14 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky částka s 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 7,50 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 8,00 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 8,75 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum 7,25 % ročním úrokem z prodlení z částky částka od datum do datum a dále s úrokem z prodlení z částky částka od datum do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky částka s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku shora a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, IČO, uzavřela se žalovanou dne datum smlouvu o půjčce číslo kdy nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla žalované částku částka. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku částka (půjčku ve výši částka a souhrnný poplatek ve výši částka). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po částka. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, pouze provedla úhradu ve výši částka. Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena nejprve právnická osoba S.á.r.l. a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum pak žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne datum. Žalovaná byla výzvou před podáním žaloby ze dne datum vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však nezaplatila.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne datum k uzavření smlouvy o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši částka. Půjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Při výši zapůjčené jistiny částka se žalovaná zavázala věřiteli zaplatit celkem částku částka, což představuje jistinu a souhrnný poplatek ve výši částka. Žalovaná se zavázala uhradit dluh v 53 týdenních splátkách po částka (ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. smlouvy číslo). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku částka. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby žalobkyně dluh vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši částka (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smluv o postoupení pohledávek ze dne datum a ze dne datum seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dne datum a dne datum (z oznámení postoupení). Žalobkyně nedoložila ani dostatečně netvrdila, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jinak než na základě jí tvrzené výše příjmu.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne datum poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku částka a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně vedle částky částka i souhrnný poplatek v částce částka, přičemž soud má za to, že částka částka je úrokem z půjčky. Žalovaná byla povinna splácet částku částka v týdenních splátkách po částka. Úrok ze smlouvy tak činí bezmála 70 % (úrok částka byl stanoven pro trvání půjčky 53 týdnů, tomu odpovídá úrok 69,6 %). Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. datum. Žalovaná uhradila částku částka. Dluh v celkové výši částka představuje jistinu.

6. Soud v posuzované věci z hlediska hmotně právního podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku posoudil nárok žalobce uplatněný žalobou podle dosavadních předpisů platných v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce, konkrétně podle občanského zákoníku číslo ve znění účinném do 31. 12. 2013.

7. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.

8. Podle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.

9. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.

10. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.

11. Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.

12. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.

13. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (srov. § 517 odst. 2 obč. zák.), a které tedy představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod číslo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod číslo ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod číslo ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

14. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (srov. § 253 trestního zákona) Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§39 obč. zák.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).

15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že sjednaná výše úroků ve smlouvě o půjčce ze dne datum je v rozporu s dobrými mravy. Vycházel zejména ze skutečnosti, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři předchůdce žalobkyně a je poměrně nejasné, co částka částka, označená jako souhrnný poplatek, ve skutečnosti představuje. Žalovaná při uzavírání smlouvy o půjčce (včetně dohody o souhrnném poplatku) pravděpodobně jednala v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona), která ji vedla k tomu, aby souhlasila se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši bezmála 70 % ročně při splatnosti půjčky 53 týdnů. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).

16. V projednávané věci soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 70 % ročně) podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.¨ 17. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.

18. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o půjčce, z povahy právního úkonu a ani z jeho obsahu nevyplývá, že by tuto část nebylo možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o půjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání ani okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V dané věci soud dospěl k závěru, že ujednání o úrocích s ohledem na formulaci celé smlouvy a její podobu nelze oddělit od ostatního obsahu a má za to, že neplatnou je celá smlouva.

19. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění (§ 451 odst. 1, 2 obč. zák.) Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, poskytla žalované částku částka a dle tvrzení žalobkyně žalovaná vrátila částku částka. Nezbývá tedy uhradit ničeho. Z toho důvodu soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o půjčce mezi stranami je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

20. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Proti tomuto rozsudku není odvolání přípustné (ustanovení § 202 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu). Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.