14 C 132/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 10 795,22 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 799,29 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 799,29 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady úroků ve výši 18,9 % p.a. z částky 9 799,29 Kč od [datum] do [datum], úroků ve výši 15 % p.a. z částky 9 799,29 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku za období od [datum] do [datum] v částce 473,57 Kč a částky 995,93 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 799,29 Kč s úrokem ve výši 18,9 % ročně z částky 9 799,29 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 799,29 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 799,29 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 473,57 Kč od [datum] do [datum], částky 995,93 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela s žalovaným dne [datum] Rámcovou smlouvu [číslo] v souladu s Obchodními podmínkami [právnická osoba] - článek Vznik rámcové smlouvy. Na základě Rámcové smlouvy byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet] a žalovaný jej mohl začít plně využívat. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě – Smlouva o poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady pro poskytnutí kontokorentu v souladu s Obchodními podmínkami a Podmínkami pro používání kontokorentu společnosti [právnická osoba], bylo mu poskytnutí kontokorentu dne [datum] schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu č. [bankovní účet]. Nedílnou součástí Smlouvy o poskytnutí kontokorentu jsou Podmínky pro poskytnutí kontokorentu. Protože žalovaný naplnil podmínky dle čl.„ Co považujeme za případ porušení“ a čl.„ [příjmení] v případě porušení toho, na čem jsme se dohodli“, byl mu kontokorent zablokován, žalovaný jej tedy nemohl dále čerpat. Vzhledem k závažnému porušení smluvních povinností stranou žalovanou přistoupila žalobkyně následně v souladu s ujednáním smlouvy o poskytnutí kontokorentu (čl. Ostatní ustanovení v závěru dokumentu), ve spojení s výše uvedenými Podmínkami pro používání kontokorentu dne [datum] k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 9 799,29 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu (kapitalizovaný úrok) do zesplatnění ve výši 473,57Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, ode dne [datum], naúčtovaných do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tedy do dne [datum]. Konkrétně pak (počet dnů prodlení [číslo] x aktuální jistina x aktuální sazba obchodního úroku/100). Následně žalobkyně neeviduje žádnou další platbu na úhradu kontokorentu ze strany žalovaného. Žalobkyně požaduje od [datum] smluvní úrok 15 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. O zesplatnění kontokorentu byl žalovaný informován zesplatňujícím dopisem (předžalobní výzvou) ze dne [datum]. Zespatněním se stal závazek splatným v plné výši spolu s příslušenstvím ke dni [datum]. Celkový dluh vyplývající ze smlouvy o poskytnutí kontokorentu ke dni podání žaloby činí na jistině částku 9 799,29 Kč se smluvním úrokem ve výší 18,9 % ročně z částky 9 799,29 Kč od [datum] do [datum], se smluvním úrokem ve výši 15 % ročně z částky 9 799,29 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení z částky 9 799,29 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobkyně požaduje zákonný úrok z prodlení až od [datum], neboť dle interních pravidel poskytuje žalobkyně žalovanému ve výzvě k plnění dodatečnou lhůtu. Dále žalobkyně požaduje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 473,57 Kč za období ode dne [datum] do dne předcházejícímu dni zesplatnění, tu. Do [datum]. Žalobkyně požaduje od [datum] smluvní úrok 15 % ročně, a to v souladu s § 122 odst. 4 zákona číslo 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, v účinném znění. Dále žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení částky 995,93 Kč kdy tato částka se skládá z částky 24,93 Kč (tato částka odpovídá zápornému zůstatku na běžném účtu žalovaného), z částky 100 Kč (tato částka odpovídá nezaplacenému měsíčnímu poplatku za výběry z bankomatů, poplatek byl naúčtován dne [datum]) a z částky 871 Kč (tato částka odpovídá dlužnému pojistnému, který si žalovaný s žalobkyní sjednal dne [datum], z důvodu ukončení pojištění bylo toto pojistné z účtu žalovaného strženo dne [datum] a poukázáno pojišťovně).

3. Usnesením č. j. 14 C 132/2023-9 ze dne 23. 8. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 256/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr čerpal (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku uhradil.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že žalobkyně ověřuje osobní údaje proti informacím z klientových dokladů, údaje o klientově finanční situaci žalobkyni poskytuje sám klient a žalobkyně je dále dle potřeby ověřuje. Posouzení provedla žalobkyně na základě informací, které jí žalovaný sám poskytl v žádosti o úvěr. Žalovaný předložil žalobkyni dne [datum] mzdový výměr ze dne [datum], kterým prokázal výši hrubé měsíční mzdy ve výši 36 000 Kč a dále pracovní smlouvu ze dne [datum], kterou prokázal dobu trvání pracovního poměru na dobu neurčitou. Dále žalovaný předložil žalobkyni dne [datum] výpis z účtu, kterým prokázal výši svého hlavního příjmu za předcházející období ve výši 28 960 Kč. Žalovaný uvedl, že nemá žádnou vyživovací povinnost a příjmy ostatních členů domácnosti ční 20 500 Kč. Žalobkyně posuzuje informace z interních a externích databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta (Bankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík). Žalobkyně přihlédla ke skutečnosti, že žalovaný řádně splácel dříve poskytnuté úvěry. Pokud jde o výdaje žalovaného, vycházela žalobkyně z informací, které jí v žádosti žalovaný poskytl a také z interních a externích databází, umožňujících posouzení úvěruschopnosti klienta. Při posuzování výdajů žalovaného žalobkyně stanovila částku, kterou interně vyhodnotila jako potřebnou na výdaje žalovaného (výdaje domácnosti dle expertní analýzy stanoveny na částku 6 750 Kč měsíčně a výdaje žalovaného dle expertní analýzy stanoveny na částku 3 550 Kč měsíčně). Žalovaný v žádosti o kontokorent uvedl, že hradí splátky jiných úvěrů ve výši 5 923 Kč měsíčně. Na běžných účtech žalovaného nebyly v době sjednávání úvěru evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobkyně mohla dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Po individuálním posouzení všech informací neměla žalobkyně důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet, proto mu jej poskytla. Žalovaný na předmětný úvěr čerpal částku ve výši 9 799,29 Kč.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na [datum], se žalovaný bez omluvy nedostavil. Žalobkyně se z nařízeného jednání omluvila a souhlasila s projednáním věci bez její přítomnosti. Uvedla, že má za to, že svůj nárok, uplatněný žalobou dostatečně prokázala a navrhla, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Rámcová smlouva [číslo] na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. [bankovní účet]. Dne [datum] uzavřel žalovaný s žalobkyní [příjmení] [číslo] k Rámcové smlouvě, na základě něhož bylo žalovanému umožněno čerpat kontokorent ve výši 10 000 Kč. Úroková sazba byla dohodnuta jako 18,90 % ročně, RPSN činila 20,64 % ročně. Žalovaný se zavázal svůj kontokorent splácet tak, že mu budou připisovány peníze na jeho běžný účet, přičemž kontokorent je celý třeba splatit do jednoho roku od data prvního čerpání kontokorentu nebo od jakéhokoliv dalšího čerpání, kterým se z kladných částek dostanete do minusu. Dle podmínek pro používání kontokorentu, které byly nedílnou součástí smlouvy o kontokorentu, pro případ porušení smlouvy, kterým je i prodlení žalovaného s úhradou jakéhokoliv závazku vůči žalobkyni, má žalobkyně právo požadovat předčasné splacení kontokorentu, tj. prohlásit svým rozhodnutím kontokorent za ihned splatný a požádat žalovaného o jeho předčasné splacení, tzv. zesplatnění (z rámcové smlouvy a z Dodatku [číslo] ze dne [datum], z podmínek pro používání kontokorentu). Dne [datum] si žalovaný s žalobkyní sjednal pojistné ve výši 360 Kč měsíčně, kdy každý poslední den v měsíci byla z účtu žalovaného stržena dohodnutá částka. Podmínkou bylo, aby měl žalovaný na svém účtu dostatek peněžních prostředků na zaplacení pojistného. Pojistné bylo sjednáno na dobu neurčitou (z Přihlášení k pojištění ze dne [datum]). Žalovaný porušil podmínky smlouvy tím, že kontokorent nesplácel a žalobkyně následně, dopisem ze dne [datum], kontokorent zesplatnila a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 11 268,79 Kč, do [datum]. Ke dni zesplatnění tedy byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 9 799,29 Kč, nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 473,57 Kč, který je souhrnem nesplacených smluvních úroků, naúčtovaných ode dne [datum] do [datum] a částky 995,93 Kč, která se skládá ze záporného zůstatku na běžném účtu žalovaného ve výši 24,93 Kč, z poplatku za výběry z bankomatů ve výši 100 Kč a z pojištění ve výši 871 Kč (ze zesplatnění, z přehledu čerpání a splácení kontokorentu). Z předložené Žádosti o úvěr bylo zjištěno, že žalovaný při sjednávání kontokorentu prohlásil, že výše jeho příjmu činí 28 960 Kč, příjmy ostatních členů domácnosti činí 20 500 Kč, výdaje na domácnost činí 14 000 Kč (6 000 Kč výdaje na bydlení + 8 000 Kč výdaje na jídlo, léky a dopravu) a splátky úvěrů činí 5 923 Kč měsíčně (z úvěrové zprávy). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, že by zaplatil jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, resp. než která vyplývá z předložených listin (z přehledu čerpání a splácení kontokorentu). <i>7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že jí žalovaný poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. Žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného, kdy byla žalovaným žalobkyni předložena pracovní smlouva a výpis z účtu žalovaného, ze kterého byl zjištěn příjem žalovaného ve výši 28 960 Kč měsíčně. Měsíční výdaje žalovaného si žalobkyně nijak nezjišťovala, rovněž tvrzený příjem ostatních členů domácnosti ve výši 20 500 Kč si žalobkyně nijak neověřovala, navíc příjem osob, které nejsou účastníky úvěrové smlouvy, nemá žádný vliv na posouzení úvěruschopnosti dlužníka splácet v budoucnu svůj dluh, nejsou-li tyto osoby zavázány vůči věřiteli spolu s dlužníkem. Žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující skutečné výdaje žalovaného (např. jeho životní náklady, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splatit.

18. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

19. Žalovaný od žalobkyně načerpal částku ve výši 9 799,29 Kč, kterou do dnešního dne nevrátil. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 9 799,29 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 799,29 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

20. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne [datum], byla žalovanému odeslána dne [datum], lhůta pro zaplacení dluhu v ní byla stanovena do [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum] a ode dne následujícího, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků (poplatků, úroků a úroků z prodlení) soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 9 799,29 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 3 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve sporu úspěšná (neúspěch měla jen v nepatrné části zamítnutého příslušenství), proto jí soud přiznal plnou náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti žalovanému, který ve věci úspěch neměl. Náklady řízení žalobkyně činí 800 Kč, když tato částka představuje náklady na zaplacený soudní poplatek.