14 C 166/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované pro zaplacení částka s příslušenstvím <b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalované úhrady částky [částka] s</b> <b>7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>7,05 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>7,50 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>8,00 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>8,75 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>9,00 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>7,25 % ročním úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do [datum]</b> <b>a dále s úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum] do zaplacení ve výši reposazby stanovené Českou národní bankou zvýšené o sedm procentních bodů s tím, že v každém kalendářním pololetí, v němž trvá prodlení dlužníka, je výše úroku z prodlení závislá na výši reposazby stanovené Českou národní bankou a platné pro první den příslušného kalendářního pololetí.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b> 1. Odůvodnění tohoto rozsudku vychází z ustanovení § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”)

2. Žalobou doručenou soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] s příslušenstvím, jak je uvedeno ve výroku shora a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], [IČO], uzavřela se žalovanou dne [datum] smlouvu o půjčce [číslo] kdy nedílnou součástí této smlouvy byly smluvní podmínky. Na základě této smlouvy poskytla žalované částku [částka]. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně celkem částku [částka] (půjčku ve výši [částka] a souhrnný poplatek ve výši [částka]). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 53 pravidelných týdenních splátkách po [částka]. Žalovaná své závazky nehradila řádně a včas, pouze provedla úhradu ve výši [částka]. Pohledávka za žalovanou byla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena nejprve [právnická osoba] S.á.r.l. a na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum] pak žalobkyni, což bylo žalované oznámeno přípisem ze dne [datum]. Žalovaná byla výzvou před podáním žaloby ze dne [datum] vyzvána k úhradě dluhu, ničeho však nezaplatila.

3. Vzhledem k tomu, že účastníci souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání, soud ve věci postupoval podle ustanovení § 115a o. s. ř., dle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Po provedeném dokazování má soud prokázáno, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou došlo dne [datum] k uzavření smlouvy o půjčce, na jejímž základě právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované půjčku ve výši [částka]. Půjčka byla sjednána s úrokovou sazbou dle obchodních podmínek smlouvy a dle sazebníku poplatků. Při výši zapůjčené jistiny [částka] se žalovaná zavázala věřiteli zaplatit celkem částku [částka], což představuje jistinu a souhrnný poplatek ve výši [částka]. Žalovaná se zavázala uhradit dluh v 53 týdenních splátkách po [částka] (ze smlouvy o půjčce uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, č. smlouvy [číslo]). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas, když uhradila pouze částku [částka]. Právní předchůdkyně žalobkyně žalovanou vyzvala k okamžité úhradě dluhu. Ke dni podání žaloby žalobkyně dluh vyčíslila na dlužnou jistinu ve výši [částka] (z platební historie účtu, ze smlouvy včetně smluvních podmínek). Pohledávka právní předchůdkyně žalobkyně za žalovanou byla postoupena na žalobkyni, a to smlouvou o postoupení pohledávky včetně příslušenství a zajištění (ze smluv o postoupení pohledávek ze dne [datum] a ze dne [datum] seznamu postupovaných pohledávek). Postoupení bylo žalované oznámeno dne [datum] a dne [datum] (z oznámení postoupení). Žalobkyně nedoložila ani dostatečně netvrdila, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila úvěruschopnost žalované jinak než na základě jí tvrzené výše příjmu.

5. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Dne [datum] poskytl právní předchůdce žalobkyně žalované částku [částka] a žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně vedle částky [částka] i souhrnný poplatek v částce [částka], přičemž soud má za to, že částka [částka] je úrokem z půjčky. Žalovaná byla povinna splácet částku [částka] v týdenních splátkách po [částka]. Úrok ze smlouvy tak činí bezmála 70 % (úrok [částka] byl stanoven pro trvání půjčky 53 týdnů, tomu odpovídá úrok 69,6 %). Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tj. [datum]. Žalovaná uhradila částku [částka]. Dluh v celkové výši [částka] představuje jistinu. <i>6. Soud v posuzované věci z hlediska hmotně právního podle ust. § 3028 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb. – občanského zákoníku posoudil nárok žalobce uplatněný žalobou podle dosavadních předpisů platných v době uzavření předmětné smlouvy o půjčce, konkrétně podle občanského zákoníku [číslo] ve znění účinném do 31. 12. 2013.</i> <i>7. Podle ustanovení § 657 občanského zákoníku, podle kterého smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu zejména peníze a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.</i> <i>8. Podle ustanovení § 658 odst. 1 občanského zákoníku při půjčce peněžité lze dohodnout úroky.</i> <i>9. Podle § 3 odst. 1 občanského zákoníku výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí bez právního důvodu zasahovat do práv a oprávněných zájmů jiných a nesmí být v rozporu s dobrými mravy.</i> <i>10. Podle ustanovení § 451 odst. 1 obč. zák., kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat.</i> <i>11. Podle ustanovení § 451 odst. 2 obč. zák., bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů.</i> <i>12. Podle § 39 občanského zákoníku neplatný je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu, nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům.</i> 13. Úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují úplatu (odměnu) za užívání půjčené jistiny. Dohodnuté úroky je třeba odlišovat od úroků z prodlení, na něž má věřitel ze zákona právo, jestliže se dlužník dostal se splněním půjčky do prodlení (srov. § 517 odst. 2 obč. zák.), a které tedy představují sankci za porušení povinnosti dlužníka vrátit dluh (půjčku) řádně a včas. Občanský zákoník a ani jiné právní předpisy výslovně nestanoví, do jaké výše lze při peněžité půjčce sjednat úroky. Z této skutečnosti však nelze úspěšně dovozovat, že by výše úroků závisela jen na dohodě účastníků smlouvy o půjčce, a že by tedy nepodléhala žádnému omezení. Rovněž u dohody o úrocích při peněžité půjčce totiž platí ustanovení § 3 odst. 1 obč. zák., podle něhož výkon práv a povinností vyplývajících z občanskoprávních vztahů nesmí být v rozporu s dobrými mravy. Dobrými mravy v občanskoprávních vztazích se v soudní praxi rozumí soubor společenských, kulturních a mravních pravidel chování, který je vlastní obecně uznávaným vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a který v historickém vývoji osvědčil jistou neměnnost, vystihuje podstatné historické tendence, jež jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních (srov. například rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 30. 9. 1998, sp. zn. 3 Cdon 51/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 2001, a rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 29. 5. 1997, sp. zn. 2 Cdon 473/96, uveřejněný pod [číslo] ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek, roč. 1998), který je konformní se závěrem obsaženým v nálezu Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. II. ÚS 249/97, uveřejněným pod [číslo] ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu, roč. 1998, který za dobré mravy považuje souhrn etických, obecně zachovávaných a uznávaných zásad, jejichž dodržování je mnohdy zajišťováno i právními normami tak, aby každé jednání bylo v souladu s obecnými morálními zásadami demokratické společnosti.

14. Nemohou být žádné pochybnosti o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou obecně považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Požadavek na nepřiměřené smluvní úroky současně naplňuje skutkovou podstatu trestného činu lichvy, a to za předpokladu, že jde (má jít) o plnění, jehož hodnota je k hodnotě vzájemného plnění v hrubém nepoměru, a že věřitel přitom zneužije tísně, nezkušenosti, rozumové slabosti nebo rozrušení dlužníka (srov. § 253 trestního zákona) Dohoda, kterou byly při peněžité půjčce sjednány nepřiměřeně vysoké úroky, je neplatná (§39 obč. zák.), a to buď pro rozpor se zákonem (představuje-li naplnění skutkové podstaty trestného činu lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona, popřípadě jiného trestného činu), nebo pro rozpor s dobrými mravy (v ostatních případech).

15. V projednávané věci dospěl soud k závěru, že sjednaná výše úroků ve smlouvě o půjčce ze dne [datum] je v rozporu s dobrými mravy. Vycházel zejména ze skutečnosti, že smlouva je uzavřena na předtištěném formuláři předchůdce žalobkyně a je poměrně nejasné, co částka [částka], označená jako souhrnný poplatek, ve skutečnosti představuje. Žalovaná při uzavírání smlouvy o půjčce (včetně dohody o souhrnném poplatku) pravděpodobně jednala v tíživé situaci (byť nemusela dosáhnout intenzity vyžadované pro naplnění skutkové podstaty lichvy podle ustanovení § 253 trestního zákona), která ji vedla k tomu, aby souhlasila se sjednáním úroků z půjčené částky ve výši bezmála 70 % ročně při splatnosti půjčky 53 týdnů. V souladu s dobrými mravy při sjednávání úroků při peněžité půjčce je takové jednání věřitele, který se při peněžité půjčce "spokojí" - bez ohledu na to, v jaké situaci se nachází dlužník - s přiměřenou výší úplaty (odměny) za užívání půjčené jistiny, a který tedy své volné peněžité prostředky hodlá "zhodnotit" běžným (obvyklým) způsobem rovněž v případě, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce v situaci pro něj obtížné. Nelze totiž přehlédnout, že dlužník uzavírá smlouvu o půjčce a dohodu o úrocích z půjčené částky často právě z důvodu své tíživé finanční situace; neodpovídá obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu, aby dlužník i v takové situaci poskytoval (musel poskytovat) věřiteli nepřiměřené nebo dokonce "lichvářské" úroky. Nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům je zpravidla taková výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (k tomu viz. rozhodnutí NS ČR sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ze dne 15. 12. 2004).

16. V projednávané věci soud zjistil, že úroková míra u úvěrů poskytovaných bankami činila v době uzavření smluv o půjčce 9 % až 15,5 % ročně. Vzhledem k tomu, že dohodnutá výše úroků (ve výši 70 % ročně) podstatně přesahovala horní hranici této obvyklé úrokové míry, je za tohoto stavu věci odůvodněn právní závěr, že šlo o ujednání, které je v rozporu s dobrými mravy, a tedy ve smyslu ustanovení § 39 obč. zák. neplatné.¨ <i>17. Podle ustanovení § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.</i> 18. Je-li neplatné ujednání o výši úroků obsažené ve smlouvě o půjčce, z povahy právního úkonu a ani z jeho obsahu nevyplývá, že by tuto část nebylo možné oddělit od ostatního obsahu smlouvy. Smlouva o půjčce je však neplatná pouze v ujednání o výši úroků jen tehdy, jestliže oddělení této části od ostatního obsahu smlouvy nebrání ani okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo. V dané věci soud dospěl k závěru, že ujednání o úrocích s ohledem na formulaci celé smlouvy a její podobu nelze oddělit od ostatního obsahu a má za to, že neplatnou je celá smlouva.

19. S ohledem na výše uvedené pak si strany jsou povinny vrátit svá plnění (§ 451 odst. 1, 2 obč. zák.) Žalobkyně, respektive její právní předchůdkyně, poskytla žalované částku [částka] a dle tvrzení žalobkyně žalovaná vrátila částku [částka]. Nezbývá tedy uhradit ničeho. Z toho důvodu soud žalobu zamítl, když dospěl k závěru, že smlouva o půjčce mezi stranami je absolutně neplatná pro rozpor s dobrými mravy.

20. Soud o náhradě nákladů řízení rozhodl v souladu s ustanovením § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, když žalobkyně ve věci nebyla úspěšná a žalované žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly.