14 C 142/2026

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované A, narozená Datum narození žalované A bytem Adresa žalované A pro 25 109,01 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši částka a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce částka, kapitalizovaného úroku v částce částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do datum, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 12,75 % z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., s žalovanou Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka, což stvrdila svým podpisem. Tuto částku převzala žalovaná v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit úrok v pevné výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, úhradu za administrativní činnost ve výši částka a úhradu za umožnění platit splátky v hotovosti přímo v místě svého bydliště ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaná zavázala uhradit formou 14 měsíčních splátek po částka. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Poslední splátka byla uhrazena dne datum ve výši částka. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části dluhu, který činil na jistině částku částka, na úroku částka, na úhradě za poskytnutí úvěru částku částka, na poplatku za administrativní činnost částku částka, na odměně za hotovostní inkaso splátek částku částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovanou řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne datum úrokem ve výši 8 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovanou postoupena s účinností ke dni datum žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku uhradila pouze částku částka.

2. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne datum, č.j. spisová značka byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne datum žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalované před uzavřením smlouvy. Žalovaná byla dotazována na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalované. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. V žádosti žalovaná uvedla, že je od datum zaměstnána jako uklízečka u společnosti právnická osoba, její měsíční příjem činí částka a výše jejích měsíčních výdajů činí částka. Dále uvedla, že je ovdovělá a bydlí u dcery a nemá žádnou vyživovací povinnost. Tvrzená majetková situace byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výdaje žalované byly prověřovány z výpisů z bankovního účtu. S ohledem na informace, které žalovaná uvedla a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalované splácet úvěr ve výši částka s měsíční splátkou částka je dostatečná.

4. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a zůstala nečinná. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela dne datum s žalovanou Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši částka, což stvrdila svým podpisem. Tuto částku převzala žalovaná v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaná zavázala zaplatit úrok ve výši částka, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, náklady na vyhodnocení úvěru ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaná zavázala uhradit formou 14 měsíčních splátek po částka. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného zaplacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Roční úroková sazba činila 8 % a RPSN činila 272,44 % (ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum). Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne 30 11. 2024. Poslední splátka byla uhrazena dne datum ve výši částka. Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaná uhradila částku ve výši částka a k dnešnímu dni dluží na jistině částka, na úroku částka, poplatku za poskytnutí úvěru částka, poplatku za administrativní činnost částka, poplatku za hotovostní inkaso splátek částka, smluvní pokutě částka, kapitalizovaném úroku z dlužné jistiny od datum do datum částku částka a zákonném úroku z prodlení částka. Z „Žádosti o úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaná je ovdovělá, bydlí u dcery, má středoškolské vzdělání, je zaměstnána s měsíčním příjmem částka. Výdaje žalované činily: částka. Čistý příjem byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami. (z Žádosti o úvěr ze dne datum, z kopie pracovní smlouvy, z výplatních pásek od 6/2023 – 8/2023). Společnost právnická osoba. oznámila žalované, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru č. hodnota postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu ve výši částka (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Žalované byla následně dne datum odeslána předžalobní výzva k zaplacení pohledávky nejpozději do datum (z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku). Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokazovala, že by dlužnou částku žalobkyni uhradila.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci Anonymizováno (Anonymizováno), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C–679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vycházela z údajů, které žalovaná uvedla v Žádostech o úvěr a k dispozici měla pracovní smlouvu žalované, ze které vyplynulo, že žalovaná má uzavřen pracovní poměr od datum na dobu určitou do datum, a dále měla k dispozici výplatní pásky, ze kterých bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalované v měsíci červnu 2023 činil částka, v červenci 2023 částku částka a v srpnu 2023 částku částka. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně si od žalované nevyžádala žádné doklady k prokázání výše jejích skutečných měsíčních výdajů a vycházela pouze z odhadovaných měsíčních výdajů sdělených žalovanou. Nebyly předloženy doklady o skutečných nákladech žalované např. na bydlení a energie. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalované byla a jsou vedena exekuční řízení pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka, spisová značka a další. Rovněž nebyly prováděny lustrace žalované v registrech. Za situace, kdy předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalované neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalované, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalované splácet spotřebitelské úvěry.

19. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. V případě neplatné úvěrové smlouvy č. hodnota soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela odečetl částku částka, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatila. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku částka spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení Co se týče úroků z prodlení, v souladu s ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitel povinen vrátit dlužnou jistinu v době přiměřené svým možnostem. Břemeno tvrzení a břemeno důkazní v tomto směru zatěžuje spotřebitele, tj. žalovanou (srovnej rozsudek Krajského soudu v adresa č.j. spisová značka). Žalovaná v řízení byla pasivní, netvrdila a neprokazovala, že nebylo v jejich možnostech a schopnostech dlužnou jistinu vrátit bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele, proto má soud za to, že žalovaná byla schopna plnit po výzvě žalobkyně ze dne datum. Dopisem ze dne datum byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu do datum. Žalobkyně prokázala odeslání tohoto přípisu dne datum. Soud tedy vycházel ze zákonné domněnky dojití třetí pracovní den (srov. ustanovení § 573 o. z.) ve spojení s lhůtou k plnění, tj. dne datum nastala splatnost dlužné částky a od následujícího dne, tj. od datum, je žalovaná v prodlení se zaplacením dlužné částky ve smyslu § 1968 o. z. Žalobkyni tak od tohoto dne náleží i úrok z prodlení v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka, se zákonným úrokem z prodlení, které představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byla žalovaná ve sporu z větší části úspěšná, ovšem podle obsahu spisu jí dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.