14 C 123/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A ., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 78 459,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s 12,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky , částka, , kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku , částka, , k rukám , tituly před jménem, Karla Goláně, , tituly za jménem, , advokáta se sídlem , adresa, , , Jméno žalobkyně B, /8, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši , částka, , kapitalizovaného úroku ve výši , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že dne , datum, uzavřel právní předchůdce žalobce společnost , právnická osoba, s žalovaným smlouvu o půjčce č. , hodnota, na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši , částka, . V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši , částka, , jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši , částka, s úrokovou sazbou 12,75 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po , částka, . Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne , datum, . Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný na pohledávku uhradil od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku , částka, , po tomto datu již neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného a tyto ověřil oproti dokladům vyžádaných obžalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty”.

2. Usnesením Okresního soudu v , adresa, ze dne , datum, , č.j. , spisová značka, byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne , datum, žalobce uvedl, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne , datum, a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za 4, 5, 6/2022. Zároveň byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl že má učňovské vzdělání, podniká jako OSVČ v oboru zámečník s čistým měsíčním příjmem , částka, . Bydlí v nájmu, je svobodný. Má dvě vyživovací povinnosti. Celkem uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši , částka, . Žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými kopiemi dokladů od žalovaného k prokázání prověřování úvěruschopnosti, protože tyto byly předloženy pouze při sjednávání půjčky.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti:Společnost , právnická osoba, , tj. právní předchůdce žalobce, se dne , datum, ve smlouvě o půjčce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši , částka, a žalovaný se zavázal vrátit částku , částka, , z čehož částka , částka, měla představovat souhrnný poplatek zahrnující úrok , částka, a poplatek za administrativní činnost ve výši , částka, . Žalovaný měl plnit společnosti , právnická osoba, v 24 měsíčních splátkách po , částka, splatných vždy ke konci splátkového období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku , částka, (ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaný do tzv. karty zákazníka písemně prohlásil, že pracuje jako OSVČ - zámečník s čistým měsíčním příjmem , částka, . Bydlí v nájmu. Celkem odhadoval pravidelné měsíční výdaje ve výši , částka, (ze Zákaznické karty ze dne , datum, ). Žalovaný uhradil na pohledávku žalobkyně od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek pouze částku , částka, . Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne , datum, (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, ). Společnost , právnická osoba, oznámil žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o půjčce č. , hodnota, postoupila (z oznámení o postoupení ze dne , datum, ). Žalovanému byla následně dne , datum, odeslána předžalobní výzva k zaplacení pohledávky ve výši , částka, nejpozději do , datum, (z předžalobní upomínky ze dne , datum, a podacího lístku).

7. Na základě předložených důkazů soud učinil následující skutkový závěr: Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel dne , datum, na základě písemné dohody označené jako smlouva o půjčce peněžní prostředky ve výši , částka, , které se zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši , částka, v 24 měsíčních splátkách po , částka, . Na tento nárok žalobce žalovaný uhradil dle tvrzení žalobce , částka, , což žalovaný nijak nerozporoval. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr pouze z informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovanému. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě, když mu stanovil termín k úhradě nejpozději do , datum, .

8. Ze systému ISAS soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru měl další nesplacené závazky, které jsou předmětem soudního vymáhání, např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ).

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od , datum, , poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Pohledávka společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne , datum, , č. j. , spisová značka, , „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-, právnická osoba, . proti GK)

21. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne , datum, ve věci sp. zn. C-755/22, , právnická osoba, . proti , právnická osoba, .: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne , datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

22. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované z údajů poskytnutých žalovaným, čímž ověřil, že jeho příjmy převyšují výdaje. Žalobkyně však vůbec nezkoumala výdaje žalovaného a nebyla žalobkyní vzata v úvahu skladba výdajů žalovaného, když toto žalobkyně ani netvrdila a údaj v zákaznické kartě žalované nijak neověřovala. Ohledně výdajů žalovaného vůbec není jasné, kolik v rozhodné době platil za bydlení, služby, případně splátky jiných úvěrů a podobně. Z údajů v ISAS bylo zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru čerpal několik spotřebitelských úvěrů v řádek tisíci korun, což svědčí o tom, že mu jeho příjmy nepostačovaly na krytí jeho výdajů. Kopie občanského průkazu a případně provedená a nedoložená lustrace žalovaného v registrech nejsou dostatečné pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Nelze než uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

23. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

24. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky , částka, a žalovaný dosud uhradil v souhrnu , částka, . Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně , částka, .

25. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný neuvedl ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od , datum, do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne , datum, , který mu byl odeslán dne , datum, . Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, . Žalovaný byl vyzván k plnění do , datum, , tedy byl následující den žalobkyni povinen plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. , datum, , se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení nižší, než je zákonná sazba. Soud je návrhem žalobkyně vázán a nemůže jej překročit.

26. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům soudu nesdělil a nedoložil ničeho.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky , částka, (74 %) a neúspěšná co do částky , částka, (26 %) (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Poměr úspěch – neúspěch pak představuje 48 %, ve prospěch žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 48 % nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši , částka, , odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po , částka, ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 3 x režijní paušál po , částka, dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/96 Sb. a 21 % DPH z částky , částka, , tj. , částka, . 100 % nákladů řízení tak představuje částku , částka, , z toho 48 % odpovídá částce , částka, .