14 C 168/2024

Plný text

Okresní soud v Jméno žalovaného B rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného A, narozený Datum narození žalovaného A bytem Adresa žalovaného A o zaplacení částky 42 939,06 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení  částky částka,  kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka  kapitalizovaného úroku ve výši částka,  zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení,  úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky částka, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši částka, kapitalizovaného úroku ve výši částka, zákonného úroku z prodlení ve výši 14,75 % z částky částka od datum do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., s žalovaným Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši částka, což stvrdil svým podpisem. Tuto částku převzal žalovaný v hotovosti. V souvislosti s poskytnutou půjčkou se žalovaný zavázal zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši částka, kapitalizované úroky za půjčené peněžní prostředky za sjednanou řádnou dobu trvání smlouvy ve výši částka s úrokovou sazbou 8 % ročně, odměnu za administrativní činnost ve výši částka a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši částka. Celkovou dlužnou částku ve výši částka se žalovaný zavázal uhradit formou 14měsíčních splátek po částka. Žalovaný však nehradil sjednané splátky řádně a včas, čímž porušil své závazky ze smlouvy. Poslední splátka měla být uhrazena dne datum. Poslední splátka byla uhrazena dne datum ve výši částka. Dnem následujícím po marném uplynutí lhůty pro úhradu další řádné splátky vzniklo předchůdkyni žalobkyně právo na úhradu celé zbývající dosud neuhrazené části dluhu, který činil na jistině částku částka, na úroku částka, na úhradě za poskytnutí úvěru částku částka, na poplatku za administrativní činnost částku částka, na odměně za hotovostní inkaso splátek částku částka. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla žalovaným řádně a včas uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ode dne datum úrokem ve výši 8 % ročně. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka za žalovaným postoupena s účinností ke dni datum žalobkyni, což bylo žalovanému písemně oznámeno. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze částku částka.

2. Usnesením Okresního soudu v Jméno žalovaného B ze dne datum, č.j. spisová značka byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet úvěr včetně příslušenství.

3. V podání ze dne datum žalobkyně uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně splnila svou zákonnou povinnost ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, když s odbornou péčí posoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy. Žalovaný byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Poskytnuté informace byly zaznamenány v Žádosti o úvěr ze dne datum a byly ověřeny doklady uvedenými v části „Doložení příjmu žadatele“, konkrétně pracovní smlouvou a výplatními páskami. V žádosti žalovaný uvedl, že je od 17. 10. 20222 zaměstnán u společnosti právnická osoba., jeho měsíční příjem činí částka a výše jeho měsíčních výdajů činí částka. Dále uvedl, že bydlí u rodičů a nemá žádnou vyživovací povinnost. Tvrzená majetková situace byla ověřena z pracovní smlouvy a výplatních pásek. Výdaje žalovaného byly zkoumány z výpisu z bankovního účtu a příkazu k úhradě. S ohledem na informace, které žalovaný uvedl a které si právní předchůdkyně žalobkyně ověřila a dále s ohledem na výši požadovaného úvěru dospěla předchůdkyně žalobkyně k názoru, že schopnost žalovaného splácet úvěr ve výši částka s měsíční splátkou částka je dostatečná. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku částka dne datum. posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr probíhá na základě nezbytných spolehlivých dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele a jeli to nezbytné nahlédnutím do databází nebo do jiných zdrojů. Spotřebitel je povinen poskytnout věřiteli na jeho žádost úplné a pravdivé informace. Právní předchůdce žalobce splnil zákonnou povinnost a s odbornou péčí posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr především na základě zhodnocení informací požadovaných a získaných od žalovaného. Žalovaný byl dotazován na rodinné majetkové pracovní a jiné poměry a tyto informace byly ověřovány oproti dokladům poskytnuté informace byly zaznamenány do zákaznické karty žalovaného a byly ověřeny doklady uvedené v části „Ověřené dokumenty”. Majetková situace žalovaného byla ověřena z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Zároveň byla provedena lustrace v insolvenčním rejstříku. Žalovaný uvedl že je zaměstnán na hlavní pracovní poměr u společnosti právnická osoba. s čistým měsíčním příjmem částka, nemá žádné další závazky ani vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů. Žalovaný uvedl výdaje v celkové výši 5 700 K č měsíčně.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a zůstal nečinný. K jednání, nařízenému na datum, se žalovaný bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil a uvedl, že na podané žalobě trvá.

5. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba., uzavřela dne datum s žalovaným Smlouvu o úvěru č. hodnota, na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši částka. Žalovaný se zavázal vrátit částku částka, z čehož částka částka měla představovat souhrnný poplatek, zahrnující částku částka jako úrok, částku částka jako poplatek za poskytnutí úvěru, částku částka jako náklady na vyhodnocení úvěru a částku částka jako poplatek za hotovostní inkaso splátek. Žalovaný měl plnit společnosti právnická osoba., ve 14 splátkách po částka. První splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka, až do úplného zaplacení celkové dlužné částky, je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky. Roční úroková sazba činila 8 % a RPSN činila 270,48 % (ze Smlouvy o úvěru č. hodnota ze dne datum). Z tvrzení žalobkyně vyplývá, že žalovaný uhradil částku ve výši částka a k dnešnímu dni dluží na jistině částka, na úroku částka, poplatku za poskytnutí úvěru částka, poplatku za administrativní činnost částka, poplatku za hotovostní inkaso splátek částka, smluvní pokutě částka, kapitalizovaném úroku z dlužné jistiny od datum do datum částku částka a zákonném úroku z prodlení částka. Z „Žádosti o úvěr“ bylo zjištěno, že žalovaný je svobodný, bydlí u rodičů, má základní vzdělání, je zaměstnán s měsíčním příjmem částka. Výdaje žalovaného činily: částka náklady na bydlení a energie, částka náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady a částka srážky ze mzdy. Čistý příjem byl ověřen pracovní smlouvou a výplatními páskami za měsíc říjen 2022, listopad 2022 a prosinec 2022. Pracovní smlouva byla uzavřena na dobu určitou do datum (z Žádosti o úvěr ze dne datum, z kopie pracovní smlouvy, z výplatních pásek, z výpisů účtu žalovaného za 12/2022). Společnost právnická osoba. oznámila žalovanému, že pohledávku ze Smlouvy o úvěru č. hodnota postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovaného k úhradě dluhu ve výši částka (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a z podacího lístku). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, s účinností ke dni datum (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Žalovanému byla následně dne datum odeslána předžalobní výzva k zaplacení pohledávky nejpozději do datum (z předžalobní upomínky ze dne datum a podacího lístku). Žalovaný v řízení netvrdil ani neprokazoval, že by dlužnou částku žalobkyni uhradil.

6. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

9. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvami o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne datum, sp. zn. spisová značka odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne datum spisové značky spisová značka, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze právnická osoba) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

15. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

16. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v adresa. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

17. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C–679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

18. V projednávané věci předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházela z údajů, které žalovaný uvedl v Žádosti o úvěr a k dispozici měla pracovní smlouvu žalovaného, ze které vyplynulo, že žalovaný má uzavřen pracovní poměr na dobu určitou do datum a dále měla k dispozici 3 výplatní pásky, ze kterých bylo zjištěno, že čistý měsíční příjem žalovaného v měsíci říjnu 2022 činil částka, v listopadu částka a v prosinci částka. Z tvrzení žalobkyně je zřejmé, že předchůdkyně žalobkyně si od žalovaného nevyžádala žádné doklady k prokázání výše jeho skutečných měsíčních výdajů a vycházela pouze z odhadovaných měsíčních výdajů sdělených žalovaným. Nebyly předloženy doklady o skutečných nákladech žalovaného např. na bydlení a energie. Soud spatřuje rozpor v tvrzení žalovaného, že tento bydlí u rodičů, když v žádosti o úvěr uvedl odlišné bydliště adresy výběru splátek od trvalého bydliště. Náklady na bydlení, uvedené žalovaným, ve výši částka měsíčně, jsou naprosto nereálné. Rovněž není pravdivé tvrzení žalovaného, že tento nemá žádnou vyživovací povinnost, když z rozsudku Okresního soudu v Jméno žalovaného B č. j. spisová značka ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaný má vyživovací povinnost k nezl. jméno FO, narozené datum, a to ve výši částka měsíčně. Žalovaný si tuto vyživovací povinnost v současné době neplní, dlužné a běžné výživné je po žalovaném vymáháno v exekučním řízení vedeném pod sp. zn. spisová značka. Z úřední činnosti je soudu známo, že proti žalovanému jsou vedena exekuční řízení pod spisovými značkami spisová značka, spisová značka, spisová značka, spisová značka. Rovněž nebyly prováděny lustrace žalovaného v registrech. Za situace, kdy předchůdkyně žalobkyně věrohodným způsobem skutečné výdaje žalovaného neprověřila na základě aktuálních, nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací od žalovaného, nelze než uzavřít, že před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí řádně neposoudila schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr.

19. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že předchůdkyně žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovanou judikaturu. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

20. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky částka, kterou žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně obdržel odečetl částku částka, kterou dle tvrzení žalobkyně zaplatil. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku částka, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku částka spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 14,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku částka, se zákonným úrokem z prodlení, které představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byl žalovaný ve sporu z větší části úspěšný, ovšem podle obsahu spisu mu dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal. Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Jméno žalovaného B. Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí.