14 C 138/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 317 626,36 Kč s příslušenstvím <b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 297 172,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 297 172,23 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 20 454,13 Kč, úroků ve výši 15,49 % p. a. z částky 297 172,23 Kč od [datum] do [datum], úroků ve výši 15 % p. a. z částky 297 172,23 Kč od [datum] do zaplacení, zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 317 626,36 Kč od [datum] do [datum] a zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 20 454,13 Kč od [datum] do zaplacení.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni, k rukám advokáta Mgr. [jméno] [příjmení], se sídlem [adresa], náhradu nákladů řízení v částce 36 705,20 Kč, do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> 1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 317 626,36 Kč s úrokem ve výši 15,49 % ročně z částky 297 172,23 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 297 172,23 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 317 626,36 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalobkyně s žalovaným uzavřela dne [datum] Smlouvu o hotovostním úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému dne [datum] finanční prostředky ve výši 300 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit tuto částku ve 120 -ti měsíčních splátkách po 5 453 Kč (vyjma poslední splátky). Dále byl ve smlouvě sjednán poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 6 000 Kč a měsíční pojistné ve výši 445 Kč Smluvní úrok činil 15,49 % ročně. Jelikož žalovaný porušil svou povinnost a splátky za měsíce 02/ 2023, 03/ 2023 a následující již neuhradil, byl úvěr dne [datum] zesplatněn. Žalovaný se ve smlouvě zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. V návaznosti na porušení povinností žalovaného a zesplatnění úvěru bylo žalovanému dne [datum] zasláno oznámení o zesplatnění úvěru, ke dni [datum], s výzvou k doplacení dlužné částky ve výši 317 626,36 Kč (částka se skládá z dlužného poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 3 172,25 Kč, dlužné jistiny ve výši 297 172,23 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 15 336,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a dlužného pojistného ve výši 445 Kč). Žalobkyně uplatňuje smluvní úrok z prodlení po dobu 90 dnů ode dne zesplatnění, tj. od [datum] do [datum] ve výši 15,49 % ročně a následně ode dne [datum] úrok dle ustanovení § 122, odst. 4 zákona o spotřebitelském úvěru ve výši 15 % ročně. Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradil, přestože byl k zaplacení vyzýván předžalobní výzvou.

3. Usneseními, č. j. 14 C 138/2023-9 ze dne 8. 9. 2023 a č. j. 14C 138/2023-11 ze dne 10. 11. 2023, byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 256/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný na předmětný úvěr uhradil (bez přirostlých úroků a poplatků), u jistiny ve výši 297 172,23 Kč aby uvedla, jakým způsobem byla vypočtena a u smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč aby uvedla, z čeho vyplývá její výše nebo způsob určení.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] a ze dne [datum] uvedla, že žalovaný před uzavřením smlouvy žalobkyni sdělil, že je svobodný, nevyživuje žádné dítě, žije ve vlastním bytě nebo domě bez hypotéky, pracuje jako OSVČ a jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč. Tuto skutečnost si žalobkyně ověřila prostřednictvím výpisu z účtu žalovaného za období od května do srpna 2022. Z výpisů z účtu žalobkyně zjistila čistý příjem žalovaného ve výši 30 000 Kč měsíčně, a proto stanovila výši disponibilního příjmu na částku 30 000 Kč, kterou deklaroval žalovaný. Dále žalovaný sdělil své celkové výdaje, které měly činit 15 000 Kč s tím, že částka 10 000 Kč sloužila na bydlení a částka 5 000 Kč na ostatní výdaje. Tyto údaje byly verifikovány prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení, životním minimem s výpisem z účtu žalovaného. Nahlédnutím do registru klientských informací žalobkyně dále zjistila, že žalovaný v době jednání o uzavření smlouvy o úvěru měl tři závazky z investičního úvěru s měsíční splátkou 3 167 Kč, s měsíční splátkou 1 169 Kč a s měsíční splátkou 3 107 Kč a jeden kontokorent s vyčerpanou jistinou 7 103 Kč. Žalovaný byl kromě dotazu do registru klientských informací prověřován v insolvenčním rejstříku. V registrech byl žalovaný bez negativního nálezu. Na základě údajů v registrech NRKI a údajů z bankovních výpisů nebylo u žalovaného identifikováno riziko exekuce. Pokud by žalobkyně vycházela pouze z údajů, uvedených žalovaným, bylo by po odečtení výdajů ve výši 15 000 Kč od částky tvrzeného příjmu 30 000 Kč zjištěno, že žalovanému měsíčně zbývá k dispozici celkem 15 000 Kč. Žalobkyně při stanovení disponibilního příjmu nevycházela pouze z údajů, které tvrdil klient, ale údaje ověřovala a stanovila disponibilní příjem nižší, než byla klientem deklarovaná částka disponibilního příjmu ve výši 15 000 Kč. Pakliže bylo v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru kalkulováno se skutečně zjištěnými či ověřenými údaji, žalobkyně zjistila, že žalovanému zůstane měsíčně k dispozici částka 13 134 Kč. Žalobkyně tak vyhodnotila, že žalovaný bude schopen řádně hradit měsíční splátku poskytnutého úvěru ve výši 5 008 Kč (uvedeno bez pojištění).

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný k dnešnímu dni uhradil pouze částku ve výši 28 265 Kč. Tato částka byla poměrně započtena ve výši 2 827,75 Kč na poplatek za zprostředkování úvěru, ve výši 2 827,77 Kč na jistinu, ve výši 19 384,48 Kč na úroky, ve výši 1 000 Kč na smluvní pokutu a ve výši 2 225 Kč na pojistné. Jelikož bylo na poskytnutou jistinu ve výši 300 000 Kč uhrazeno toliko 2 827,77 Kč, zbývá na jistině uhradit částku ve výši 297 172,23 Kč. V části 5. smlouvy byly sjednány smluvní pokuty a náklady v případě opožděných plateb. Žalovaný se zavázal, že v případě, že se opozdí s platbou splátky nebo jiné platby, je žalobkyně oprávněna naúčtovat náklady, které účelně vynaloží na vymáhání pohledávky a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je dlužná částka nižší než 500 Kč, může žalobkyně účtovat smluvní pokutu ve výši dlužné částky. Jelikož byl žalovaný v prodlení se splátkami za měsíc únor, březen a duben 2023, žalobkyně požaduje uhradit smluvní pokutu v celkové výši 1 500 Kč za opožděné platby.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě které žalobkyně poskytla žalovanému bezúčelový úvěr ve výši 300 000 Kč. Úvěr byl žalovanému poskytnut [datum] převodem na jeho účet. Úroková sazba činila 15,49 % ročně a RPSN 17,23 %. Strany si sjednaly poplatek za zprostředkování úvěru ve výši 6 000 Kč a měsíční pojistné ve výši 445 Kč. Žalovaný se tak ve smlouvě o úvěru zavázal ke splácení poskytnutých peněžních prostředků včetně úroků a pojistného v pravidelných 120 - ti měsíčních splátkách po 5 453 Kč, splatných vždy k 13. dni v měsíci. První splátka byla splatná dne [datum], datum poslední splátky byl stanoven na [datum]. Celková částka, kterou se žalovaný zavázal uhradit činila 600 699,64 Kč. Nedílnou součástí smlouvy byly Úvěrové podmínky. V případě opoždění dlužníka s platbou splátky, je věřitel oprávněn účtovat náklady účelně vynaložené na vymáhání dluhu a smluvní pokutu ve výši 500 Kč za každou jednotlivou opožděnou splátku či platbu. V případě, že je žalovaný v prodlení se splacením jakékoliv splátky jistiny, úroků či jiných poplatků či příslušenství úvěru nebo je v prodlení s úhradou jakéhokoliv jiného závazku vůči věřiteli, je věřitel oprávněn celý úvěr zesplatnit a požadovat tak uhrazení celé dlužné částky (ze Smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum], z Úvěrových podmínek). Žalovaný porušil podmínky smlouvy, když splátky za měsíce únor 2023, březen 2023 a duben 2023 neuhradil. Z toho důvodu mu žalobkyně naúčtovala smluvní pokutu ve výši 1 500 Kč (3 x 500 Kč za pozdní úhradu splátky za únor 2023, březen 2023 a duben 2023). Následně, dopisem ze dne [datum], úvěr ke dni [datum] zesplatnila a vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky 317 626,36 Kč do 10 dnů (z oznámení o zesplatnění úvěru ze dne [datum]). Dlužná částka ve výši 317 626,36 Kč se skládá z skládá z dlužného poplatku za zprostředkování úvěru ve výši 3 172,25 Kč, dlužné jistiny ve výši 297 172,23 Kč, dlužného smluvního úroku ke dni zesplatnění ve výši 15 336,88 Kč, smluvní pokuty ve výši 1 500 Kč a dlužného pojistného ve výši 445 Kč. Dle tvrzení žalobkyně žalovaný uhradil částku 28 265 Kč. Tato částka byla poměrně započtena ve výši 2 827,75 Kč na poplatek za zprostředkování úvěru, ve výši 2 827,77 Kč na jistinu, ve výši 19 384,48 Kč na úroky, ve výši 1 000 Kč na smluvní pokutu a ve výši 2 225 Kč na pojistné. Dlužná jistina tedy k dnešnímu dni představuje částku ve výši 297 172,23 Kč (300 000 Kč – 2827,77 Kč). Žalovaný žalobkyni do dnešního dne dlužnou částku neuhradil, přestože byl k zaplacení vyzýván předžalobní upomínkou ze dne [datum] (z předžalobní upomínky ze dne [datum]). Z Přehledu tvrzených příjmů a výdajů žalovaného bylo zjištěno, že žalovaný pracuje jako OSVČ, jeho čistý měsíční příjem činí 30 000 Kč, měsíční výdaje žalovaného činí 15 000 Kč z čehož částka 10 000 Kč je vynaložena na bydlení žalovaného. <i>8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také o. z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

17. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že jí žalovaný poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila pouze Prohlášení tvrzených příjmů a výdajů žalovaného, dle kterého měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí 30 000 Kč měsíčně a výdaje činí 15 000 Kč měsíčně, což však nebylo žádným způsobem osvědčeno. V řízení nebylo žalobkyní tvrzeno, že by jakkoliv zkoumala výdaje žalovaného. Za situace, kdy se žalobkyně spokojila pouze s tvrzením žalovaného o výši jeho příjmu, aniž by jí tento byl jakkoliv doložen a vůbec nijak se nezabývala (konkrétními) výdaji žalovaného, nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

19. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 300 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně obdržel, odečetl částku, kterou dle žalobkyně na jistinu uhradil, tedy částku ve výši 2 827,77 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, činí 297 172,23 Kč. Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 297 172,23 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 297 172,23 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne [datum], byla žalovanému odeslána téhož dne, a obsahovala výzvu k zaplacení do 7 dnů. Výzva byla žalovanému doručena dle zákonné fikce třetí pracovní den, tj. [datum], žalovaný měl pohledávku zaplatit nejpozději do [datum] a od tohoto dne je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

22. Ohledně dalších požadovaných nároků (poplatků, smluvní pokuty, pojistného, úroků a úroků z prodlení) soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 297 172,23 Kč se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 310 484 Kč (297 172 Kč jistina pohledávky + 13 312 Kč kapitalizované úroky), která představuje 86 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 51 208 Kč, tedy z 14 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 72 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 15 115 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 28 740 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 9 580 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč, vše navýšeno o 21 % DPH z částky 29 640 Kč, tj. 6 224,40 Kč Celkem náklady žalobkyně představují částku 50 979,40 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 72 % nákladů řízení, tedy částku ve výši 36 705,20 Kč.