14 C 174/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 11 284 Kč s příslušenstvím

I. Řízení o zaplacení částky 11 284 Kč s příslušenstvím se o částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 6 000 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 2 800 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, zákonných úroků z prodlení ve výši 15 % p. a. z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum], z částky 2 800 Kč od [datum] do [datum], z částky 1 800 Kč od [datum] do zaplacení a smluvní pokuty v částce 1 484 Kč.

IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se svou žalobou, doručenou soudu dne [datum], domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 800 se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 9 800 Kč od [datum] do zaplacení, smluvní pokuty v částce 1 484 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že uzavřela s žalovaným prostřednictvím prostředků komunikace na dálku Smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 7 000 Kč na účet číslo [bankovní účet] pod [variabilní symbol], kterou žalovaný v dohodnuté lhůtě splatnosti nevrátil. Předmětem žaloby je tak nárok žalobkyně na zůstatek nesplacené jistiny v částce 7 000 Kč, smluvní úrok ve výši 40 % p. m. z jistiny za první měsíc doby čerpání úvěru v kapitalizované výši 2 800 Kč, smluvní pokuta dle odst. 4.2. písm. c) Smlouvy ve výši 1 484 Kč a zákonný úrok z prodlení z jistiny včetně přirostlých úroků.

2. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřel ve finanční tísni a z lehkomyslnosti. Dostal se do dluhové pasti a prostředky z úvěru použil na úhradu jiných závazků. Dále namítal nepřiměřenou výši RPSN, která odporuje dobrým mravům a téměř 558 krát převyšuje míru, která byla v době uzavření smlouvy obvyklá. Při sjednání smlouvy nebyla řádně prověřována úvěruschopnost žalovaného. Uznal tak nárok žalobkyně pouze částečně, a to ve výši 6 000 Kč, když částku 1 000 Kč uhradil na účet žalobkyně č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] dne [datum].

3. Dříve než začalo jednání ve věci samé, žalobkyně podáním ze dne [datum] vzala žalobu částečně zpět o částku 1 000 Kč s úrokem z prodlení z částky 1 000 Kč od [datum] do [datum]. Soud v souladu s ustanovením § 96 občanského soudního řádu řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil, neboť mu nepřísluší přezkoumávat tento dispozitivní úkon žalobkyně učiněný před jednáním.

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní (úvěrující) a žalovaným (úvěrovaným) byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru [číslo] v níž se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše úvěrového limitu až 20 000 Kč. Dne [datum] byla žalovanému na účet č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] poskytnuta částka ve výši 7 000 Kč. Úvěr byl poskytnut bez konkrétního účelu, na dobu neurčitou. Úvěr byl nezajištěným, bezhotovostním úvěrem s pravidelným splácením úroků s možností opakovaného čerpání splacené části úvěru (revolvingový úvěr). Smlouva o úvěru trvá do doby úplného splacení jistiny úvěrovaným. Smluvní strany si sjednaly, že úvěr bude úročen úrokovou sazbou ve výši 40 % měsíčně. Úvěrovaný splácí každý měsíc, nejpozději k 24. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru může úvěrovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání smlouvy. Sjednané náklady na úvěr odpovídají roční procentní sazbě ve výši 5 524,44 %. Celková částka k úhradě se skládá z výše úvěru a úroku a odvisí tak od doby, po kterou bude úvěrovaný čerpat a způsobu splácení. Úvěr má podobu tzv. revolvingového úvěru. Úvěrovaný může po celou dobu trvání smlouvy žádat o poskytnutí prostředků opakovaně, ovšem vždy pouze tak, aby celková výše jistiny dosahovala maximálně výše limitu. V případě prodlení s plněním povinností a porušení podmínek smlouvy, a dále v případě, že bylo vůči úvěrovanému zahájeno soudní řízení, jehož předmětem je úpadek, je úvěrující oprávněn úvěrovanému ukončit oprávnění čerpat úvěr. V případě prodlení úvěrovaného s plněním je úvěrovaný povinen zaplatit úvěrujícímu smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky, ohledně níž je žalovaný v prodlení (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] ze dne [datum]). Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaný nesplácel úvěr řádně a včas, žalobkyně úvěr dne [datum] zesplatnila. K dnešnímu dni dluží žalovaný žalobkyni částku v celkové výši 11 284 Kč. Tato částka se skládá z čerpané jistiny úvěru ve výši 7 000 Kč, ze smluvního úroku ve výši 40 % ročně z jistiny za první měsíc doby čerpání v kapitalizované výši 2 800 Kč a ze smluvní pokuty ve výši 1 484 Kč (ve výši 0,1 % denně z jistiny od [datum] do 15. 10 2023). Dopisem ze dne [datum] byl žalovaný vyzýván k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradil (z předžalobní upomínky ze dne [datum], z dokladu o odeslání). Žalovaný uhradil na účet žalobkyně č. [bankovní účet] pod [variabilní symbol] dne [datum] částku 1 000 Kč (z potvrzení [právnická osoba] ze dne [datum]).

5. Z„ Žádosti o spotřebitelský úvěr“ soud zjistil, že žalovaný je svobodný, vlastní dům bez hypotéky, má základní vzdělání, je zaměstnaný. Jeho měsíční příjem činil v červnu 2022 minimálně 27 594 Kč, v měsíci květnu 2022 částku 28 259 Kč, v měsíci dubnu 2022 částku 30 556 Kč. Deklarované měsíční výdaje činí 15 000 Kč (z výpisů z účtu žalovaného, z žádosti o spotřebitelský úvěr).

6. Na základě provedených důkazů soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně (jako úvěrující), s žalovaným (jako spotřebitelem), prostřednictvím prostředků komunikace na dálku uzavřeli Smlouvu o spotřebitelském úvěru, na jejímž základě žalobkyně dne [datum] žalovanému poskytla částku 7 000 Kč, kterou žalovaný nevrátil. Účastníci sjednali úrokové navýšení ve výši 40 % p. m., a pro případ prodlení s úhradou dluhu sjednali smluvní pokutu ve výši 0,1 % p. d. z dlužné částky. Žalovaný na splátkách úvěru uhradil dne [datum] částku 1 000 Kč. Dopisem ze dne [datum], odeslaným téhož dne, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu, avšak na výzvu nereagoval. <i>7. Podle § 2395 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.</i> <i>8. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).</i> <i>9. Podle § 1887 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka.</i> <i>10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.</i> <i>11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.</i> 12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2390 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k těmto svým tvrzením nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích žalovaného, na základě nichž, posoudila úvěruschopnost žalovaného. Žalobkyně vycházela toliko z údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, které nijak neprověřovala. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaný byl v době poskytnutí spotřebitelského úvěru zavázán rozsudky v civilním řízení k úhradě dluhů po většinou ze spotřebitelských úvěrů (např. č.j. 8 C 363/2022, 24 C 393/2022, 14 C 35/2023, 24 C 175/2023, 14 C 90/2023). Je tak zřejmé, že je pravdivé tvrzení žalovaného, že k uzavření předmětné smlouvy o úvěru přistoupil z důvodu finanční tísně. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalovaného ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalovaný je tak povinen vydat bezdůvodné obohacení, kterého se mu dostalo plněním z neplatné smlouvy.

19. Soud vychází z částky bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 o. z. ve výši 6 000 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně převzal na základě neplatné smlouvy, a vrátil pouze částku 1 000 Kč. Žalobkyně na úhradu ve výši 1 000 Kč dne [datum] reagovala částečným zpětvzetím žaloby. Soud proto řízení v rozsahu částečného zpětvzetí zastavil a v částce 6 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení žalobě vyhověl.

20. Jelikož žalovaný neuvedl ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to z částky 7 000 Kč od [datum] do [datum] a z částky 6 000 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaný byl prokazatelně vyzván k plnění pohledávky dopisem ze dne [datum], který byl žalovanému odeslán dne [datum]. Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. [datum]. Žalovaný byl vyzván k plnění do tří dnů, tj. do [datum], a dnem následujícím, tj. [datum], se dostal do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 6 000 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

22. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 6 000 Kč (jistina pohledávky) + úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku ve výši 358 Kč, která představuje 50 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 6 351 Kč, tedy z 50 % uplatněného nároku. Porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci = 0 %. Soud proto žádnému z účastníků nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení.