14 C 123/2025

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně A., IČO IČO žalobkyně A sídlem Adresa žalobkyně A zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného, narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro 78 459,72 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku částka s 12,75 % ročním zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Zamítá se žaloba v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky částka, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, úroku ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku částka , k rukám tituly před jménem Karla Goláně, tituly za jménem, advokáta se sídlem adresa, Jméno žalobkyně B/8, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobce se žalobou po žalovaném domáhal zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnil tvrzením, že dne datum uzavřel právní předchůdce žalobce společnost právnická osoba s žalovaným smlouvu o půjčce č. hodnota na základě které poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši částka. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek ve výši částka, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou 12,75 % ročně a odměnu za administrativní činnost ve výši částka. Celkovou dlužnou částku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po částka. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobci, což bylo žalovanému oznámeno dopisem. Žalovaný na pohledávku uhradil od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek celkem částku částka, po tomto datu již neuhradil ničeho. Právní předchůdce žalobce zkoumal schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., když vyhodnotil informace požadované a získané od žalovaného a tyto ověřil oproti dokladům vyžádaných obžalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a ověřeny doklady uvedenými části zákaznické karty nazvané „ověřené dokumenty”.

2. Usnesením Okresního soudu v adresa ze dne datum, č.j. spisová značka byl žalobce vyzván, aby doplnil svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzoval dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet každý jednotlivý úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne datum žalobce uvedl, že posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek za 4, 5, 6/2022. Zároveň byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl že má učňovské vzdělání, podniká jako OSVČ v oboru zámečník s čistým měsíčním příjmem částka. Bydlí v nájmu, je svobodný. Má dvě vyživovací povinnosti. Celkem uvedl odhadované měsíční výdaje ve výši částka. Žalobce uvedl, že nedisponuje žádnými kopiemi dokladů od žalovaného k prokázání prověřování úvěruschopnosti, protože tyto byly předloženy pouze při sjednávání půjčky.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný.

5. Účastníci řízení na základě výzvy soudu souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

6. Po provedeném dokazování a z předložených listin vzal soud za prokázané následující skutečnosti: Společnost právnická osoba, tj. právní předchůdce žalobce, se dne datum ve smlouvě o půjčce zavázal poskytnout žalovanému částku ve výši částka a žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat souhrnný poplatek zahrnující úrok částka a poplatek za administrativní činnost ve výši částka. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba v 24 měsíčních splátkách po částka splatných vždy ke konci splátkového období. Nedílnou součástí smlouvy byly Smluvní podmínky. Žalovaný podpisem smlouvy stvrdil, že převzal částku částka (ze smlouvy o půjčce č. hodnota ze dne datum). Žalovaný do tzv. karty zákazníka písemně prohlásil, že pracuje jako OSVČ - zámečník s čistým měsíčním příjmem částka. Bydlí v nájmu. Celkem odhadoval pravidelné měsíční výdaje ve výši částka (ze Zákaznické karty ze dne datum). Žalovaný uhradil na pohledávku žalobkyně od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek pouze částku částka. Pohledávka byla na žalobce postoupena smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne datum). Společnost právnická osoba oznámil žalovanému, že pohledávku ze smlouvy o půjčce č. hodnota postoupila (z oznámení o postoupení ze dne datum). Žalovanému byla následně dne datum odeslána předžalobní výzva k zaplacení pohledávky ve výši částka nejpozději do datum (z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku).

7. Na základě předložených důkazů soud učinil následující skutkový závěr: Žalovaný od právního předchůdce žalobce obdržel dne datum na základě písemné dohody označené jako smlouva o půjčce peněžní prostředky ve výši částka, které se zavázal vrátit spolu se sjednaným poplatkem ve výši částka v 24 měsíčních splátkách po částka. Na tento nárok žalobce žalovaný uhradil dle tvrzení žalobce částka, což žalovaný nijak nerozporoval. Žalobce před poskytnutím úvěru prověřoval schopnost žalovaného splácet úvěr pouze z informací od žalovaného zaznamenaných do zákaznické karty. Právní předchůdce žalobce postoupil na žalobce pohledávku za žalovaným, když postoupení pohledávky následně oznámil žalovanému. Žalobce dále vyzval žalovaného k úhradě žalované částky v předžalobní výzvě, když mu stanovil termín k úhradě nejpozději do datum.

8. Ze systému ISAS soud zjistil, že žalovaný v době uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru měl další nesplacené závazky, které jsou předmětem soudního vymáhání, např. spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka).

9. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

11. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

13. Podle ustanovení § 78 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem.

14. Podle ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.

15. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

16. Podle § 2993 o. z. věty první občanského zákoníku, plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.

17. Pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek postoupena v souladu s ustanovením § 1879, 1887 občanského zákoníku na žalobkyni, která tím vstoupila do práv věřitele vůči žalovanému a je tak v této věci aktivně věcně legitimována k podání žaloby.

18. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla sjednána smlouva o zápůjčce a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu právní předchůdkyně žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaná ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

19. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalované tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne datum, č. j. spisová značka, „součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru č. 257/2016 Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne datum, sp. zn. spisová značka, že „věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ 20. Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-679/18, OPR-právnická osoba. proti GK)

21. Současně soud poukazuje na závěr rozsudku Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C-755/22, právnická osoba. proti právnická osoba.: „Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102/EHS musí být vykládány v tom smyslu, že nebrání tomu, aby byl věřitel v případě, že nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele, sankcionován v souladu s vnitrostátním právem neplatností smlouvy o spotřebitelském úvěru a zánikem jeho nároku na zaplacení sjednaných úroků, i když tato smlouva byla stranami v plném rozsahu splněna a spotřebitel v důsledku nesplnění výše uvedené povinnosti neutrpěl škodlivé následky.“ Tím spíše ani částečné splacení spotřebitelského úvěru v kontextu české právní úpravy nevede k závěru o naplnění povinnosti podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. a platnosti smlouvy.

22. V projednávané věci žalobkyně tvrdí, že její právní předchůdce zkoumal úvěruschopnost žalované z údajů poskytnutých žalovaným, čímž ověřil, že jeho příjmy převyšují výdaje. Žalobkyně však vůbec nezkoumala výdaje žalovaného a nebyla žalobkyní vzata v úvahu skladba výdajů žalovaného, když toto žalobkyně ani netvrdila a údaj v zákaznické kartě žalované nijak neověřovala. Ohledně výdajů žalovaného vůbec není jasné, kolik v rozhodné době platil za bydlení, služby, případně splátky jiných úvěrů a podobně. Z údajů v ISAS bylo zjištěno, že žalovaný v době před poskytnutím úvěru čerpal několik spotřebitelských úvěrů v řádek tisíci korun, což svědčí o tom, že mu jeho příjmy nepostačovaly na krytí jeho výdajů. Kopie občanského průkazu a případně provedená a nedoložená lustrace žalovaného v registrech nejsou dostatečné pro splnění zákonné povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí. Nelze než uzavřít, že žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

23. S ohledem na shora popsané nesplnění povinnosti posuzovat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o úvěru soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu absolutně neplatnou podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o úroku, smluvních pokutách, poplatcích, paušálních náhradách výdajů a dalších plněních (§ 576 o. z.).

24. Žalobkyně má nárok pouze na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 2993 o. z. ve spojení se speciálním § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, jinými slovy na vrácení toho, co žalovanému plnila. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému v hotovosti peněžní prostředky částka a žalovaný dosud uhradil v souhrnu částka. Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Žalovaný je tedy povinen žalobkyni zaplatit rozdíl uvedených částek, a to konkrétně částka.

25. Soud se dále zabýval nárokem žalobkyně na úrok z prodlení. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaný neuvedl ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky částka ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od datum do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne datum, který mu byl odeslán dne datum. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. datum. Žalovaný byl vyzván k plnění do datum, tedy byl následující den žalobkyni povinen plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. datum, se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb., přičemž žalobkyně požadovala úrok z prodlení nižší, než je zákonná sazba. Soud je návrhem žalobkyně vázán a nemůže jej překročit.

26. Z důvodů uvedených shora potom soud ve zbývajícím rozsahu žalobu jako nedůvodnou zamítl.

27. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. jako třídenní, neboť žalovaný ke svým aktuálním osobním, příjmovým a majetkovým poměrům soudu nesdělil a nedoložil ničeho.

28. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky částka (74 %) a neúspěšná co do částky částka (26 %) (po započtení veškerého příslušenství včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku). Poměr úspěch – neúspěch pak představuje 48 %, ve prospěch žalobkyně. Soud proto uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni 48 % nákladů řízení, které jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši částka, odměnou advokáta za 3 úkony právní pomoci po částka ( převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) dle ust. § 7 a 11 vyhl. č. 177/1996 Sb. v platném znění, 3 x režijní paušál po částka dle § 13 odst. 3 vyhl. 177/96 Sb. a 21 % DPH z částky částka, tj. částka. 100 % nákladů řízení tak představuje částku částka, z toho 48 % odpovídá částce částka. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.