14 C 143/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 000 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 400 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 8 600 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 827,12 Kč a smluvní pokuty v částce 5 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], ve spojení s podáním ze dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 827,12 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel dne [datum] s právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] v písemné formě Smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které převzal v hotovosti, což stvrdil svým podpisem. Spolu s jistinou úvěru se žalovaný zavázal uradit příslušenství úvěru za dobu jeho trvání ve výši 8 600 Kč, spočívající v kapitalizovaném smluvním úroku, poplatku za správu úvěru, nákladů na vyhodnocení úvěru a inkasním poplatku. Celkově se tak žalovaný zavázal uhradit částku ve výši 18 600 Kč, a to ve 14-ti měsíčních splátkách po 1 328,57 Kč, splatných vždy k 18. dni v kalendářním měsíci počínaje měsícem následujícím po měsíci, v němž byla smlouva uzavřena. Splatnost poslední splátky připadla na den [datum]. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Žalovaný uhradil částku ve výši 9 600 Kč, která odpovídá 7 - mi řádně uhrazeným splátkám. Jednotlivé úhrady splátek byly alokovány poměrně na jistinu a smluvně sjednané příslušenství pohledávky. Na jistinu byla alokována částka ve výši 1 000 Kč a na smluvně sjednané příslušenství pohledávky byla alokována částka ve výši 8 600 Kč. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou částky 9 000 Kč, kterou představoval součet zůstatku jistiny ve výši 9 000 Kč a zůstatku smluvního příslušenství pohledávky ve výši 0 Kč. Ke dni [datum] byla část závodu původní věřitelky společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka vůči žalovanému, byla následně postoupena společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky ke dni postoupení činila 18 390,28 Kč a skládala se z nesplacené jistiny ve výši 9 000 Kč, sankčního poplatku ve výši 1 750 Kč, paušálních nákladů na vymáhání pohledávky ve výši 500 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 140,28 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč. Po zvážení všech okolností vzniku pohledávky a s ohledem na osobu žalované, žalobkyně učinila rozhodnutí v soudním řízení ku prospěchu žalovaného neuplatnit sankční poplatky, paušální náklady na vymáhání pohledávky, část smluvní pokuty, postoupeného smluvního úroku po splatnosti úvěru, jakož i kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení. Rozklad žalované pohledávky tak je následující: nesplacená jistina ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 827,12 Kč z jistiny ve výši 9 000 Kč od [datum] do [datum] a smluvní pokuta ve výši 5 000 Kč. V důsledku prodlení žalovaného vzniklo žalobkyni právo na smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. V rámci revizního přepočtu smluvní pokuty žalobkyně ku prospěchu žalovaného požaduje smluvní pokutu pouze z nesplacené jistiny pohledávky ve výši 9 000 Kč, a to za období od 1. den prodlení po splatnosti poslední splátky úvěru, tj. od [datum] do [datum]. Žalobkyně tak po žalovaném nárokuje úhradu smluvní pokuty ve výši 5 000 Kč.

3. Usnesením č. j. 14 C 143/2022-10 ze dne 8. 9. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení, obsažená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. V doplnění žaloby ze dne [datum] žalobkyně uvedla, že Smlouva o úvěru [číslo] byla uzavřena dne [datum], za účinnosti zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru. Schopnost žalovaného splácet byla ověřována právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba], na základě žalovaným vyplněné Žádosti o úvěr, ve které uvedl své údaje, číslo občanského průkazu, jakož i další údaje, dále pak požadovanou částku úvěru, příjmy, výdaje, zaměstnání. Žalovaný je při žádosti o úvěr povinen uvést o své osobě pravdivé, správné a úplné údaje, což stvrdil svým podpisem žádosti o úvěr. Na základě této žádosti byla s odbornou péčí posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr a možnost dostát svému závazku. S ohledem na výši příjmů a výši úvěru, původní věřitel vyhodnotil žalovaného jako způsobilého ke splácení úvěru takové výše, jaká mu byla poskytnuta, tedy 10 000 Kč. Dle údajů uvedených žalovaným mu měsíčně zbývalo k úhradě případných ostatních závazků 14 600 Kč, v takovém případě tak bylo možno dovodit, že žalovaný byl v takové finanční situaci, která mu umožnila splácet další závazky, a to i s ohledem na to, že výše měsíční splátky dle uzavřené smlouvy byla 1 300 Kč. Žalovanému tak mělo i po odečtení měsíčních splátek dotčeného úvěru, dle jeho tvrzených údajů, měsíčné zůstat cca 13 300 Kč, kterými mohl volně disponovat.

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Soud má z listinných důkazů za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovaným byla dne [datum] uzavřena Smlouva o úvěru [číslo] na základě níž právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku ve výši 10 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit částku 18 600 Kč, z čehož částka 8 600 Kč měla představovat celkové náklady spotřebitelského úvěru (zahrnující úrok ve výši 2 800 Kč, poplatek za uzavření smlouvy o úvěru ve výši 400 Kč, poplatek za správu úvěru ve výši 2 200 Kč, poplatek za hotovostní výběr splátek ve výši 3 200 Kč). Žalovaný měl žalobkyni plnit v 14-ti měsíčních splátkách po 1 300 Kč, přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka až do úplného splacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Roční úroková sazba činila 24 % p.a., RPSN činila 212,32 % Smluvní strany se dohodly, že v případě prodlení dlužníka s úhradou splátek úvěru či zesplatněné jistiny je dlužník povinen uhradit věřiteli smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je dlužník v prodlení, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná v den následující po dni prodlení. Za prodlení s každou jednotlivou splátkou lze dlužníkovi uložit smluvní pokutu v maximální výši 500 Kč (ze smlouvy o úvěru). Dle tvrzení žalobkyně, žalovaný po uzavření smlouvy uhradil částku ve výši 9 600 Kč. Na poskytnutou jistinu byla započtena částka 1 000 Kč a na smluvně sjednané příslušenství byla započtena částka 8 600 Kč. Z Žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaný pobírá invalidní důchod ve výši 6 092 Kč měsíčně, bydlí v družstevním bytě s družkou a celkový měsíční příjem celé domácnosti činí 22 000 Kč, celkové výdaje představují částku 7 305 Kč Náklady na bydlení a energie činí celkem 5 800 Kč a náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 1 500 Kč (z žádosti o úvěr, z dokladu SIPO, z oznámení ČSSZ o zvýšení invalidního důchodu, z dodatku k dohodě o užívání družstevního bytu). Z evidence ISAS soud zjistil, že proti žalovanému jsou u zdejšího soudu vedena dvě exekuční řízení pod sp. zn. 58 EXE 1650/2018, ve kterém je vymáhána pohledávka ze smlouvy o úvěru ve výši 110 486,74 Kč s příslušenstvím na základě rozsudku č.j. 12 C 132/2018-34 ze dne 9. 10. 2018 a 56 EXE 187/2021, ve kterém je vymáhána pohledávka ve výši 9 360 Kč s příslušenstvím na základě EPR [číslo] ze dne [datum]. Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou, žalovaný dlužnou částku neuhradil (z výzvy k úhradě ze dne [datum], [datum]). Ke dni [datum] byla část závodu původní věřitelky společnosti [právnická osoba] převedena na společnost [právnická osoba], [IČO]. Pohledávka vůči žalovanému, byla následně postoupena společností [právnická osoba], na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] na žalobkyni. O postoupení pohledávky byl žalovaný vyrozuměn přípisem ze dne [datum] (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum]). Po započtení plateb žalobkyně požaduje po žalovaném na neuhrazené jistině částku ve výši 9 000 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 827,12 Kč od [datum] do [datum] z jistiny ve výši 9 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 000 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokutu ve výši 5 000 Kč. <i>7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.</i> <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.</i> <i>12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.</i> 13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní s žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48, musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele (tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem), uplatní pouze v případě, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

19. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

20. V projednávané věci právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala pouze příjmy žalovaného. Žalovaný předložil doklad o výši svého invalidního důchodu a uvedl, že žije s družkou v družstevním bytě. Příjmy a výdaje družky žalovaného nebyly nijak ověřovány a posuzovány. Výdaje žalovaného byly ověřeny z dokladů týkajících se jeho bydlení v družstevním bytě a nákladů spojených s bydlením. V Žádosti o úvěr žadatel uvedl, že jeho celkový měsíční příjem činí 22 000 Kč, výdaje představují částku 7 305 Kč. Použitelný měsíční příjem tak činí 13 300 Kč. Z úřední činnosti soudu je známo (ze systému ISAS), že proti žalovanému bylo nařízeno více exekucí např. sp. zn. 58 EXE 1650/2018, 56 EXE 187/2021. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posuzovala příjmy a reálné nezbytné životní výdaje žalovaného a jeho schopnost splácet poskytnutý ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 10 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 9 600 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 400 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku ve výši 400 Kč. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z..

23. Soud proto ohledně dalších požadovaných nároků žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 400 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej 33 Cdo 3675/2021).

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu jí žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.