14 C 168/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 19 619 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 5 307,91 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 14 311,09 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 4 707,16 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 619 Kč od datum do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 387,35 Kč a úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 19 619 Kč od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 19 619 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 707,16 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 7 387,35 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 619 Kč od datum do zaplacení, s úrokem ve výši 19,98 % ročně z částky 19 619 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi žalovaným a právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, došlo dne datum k uzavření Smlouvy o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému, v hotovosti, v den uzavření smlouvy, peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, což žalovaný stvrdil svým podpisem. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaný zavázal zaplatit částku ve výši 16 721 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 554 Kč s úrokovou sazbou ve výši 19,98 % ročně, odměnu za administrativní zpracování zápůjčky ve výši 3 801 Kč a náklady za hotovostní inkaso splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou částku odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby se žalovaný zavázal uhradit v 60 týdenních splátkách po 613 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka ze strany žalovaného byla uhrazena dne datum. Ke dni datum činila dlužná jistina 19 619 Kč a dlužný poplatek 16 402 Kč. Po tomto datu do data podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek nebylo žalovaným na předmětnou pohledávku ničeho uhrazeno. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalovaného řádně a v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 19 619 Kč úrokem ve výši 19,98 % ročně, a to od datum, tj. ode dne uplynutí lhůty sjednané pro úhradu poslední splátky dlužné částky do zaplacení. Žalovaný od uzavření smlouvy do podpisu Smlouvy o postoupení pohledávek uhradil celkem částku 700 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným, s účinností ke dni datum, postoupena na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému písemně oznámeno. Za období od podpisu Smlouvy o pohledávek ke dni sepisu žaloby bylo žalovaným na předmětnou pohledávku uhrazeno celkem 13 992,09 Kč. Žalobkyně požaduje po žalovaném zaplacení dlužné jistiny ve výši 19 619 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 7 387,35 Kč (úrok ve výši 19,98 % ročně z částky 19 619 Kč od datum do datum) a kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 4 707,16 Kč (úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 19 619 Kč od datum do datum). Žalobkyně žalovanému zaslala předžalobní výzvu, avšak ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil.

3. Usnesením č. j. 14C 168/2022-10 ze dne 1. 11. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení a dále aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaný k dnešnímu dni uhradil.

4. V doplnění žaloby ze dne datum žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o zápůjčce, na základě které byla žalovanému poskytnuta zápůjčka ve výši 20 000 Kč. Nedílnou součástí této smlouvy jsou Smluvní podmínky smlouvy o zápůjčce. Žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně jako poskytovatel spotřebitelského úvěru, splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu § 9 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr (resp. zápůjčku), a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením předmětné smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části„ Ověřené dokumenty“. Následně, po vyhodnocení získaných informací, byla teprve s žalovaným uzavřena Smlouva o zápůjčce. Ze zákaznické karty ze dne datum se podává, že právní předchůdkyně žalobkyně ověřila před uzavřením smlouvy majetkovou situaci žalovaného z výplatních pásek. Současně si z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalovanému není vedeno insolvenční řízení. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl, zejména že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr jako skladník ve právnická osoba Expres (příjmení Republic) s. r. o., jeho měsíční příjem činí 14 500 Kč, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti, dále s ohledem na výši jeho příjmu a výši požadované zápůjčky dospěla právní předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet tuto zápůjčku je dostatečná.

5. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku ve výši 700 Kč, přičemž část těchto plateb ve výši 381 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu jistiny a zbývající část plateb ve výši 319 Kč byla použita poměrně na částečnou úhradu poplatku. Dále pak po postoupení pohledávky do podání žaloby žalovaný uhradil částku ve výši 13 992,09 Kč.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

7. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

8. Z nich vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba s žalovaným Smlouvu o zápůjčce číslo na základě které poskytla žalovanému zápůjčku ve výši 20 000 Kč Smlouvou se žalovaný zavázal za poskytnuté peněžní prostředky poplatek ve výši 16 721 Kč, skládající se z úroku ve výši 2 554 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 3 801 Kč a poplatku za hotovostní režim splátek ve výši 10 366 Kč. Celkovou dlužnou částku ve výši 36 721 Kč se žalovaný zavázal splácet 60 týdenními splátkami po 613 Kč, když první splátku byl povinen zaplatit 7. kalendářní den od data uzavření smlouvy a každou následující splátku až do předposlední, vždy nejpozději do konce dalšího následujícího týdenního období. Poslední splátka činila 554 Kč a byla splatná datum. V případě, že byla sjednána úhrada celkové dlužné částky v 60 splátkách, činí výše úrokové sazby 19,98 % ročně. Úroková sazba je stanovena jako pevná po celou dobu trvání této smlouvy. RPSN činí 63,93 % Smlouvou se dlužník dále zavázal celkovou dlužnou částku splatit ve lhůtách a výších uvedených ve smlouvě. Pro případ prodlení si strany dále dohodly úrok z prodlení v zákonné výši a zaplacení nákladů řízení spojených se soudním vymáháním dluhu ve výši stanovené příslušnými právními předpisy (ze smlouvy o zápůjčce ze dne datum). Z„ Karty zákazníka“ soud zjistil tyto údaje: žalovaný bydlí s rodiči, je zaměstnán u společnosti právnická osoba jako skladník, s měsíčním příjmem 14 500 Kč. Výdaje žalovaného činí 9 100 Kč (1 000 Kč nájem/inkaso, 1 500 Kč spoření/pojištění, 200 Kč telefon, 1 400 Kč splátky zápůjček, 5 000 Kč výdaje na domácnost). Dle tvrzení žalobkyně žalovaný na předmětnou zápůjčku uhradil 14 692,09 Kč právnická osoba oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o zápůjčce číslo postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši 36 021 Kč (z oznámení o postoupení ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy).

9. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2390 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále také OZ), podle něhož přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

10. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o zápůjčce, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2390 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Rovněž ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

18. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 9, odst. 1, zákona č. 145/2010 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o zápůjčce, na základě které se žalobkyně domáhá žalovaných nároků, je neplatná, když právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí neposoudila dostatečně schopnost spotřebitele splácet předmětnou zápůjčku. Žalobkyně vycházela toliko z údajů, které sám žalovaný uvedl v kartě zákazníka, které nijak neprověřovala. Žalobkyně nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích žalovaného (pracovní smlouvu, výplatní pásky, výpisu z účtu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž by posoudila úvěruschopnost žalovaného. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.

20. Z těchto důvodů soud v souladu s ustanovením § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. posoudil smlouvu ze dne datum jako neplatnou (srovnej NS 33 Cdo 2178/2018).

21. Převzal-li žalovaný předmět zápůjčky na základě neplatně sjednané smlouvy, pak je jeho povinností tuto částku vrátit v souladu s výše citovaným ustanovením § 2991 odst. 1 o. z. jako bezdůvodné obohacení na základě plnění bez právního důvodu. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 20 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 14 692,09 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku 5 307,91 Kč, a z tohoto důvodu soud žalobě v této části vyhověl. Žalovaný v řízení zůstal nečinný, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jeho příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu).

22. Pokud jde o požadovaný smluvní úrok a z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 9, odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle ustanovení § 1970 o. z. (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 5 307,91 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o zápůjčce co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci vzniklo žalovanému právo na částečnou náhradu nákladů řízení, ovšem podle obsahu spisu mu žádné náklady dosud nevznikly. Z tohoto důvodu soud žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do patnácti dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.