14 C 194/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného pro zaplacení 52 518,40 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 49 399,35 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 3 119,05 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 462,18 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 52 518,40 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 518,40 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 393,70 Kč k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 52 518,40 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 462,18 Kč od [datum] do [datum], s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky 52 518,40 Kč od [datum] do zaplacení, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 52 518,40 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že aktivní legitimace žalobkyně je dána Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], která byla uzavřena mezi žalobkyní a [právnická osoba] Paribas Personal Finance (dále jen [příjmení]), podnikající v České republice, prostřednictvím [právnická osoba] (dříve [právnická osoba]). [příjmení] uzavřela s žalovaným prostřednictvím Žádosti žalovaného ze dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Při schvalování úvěru banka vycházela z údajů poskytnutých klientem a žádost byla následně hodnocena individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi [příjmení] a principy obezřetného úvěrování. [příjmení] svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo] vydala mu platební kartu. V rámci uzavřené smlouvy žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, které jsou samostatně upraveny v čl. IV. bod 3 Smlouvy. Dle těchto podmínek se [příjmení] zavázala převést částku uvedenou v Přehledu specifických podmínek revolvingového úvěru, jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží. [příjmení] splnila svou povinnost a na účet zprostředkovatele převedla dne [datum] částku 11 398 Kč. Žalovaný porušil svůj závazek ze smlouvy, když úvěr nesplácel řádně a včas dle sjednaných specifických podmínek upravených v bodu IV. Smlouvy. Dostal se tak do prodlení se splácením revolvingového úvěru a od data prodlení jsou mu účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 26,28 % v souladu s čl. 2 [číslo] Produktových podmínek. [příjmení] prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum] z důvodu prodlení žalovaného se splátkou. Dlužná částka ve výši 52 518,40 Kč tak sestává z jistiny úvěru ve výši 50 249,35 Kč, poplatků dle čl. VII. odst. 8 Smlouvy ve výši 600 Kč, pokut ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení dle čl. VII. odst. 8 Smlouvy ve výši 510,50 Kč, pojistného ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru dle čl. III. odst. 4 Smlouvy ve výši 1 158,55 Kč a smluvní úrok kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 4 462,18 Kč. Pohledávka za žalovaným byla Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] postoupena žalobkyni a postoupení bylo žalovanému oznámeno. Žalovaný dluh nesplatil ani poté, kdy ho žalobkyně vyzvala v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu k zaplacení dlužné částky.

3. Usnesením č. j. 14C 194/2022-9 ze dne 14. 11. 2022 byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalovaného splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství a zaslala soudu důkazy k prokázání doplněných tvrzení. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila údaje o tom, jakou celkovou částku žalovaný čerpal, jakou částku ke dni rozhodnutí uhradil a aby uvedla, jakým způsobem byla vypočtena jistina, pojistné a smluvní pokuta, za jaké služby jsou požadovány poplatky a z čeho vyplývá jejich výše.

4. V doplnění žaloby, ze dne [datum], žalobkyně uvedla, že žalovaná jistina ve výši 50 249,35 Kč byla vypočtena jako součet finančního čerpání ve výši 112 198 Kč, poplatků za zaslání výpisu dle Sazebníku v celkové výši 450 Kč, poplatků za rezervaci úvěrových zdrojů dle čl. III. odst. 4 Smlouvy v celkové výši 400 Kč, po odečtení platby žalovaného ve výši 62 798,65 Kč (112 198 + 450 + 400 – 62 798,65 = 50 249,35). Smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z částky splátky v prodlení byla vypočtena takto: [datum] – pokuta 80,50 Kč, [datum] – pokuta 154 Kč, [datum] – pokuta 73 Kč, [datum] – pokuta 154 Kč, [datum] – pokuta 283,50 Kč. Pojistné ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru je účtováno na základě ust. čl. III. odst. 4 Smlouvy takto: [datum] – pojištění 199,75 Kč, [datum] – pojištění 239,70 Kč, [datum] – pojištění 239,70 Kč, [datum] – pojištění 239,70 Kč, [datum] – pojištění 239,70 Kč. Poplatek za náhradu nákladů spojených s vymáháním splatného závazku ve výši 600 Kč je účtován podle čl. VII. odst. 8) Smlouvy a je ve výpise z úvěrového účtu uveden dne [datum].

5. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný.

6. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

7. Z nich vzal soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně – BNP Paribas Personal Finance uzavřela s žalovaným dne [datum] Smlouvu o revolvingovém úvěru [číslo] v níž se se zavázala poskytnout žalovanému úvěrový rámec ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se zavázal tento úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách ve výši min. 5 % z dlužné částky (bez čerpání podle specifických podmínek a splácení, viz. výpis z úvěrového účtu) k poslednímu pracovnímu dni v kalendářním měsíci, zaokrouhlené na celé desetitisíce nahoru, nejméně však 500 Kč. Roční úroková sazba činila 21,10 % a RPSN činila 28,74 %. Základní roční úroková sazba byla sjednána ve výši 22,68 %, měsíční poplatek za rezervaci úvěrových zdrojů činil 50 Kč a výše měsíční úhrady za pojištění 5,99 % z měsíční splátky úvěru. Celková částka, kterou měl klient zaplatit, činila 57 181 Kč. [příjmení] svůj závazek splnila a otevřela žalovanému úvěrový účet [číslo] vydala mu platební kartu. V rámci uzavřené smlouvy žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, které jsou samostatně upraveny v čl. IV. bod 3 Smlouvy. Dle těchto podmínek se [příjmení] zavázala převést částku uvedenou v Přehledu specifických podmínek revolvingového úvěru, jako odchozí úhradu z úvěrového účtu na bankovní účet zprostředkovatele za účelem úhrady prodejní ceny zboží. V rámci uzavřené smlouvy žalovaný požádal o sjednání specifických podmínek čerpání a splácení, které jsou samostatně upraveny v čl. IV. bod 3 Smlouvy. [příjmení] splnila svou povinnost a na účet zprostředkovatele převedla dne [datum] částku 11 398 Kč (ze smlouvy o revolvingovém úvěru [číslo] ze dne [datum], z výpisu z úvěrového účtu). Žalovaný porušil svůj závazek ze smlouvy, když úvěr nesplácel řádně a včas dle sjednaných specifických podmínek upravených v bodu IV. Smlouvy. Žalovaný vyčerpal celkem částku 112 198 Kč a zaplatil celkem částku 62 798,65 Kč. Dostal se tak do prodlení se splácením revolvingového úvěru a od data prodlení jsou mu účtovány poplatky dle Sazebníku a úvěr je úročen úrokovou sazbou ve výši 26,28 % v souladu s čl. 2 [číslo] Produktových podmínek. [příjmení] prohlásila úvěr za splatný ke dni [datum] z důvodu prodlení žalovaného se splátkou (z oznámení o zesplatnění ze dne [datum]). Dlužná částka ve výši 52 518,40 Kč tak sestává z jistiny úvěru ve výši 50 249,35 Kč, poplatků dle čl. VII. odst. 8 Smlouvy ve výši 600 Kč, pokut ve výši 0,1% denně z částky splátky v prodlení dle čl. VII. odst. 8 Smlouvy ve výši 510,50 Kč, pojistného ve výši 7,99 % z měsíční splátky úvěru dle čl. III. odst. 4 Smlouvy ve výši 1 158,55 Kč a smluvní úrok kapitalizovaný ke dni [datum] ve výši 4 462,18 Kč. Žalovaný dluh nesplatil ani poté, kdy ho žalobkyně vyzvala v souladu s ustanovením § 142a odst. 1 občanského soudního řádu k zaplacení dlužné částky výzvou ze dne [datum] BNP Paribas Personal Finance oznámila žalovanému, že pohledávku postoupila žalobkyni (z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], z podacího archu). Pohledávka byla žalobkyni postoupena na základě Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum] (ze smlouvy o postoupení včetně přílohy). Předžalobní upomínkou ze dne [datum] vyzvala žalobkyně žalovaného k zaplacení dlužné částky, ovšem žalovaný na tuto výzvu nereagoval. Z„ Žádosti o úvěr“ soud zjistil, že žalovaný je svobodný, nemá žádnou vyživovací povinnost, je zaměstnán u [právnická osoba] s. r. o., [obec] jako dělník. Deklarovaný měsíční příjem žalovaného měl činit 18 000 Kč a celkové měsíční náklady domácnosti měly činit 6 000 Kč. Z platební historie je patrno, že žalovaný k dnešnímu dni načerpal částku 112 198 Kč a uhradil částku ve výši 62 798,65 Kč.

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaný při uzavření smlouvy vystupoval jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

16. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

17. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

18. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

20. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že její předchůdkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudila schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Žalobkyně vycházela pouze z deklarovaného čistého měsíčního příjmu žalovaného, který měl činit 18 000 Kč měsíčně a který uvedl do„ Žádosti o úvěr“, k tomu ovšem žalobkyně nedoložila žádné důkazy (např. pracovní smlouvu). Žalobkyně již žádným způsobem nezkoumala měsíční výdaje žalovaného, které žalovaný v žádosti o úvěr ani neuváděl, přičemž jejich výše je rozhodující pro posouzení jeho schopnosti splácet úvěr. Navíc z úřední činnosti soudu (ze systému ISAS) je známo, že žalovaný má dluhy (viz. sp. zn. 8 C 444/2022, 17 C 190/2022, 32 T 137/2022, 4 T 60/2022). Vzhledem k uvedenému je zjevné, že žalobkyně neměla k dispozici spolehlivé a především dostatečné a přiměřené informace získané od žalovaného (spotřebitele), a byly evidentně dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.. Přesto banka žalovanému úvěr poskytla.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu předmětné smlouvy (včetně sjednaných úroků) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 112 198 Kč, kterou žalovaný od žalobkyně převzal, odečetl částku, kterou již žalovaný dle tvrzení žalobkyně zaplatil, tedy částku 62 798,65 Kč. Žalovaný do dnešního dne nevrátil žalobkyni částku v celkové výši 49 399,35 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovaného k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 399,35 Kč. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 49 399,35 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalovaného, jsou veškerá ujednání co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Pokud jde o požadovaný úrok z prodlení z jistiny, důvodová zpráva k ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru uvádí, že s ohledem na fakt, že z neplatnosti smlouvy vyplývá povinnost stran vzájemně si bez zbytečného odkladu vrátit poskytnutá plnění na základě ustanovení o bezdůvodném obohacení, stanoví se na ochranu spotřebitele, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, avšak v době odpovídající jeho možnostem. Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, což je hlavním cílem ochrany. V obecné rovině z uvedeného vyplývá, že dokud se spotřebitel nedostane do prodlení s vrácením poskytnuté jistiny, nemůže poskytovateli úvěru vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (srovnej 33 Cdo 3675/2021).

23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem sporu byla ke dni vyhlášení rozsudku včetně příslušenství částka 66 722,58 Kč (52 518,40 Kč jistina + 4 462,18 Kč + 6 202 smluvní úrok + kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 3 540 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení). Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 49 399,35 Kč (jistina), která představuje 74 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 17 324 Kč, tedy z 26 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 48 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 626 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 9 660 Kč podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 3 220 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba a předžalobní upomínka), náhrady hotových výdajů po 300 Kč za 3 úkony právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 900 Kč a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 10 560 Kč, ve výši 2 217,60 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 15 403,60 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 48 %, tedy částku ve výši 7 393,70 Kč.