplnění, trvá a navrhl, aby soud žalobě vyhověl.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi společností [právnická osoba] (jako bankou, přičemž tato banka zanikla fúzí sloučením s [právnická osoba]) a žalovaným (jako klientem), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o půjčce, na základě které banka poskytla žalovanému částku ve výši 150 000 Kč a žalovaný se zavázal splácet poskytnutou půjčku v 73 měsíčních splátkách po 2 969 Kč (měsíční splátka 2 744 Kč + poplatek za pojištění schopnosti splácet 225 Kč). První splátka byla splatná dne [datum]. Jednalo se o nezajištěný, neúčelový spotřebitelský úvěr, zápůjční úroková sazba činila 9,90 % ročně, RPSN činila 10,37 %. Celková částka, kterou byl klient povinen zaplatit činila 200 261,56 Kč (ze Smlouvy o půjčce [číslo] z akceptace návrhu ze dne [datum]). Nedílnou součástí smlouvy byly Všeobecné obchodní podmínky, Produktové podmínky a Sazebník poplatků. V případě porušení závazků vyplývajících ze smlouvy, jestliže je klient v prodlení se splacením jakékoli splátky jistiny, úroků či jiných plateb či příslušenství z půjčky déle než 30 dnů, nebo je klient v prodlení s úhradou jakéhokoli jiného závazku vůči bance déle než 30 dnů, je klient povinen celou čerpanou půjčku bezodkladně splatit kdykoli na požádání banky. Je-li klient v prodlení s úhradou jakéhokoliv závazku ze smlouvy, je povinen uhradit bance úrok z prodlení z dlužné částky ve výši vyplývající z obecných právních předpisů, a to počínaje prvním dnem prodlení až do zaplacení dlužné částky a smluvní pokutu ve výši odpovídající 0,1 % denně z částky, ohledně jíž je klient v prodlení. Úroky z prodlení jsou splatné okamžikem, kdy na ně bance vznikne nárok (z Všeobecných obchodních podmínek a Produktových podmínek banky). Vzhledem k tomu, že žalovaný zápůjčku nesplácel řádně a včas, banka pohledávku ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě částky 137 438,82 Kč ve lhůtě do 10 dnů od vyhotovení této výzvy (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], a to s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému písemně oznámeno dopisem ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení pohledávky, z oznámení o postoupení pohledávky, z podacího lístku). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do [datum], žalovaný do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne [datum], z podacího lístku). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na svůj dluh zaplatil celkem částku 17 814 Kč, přičemž žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, zda a jakou částku pohledávky zaplatil. Z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta bylo zjištěno, že žalovaný dne [datum] požádal o půjčku ve výši 150 000 Kč. Při posuzování úvěruschopnosti bylo využito standardních schvalovacích postupů, přičemž deklarovaný příjem žalovaného ve výši 25 000 Kč byl ověřen s využitím komplexního statistického nástroje, který určuje reálně dosažitelné příjmy, na základě klientových osobních předpokladů. Byly zohledněny výdaje ve výši 16 590 Kč, z toho výdaje na splátky půjček ve výši 1 590 Kč, výdaje na bydlení včetně hypotéky a stávajících úvěrů ve výši 9 140 Kč, výdaje na živobytí ve výši 3 860 Kč a ostatní výdaje ve výši 2 000 Kč. Žalovanému na splátku nové půjčky a nepředvídané výdaje zbývala částka 8 410 Kč a byl tedy schopen půjčku splácet (z Protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta vč. Přílohy). <i>7. Podle § 2390 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále též „o. z.“), přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouvy o zápůjčce podle ustanovení § 2395 OZ, které jsou podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný poskytl právní předchůdkyní žalobkyně informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného splácet zápůjčku s odbornou péčí, jak jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že předchůdkyně žalobkyně prověřovala mimo jiné tyto poměry nahlédnutím do interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze Protokol o ověření úvěruschopnosti žalovaného, dle které měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí 25 000 Kč měsíčně. Předchůdkyně žalobkyně zohlednila výdaje na bydlení včetně hypotéky ve výši 9 140 Kč, životní náklady ve výši 3 860 Kč a další výdaje ve výši 2 000 Kč. Uvedené údaje o příjmech a výdajích žalovaného však předchůdkyně žalobkyně zjevně žádným způsobem neprověřovala (pracovní smlouvou, výplatními páskami, nájemní smlouvou, doklady SIPO, výpisem z účtu apod.). Za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho příjmu (25 000 Kč), aniž by tento byl jakkoliv doložen, a vůbec nijak se nezabývala (konkrétními) výdaji žalovaného, i když věděla, že žalovaný má i další úvěry. Z úřední činnosti soudu, ze systému ISAS, je soudu známo, že žalovaný má další pohledávky, které nesplácí a tyto jsou nyní po žalovaném vymáhány v soudních řízeních, vedených pod sp. zn. 57EXE 1284/2017, 57EXE 996/2021 a 56EXE 224/2022. Dále bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost ke dvěma nezletilým dětem, kdy rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. 90P 460/2011-107 ze dne 16. 5. 2016 mu bylo stanoveno výživné na nezletilou dceru [jméno], narozenou [datum] ve výši 1 500 Kč měsíčně a na nezletilou dceru [jméno], narozenou [datum] výživné ve výši 1 100 Kč měsíčně. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 150 000 Kč, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 17 814 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 132 186 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 132 186 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 132 186 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 132 186 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 147 548 Kč (132 186 jistina pohledávky + 15 362 kapitalizované úroky), která představuje 75 % uplatněného nároku (z částky 198 125 Kč – tj. jistina ve výši 131 078,73 Kč + poplatky 19 986,86 Kč + úroky ve výši 47 059,09 Kč), neúspěšná byla ohledně částky 50 577 Kč, tedy z 25 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 50 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 554 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 28 720 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 4 úkony právní služby po 7 180 Kč (převzetí a příprava zastoupení, podání žaloby, předžalobní upomínka, účast u jednání), náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 4 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 1 200 Kč, cestovného ve výši 361,90 Kč v souvislosti s cestou realizovanou z [obec] do [obec] a zpět k jednání dne [datum], představující náhradu za 44 ujetých kilometrů (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 7,3 l [číslo] km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrady za ztrátu času v trvání 2 × 30 minut, tj. v částce 200 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 481,90, ve výši 6 401,20 Kč 100 % nákladů řízení tak představuje částku 44 437 Kč, z toho 50 % představuje částku 22 218,50 Kč.

22. Soud nepřiznal žalobkyni odměnu za doplnění skutkových tvrzení ze dne [datum] a [datum] na výzvu soudu, neboť žalobkyně je zastoupena advokátem a žaloba měla být perfektní a obsahovat všechny potřebné náležitosti a tvrzení již v době jejího podání.