14 C 181/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované pro zaplacení 16 769,36 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba o zaplacení částky , částka, s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, , s kapitalizovaným úrokem ve výši , částka, , se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, s úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . (dříve pod názvem , právnická osoba, Bank, a.s. anebo , právnická osoba, Bank, a.s.), IČ: , IČO, a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty č. , hodnota, , v jejímž rámci byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši , částka, . Současně jí byla poskytnuta kreditní karta MONEYCARD SMART Standard, jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Nedílnou součástí této smlouvy byly Dispozice, obsahující sjednané parametry úvěru a kreditní karty, Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a Všeobecné obchodní podmínky Banky, Úrokový lístek a Sazebník banky. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, . Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke smlouvě. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00% částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků a částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše splátky tak nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru, bylo-li sjednáno a dále poplatků za odeslané upomínky, a to ve výši dle Sazebníku a Úrokovém lístku. Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s úhradu měsíční povinné splátky, využila Banka svého práva sjednaného v podmínkách a dne , datum, ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky. Ke dni ukončení smlouvy činila dlužná částka celkem , částka, . Aktuální výše úrokové sazby pak dle úrokového lístku Banky činila 15 % ročně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě ze strany žalované uhrazena, úročí se vedle úroku ve výši 15 % ročně z jistiny dále úrokem z prodlení v zákonné výši. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení činila dlužná částka , částka, . V období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalované úhradu částky 12 624,36 na jistině, částky , částka, na poplatcích, částky , částka, na kapitalizovaných úrocích z úvěru, částky , částka, na kapitalizovaných úrocích z prodlení a dále úroky z úvěru ve výši 15 % p. a. z jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15 % p. a. z jistiny ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, , avšak žalovaná na výzvu nereagovala.

3. Usnesením soudu, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a dále aby uvedla, jakým způsobem byla vypočtena jistina ve výši , částka, , za jaké období (od kdy do kdy), jakou sazbou a z jaké částky byl kapitalizován úrok z prodlení ve výši , částka, a úrok z úvěru ve výši , částka, , jakou celkovou částku žalovaná čerpala (bez přirostlých úroků a poplatků) a jakou částku zaplatila., právnická osoba, doplnění žaloby ze dne , datum, žalobkyně uvedla, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházela banka z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti o revolvingový úvěr ze dne , datum, , kdy žalovaná žádala banku o kreditní kartu s úvěrovým rámcem ve výši , částka, . Žádost o úvěr banka hodnotila individuálně, a to v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení úvěruschopnosti žalované banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databáze MVČR a další. V případě klienta v zaměstnaneckém poměru vychází banka z příjmu, který klient deklaruje podpisem Žádosti o úvěr. V tomto případě žalovaná deklarovala čistý měsíční příjem ve výši , částka, , jako zaměstnanec společnosti , právnická osoba, ., u které má smlouvu na dobu určitou do , datum, . Žalovaná v Žádosti o úvěr uvedla, že celkový čistý příjem domácnosti činí , částka, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem banka získala částku disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání Žádosti o úvěr závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná v době podání žádosti neměla žádné další závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalované, banka žádosti žalované vyhověla a schválila žalované úvěrový rámec ve výši , částka, .

5. Dále žalobkyně upřesnila, že mezi bankou a žalovanou byla dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání kreditní karty č. , hodnota, . Nedílnou součástí této smlouvy jsou Dispozice, Všeobecné obchodní podmínky banky, Základní produktové podmínky banky, se kterými se žalovaná dle prohlášení ve smlouvě seznámila. Úvěrový rámec byl sjednán v Dispozicích ve výši , částka, . Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00% částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků a částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše splátky tak nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru, bylo-li sjednáno a dále poplatků za odeslané upomínky, a to ve výši dle Sazebníku a Úrokovém lístku. Žalovaná po poskytnutí úvěrového rámce ke dni zesplatnění, tj. , datum, , čerpala peněžní prostředky ve výši , částka, . Tato částka představuje přímé čerpání bez poplatků a úroků. Na předmětný úvěr žalovaná uhradila částku , částka, . Ke dni zesplatnění činila pohledávka za žalovanou částku , částka, a sestávala z jistiny ve výši , částka, , z úroků ve výši , částka, a z poplatků ve výši , částka, . Po zesplatnění žalovaná uhradila , částka, , které žalobkyně započetla na jistinu.

6. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a k jednání, nařízenému na , datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupce žalobkyně se k jednání dostavil, na podané žalobě setrval a navrhl, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.

7. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovanou, byla dne , datum, uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní karty. V souladu se smlouvou a Dispozic ze dne , datum, byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, . Současně jí byla poskytnuta kreditní karta MONEYCARD SMART Standard, jejímž prostřednictvím byla žalovaná oprávněna čerpat peněžní prostředky formou bezhotovostních nákupů nebo výběrem hotovosti až do výše úvěrového rámce. Nedílnou součástí této smlouvy byly Dispozice, obsahující sjednané parametry úvěru a kreditní karty, Produktové podmínky revolvingového úvěru a kreditní karty a Všeobecné obchodní podmínky Banky, Úrokový lístek a Sazebník banky. V souladu se smlouvou a Dispozicemi byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, . Výše povoleného limitu, úroková sazba pro čerpání tohoto limitu a úroková sazba pro nepovolený debetní zůstatek byly sjednány v Dispozicích ke smlouvě. Čerpaný úvěr se žalovaná zavázala splácet v měsíčních minimálních splátkách sestávajících ze sjednané procentuální výše 2,00% částky, která byla vyčerpána v předcházejícím měsíci, z vyúčtovaných poplatků a částek po splatnosti a z částky přečerpání úvěrového rámce. Konkrétní výše splátky tak nebyla konstantní a byla vždy uvedena ve výpisu ke kreditní kartě spolu s datem její splatnosti. Čerpané peněžní prostředky se žalovaná zavázala vrátit včetně úroků, poplatků za bankovní služby, poplatku za pojištění úvěru, bylo-li sjednáno a dále poplatků za odeslané upomínky, a to ve výši dle Sazebníku a Úrokovém lístku (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru č. , hodnota, a vydání a užívání kreditní karty a z Dispozic ke Smlouvě ze dne , datum, ). Žalovaná nehradila sjednané splátky řádně a včas. V důsledku porušení smluvních povinností způsobené zejména prodlením s úhradu měsíční povinné splátky, využila Banka svého práva sjednaného v podmínkách a dne , datum, ukončila smlouvu a vyzvala žalovanou k okamžité úhradě dlužné částky (z oznámení o zesplatnění ze dne , datum, ). Ke dni ukončení smlouvy činila dlužná částka celkem , částka, . Aktuální výše úrokové sazby pak dle úrokového lístku Banky činila 15 % ročně. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ve stanovené lhůtě ze strany žalované uhrazena, úročí se vedle úroku ve výši 15 % ročně z jistiny dále úrokem z prodlení v zákonné výši. Žalovaná po zesplatnění uhradila pouze částku , částka, , která byla žalobkyní započtena na úhradu jistiny. Pohledávka za žalovanou byla na žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, s účinností ke dni , datum, , což bylo žalované oznámeno dopisem ze dne , datum, . Ke dni postoupení činila dlužná částka , částka, (ze smlouvy o postoupení pohledávek vč. přílohy, z oznámení o postoupení pohledávky ze dne , datum, a z podacího archu). Žalovaná čerpala z úvěrového rámce celkem částku , částka, a zaplatila pouze částku , částka, . V období od postoupení pohledávky do sepisu žaloby žalovaná neuhradila ničeho. Žalobkyně tak požaduje po žalované úhradu částky 12 624,36 na jistině, částky , částka, na poplatcích, částky , částka, na kapitalizovaných úrocích z úvěru, částky , částka, na kapitalizovaných úrocích z prodlení a dále úroky z úvěru ve výši 15 % p. a. z jistiny ve výši , částka, od , datum, do zaplacení a úroky z prodlení ve výši 15 % p. a. z jistiny ve výši , částka, a poplatků ve výši , částka, od , datum, do zaplacení. Před podáním žaloby vyzvala žalobkyně žalovanou k úhradě dluhu dopisem ze dne , datum, , avšak žalovaná na výzvu nereagovala (z výzvy k úhradě ze dne , datum, , z podacího lístku).

8. Z Žádosti o posouzení úvěruschopnosti žalované bylo zjištěno, že banka vycházela z údajů poskytnutých žalovanou v Žádosti klienta o revolvingový úvěr a vydání a užívání kreditní karty ze dne , datum, , kdy žalovaná žádala o úvěrový rámec ve výši , částka, . Žádost žalované byla hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi a s principy obezřetného úvěrování. V rámci posouzení žalované banka kontrolovala veškeré dostupné klientské informace, insolvenční rejstřík, databáze MVČR atd. Žalovaná ve své žádosti deklarovala příjem, který činil , částka, měsíčně a žalovaná dále uvedla, že celkový měsíční příjem domácnosti činil , částka, . Při hodnocení úvěruschopnosti žalované banka porovnávala její příjem a její výdaje odhadnuté na základě historických dat z ČSÚ. Výpočtem byla získána částka disponibilních zdrojů žalované. Z interních zdrojů banka zjistila, že vůči bance měla žalovaná v době podání žádosti závazky s celkovou výší měsíčních splátek , částka, a z externích zdrojů banka zjistila, že žalovaná neměla v době podání žádosti žádné jiné závazky. Po provedeném individuálním hodnocení žalované bylo žádosti žalované vyhověno a revolvingový úvěr s úvěrovým rámcem ve výši , částka, byl žalované schválen (z Žádosti o posouzení úvěruschopnosti).

9. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

12. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

14. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

15. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla uzavřena Smlouva o revolvingovém úvěru a vydání a užívání kreditní karty a v rámci Dispozic ze dne , datum, byl žalované poskytnut úvěrový limit ve výši , částka, podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

16. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, ) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

17. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

18. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

19. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C–679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

20. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C–679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

21. V projednávané věci bylo zjištěno, že žalovaná měla dle tvrzení žalobkyně průměrný měsíční příjem , částka, , pravidelné splátky úvěrů činily , částka, měsíčně. Měsíční výdaje žalované si právní předchůdkyně žalobkyně nezjišťovala, rovněž tvrzený příjem domácnosti ve výši , částka, si právní předchůdkyně žalobkyně nijak neověřovala, navíc příjem osob, které nejsou účastníky úvěrové smlouvy, nemá žádný vliv na posouzení úvěruschopnosti dlužníka splácet v budoucnu svůj dluh, nejsou-li tyto osoby zavázány vůči věřiteli spolu s dlužníkem. Předchůdkyně žalobkyně neměla k dispozici žádné listiny, prokazující skutečné výdaje žalované (např. její životní náklady, náklady na bydlení, splátky jiných úvěrů apod.). Z těchto důvodů soud nepovažuje za prokázané, že žalobkyně řádně posoudila schopnost žalované splácet úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., neboť na základě uvedených zjištění existovaly důvodné pochybnosti o tom, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splatit.

22. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy (včetně poplatku) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

23. Žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně načerpala částku ve výši , částka, a uhradila částku , částka, . K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku , částka, . Žalované se tak nedostalo bezdůvodného obohacení na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud proto žalobu jako nedůvodnou zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalovaná byla ve věci úspěšná, na rozdíl od žalobkyně, z obsahu spisu ovšem žalované žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.