14 C 153/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 237,51 Kč s příslušenstvím <b>I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 237,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 237,51 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 237,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 237,51 Kč od [datum] do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru [číslo] na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil své závazky za smlouvy, zejména nesplácel úvěr řádně a včas. V souladu s bodem 6.3 smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina s přirostlými úroky z úvěru částku ve výši 41 350,06 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému dne [datum]. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil a ze strany žalobkyně bylo zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], kterým bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy, tedy částky 2 495 Kč a 767,49 Kč. [příjmení] ve výši 767,49 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 41 350,06 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do [datum]. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně bylo žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného trvalo i po datu [datum], žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne [datum], ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 443 Kč od [datum] do [datum]. V souladu s limity dle čl. 6 smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na částku ve výši 14 237,51 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a [příjmení], hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 608 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 14 892 Kč. Bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. K uvedeným výdajům žalobkyně dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení (nájemné + inkaso) činí 1 500 Kč. Žalobkyně vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 občanského zákoníku. Je třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením a ani nemá další doklady k ostatním výdajům žalovaného. Žalovaný neměl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy [číslo] se žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně se smlouvou o úvěru dne [datum] zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 111 672 Kč v 36 splátkách v měsíční výši 3 102 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 36 měsíců. Zápůjční úroková sazba činí 162,44% ročně. RPSN činí 162,44 %. Podle čl. 6 smlouvy, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy pro účely tohoto článku se za den prodlení (např. s úhradou splátky) považuje každý, i započatý, den prodlení s úhradou daného dluhu. Souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru uvedené v části A) smlouvy, nejvýše však 200 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]). Žalovaný podepsal dne [datum] předsmluvní formulář obsahující standartní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru) Žalovaný podepsal dne [datum] prohlášení klientů obsahující informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru. (zjištěno z formuláře prohlášení klientů). Z hodnocení klienta a z potvrzení zaměstnavatele žalovaného – [právnická osoba] s.r.o. [obec], vyplývá, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 608 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 14 892 Kč. Bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. K uvedeným výdajům žalobkyně dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum (z hodnocení klienta).

6. Dopisem ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Tímto dopisem byl žalovaný zároveň upozorněn, že žalobkyně má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. (zjištěno z dopisu ze dne [datum])

7. Zdejším soudem bylo vedeno mezi týmiž účastníky řízení mimo jiné o zaplacení částky ve výši 66 644 Kč s příslušenstvím a částky 46 664 Kč s příslušenstvím z titulu předmětné smlouvy o úvěru [číslo] ze dne [datum]. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. [číslo jednací] ze dne 30. 3. 2021 bylo řízení ohledně zaplacení částky 23 907 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, ohledně zaplacení částky 1 051,91 Kč, ohledně zaplacení úroku ve výši 100,47 % ročně z částky 14 703,88 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a ohledně zaplacení úroku ve výši 65,47 % ročně z částky 16 554 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, zastaveno. Dále bylo řízení zastaveno ohledně zaplacení částky 42 373 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od [datum] do zaplacení, ohledně zaplacení částky 1 864,50 Kč, ohledně zaplacení úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 31 961,88 Kč za dobu od [datum] do zaplacení a ohledně zaplacení úroku ve výši 60,9 % ročně z částky 16 336 Kč za dobu od [datum] do zaplacení (z usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. [číslo jednací]).

8. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. [číslo jednací], bylo ve spojení s usnesením č.j. [číslo jednací] výrokem I. žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 21 705,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 938 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 16 554 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 51 680 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 22 406,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 639 Kč od [datum] do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 16 336 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 75 240 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. (zjištěno z Rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 13 C 364/2020-66).

9. Žalobkyně hodnotila bonitu žalovaného tak, že uvažovala měsíční příjmy žalovaného 25 500 Kč, životní minimum 3 410 Kč, výdaje na bydlení 1 500 Kč, na splátky 4 098 Kč a rezervu 1 000 Kč. [příjmení] zdroje žalovaného tak představovaly částku 14 892 Kč. Žalovaný uvedl, že nežije v domácnosti s manželkou nebo partnerkou, je svobodný, má výuční list, je zaměstnán u [právnická osoba] s.r.o., Tř. Osvobození [číslo], [obec], a bydlí v družstevním bytě. (zjištěno z dokumentu hodnocení klienta) Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz. (zjištěno z kopie občanského průkazu). Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá, že žalobkyně učinila dne [datum] dotaz ohledně žalovaného. Výsledné skóre nebylo zjištěno, neboť klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti (zjištěno z výpisu z nebankovního registru klientských informací). Podle výpisu z registru [příjmení] vyplývá, že žalobkyně učinila dne [datum] dotaz ohledně žalovaného. V registru byla u žalovaného vedena dlužná částka 31 194 Kč a částka 800 Kč po splatnosti z titulu spotřebitelských úvěrů (zjištěno z výpisu záznamů z registru [příjmení]). Dále žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný byl k blíže nezjištěnému dni vlastníkem účtu č. [bankovní účet], když disponibilní zůstatek na tomto účtu činil 64,18 Kč, přičemž na výpisu je údaj o čtyřech nerealizovaných platbách (zjištěno z náhledu na účet žalovaného). Žalovaný byl zaměstnán ve [právnická osoba] s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa]. Průměrný čistý měsíční příjem od [datum] do [datum] činil 25 468 Kč, přičemž za poslední kalendářní měsíc od [datum] do [datum] činil 28 424 Kč. Z pracovního příjmu nejsou prováděny žádné srážky (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele ze dne [datum], z výplatní pásky za období 3/ 2019).

10. Žalovanému byla dne [datum] odeslána předžalobní výzva k úhradě částky 41 976 Kč ve lhůtě 15 dní od data odeslání výzvy. (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne [datum], podacího archu a kopie obálky).

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne [datum] zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené na částku 76 672 Kč splatit v 36 měsíčních splátkách. Smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do registrů NRKI a [příjmení], vycházela z čisté mzdy žalovaného za období březen 2019, u výdajů žalovaného zohlednila výši životního minima 3 410 Kč, výdaje na bydlení 1 500 Kč, výdaje na splátky 4 098 Kč, ostatní výdaje 600 Kč a rezervu 1 000 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván předžalobní upomínkou.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

18. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

19. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Jako předběžnou otázkou se soud zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet, tzv. úvěruschopnost žalovaného, a tedy zda je smlouva o úvěru platná. V této otázce soud nebyl vázán rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 13 C 364/2020-66, přičemž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4301/2017, ve kterém je uvedeno, že„ pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněný pod [číslo] Sbírky), tedy o otázku, která byla předmětem sporu.“ 22. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne [datum] ve věci sp. zn. C [číslo], OPR- [právnická osoba] proti GK)

23. Dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného lustrovala v registru [příjmení], kde zjistila, že u žalovaného je vedena dlužná částka 31 194 Kč a částka 800 Kč po splatnosti z titulu spotřebitelských úvěrů. Z údajů v nebankovním registru klientských informací (NRKI) vyplynulo, že výsledné skóre u žalovaného nebylo zjištěno, neboť klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dále žalobkyně vycházela z náhledu na účet žalovaného, ze kterého mohla zjistit, že žalovaný byl k blíže nezjištěnému dni vlastníkem účtu č. [bankovní účet], když disponibilní zůstatek na tomto účtu činil 64,18 Kč, přičemž na náhledu je údaj o čtyřech nerealizovaných platbách. Žalobkyně zkoumala výší příjmů žalovaného ze zaměstnání za dobu tří měsíců. Pokud jde o výdaje, pak žalobkyně vyšla pouze ze žalovaným tvrzeného údaje o výdajích na bydlení ve výši 1 500 Kč, dosavadních tvrzených splátek a dále údaje životního minima a ničím nepodložené rezervy 1 000 Kč, a vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalovaného, a to ačkoliv výdaj na bydlení samostatně žijící osoby ve výši 1 500 Kč se jeví velmi nízký v daném místě a čase a vzbuzuje pochybnosti o jeho pravdivosti. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuvedl žádnou souběžnou úvěrovou smlouvu s měsíčními splátkami 4 098 Kč. Žádné další výdaje spojené se splátkami jiných úvěrů žalobkyně dále neprověřovala, ačkoliv žalovaný zjevně čerpal další úvěry. Žalobkyně podrobně nezkoumala, zda žalovaný má jiné závazky z úvěrových či obdobných smluv, v jaké výši a četnosti a jaká je jeho platební morálka.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním údajů životního minima. Pokud žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela pouze z výše uvedených údajů a nezjišťovala ani výší dalších případných splátek, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

25. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o smluvních pokutách (§ 576 o. z.).

26. Z důvodů uvedených shora potom soud žalobu zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků.