14 C 144/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 154 284,62 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 104 806,54 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 488,77 Kč z částky 104 806,54 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 806,54 Kč od [datum] do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 49 478,08 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 193,17 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 152 184,62 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 702,37 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 49 478,08 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3 530,30 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], LL.M., advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], doplněnou dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 154 284,62 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 193,17 Kč, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky 152 184,62 Kč od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 5 191,14 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 154 284,62 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že žalovaný uzavřel s žalobkyní dne [datum] Smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem úvěrové smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením úvěrové smlouvy žalovaný stvrdil, že se s nimi seznámil. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem prověřena úvěruschopnost žalovaného prostřednictvím odborných pracovníků. Žalovaný byl v souladu se smlouvou a úvěrovými podmínkami oprávněn čerpat revolvingový úvěr prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. Žalobkyně se zavázala dle úvěrových podmínek poskytnout ve prospěch žalovaného opakovaně peněžní prostředky do výše nevyčerpaného zůstatku úvěrového rámce, a žalovaný se zavázal takto poskytnutý revolvingový úvěr společnosti vrátit a zaplatit úroky. Sjednaný úvěrový rámec činil 25 000 Kč, který byl dodatky, na žádost žalovaného od [datum] navýšen na 100 000 Kč a od [datum] na 155 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,97 % z výše sjednaného úvěrového rámce, tj 2 449 Kč. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve 164 349,54 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 59 543 Kč. Jelikož žalovaný porušil svůj závazek hradit úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, sjednaného v odst. 6.

1. úvěrových podmínek, zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Jelikož žalovaný na výzvu žalobkyně nereagoval a po zesplatnění úvěru neuhradil žádnou splátku, eviduje žalobkyně za žalovaným pohledávku ve výši 154 284,62 Kč sestávající z neuhrazené jistiny ve výši 152 184,62 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 600 Kč a smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný smluvní úrok ve výši 25 193,17 Kč za dobu od [datum] do [datum] a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 5 191,14 Kč za dobu od [datum] do [datum].

3. Usnesením č. j. 14 C 144/2023-10 ze dne 15. 9. 2023 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení o tom, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že způsob získání informací o schopnosti žalovaného splácet úvěr, je obsažen v Metodice posouzení úvěruschopnosti klienta, v Kartě klienta a [příjmení] je vypočítáván vždy jak na klienta, tak i na domácnost klienta. Do výpočtu [příjmení] klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuelně jím vyživovaných dětí (poměrné části), spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu domácnosti se kromě splátky schváleného úvěru započítávají minimální uvěřitelné výdaje domácnosti, což je statistický údaj obsahující součet životních minim domácnosti, splátky žadatele a očekávané minimální náklady na bydlení stanovené kontrolovanou osobou normativně pevně daným výpočtem založeným na statistických datech publikovaných Českým statistickým úřadem a Ministerstvem práce a sociálních věcí, který vychází z počtu osob v domácnosti, včetně vyživovaných dětí a velikosti obce a dále celkové pravidelné měsíční výdaje celé domácnosti, což je údaj deklarovaný klientem v rámci žádosti o úvěr obsahující součet výdajů domácnosti na bydlení, splátek klienta a ostatních členů domácnosti a dalších pravidelných nákladů spojených se zdravotní péčí, cestováním do zaměstnání atd. Dle výpočtu [příjmení] klienta započítaný maximální příjem klienta z žádosti činil 19 500 Kč, výdaje činily: životní minima dospělých členů domácnosti 3 860 Kč, splátky jiným společnostem mimo [příjmení] [jméno] 10 782 Kč a splátka výše schváleného úvěru 743 Kč, zbývající [příjmení] klienta představuje částku 4 115 Kč. Dle výpočtu [příjmení] domácnosti započítaný maximální příjem klienta z žádosti činil 19 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činil 18 000 Kč. Výdaje činily: splátky jiným společnostem z NRKI mimo HC 10 782 Kč, normativní náklady na bydlení 2 713 Kč, životní minimum členů domácnosti 3 860 Kč a výše splátky schváleného úvěru 743 Kč, zbývající [příjmení] domácnosti představuje částku 19 402 Kč. Žalobkyně dále provedla lustraci žalovaného v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Žalovaný uvedl jako svého zaměstnavatele [právnická osoba], s.r.o., [ulice a číslo], [obec], [IČO]. Dále si žalobkyně od žalovaného vyžádala výpis z bankovního účtu za období [číslo], ze kterého je zřejmé, že zaměstnavatel odeslal v rozhodných měsících mzdu žalovanému ve prospěch účtu žalovaného číslo [bankovní účet]. Prostřednictvím Přehledu ověřila žalobkyně běžné výdaje žalovaného, které lze klasifikovat jako zbytné a u kterých lze očekávat, že v případě poskytnutí úvěru, mohou být omezeny. Na základě těchto zjištění a s ohledem na výši úvěru a výši měsíční splátky shledala žalobkyně žalovaného schopným splácet předmětný úvěr. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. Účastníci řízení na základě výzvy soudu svým postojem dali najevo souhlas s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.), dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů vzal soud za prokázané, že žalobkyně a žalovaný zavřeli dne [datum], prostřednictvím webového rozhraní žalobkyně, Smlouvu o revolvingovém úvěru. Nedílnou součástí smlouvy byly úvěrové podmínky společnosti [právnická osoba] Výše úvěrového rámce činila 25 000 Kč, když tento byl na žádost žalovaného dodatky od [datum] navýšen na 100 000 Kč a od [datum] na 155 000 Kč. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 2,97 % z výše sjednaného úvěrového rámce, tj 2 449 Kč. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci (ze smlouvy [číslo] ze dne [datum]). V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaný celkem načerpal částku ve 164 349,54 Kč a na poskytnutý úvěr uhradil celkem částku 59 543 Kč (z výpisu čerpání, splátek a úhrad). Žalovaný porušil svou povinnost hradit svůj závazek řádně a včas ve sjednaných splátkách. Z tohoto důvodu žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum] (z výzvy ze dne [datum]). Výzvou ze dne [datum] byl žalovaný vyzván k zaplacení dluhu do 14 dnů od sepisu výzvy (z výzvyze dne [datum], z poštovního podacího archu ze dne [datum]). Z„ Karty klienta“ soud zjistil, že žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Jeho měsíční příjem činí 19 500 Kč a příjem ostatních členů domácnosti činí 18 000 Kč [ulice] výdaje žalovaného činí 18 098 Kč.

5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

8. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

10. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

11. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

12. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

13. V projednávané věci žalobkyně vycházela z příjmů žalovaného dle předložených výpisů z účtu za měsíce [číslo] až [číslo], u výdajů žalovaného vycházela pouze z normativních výdajů vycházejících ze statistických údajů o nákladech na bydlení a o životním minimu na jednotlivce či domácnost, což má nulovou vypovídací hodnotu ve vztahu ke skutečným nezbytným životním nákladům žalovaného. Z listin předložených žalobkyní je zřejmé, že žalovaný splácel další úvěry se splátkou 10 782 Kč. Další nezbytné životní náklady žalovaného jsou neznámé. Soudu je známo z jeho úřední činnosti, že v době poskytnutí úvěru byl žalovaný zatížen exekucemi vedenými u zdejšího soudu např. pod sp. zn. 56 EXE 270/2023, 57 EXE 15/2022, 58 EXE 1202/2022. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a před uzavřením smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

14. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

15. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 164 349,54 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně načerpal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 59 543 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 104 806,54 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného zaplatit žalobkyni částku 104 806,54 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 3 488,80 Kč z částky 104 806,54 Kč za dobu od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 104 806,54 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

16. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, zesplatňující dopis ze dne [datum] byl zaslán žalovanému prostřednictvím pošty dne [datum], lhůta k plnění v něm byla určena do 14 dnů od sepsání výzvy, tedy do [datum]. Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne [datum] a ode dne následujícího, tj. od [datum] je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

17. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 76 391,79 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum], která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná pro porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

18. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo. Při zohlednění veškerého žalovaného příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku byla žalobkyně v řízení úspěšná ohledně částky 111 613 Kč (včetně příslušenství kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku), která představuje 57 % uplatněného nároku (z částky 194 366 Kč), neúspěšná byla ohledně částky 82 753 Kč, tedy z 43 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 10 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 7 715 Kč, odměny za právní zastoupení za 3 úkony právní služby po 7 300 Kč (převzetí zastoupení, sepis žaloby, předžalobní výzva) dle vyhlášky č. 177/1996 Sb., 3 x režijního paušálu po 300 Kč dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. a 21 % DPH z částky 22 800 Kč, tj. 4 788 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 35 303 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 10 %, tedy částku ve výši 3 530,30 Kč.