14 C 176/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalovanému: Jméno žalovaného , narozený Datum narození žalovaného bytem Adresa žalovaného pro zaplacení 13 549,07 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku , částka, s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky , částka, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, zákonného úroku z prodlení z částky , částka, od , datum, do , datum, , kapitalizovaného úroku z prodlení v částce , částka, a úroku ve výši 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 29 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, Bank, a.s. anebo , právnická osoba, Bank, a.s.), IČ: , IČO, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany ujednaly vedení běžného účtu pro žalovaného a následně také poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit k tomuto běžnému účtu. Nedílnou součástí této smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru ze dne , datum, , Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Všeobecné obchodní podmínky banky, Úrokový lístek banky a Sazebník banky. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, . Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke smlouvě. Žalovaný se zavázal, že jeho běžný účet bude vykazovat kreditní zůstatek, a to alespoň jedenkrát v průběhu každých sto osmdesáti dnů čerpání Flexikreditu a že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu. Dále se žalovaný zavázal neocitnout se v prodlení se splněním jakéhokoliv svého závazku vzniklého ze smlouvy. Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a podmínek a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit a debetní zůstatek z běžného účtu ve výši , částka, převedla dne , datum, na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, . Po převedení debetního zůstatku ve výši , částka, na zvláštní úvěrový účet banka žalovanému umožnila jeho splácení ve splátkách. Žalovaný byl dle ujednání ve smlouvě povinen hradit z převedeného debetního zůstatku úrok a platit poplatky za vedení úvěrového účtu ve výši dle sazebníku banky. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a dlužnou částku, dopisem ze dne , datum, zesplatnila ke dni , datum, a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky ve výši , částka, . Pohledávka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas uhrazena. Dlužná jistina se proto dále úročila úrokem s úrokovou sazbou pro nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu 29 % ročně dle úrokového lístku banky platného ke dni zesplatnění. Ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k úhradě má žalobkyně nárok také na zaplacení úroků z prodlení v zákonné výši. Pohledávka byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení činila dlužná částka , částka, a skládala se z dlužné jistiny úvěru ve výši , částka, , z poplatků a ze smluvní pokuty ve výši , částka, a z kapitalizovaných úroků z prodlení ve výši , částka, .

3. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakým způsobem byla vypočtena jistina ve výši , částka, , kolik z částky , částka, připadá na smluvní pokutu a kolik na poplatky, za jaké období (od kdy do kdy), jakou sazbou a z jaké částky byl kapitalizován úrok z prodlení ve výši , částka, a jakou celkovou částku žalovaný čerpal (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku zaplatil., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela banka z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti o revolvingový úvěr FLEXIKREDIT ze dne , datum, , kdy žalovaný žádal banku o Flexikredit ve výši , částka, . Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaný deklaroval čistý měsíční příjem ve výši , částka, . Žalovaný v Žádosti o úvěr uvedl, že celkový čistý příjem domácnosti činí , částka, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného, banka žádosti žalovaného vyhověla a schválila žalovanému úvěrový rámec FLEXIKREDIT k běžnému účtu ve výši , částka, .

5. Dále žalobkyně v doplnění upřesnila, že žalovaný na poskytnutý úvěr neuhradil ničeho.

6. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a k jednání nařízenému na den , datum, se bez omluvy nedostavil. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, na podané žalobě setrval a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalovaného, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovaným, byla dne , datum, uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách, v jejímž rámci si smluvní strany sjednaly vedení běžného účtu č. , č. účtu, . Nedílnou součástí smlouvy byly Dispozice ke kontokorentnímu úvěru, Produktové podmínky spotřebitelského kontokorentního úvěru, Všeobecné obchodní podmínky banky, Úrokový lístek banky Sazebník banky, se kterými se žalovaný dle prohlášení ve smlouvě seznámil. V souladu se smlouvou a Dispozic ze dne , datum, byl žalovanému poskytnut k běžnému účtu č. , č. účtu, úvěrový limit ve výši , částka, . Úroková sazba činila 21,99 % ročně, úroková sazba ze splatného Flexikreditu činila 24 % ročně, úroková sazba z nepovoleného debetního zůstatku činila 29 % ročně a RPSN 25,12 %. Žalovaný se zavázal, že bude mít na běžném účtu minimální měsíční kreditní příjem ve výši odpovídající 50 % poskytnutého úvěrového limitu, tj. , částka, měsíčně, a že nepřekročí výši poskytnutého úvěrového limitu (ze Smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne , datum, a z Dispozic ke Smlouvě ze dne , datum, ). Žalovaný porušil závazky ze smlouvy zejména tím, že překročil povolený úvěrový limit, čímž vznikl nepovolený debetní zůstatek na běžném účtu. Banka proto využila svého práva ze smlouvy a zrušila žalovanému poskytování kontokorentního úvěru Flexikredit, debetní zůstatek z běžného účtu ve výši , částka, převedla dne , datum, na nově otevřený úvěrový účet č. , č. účtu, a umožnila žalovanému jeho splácení ve splátkách. Dlužná částka však nebyla ze strany žalovaného řádně a včas splácena. Banka proto využila svého práva a v souladu se smlouvou a Podmínkami celou dlužnou částku dopisem ze dne , datum, zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě dlužné částky do , datum, (z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, ). Žalovaný dlužnou částku neuhradil. Ke dni postoupení pohledávky na žalobkyni činila dlužná částka , částka, a skládala se ze součtu veškerých čerpání ve výši , částka, + poplatků ve výši , částka, + úroků – povolený debet ve výši , částka, + úroků – nepovolený debet ve výši , částka, ) + poplatků za upomínky ve výši , částka, (upomínka ze dne , datum, , , datum, , , datum, , , datum, ) + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení za období od , datum, do , datum, ve výši , částka, . Pohledávka za žalovaným byla postoupena žalobkyni na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , s účinností ke dni , datum, . Oznámení o postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne , datum, (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky a z podacího archu). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dluhu předžalobní upomínkou ze dne , datum, (z výzvy k úhradě ze dne , datum, , z podacího lístku).

8. Z Žádosti o posouzení úvěruschopnosti žalovaného bylo zjištěno, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovaným v Žádosti klienta o revolvingový úvěr Flexikredit ze dne , datum, , kdy žalovaný žádal o Flexikredit v celkové výši , částka, . Žádost žalovaného byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení žalovaného banka kontrolovala veškeré dostupné klientské informace, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Žalovaný ve své žádosti deklaroval příjem, který činil , částka, měsíčně a žalovaný dále uvedl, že celkový měsíční příjem domácnosti činil , částka, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalovaného banka porovnávala jeho příjem a jeho výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalovaného. Z interních a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaný neměl v době podání žádosti žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalovaného bylo žádosti žalovaného vyhověno a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, byl žalovanému schválen (z Žádosti o povolení debetního zůstatku Flexikredit, z Vyjádření banky k procesu posouzení úvěruschoopnosti).

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla uzavřena Smlouva o bankovních produktech a službách a v rámci Dispozic ze dne , datum, byl žalovanému poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C–679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaný měl dle tvrzení žalobkyně průměrný měsíční příjem , částka, , neměl žádné další závazky. Měsíční výdaje žalovaného právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, rovněž tvrzený příjem domácnosti ve výši , částka, právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, navíc příjem osob, které nejsou účastníky úvěrové smlouvy, nemá žádný vliv na posouzení úvěruschopnosti dlužníka splácet v budoucnu svůj dluh, nejsou-li tyto osoby zavázány vůči věřiteli spolu s dlužníkem. Předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující skutečné výdaje žalovaného (např. její životní náklady, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Navíc ze systému ISAS soud zjistil, že žalovaný má dluhy z úvěrových smluv, některé z nich jsou již předmětem exekucí ( např. , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ). Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splatit.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Žalovaný od právní předchůdkyně žalobkyně načerpal částku ve výši , částka, a neuhradil ničeho. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaný povinen žalobkyni vrátit, tak činí částku , částka, . Tato částka představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

24. Pokud jde o počátek prodlení žalovaného, předžalobní upomínka ze dne , datum, byla žalovanému odeslána téhož dne, lhůta pro zaplacení dluhu v ní byla stanovena do , datum, . Soud má za to, že splatnost bezdůvodného obohacení v souvislosti s neplatnou smlouvou nastala dne , datum, a ode dne následujícího, tj. od , datum, je žalovaný v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

25. Ohledně dalších požadovaných nároků (poplatků, úroků a úroků z prodlení) soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

26. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla ve věci úspěšná z 52 % a neúspěch měla v 58 %. Poměr úspěch – neúspěch pak vychází 6 % ve prospěch žalovaného. Soud pro výpočet úspěšnosti žalobkyně zkapitalizoval veškeré požadované a přiznané příslušenství pohledávky ke dni rozhodnutí soudu. Jelikož žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na jejich náhradu nepřiznal.