14 C 139/2020

Plný text

Krajský soud v Ostravě rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Šárky Neuwirthové a soudců JUDr. Martina Putíka, Ph.D., a JUDr. Daniely Kabátové ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně sídlem adresa žalobkyně zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa proti žalovaným: 1. celé jméno žalovaného, narozený dne datum bytem adresa žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa 2. právnická osoba, IČO sídlem adresa žalované zastoupená advokátem JUDr. jméno příjmení sídlem adresa o určení neplatnosti právního jednání k odvolání žalobkyně proti rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 1. 6. 2021, č. j. 14 C 139/2020-119,

I. Rozsudek okresního soudu se v napadené části, tj. v odstavcích I., II., III. a IV. výroku, potvrzuje.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovaným 1. a 2. náhradu nákladů odvolacího řízení v částce částka, k rukám JUDr. jméno příjmení, advokáta sídlem adresa.

1. Napadeným rozsudkem okresní soud zamítl žalobu na určení neplatnosti odstoupení žalovaného 1) ze dnů datum a datum od dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny ze dne datum, vztahující se k malé vodní elektrárně o výkonu 0,037 MW, nacházející se v provozovně s názvem MVE v obci a katastrálním území Jaroslavice, okres okres, na pozemku parc. číslo (odstavec I. a II. výroku) a zároveň zamítl žalobu na určení neplatnosti písemného jednání žalované 2) ze dne datum, kterým (jako podílový spoluvlastník id. ½ nemovitosti) vyjádřila svůj nesouhlas s užíváním stavební části výrobny elektřiny na základě dohody ze dne datum žalobkyní, vztahující se k uvedené malé vodní elektrárně (odstavec III. výroku). Dále pak zavázal žalobkyni k úhradě náhrady nákladů řízení žalovaným 1) a 2) v částce částka (odstavec IV. výroku) a stanovil jí povinnost uhradit České republice na účet Okresního soudu v Novém Jičíně doplatek soudního poplatku v částce částka (odstavec V. rozsudku)

2. Okresní soud po provedeném dokazování vzal za prokázáno, že dne datum uzavřel žalovaný 1), jako vlastník technologické části výrobny elektřiny umístěné v nemovitosti na pozemku parc. číslo v obci obec, s žalobkyní, jako žadatelkou o licenci, dohodu o užívání technologické části výrobny elektřiny. Na základě této dohody byla žalobkyně oprávněna užívat výše uvedenou část zařízení k výrobě elektřiny, a to po dobu, na kterou má být licence udělena podle § 4 odst. 1 energetického zákona, v případě pochybností na 25 let. Téhož dne, tj. datum, pak uzavřeli žalovaný 1) celé jméno žalovaného a příjmení příjmení, jako vlastníci stavební části shora označené výrobny elektřiny umístěné v nemovitosti na pozemku parc. číslo v obci obec, s žalobkyní, jako žadatelkou o licenci, dohodu o užívání stavební části výrobny elektřiny. Na základě této dohody byla žalobkyně oprávněna užívat výše uvedenou část výrobny elektřiny v rámci licencované činnosti podle energetického zákona, tedy k výrobě elektřiny, a to po dobu, na kterou má být licence udělena podle § 4 odst. 1) energetického zákona, v případě pochybností na 25 let.

3. Žalovaný 1) následně kupní smlouvou uzavřenou dne datum převedl vlastnické právo k id. ½ pozemku parc. číslo v obci obec, jehož součástí je stavba - výrobna elektřiny, na žalovanou 2). To vše s právními účinky vkladu vlastnického práva dne datum příjmení příjmení naopak dne datum vnesl své vlastnické právo k id. ½ pozemku parc. číslo v obci obec, jehož součástí je stavba – výrobna elektřiny, do majetku žalobkyně, přičemž účinky vkladu nastaly dne datum.

4. Podáními ze dnů datum a datum žalovaný 1) zaslal žalobkyni písemná oznámení s totožným obsahem, kdy v nich bylo uvedeno, že odstupuje od dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny ze dne datum, to vše s ohledem na skutečnost, že žalobkyně odmítá jednat o dalším způsobu dispozice s předmětnou technologickou částí výrobny elektřiny, kterou užívá bez jakékoliv kompenzace. Podáním ze dne datum žalovaný 1) zároveň oznámil Energetickému regulačnímu úřadu, že na základě kupní smlouvy uzavřené s žalovanou 2) ze dne datum se tato stala spoluvlastnicí (v rozsahu id. ½) výše uvedených nemovitostí v obci a k. ú. obec, v nichž je provozována licencovaná činnost. Žalovaný 1) konstatoval, že tímto způsobem došlo ke změně předpokladů pro udělení licence a zároveň sdělil, že proto odstoupil od dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny MVE. Tímto odstoupením došlo ke změně údajů, které byly předpokladem pro udělení licence. Současně dne datum žalovaná 2) zaslala Energetickému regulačnímu úřadu oznámení, ve kterém sděluje, že jakožto spoluvlastnice id. ½ výše uvedených nemovitostí v obci a k. ú. obec, v nichž je provozována licencovaná činnost, odňala souhlas s užíváním nemovitostí, jejichž je podílovou spoluvlastnicí, k užívání k licencované činnosti. Důvodem nesouhlasu byla skutečnost, že žalobkyně, jako držitelka licence, nesplnila své povinnosti dle § 10 odst. 5 Energetického zákona, když neoznámila změnu údajů uvedených v žádosti o licenci.

5. S ohledem na výše uvedené Energetický regulační úřad dne datum zahájil správní řízení o zrušení licence číslo s předmětem podnikání„ výroba elektřiny“ společností právnická osoba (žalobkyní). Dále pak, s ohledem na námitky žalobkyně, usnesením ze dne datum vyzval žalobkyni, aby ve lhůtě 60 dnů zahájila soudní řízení, týkající se určení platnosti/neplatnosti odstoupení od Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny uzavřené dne datum mezi účastníky řízení a týkající se odejmutí souhlasu spoluvlastníka stavební části výrobny elektřiny, ke shora specifikované malé vodní elektrárně.

6. Na základě takto zjištěného skutkového stavu okresní soud konstatoval, že žalobkyně nemá na požadovaném určení naléhavý právní zájem. Pokud žalobkyně ve vztahu k naléhavému právnímu zájmu argumentovala, že podanou žalobou pouze reagovala na výzvu obsaženou v usnesení Energetického regulačního úřadu, pak obecně platí, že pokud účastníka odkáže nějaký orgán na soud, ještě tím není vždy dána existence naléhavého právního zájmu. Je-li odkaz správný, naléhavý právní zájem se nevyžaduje, jelikož přípustnost žaloby vyplývá přímo z odkazu a zvláštního právního předpisu. Pokud však odkaz správný není, tak se zpravidla v případě požadavku na určení jedná o žalobu podle § 80 o. s. ř., kde je nutné zabývat se existencí naléhavého právního zájmu. V daném případě žalobkyně požaduje, aby soud určil, že právní jednání učiněná žalovanými jsou neplatná. Taková žaloba, kterou se žalobkyně domáhá určení neplatnosti určitého právního jednání, nemůže být úspěšná. Otázka neplatnosti právního jednání má totiž povahu otázky předběžné ve vztahu k existenci právního poměru nebo práva, a nemůže (objektivně vzato) řešit celý obsah nebo dosah sporného právního poměru nebo práva (Dohod o užívání technologické a stavební části výrobny elektřiny). Jinak řečeno, určovací žaloba zde neeliminuje stav ohrožení práva žalobkyně, neřeší podstatu sporu účastníků a nemůže jejich dalším sporům předcházet.

7. Proti tomuto rozsudku podala žalovaná včas odvolání, kterým se domáhala jeho změny v odstavcích I., II., III. a IV. výroku tak, že žalobě bude v celém rozsahu vyhověno a bude jí přiznána náhrada nákladů řízení. Měla za to, že okresní soud nesprávně vyřešil otázku naléhavého právního zájmu, když judikatura dosud neřešila připuštění naléhavého právního zájmu v souvislosti s probíhajícím správním řízením. V projednávané věci v rámci probíhajícího speciálního řízení před Energetickým regulačním úřadem tento úřad vydal dne datum pod sp. zn. LIC číslo, č. j. 0182-6/2020-ERU, výzvu, na základě níž žalobkyni dle ust. § 5 a ust. § 10 zák. č. 458/2000 Sb., a podle ust. § 57 odst. 1, písm. b) správního řádu uložil, aby ve stanovené lhůtě 60 dnů zahájila soudní řízení a doložila dokument prokazující zahájení tohoto řízení, týkající se určení platnosti/neplatnosti odstoupení od Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny uzavřené dne datum mezi účastníky řízení a týkající se odejmutí souhlasu spoluvlastníka stavební části výrobny elektřiny ke shora uvedené malé vodní elektrárně v obci obec. Za dané situace tak žalobkyně musela dodržet obsah výzvy Energetického regulačního úřadu, když neměla možnost podat jiný typ žaloby, než stanovila výzva. Dále pak žalobkyně poukazovala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 10/2006, podle kterého i v případě, že lze žalovat o splnění povinnosti, připouští soudní praxe, že naléhavý právní zájem na určení je dán, jestliže určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Pokud se jednalo o náklady nalézacího řízení, namítala, že v předmětné věci byl prostor pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., neboť žalobkyně sama o sobě ve vztahu k žalovaným nezavdala příčinu k podání žalobního návrhu, ale pouze bránila svá práva.

8. Podáním ze dne datum pak dále žalobkyně navrhla, aby byla připuštěna změna žaloby tak, že bude určeno, že nadále trvá právní vztah v podobě užívacího práva založený mezi žalobcem a prvým žalovaným na základě dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny ze dne datum a rovněž aby bylo určeno, že trvá právní vztah v podobě uděleného souhlasu s užíváním stavební části výrobny elektřiny na základě dohody o užívání této výrobny elektřiny pro výrobu elektřiny ze dne datum, založený původně mezi žalobkyní a prvým žalovaným, kdy druhá žalovaná na základě kupní smlouvy ze dne datum vstoupila do práv a povinností jako podílový spoluvlastník id. ½ dotčených nemovitostí.

9. Žalovaní 1) a 2) navrhli potvrzení rozsudku okresního soudu jako věcně správného. Uvedli, že se plně ztotožňují se skutkovými a právními závěry okresního soudu, které považují za úplné a správné. Nad rámec pak k podstatě sporu uvedli, že žalovaná v řízení opakovaně uvádí nepravdivá tvrzení, zejména pokud se jedná o vlastnictví předmětné výrobny elektřiny malé vodní elektrárny. Rozhodující ve věci je, že žalobkyně neprokázala, že již ke dni uzavření dohody ze dne datum byla podílovým spoluvlastníkem předmětné technologie. Předmětná výrobna malé vodní elektrárny je ve výlučném vlastnictví žalovaného 1) a tvoří s hlavní budovou celek. Pokud žalobkyně v roce 2017 instalovala některé své stavebně konstrukční prvky, tyto jako celek nikdy nebyly dokončeny a nemohou být schopné samostatného provozu. Snaha žalobkyně o tvrzení, že provozuje vlastní zařízení, proto nemůže obstát a de facto představuje doznání žalobkyně, že od roku 2017 porušuje energetický zákon, když údajnou změnu zařízení nenahlásila Energetickému regulačnímu úřadu. Důvody žalovaného 1) pro odstoupení od dohody ze dne datum jsou uvedeny v listinách doručených žalobkyni, kdy žalobkyně dlouhodobě odmítá jednat o dalším způsobu dispozice s předmětnou technologickou částí výrobny elektřiny, kterou užívá od datum bez jakéhokoliv poplatku jeho výlučnému vlastníkovi. Nejsou to tedy žalovaní, kdo způsobil vznik řízení o zrušení licence, ale žalobkyní prvotní porušení rámcové dohody o majetkovo právním uspořádání a také neoprávněná manipulace s výrobnou malé vodní elektrárny.

10. Krajský soud z podnětu podaného odvolání přezkoumal rozsudek okresního soudu, jakož i řízení, které předcházelo jeho vydání v souladu s ust. § 212 věta prvá a § 212a odst. 1 a 5 o. s. ř., a dospěl k závěru, že odvolání žalobkyně není důvodné.

11. V prvé řadě je třeba ve vztahu k požadované změně žaloby ze dne datum předeslat, že navrhovaná změna žaloby není přípustná (§ 216 odst. 2 o. s. ř.), když změněnou žalobou je požadován jiný nárok (existence právního vztahu) namísto původního určení neplatnosti právního jednání, přičemž dosavadní výsledky řízení neumožňují o takto změněné žalobě rozhodnout, aniž by muselo být vedeno nové dokazování a věc zrušena a vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení. Proto bylo rovněž u jednání odvolacího soudu rozhodnuto o nepřipuštění navrhované změny.

12. Pokud se dále jedná o skutkový stav věci, okresní soud učinil správná a dostatečná skutková zjištění, která vyplývají z provedených důkazních prostředků. Odvolací soud nevidí důvodu je jakkoliv korigovat nebo doplňovat a v podrobnostech lze na ně odkázat. Platí to zejména ve vztahu k uzavření smluv o užívání technologické části výrobny elektřiny (malé vodní elektrárny) ze dne datum mezi žalobkyní a žalovaným 1) a dohody o užívání stavební části výrobny elektřiny (malé vodní elektrárny) z téhož dne mezi žalobkyní, žalovaným 1) a jméno příjmení, i ve vztahu k následným jednáním žalovaných, kterými byl vyjádřen nesouhlas žalované 2) jakožto nového podílového spoluvlastníka stavební části výrobny elektřiny s užíváním této výrobny žalobkyní a kdy dále žalovaný 1) odstoupil od smlouvy o užívání technologické části výrobny elektřiny. Stejně tak okresní soud správně konstatoval, že probíhá řízení o odnětí licence žalobkyně k výrobě elektřiny, kdy v rámci něj byla žalobkyně ze strany Energetického regulačního úřadu vyzvána, aby ve lhůtě 60 dnů zahájila soudní řízení, týkající se určení platnosti/neplatnosti odstoupení od Dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny uzavřené dne datum mezi účastníky řízení a týkající se odejmutí souhlasu spoluvlastníka stavební části výrobny elektřiny.

13. Na podkladě takto zjištěného skutkového stavu se okresní soud náležitě zabýval otázkou, zda žalobkyni na požadovaném určení neplatnosti uvedených jednání ze strany žalovaných svědčí naléhavý právní zájem.

14. Podle ust. § 80 zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, určení, zda tu právní poměr nebo právo je či není, se lze žalobou domáhat jen tehdy, je-li na tom naléhavý právní zájem.

15. Judikatura obecných soudů je ustálena v závěru, že žaloba na určení je preventivního charakteru a má místo jednak tam, kde její pomocí lze eliminovat stav ohrožení práva či nejistoty v právním vztahu a k odpovídající nápravě nelze dospět jinak, jednak v případech, v nichž určovací žaloba účinněji než jiné právní prostředky vystihuje obsah a povahu příslušného právního vztahu a jejím prostřednictvím lze dosáhnout úpravy tvořící určitý právní rámec, který je zárukou odvrácení budoucích sporů účastníků. Tyto funkce určovací žaloby korespondují právě s podmínkou naléhavého právního zájmu; nelze-li v konkrétním případě očekávat, že je určovací žaloba bude plnit, nebude ani naléhavý právní zájem na takovém určení. Přitom příslušné závěry se vážou nejen k žalobě na určení jako takové, ale také k tomu, jakého konkrétního určení se žalobce domáhá. Naléhavý právní zájem na požadovaném určení je proto současně dán jen tehdy, jestliže je (objektivně vzato) způsobilé odstranit stav právní nejistoty žalobce nebo ohrožení jeho práva. Pomocí určovací žaloby nelze řešit otázky, které mají význam jen pro jiné - dosud nezahájené nebo již probíhající - řízení (v němž je lze řešit jako předběžné otázky) nebo které mají být podle zákona řešeny v jiném řízení.

16. S přihlédnutím ke skutkovým okolnostem daného sporu, které vyšly v řízení najevo, je nutno konstatovat, že žalobkyni naléhavý zájem na požadovaném určení nesvědčí. Je zjevné, že nárok na požadované určení neplatnosti nesouhlasu s užíváním stavební části výrobny elektřiny a na určení neplatnosti odstoupení od smlouvy o užívání technologické části výrobny elektřiny nevyplývá z žádné zákonné úpravy, z níž by bylo možno bez dalšího naléhavý právní zájem dovodit. Proto je na místě naléhavý právní zájem zkoumat z pohledu naplnění podmínek ust. § 80 o. s. ř.

17. Pokud se jedná o návrh na určení neplatnosti odstoupení od dohody o užívání technologické části výrobny elektřiny ze dnů datum a datum, pak nelze očekávat, že podanou žalobou na určení neplatnosti odstoupení od uvedené smlouvy bude odstraněn stav právní nejistoty žalobkyně, tj. ohledně té skutečnosti, zda je nadále pro účely trvání vydané licence k výrobě elektřiny (ve smyslu § 5 zák. č. 458/2000 Sb., energetického zákona) oprávněna technologickou část výrobny elektřiny užívat. Tento stav právní nejistoty lze odstranit pouze tím, že bude určeno, že vztah založený příslušnou dohodou mezi žalobkyní a žalovaným 1) nadále trvá, přičemž vyřešení otázky platnosti či neplatnosti odstoupení od uvedené smlouvy je v této souvislosti pouze jednou z předběžných otázek. V tomto směru jsou proto závěry okresního soudu naprosto přiléhavé.

18. Pokud se dále jedná o návrh na určení neplatnosti odnětí souhlasu s užíváním stavební části výrobny elektřiny ze dne datum, pak vlastníkovo či spoluvlastníkovo vyjádření souhlasu či nesouhlasu s užíváním věci ke konkrétnímu účelu je nutno považovat pouze za tzv. faktický úkon (formování projevu vůle), který je hmotněprávním předpokladem pro právní jednání tam, kde to právní předpisy stanoví (zde k nakládání se společnou věcí) a jako takové nemůže být podrobeno zkoumání ve vztahu k platnosti či jeho neplatnosti. V této souvislosti je tedy nutno žalovat na nahrazení projevu vůle, kdy jedině tímto způsobem lze dosáhnout požadovaného cíle, tj. přivolení vlastníka k zamýšlenému nakládání s věcí, resp. v případě spoluvlastnictví žalovat příslušnou žalobou ve věci správy společné věci, a to v příslušných lhůtách (§ 1126 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) Ani ve vztahu k tomuto žalobnímu nároku tedy nelze naléhavý právní zájem shledat.

19. S ohledem na shora uvedené byl proto rozsudek okresního soudu jako věcně správný potvrzen v souladu s ust. § 219 o. s. ř., včetně nákladového výroku, když odvolací soud neshledal podmínky pro aplikaci ust. § 150 o. s. ř., jak se domáhala žalobkyně. Byť žalobkyně podala žalobu k výzvě příslušného správního orgánu, nelze ze skutkových okolností případu dovodit, že to byli žalovaní, kdo zapříčinili vznik sporu.

20. V odvolacím řízení byli žalovaní plně úspěšní, proto jim v souladu s ust. § 224 odst. 1 a § 142 odst. 1 o. s. ř. náleží plná náhrada nákladů odvolacího řízení. Jejich zástupce učinil v řízení 2 úkony právní služby á částka (sepis vyjádření k odvolání ze dne datum a účast u odvolacího jednání dne datum), když advokát zastupoval dva účastníky a výše odměny byla stanovena dle ust. § 7 bod 5, § 9 odst. 3, písm. a) a 12 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (tj. 2 x částka ponížené o 20 %). K nákladům řízení dále patří 2 x režijní paušál po částka dle § 13 odst. 1, 4 advokátního tarifu a cestovné v souvislosti s účastí jeho právního zástupce u jednání odvolacího soudu dne datum ve výši částka (cesta osobním vozidlem Škoda Karoq registrační značka, s průměrnou spotřebou 5,5 l benzinu 95 okt. na 100 km, vyhlášková cena částka, sazba základní náhrady za 1 km částka a počet km obec - obec a zpět 75 km, tj. (5,5 x 0,75 x 27,80) + (4,4 x 75)) a náhrada za promeškaný čas strávený cestou ve výši částka (doba jedné jízdy 35 min dle údajů webová adresa) vše dle § 13 odst. 1, § 14 odst. 1, 3 advokátního tarifu a § 1, § 4 vyhl. č. 358/2019 Sb. Protože zástupce žalovaných prokázal, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byly uvedené náklady navýšeny o částku odpovídající příslušné sazbě daně z přidané hodnoty, tj. o částku částka. Celková výše náhrady nákladů odvolacího řízení tak představuje částku částka, kterou je žalobkyně povinna podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalovaných. Proti tomuto rozsudku je možno podat dovolání, jestliže toto rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak, a to do dvou měsíců od doručení tohoto usnesení, prostřednictvím okresního soudu, k Nejvyššímu soudu České republiky.