14 C 153/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 14 237,51 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 237,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 237,51 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 14 237,51 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 237,51 Kč od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně se žalovaným smlouvu o úvěru číslo na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč. Žalovaný řádně neplnil své závazky za smlouvy, zejména nesplácel úvěr řádně a včas. V souladu s bodem 6.3 smlouvy došlo k zesplatnění celého úvěru. Ke dni zesplatnění činila dlužná jistina s přirostlými úroky z úvěru částku ve výši 41 350,06 Kč. Žalobkyně oznámila zesplatnění úvěru žalovanému dne datum. Žalovaný se mimo jiné v souladu s čl. 6 smlouvy o úvěru zavázal pro případ prodlení s nezaplacením nové jistiny úvěru uhradit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru až do jejího zaplacení, přičemž žalobkyně s žalovaným se v čl. 6 Smlouvy dohodli, že souhrn výše všech ze strany žalobkyně uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše poskytnuté finanční částky, nejvýše však 200 000 Kč. Žalovaný své závazky i přes výzvy žalobkyně jakkoliv neplnil a ze strany žalobkyně bylo zahájeno soudní řízení, jehož výsledkem byl rozsudek Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. číslo jednací, kterým bylo žalovanému uloženo uhradit žalobkyni částky představující smluvní pokuty dle čl. 6 6.5. smlouvy, tedy částky 2 495 Kč a 767,49 Kč. příjmení ve výši 767,49 Kč představovala smluvní pokutu dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 41 350,06 Kč, a to za období prodlení žalovaného s úhradou této nové jistiny úvěru do datum. Předmětným rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně bylo žalobě, co do smluvní pokuty, v plném rozsahu vyhověno. Prodlení žalovaného trvalo i po datu datum, žalobkyni tak vzniklo právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z dlužné nové jistiny úvěru i za následující období. S ohledem na skutečnost, že žalovaný ničeho na svůj dluh z titulu této smluvní pokuty neplnil, zaslala žalobkyně žalovanému předžalobní výzvu ze dne datum, ve které vyzvala žalovaného k úhradě smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 17 443 Kč od datum do datum. V souladu s limity dle čl. 6 smlouvy, respektive s ustanovením § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, na částku ve výši 14 237,51 Kč. Žalovaný však ničeho neuhradil.

2. K výzvě soudu žalobkyně doplnila svá tvrzení o tom, jakým způsobem zkoumala schopnost žalovaného předmětný úvěr splácet ve smyslu ust. § 84 - 89 zákona č. 257/2016 Sb. Schopnost žalovaného řádně hradit úvěr byla žalobkyní prověřena na základě dokladů o příjmech, výpisů z databází NRKI a příjmení, hodnocení klienta a prohlášení dlužníka. Celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 608 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 14 892 Kč. Bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. K uvedeným výdajům žalobkyně dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum, které je objektivně známo. K výdajové stránce, respektive k jejímu paušálnímu určení, by měly zcela postačovat údaje, které poskytuje zákon č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, kdy § 1 tohoto zákona definuje životní minimum, jako částku k zajištění výživy a ostatních základních osobních potřeb, která byla v § 2 stanovena na částku 3 410 Kč. Žalovaný uvedl, že jeho náklady na bydlení (nájemné + inkaso) činí 1 500 Kč. Žalobkyně vychází z premisy, že každý v právním styku jedná poctivě, a že z případného nepoctivého jednání nemůže nikdo těžit, a to v souladu s § 6 občanského zákoníku. Je třeba vycházet z údajů uvedených žalovaným a případně zkoumat, zda částka uvedená žalovaným není nepřiměřeně nízká poměrům. Žalobkyně výslovně uvedla, že nemá k dispozici doklad o výši nájemného anebo jiné potvrzení o nákladech žalovaného souvisejících s bydlením a ani nemá další doklady k ostatním výdajům žalovaného. Žalovaný neměl v době vzniku předmětné úvěrové smlouvy číslo se žalobkyní uzavřenou další souběžnou úvěrovou smlouvu.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Po provedeném dokazování soud učinil následující skutková zjištění.

5. Žalobkyně se smlouvou o úvěru dne datum zavázala poskytnout žalovanému částku 35 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni částku 111 672 Kč v 36 splátkách v měsíční výši 3 102 Kč. Doba trvání úvěru byla sjednána na 36 měsíců. Zápůjční úroková sazba činí 162,44% ročně. RPSN činí 162,44 %. Podle čl. 6 smlouvy, jestliže klienti po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jim povinnost zaplatit poskytovateli smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Podle čl. 6 smlouvy pro účely tohoto článku se za den prodlení (např. s úhradou splátky) považuje každý, i započatý, den prodlení s úhradou daného dluhu. Souhrn výše všech ze strany poskytovatele uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše úvěru uvedené v části A) smlouvy, nejvýše však 200 000 Kč (zjištěno ze smlouvy o úvěru číslo ze dne datum). Žalovaný podepsal dne datum předsmluvní formulář obsahující standartní informace o spotřebitelském úvěru (zjištěno z formuláře pro standartní informace o spotřebitelském úvěru) Žalovaný podepsal dne datum prohlášení klientů obsahující informace pro klienty poskytované zprostředkovatelem úvěru. (zjištěno z formuláře prohlášení klientů). Z hodnocení klienta a z potvrzení zaměstnavatele žalovaného – právnická osoba s.r.o. obec, vyplývá, že celkový čistý měsíční příjem žalovaného činí 25 500 Kč, celkové měsíční náklady žalovaného činí 9 608 Kč a volné zdroje ke splácení (po odečtení tisícikorunové rezervy) činí 14 892 Kč. Bylo prověřeno, že žadatel nebyl v době žádosti evidován v insolvenčním rejstříku, neměl u poskytovatele předchozí smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, doklad totožnosti žadatele nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žadatele nebyl evidován v insolvenčním rejstříku a obchodník jednající s žadatelem doporučil úvěr ke schválení. K uvedeným výdajům žalobkyně dále přičítá rezervu ve výši 1 000 Kč a zadává zákonné životní minimum (z hodnocení klienta).

6. Dopisem ze dne datum vyzvala žalobkyně žalovaného k okamžité úhradě dosud nesplacené části úvěru, běžných úroků přirostlých ke dni zesplatnění úvěru, smluvních pokut a náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením. Tímto dopisem byl žalovaný zároveň upozorněn, že žalobkyně má nárok na zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % z této dlužné částky za každý den prodlení s její úhradou. (zjištěno z dopisu ze dne datum)

7. Zdejším soudem bylo vedeno mezi týmiž účastníky řízení mimo jiné o zaplacení částky ve výši 66 644 Kč s příslušenstvím a částky 46 664 Kč s příslušenstvím z titulu předmětné smlouvy o úvěru číslo ze dne datum. Usnesením Okresního soudu v Novém Jičíně č. j. číslo jednací ze dne 30. 3. 2021 bylo řízení ohledně zaplacení částky 23 907 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od datum do zaplacení, ohledně zaplacení částky 1 051,91 Kč, ohledně zaplacení úroku ve výši 100,47 % ročně z částky 14 703,88 Kč za dobu od datum do zaplacení a ohledně zaplacení úroku ve výši 65,47 % ročně z částky 16 554 Kč za dobu od datum do zaplacení, zastaveno. Dále bylo řízení zastaveno ohledně zaplacení částky 42 373 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně za dobu od datum do zaplacení, ohledně zaplacení částky 1 864,50 Kč, ohledně zaplacení úroku ve výši 95,9 % ročně z částky 31 961,88 Kč za dobu od datum do zaplacení a ohledně zaplacení úroku ve výši 60,9 % ročně z částky 16 336 Kč za dobu od datum do zaplacení (z usnesení Okresního soudu v Novém Jičíně č.j. číslo jednací).

8. Rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. číslo jednací, bylo ve spojení s usnesením č.j. číslo jednací výrokem I. žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 21 705,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 20 938 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 16 554 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 51 680 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem II. bylo žalovanému uloženo zaplatit žalobkyni částku 22 406,58 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 21 639 Kč od datum do zaplacení a úrok ve výši 35 % ročně z částky 16 336 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok za dobu od datum dosáhne částky 75 240 Kč, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. Výrokem III. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení. (zjištěno z Rozsudku Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 13 C 364/2020-66).

9. Žalobkyně hodnotila bonitu žalovaného tak, že uvažovala měsíční příjmy žalovaného 25 500 Kč, životní minimum 3 410 Kč, výdaje na bydlení 1 500 Kč, na splátky 4 098 Kč a rezervu 1 000 Kč. příjmení zdroje žalovaného tak představovaly částku 14 892 Kč. Žalovaný uvedl, že nežije v domácnosti s manželkou nebo partnerkou, je svobodný, má výuční list, je zaměstnán u právnická osoba s.r.o., Tř. Osvobození číslo, obec, a bydlí v družstevním bytě. (zjištěno z dokumentu hodnocení klienta) Žalovaný předložil žalobkyni občanský průkaz. (zjištěno z kopie občanského průkazu). Podle výpisu z nebankovního registru klientských informací (NRKI) vyplývá, že žalobkyně učinila dne datum dotaz ohledně žalovaného. Výsledné skóre nebylo zjištěno, neboť klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti (zjištěno z výpisu z nebankovního registru klientských informací). Podle výpisu z registru příjmení vyplývá, že žalobkyně učinila dne datum dotaz ohledně žalovaného. V registru byla u žalovaného vedena dlužná částka 31 194 Kč a částka 800 Kč po splatnosti z titulu spotřebitelských úvěrů (zjištěno z výpisu záznamů z registru příjmení). Dále žalobkyně vycházela z toho, že žalovaný byl k blíže nezjištěnému dni vlastníkem účtu č. bankovní účet, když disponibilní zůstatek na tomto účtu činil 64,18 Kč, přičemž na výpisu je údaj o čtyřech nerealizovaných platbách (zjištěno z náhledu na účet žalovaného). Žalovaný byl zaměstnán ve právnická osoba s.r.o., IČO, se sídlem adresa. Průměrný čistý měsíční příjem od datum do datum činil 25 468 Kč, přičemž za poslední kalendářní měsíc od datum do datum činil 28 424 Kč. Z pracovního příjmu nejsou prováděny žádné srážky (zjištěno z potvrzení zaměstnavatele ze dne datum, z výplatní pásky za období 3/ 2019).

10. Žalovanému byla dne datum odeslána předžalobní výzva k úhradě částky 41 976 Kč ve lhůtě 15 dní od data odeslání výzvy. (zjištěno z předžalobní upomínky ze dne datum, podacího archu a kopie obálky).

11. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Žalobkyně se dne datum zavázala žalovanému přenechat peněžní prostředky ve výši 35 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky navýšené na částku 76 672 Kč splatit v 36 měsíčních splátkách. Smlouva o úvěru obsahuje ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění úvěru až do jejího úplného zaplacení. Žalobkyně před poskytnutím úvěru zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr nahlédnutím do registrů NRKI a příjmení, vycházela z čisté mzdy žalovaného za období březen 2019, u výdajů žalovaného zohlednila výši životního minima 3 410 Kč, výdaje na bydlení 1 500 Kč, výdaje na splátky 4 098 Kč, ostatní výdaje 600 Kč a rezervu 1 000 Kč. K zaplacení žalované částky byl žalovaný vyzýván předžalobní upomínkou.

12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 věty první a třetí zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném od 29. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 588 věty první o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.

17. Podle § 122 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, věřitel může pro případ prodlení spotřebitele s plněním dluhu vyplývajícího ze smlouvy o spotřebitelském úvěru sjednat pouze a) právo na náhradu účelně vynaložených nákladů, které mu vznikly v souvislosti s prodlením spotřebitele; pokud byla ujednána náhrada vyšší, považuje se v této části za smluvní pokutu, b) úroky z prodlení, jejichž výše nesmí přesáhnout výši stanovenou právním předpisem upravujícím úroky z prodlení, nebo c) smluvní pokutu.

18. Podle § 122 odst. 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, uplatněná smluvní pokuta nesmí přesáhnout 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení, je-li spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy. Omezení podle věty první se neuplatní na souhrn smluvních pokut uplatněných do okamžiku, kdy se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, pokud je tento souhrn pokut v kalendářním roce, v němž nebo v jehož části byl spotřebitel v prodlení s plněním povinnosti peněžité povahy, nižší než 3 000 Kč a pokud výše smluvních pokut zahrnutých v tomto souhrnu uplatněných ve vztahu k prodlení s každou jednotlivou splátkou spotřebitelského úvěru činí nejvýše 500 Kč.

19. Podle § 122 odst. 3 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, souhrn výše všech uplatněných smluvních pokut nesmí přesáhnout součin čísla 0,5 a celkové výše spotřebitelského úvěru, nejvýše však 200 000 Kč.

20. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla sjednána smlouva o úvěru a vzhledem k tomu, že v tomto vztahu žalobkyně vystupovala ve smyslu § 420 odst. 1 o. z. v postavení podnikatele a žalovaný ve smyslu § 419 o. z. jako spotřebitel, jedná se o spotřebitelský úvěr a na daný závazek dopadá úprava zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru.

21. Jako předběžnou otázkou se soud zabýval tím, zda žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru zkoumala s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet, tzv. úvěruschopnost žalovaného, a tedy zda je smlouva o úvěru platná. V této otázce soud nebyl vázán rozsudkem Okresního soudu v Novém Jičíně ze dne 30. 3. 2021, č. j. 13 C 364/2020-66, přičemž lze odkázat na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 10. 2018, sp. zn. 33 Cdo 4301/2017, ve kterém je uvedeno, že„ pro soud je závazné posouzení předběžné otázky učiněné v jiném řízení mezi týmiž účastníky, jde-li o otázku řešenou ve výroku rozhodnutí (u zamítavého výroku je nutné posoudit výrok rozhodnutí v souvislosti s odůvodněním rozhodnutí - viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 10. 1999, sp. zn. 33 Cdo 1074/98, uveřejněný pod číslo Sbírky), tedy o otázku, která byla předmětem sporu.“ 22. V souladu s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru bylo povinností žalobkyně před uzavřením smlouvy prvně zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného tento spotřebitelský úvěr splácet a úvěr poskytnout jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Jak dovodil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39,„ součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele apod.)“. Uvedený právní závěr lze vztáhnout i k zákonu o spotřebitelském úvěru číslo Sb., účinnému v době uzavření posuzované smlouvy o úvěru. Obdobně konstatoval Nejvyšší soud ČR v rozsudku ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, že„ věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele.“ Splnění povinnosti poskytovatele úvěru zkoumat úvěruschopnost spotřebitele před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru je soud povinen zjišťovat z úřední povinnosti, nikoli pouze na základě procesní obrany žalované. Sankcí za nesplnění této povinnosti je neplatnost smlouvy. (Srov. rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci sp. zn. C číslo, OPR- právnická osoba proti GK)

23. Dokazováním bylo zjištěno, že žalobkyně před poskytnutím úvěru žalovaného lustrovala v registru příjmení, kde zjistila, že u žalovaného je vedena dlužná částka 31 194 Kč a částka 800 Kč po splatnosti z titulu spotřebitelských úvěrů. Z údajů v nebankovním registru klientských informací (NRKI) vyplynulo, že výsledné skóre u žalovaného nebylo zjištěno, neboť klient je v registru příliš nový nebo má rozpracované žádosti. Dále žalobkyně vycházela z náhledu na účet žalovaného, ze kterého mohla zjistit, že žalovaný byl k blíže nezjištěnému dni vlastníkem účtu č. bankovní účet, když disponibilní zůstatek na tomto účtu činil 64,18 Kč, přičemž na náhledu je údaj o čtyřech nerealizovaných platbách. Žalobkyně zkoumala výší příjmů žalovaného ze zaměstnání za dobu tří měsíců. Pokud jde o výdaje, pak žalobkyně vyšla pouze ze žalovaným tvrzeného údaje o výdajích na bydlení ve výši 1 500 Kč, dosavadních tvrzených splátek a dále údaje životního minima a ničím nepodložené rezervy 1 000 Kč, a vůbec neprověřila, jaké jsou skutečné měsíční výdaje žalovaného, a to ačkoliv výdaj na bydlení samostatně žijící osoby ve výši 1 500 Kč se jeví velmi nízký v daném místě a čase a vzbuzuje pochybnosti o jeho pravdivosti. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně neuvedl žádnou souběžnou úvěrovou smlouvu s měsíčními splátkami 4 098 Kč. Žádné další výdaje spojené se splátkami jiných úvěrů žalobkyně dále neprověřovala, ačkoliv žalovaný zjevně čerpal další úvěry. Žalobkyně podrobně nezkoumala, zda žalovaný má jiné závazky z úvěrových či obdobných smluv, v jaké výši a četnosti a jaká je jeho platební morálka.

24. Zákon o spotřebitelském úvěru předpokládá při prověřování úvěruschopnosti spotřebitele individuální posouzení jak příjmů, tak výdajů žadatele o úvěr a tuto vysoce kvalifikovanou činnost není možno obcházet používáním údajů životního minima. Pokud žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného a v otázce výdajů vycházela pouze z výše uvedených údajů a nezjišťovala ani výší dalších případných splátek, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

25. Za situace, kdy bylo prokázáno, že žalobkyně řádně neprověřovala schopnost žalovaného poskytnutý úvěr splácet, soud uzavřel, že smlouva o úvěru je absolutně neplatná podle § 588 o. z. pro rozpor s ustanovením § 86 odst. 1, 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a zjevné narušení veřejného pořádku. K absolutní neplatnosti je soud povinen přihlédnout i bez návrhu. Neplatnost právního jednání postihuje všechna ujednání svou povahou neoddělitelná od smlouvy o úvěru, tedy postihuje také ujednání o smluvních pokutách (§ 576 o. z.).

26. Z důvodů uvedených shora potom soud žalobu zamítl.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, podle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, avšak podle obsahu spisu mu žádné náklady řízení nevznikly, a soud proto rozhodl, že právo na náhradu nákladů řízení nemá žádný z účastníků. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat výkonu rozhodnutí.