14 C 193/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 18 713,27 Kč s příslušenstvím

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 18 713,27 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 18 713 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 830,50 Kč od datum do datum, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 830,65 Kč od datum do datum, s úrokem ve výši 11,75 % ročně z částky 18 713,27 Kč od datum do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 713,27 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru, jejíž součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky právnická osoba Na základě této smlouvy poskytla žalobkyně žalované finanční prostředky ve výši 20 000 Kč. Následně, dodatkem ke smlouvě, došlo k navýšení úvěrového rámce na 33 000 Kč. Za poskytnuté prostředky se žalované dle odst. 4. 1 smlouvy zavázala zaplatit úrok a dále poplatky dle odst. 4. 2 smlouvy dle platného ceníku. Žalovaná se zavázala splácet úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového rámce, tj. ve výši 1 000 Kč, nejpozději do 17. dne v měsíci. Žalovaná nedodržela svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostala se s hrazením splátek do prodlení. Dle smlouvy o revolvingovém úvěru má žalobkyně právo, v případě že dojde k prodlení úvěrovaného se splácením poskytnutého úvěru zastavit další čerpání úvěru a prohlásit celý úvěr za okamžitě splatný, a dále účtovat žalované poplatky spojené s vymáháním dlužné pohledávky dle aktuálně platného ceníku. Jelikož žalovaná nereagovala na výzvy žalobkyně k zaplacení již splatných splátek úvěru, využila žalobkyně svého práva a prohlásila dne datum celý úvěr za okamžitě splatný, neboť žalovaná byla k tomuto dni v prodlení s více než 2 splátkami. Žalovaná s ohledem na výše uvedené dluží žalobkyni částku ve výši 18 713,27 Kč (jistina dluhu), částku 830,50 Kč na dlužném smluvním úroku ve výši 11,75 % ročně počítaného z jistiny úvěru od datum do datum, částku ve výši 830,65 Kč za zákonném úroku z prodlení z řádně a včas nesplacených částek ode dne datum, kdy se žalovaná dostala do prodlení do datum, smluvní úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 18 713,27 Kč od datum do zaplacení a dále smluvní úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 18 713,27 Kč od datum do zaplacení.

3. Usnesením soudu č. j. 14C 193/2022-9 ze dne 10. 11. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Současně byla žalobkyně vyzvána ke sdělení, aby uvedla, jakou celkovou částku žalovaná k dnešnímu dni na předmětný úvěr čerpala (bez přirostlých úroků) a jakou částku uhradila.

4. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 98 255,99 Kč a uhradila částku v celkové výši 120 423,10 Kč. Dále žalobkyně soudu předložila Posouzení úvěruschopnosti klienta ze dne datum včetně Informace z CCB. Žádost o revolvingový úvěr byla poskytnuta přes internetové bankovnictví v rámci tzv. kreditní linky. příjmení byla napočtena na základě příjmu z předchozí úvěrové žádosti a na základě příchozích transakcí na účet klientky vedený u žalobkyně. Žalovaná v žádosti uvedla příjem ve výši 22 000 Kč. Dle výpisu z účtu žalované je patrné, že částka odpovídá průměrnému příjmu v měsících předcházejících úvěrové žádosti. Žalobkyně dále mimo jiné ověřila pomoci interního napojení na Insolvenční rejstřík, že žalovaná nebyla v době úvěrové žádosti v aktivním insolvenčním řízení. Žalovaná uvedla výdaje ve výši 4 000 Kč. příjmení stanovila životní výdaje žalované po zohlednění její situace podle svého interního ekonomického modelu (pracujícího se statistickými daty a aktuálními údaji životních nákladů a normativních nákladů na bydlení) na 10 088 Kč. Zároveň banka při výpočtu disponibilního příjmu žalované stanovila maximální hranici poměru splátkového zatížení k průměrnému příjmu. Tato hranice spolu s ekonomickým modelem stanovenými náklady stanovuje maximální částku z příjmu, kterou lze použít pro splácení úvěrů. Žalovaná musí vyhovět jak ukazateli splátkového zatížení, tak nákladům dle ekonomického modelu. Příjem nad tuto hranici splátkového zatížení je tedy příjmem využitelným k pokrytí životních nákladů žalované. Žalovaná v žádosti uvedla splátky ve výši 2 000 Kč. Dotazem do CCB a vlastních systémů banka zjistila, že žalovaná měla v době úvěrové žádosti následující úvěry: spotřební úvěr u právnická osoba se splátkou 1 021 Kč, revolvingový úvěr u právnická osoba s limitem 33 000 Kč a splátkou 1 000 Kč (byl v rámci dotčené úvěrové žádosti navýšen), spotřební úvěr mimo právnická osoba se splátkou 1 008 Kč a kreditní úvěr mimo právnická osoba s limitem 10 000 Kč a s orientační splátkou 500 Kč. Splátka nového úvěru činila 1 650 Kč. příjmení splátkové zatížení tedy činilo 4 179 Kč. Příjem žalované byl dostatečný k pokrytí splátek i životních výdajů. Po odečtení nového splátkového zatížení od příjmů žalované zbylo 17 821 Kč k pokrytí životních nákladů žalované.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná.

6. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou Smlouvu o revolvingovém úvěru, na základě které žalobkyně poskytla žalované úvěr do celkové výše úvěrového limitu 20 000 Kč. Žalovaná se zavázala splácet úvěr pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 000 Kč, vždy v 17. den každého kalendářního měsíce. V případě změny úvěrového limitu se odpovídajícím způsobem změní i výše pravidelných splátek tak, aby odpovídala uvedené procentní výši. Splátku banka vypočítá vždy k poslednímu dni kalendářního měsíce, ve kterém je příslušná splátka splatná. Výše splátky se vypočítá tak, že k částce úroků z úvěru a příslušných cen souvisejících s úvěrem vyúčtovaných k poslednímu dni kalendářního měsíce banka přičte část vyčerpané a nesplacené jistiny úvěru k tomuto poslednímu dni kalendářního měsíce až do výše sjednané pravidelné splátky. Úroková sazba činila 16, 9 % ročně a RPSN činila 18,58 %. příjmení může od smlouvy odstoupit v případě, že: a) klient se dostane do prodlení se splacením 1 splátky úvěru po dobu delší než 3 měsíce nebo se dostane do prodlení se placením více než 2 splátek, b) klient se dostane do prodlení se splněním jakéhokoli svého peněžitého anebo nepeněžitého dluhu vůči bance nebo jinak poruší některou svou povinnost vůči bance, a to i pokud jde o dluhy ze smlouvy o poskytnutí jiných bankovních služeb dohodnutých mezi bankou a klientem a banka má za to, že toto prodlení nebo porušení povinnosti může nepříznivě ovlivnit schopnost klienta plnit závazky podle smlouvy, c) klient ke splátkovému účtu nezajistí časově neomezený souhlas inkasem minimálně 7 dnů před datem splatnosti první splátky úvěru, d) klient uvede nepravdivé nebo neúplné údaje, které byly rozhodující pro poskytnutí úvěru, e) bylo-li proti klientovi zahájeno insolvenční řízení, f) dojde k podstatnému zhoršení finanční nebo majetkové situace klienta oproti stavu v době uzavření smlouvy. Dne datum uzavřela žalobkyně s žalovanou příjmení ke smlouvě o revolvingovém úvěru, na základě kterého došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 33 000 Kč. Současně došlo ke změně výše pravidelné povinné měsíční splátky, která činila 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. ve výši 1 650 Kč, vždy v 17. den každého kalendářního měsíce. RPSN činila 18,41 % Ustanovení smlouvy o úvěru tímto dodatkem nebylo změněno, a nadále jsou platná a účinná a banka je jimi vázána (ze Smlouvy o revolvingovém úvěru číslo ze dne datum, z Dodatku ke smlouvě o revolvingovém úvěru ze dne datum). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, když se dostala do prodlení s více než 2 splátkami, proto banka využila svého práva, od smlouvy odstoupila, prohlásila úvěr za okamžitě splatný a vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky ve výši 24 208 Kč (z Rozhodnutí o okamžité splatnosti ze dne datum). Předžalobní upomínkou ze dne datum byla žalovaná vyzvána k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne však dlužnou částku neuhradila (z Předžalobní upomínky včetně poštovního podacího archu ze dne datum). Z„ Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu“ soud zjistil tyto údaje: žalovaná je svobodná, nemá žádnou vyživovací povinnost, má základní vzdělání, je zaměstnána jako manuální zaměstnanec u právnická osoba a. s. od datum s měsíčním příjmem 21 000 Kč. Pracovní poměr má sjednán na dobu určitou do datum. Další příjmy nemá. Žalovaná splácí splátky v celkové výši 7 000 Kč.

8. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy ze dne datum revolvingový úvěr, kdy úvěrový limit činil 20 000 Kč. Následně dodatkem ze dne datum došlo k navýšení úvěrového limitu na částku 33 000 Kč. Výše pravidelné měsíční částky činila 5 % ze sjednané výše úvěrového limitu, tj. částka ve výši 1 650 Kč, splatná vždy k 17. dni každého kalendářního měsíce. Žalovaná čerpala úvěr v celkové výši 98 255,99 Kč a uhradila na úvěr částku v celkové výši 120 423,10 Kč.

9. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

10. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

11. Podle ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., ve znění účinném době uzavření předmětné smlouvy, věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitel poskytne úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

12. Podle ustanovení § 588 občanského zákoníku, soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

13. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných zákonných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum, ve spojení s dodatkem ze dne datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu citovaného § 2390 občanského zákoníku, § 1 a násl. zákona č. 145/2010 Sb.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení § 9 odst. 1 zákona č.145/2010 Sb. provedenou zákonem č. 43/2013 Sb., účinným od 25. 2. 2013, zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že před uzavřením smlouvy o revolvingovém úvěru prověřovala schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb.. Žalobkyně předložila na výzvu soudu pouze výpisy z účtu žalované za měsíce květen 2016 až říjen 2016, ze kterých byl zjištěn průměrný měsíční příjem žalované u zaměstnavatele právnická osoba ve výši 22 004,50 Kč. Z Žádosti o poskytnutí úvěrového produktu ovšem vyplývá, že žalovaná měla u zaměstnavatele právnická osoba sjednán pracovní poměr na dobu určitou do datum, přesto došlo žalobkyní k navýšení úvěrového rámce na částku 33 000 Kč v prosinci 2016, i když v tuto dobu nebylo zřejmé, zda byla žalované pracovní smlouva prodloužena či nikoliv. Žalobkyně rovněž nezkoumala výdaje žalované a k tomu nepředložila žádné důkazy (nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž by posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně tedy nesplnila své zákonné povinnosti a řádně neposuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. a citované judikatury. Z toho důvodu je uzavřená smlouva neplatná pro rozpor se zákonem.

18. Podle ustanovení § 580 občanského zákoníku soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu. Uvedenému zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu číslo odst. 1 ZoSÚ.

19. Jelikož soud posoudil smlouvu jako neplatnou z výše uvedených důvodů, posoudil nárok žalobkyně podle ustanovení § 2991 a následujících občanského zákoníku z titulu bezdůvodného obohacení.

20. Podle ustanovení § číslo plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V případě plnění obou stran, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno.

21. Žalovaná čerpala od žalobkyně částku ve výši 98 255,99 Kč, zaplatila již částku 120 423,10 Kč (splnila tedy více, než čerpala). Bezdůvodné obohacení žalované z neplatného závazku bylo již zcela vráceno. Z tohoto důvodu soud žalobu zamítl, neboť z neplatné smlouvy nevznikla žalované žádná další povinnost, než vrátit to, co získala, což již učinila.

22. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalovaný byl v řízení úspěšný, nicméně podle obsahu spisu mu žádné náklady nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.