14 C 170/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku [částka] s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v částce [částka], to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku [částka], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], kapitalizovaného úroku ve výši [částka], smluvní pokuty v částce [částka] a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobkyně společností [právnická osoba] (dále též„ Zaplo“), smlouvu o úvěru [číslo], jejíž nedílnou součástí byly Obchodní podmínky smlouvy o úvěru a sazebník. Na základě smlouvy poskytla [právnická osoba] žalovanému úvěr ve výši [částka], přičemž žalovaný se zavázal vrátit částku [částka] do [datum]. Žalovaný v rámci procesu uzavírání smlouvy obdržel předsmluvní formulář pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, jehož převzetí a seznámení se s informacemi v něm obsaženými, stvrdil svým podpisem. Žalovaný sjednanou částku neuhradil řádně a včas. Tímto mu vznikla povinnost zaplatit [právnická osoba] smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné jistiny za každý den prodlení a zároveň povinnost zaplatit paušální náhradu výdajů spojených s upomínáním, především odesláním písemných upomínek žalovanému. Pohledávka za žalovaným byla následně na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum] převedena na žalobkyni. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne [datum]. Celková hodnota pohledávky činila ke dni postoupení [částka] a skládala se z nesplacené jistiny ve výši [částka], nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a neuhrazených paušálních náhrad nákladů na upomínání ve výši [částka]. Sjednaná výše úhrady za jednotlivou upomínku byla [částka]. Žalobkyně požadovala dále kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] za období od prvního dne prodlení po splatnosti závazku, tj. od [datum] do [datum] z jistiny ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení od následujícího dne po účinnosti postoupení pohledávky, tj. od [datum] z jistiny ve výši [částka]. Ode dne postoupení pohledávky neuhradil žalovaný na svůj dluh ničeho.

3. Usnesením č. j. 14 C 170/2021-9 ze dne 15. 6. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství.

4. Na základě této výzvy soudu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že po důkladném posouzení uplatněného nároku bere žalobu zpět ohledně nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a kapitalizovaného úroku ve výši [částka], tedy celkem o částku [částka]. Nadále tak požaduje pouze jistinu v částce [částka] se zákonným úrokem z prodlení od [datum] a náhradu nákladů řízení. Soud řízení usnesením č. j. 14 C 170/2021-11 ze dne 22. 6. 2021 v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu ohledně částky [částka] zastavil. Předmětem sporu nadále zůstalo zaplacení částky [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši [částka], včetně náhrady nákladů řízení.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud ve věci rozhodl v souladu s ustanovením § 115a občanského soudního řádu bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: společnost [právnická osoba] poskytla žalovanému na základě smlouvy [číslo] ze dne [datum] celkovou částku [částka]. [příjmení] [částka] byla žalovanému bezhotovostně poukázána na jeho účet a žalovaný se zavázal tuto částku vrátit do [datum]. Ve smlouvě bylo mimo jiné stranami dohodnuto, že v případě porušení povinnosti klienta (žalované) zaplatit jakoukoli část závazku řádně a včas, a to bez ohledu na zavinění, je klient povinen zaplatit věřiteli navíc smluvní pokutu ve výši 0,1 % ze splatné, avšak nezaplacené částky, a to za každý den prodlení, přičemž smluvní pokuta je splatná den následující po dni takového prodlení. Žalovaný však dlužnou částku ani její část neuhradil. Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne [datum], s účinností ke dni [datum], což bylo žalovanému oznámeno a zároveň byl dopisem ze dne [datum] vyzván k zaplacení dlužné částky. Ke dni vyhlášení rozsudku tak žalobkyně eviduje za žalovaným po částečném zpětvzetí žaloby dluh na jistině ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši [částka] za období od [datum] do [datum].

7. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle výše citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky mělo dojít k uzavření smlouvy o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. (dále též ZoSÚ). Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

12. Podle ustanovení § 87 odstavec 1 až 3 zákona č. 257/2016 Sb. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. Závěry vyplývající z uvedených rozhodnutí, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji. Tyto závěry potvrdil rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum], v němž zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

14. V projednávané věci žalobkyně netvrdila ani neprokázala, že by jí žalovaný poskytl jakékoli informace, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet úvěr s odbornou péčí, jak jí ukládalo citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak předepisuje citované ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Následně vzala žalobu ohledně nesplacené smluvní pokuty ve výši [částka] a ohledně kapitalizovaného úroku v částce [částka] zpět. Předmětem sporu tedy zůstala pouze nesplacená jistina a zákonný úrok z prodlení.

15. Soud považuje předmětnou úvěrovou smlouvu za neplatnou podle citovaného ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Nicméně vzhledem k tomu, že žalobkyně vzala žalobu ohledně příslušenství pohledávky, tj. úrokového navýšení a nesplacené smluvní pokuty zpět a v řízení bylo prokázáno, že žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně na základě neplatné smlouvy převzal částku [částka], kterou do dnešního dne nezaplatil, představuje nevrácená částka bezdůvodné obohacení, které je žalovaný podle ustanovení § 2991 a násl. OZ povinen vydat žalobkyni spolu s požadovaným úrokem z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z toho důvodu soud žalobě ohledně nároku na vrácení částky [částka] včetně zákonného příslušenství vyhověl.

16. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 146 odst. 2 věta prvá občanského soudního řádu (žalobkyně z hlediska procesního zavinila, že řízení bylo částečně zastaveno) ve vztahu k ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně požadovala celkem po žalované zaplacení částky [částka]. Soudem přisouzená částka [částka] představuje úspěch žalobkyně ve sporu ze 63 % a neúspěch (v důsledku částečného zpětvzetí) z 37 %. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve sporu přiznal soud žalobkyni 26 % vzniklých nákladů řízení, které celkem činily částku [částka] a sestávaly ze zaplaceného soudního poplatku [částka], mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši [částka] podle § 14b odst. 1 bodu 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po [částka] (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní upomínka), náhradu hotových výdajů po [částka] za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši [částka] a 21 % DPH z částky [částka], ve výši [částka]. Z celkových nákladů řízení [částka] soud přiznal žalobkyni 26 %, čemuž odpovídá částka [částka].