14 C 195/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno zainteresované společnosti 0/0 , IČO IČO zainteresované společnosti 0/0 sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/1 , Ph.D. sídlem Adresa zainteresované společnosti 0/0 proti žalované: Jméno zainteresované osoby 0/0 , narozená Datum narození zainteresované osoby 0/0 bytem Adresa zainteresované osoby 0/0 o zaplacení částky 125 550 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku , částka, spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, , kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení v částce , částka, , kapitalizovaného úroku v částce , částka, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do , datum, , zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úroku ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručnou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení v částce , částka, , kapitalizovaným úrokem v částce , částka, , zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, , a žalovanou došlo dne , datum, k uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, . Na základě uzavřené smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , a to v hotovosti v den uzavření smlouvy. V souvislosti s tím se žalovaná zavázala zaplatit právní předchůdkyní žalobkyně úrok v částce , částka, a úhradu za poskytnutí úvěru a uzavření smlouvy v celkové výši , částka, , úhradu za administrativní činnost a vyhodnocení úvěrového případu v částce , částka, a úhradu za umožnění platit splátky v místě svého bydliště ve výši , částka, . Celkovou dlužnou částku se žalovaná zavázala uhradit v hotovosti v 17-ti měsíčních splátkách po , částka, . Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas. Zaplatila pouze , částka, . Pohledávka vyplývající z výše uvedené smlouvy, byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované písemně oznámeno.

3. K jednání, nařízenému na , datum, se žalovaná bez omluvy nedostavila, k žalobě se nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud proto věc rozhodl v nepřítomnosti žalované, když přitom vycházel z obsahu spisu a z provedených důkazů (§ 101 odst. 3 o.s.ř.).

4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, . a žalovanou (jako zákazníkem), byla dne , datum, uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě které společnost , právnická osoba, . poskytla žalované částku ve výši , částka, a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši , částka, , z čehož částka , částka, představovala souhrnný poplatek, zahrnující úrok ve výši , částka, , odměnu za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , náklady na vyhodnocení úvěru ve výši , částka, a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši , částka, . Žalovaná měla plnit v 17 měsíčních splátkách po , částka, , přičemž první splátka byla splatná do měsíce od podpisu smlouvy a každá další splátka je splatná do měsíce po datu splatnosti bezprostředně předcházející splátky, až do úplného splacení celkové dlužné částky. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že převzala částku , částka, od společnosti , právnická osoba, .. Úroková sazba činila 15 % ročně, RPSN činila 270,48 % (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, ). Žalovaná nesplácela úvěr řádně a včas, dle tvrzení žalobkyně žalovaná uhradila na předmětný úvěr částku ve výši , částka, . Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně. Společnost , právnická osoba, . oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy o úvěru postoupila dne , datum, žalobkyni, a to s účinností od , datum, a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne , datum, , z oznámení o postoupení ze dne , datum, a z podacího lístku). Předžalobní upomínkou ze dne , datum, byla žalovaná vyzývána k zaplacení dlužné částky, do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila (z předžalobní upomínky ze dne , datum, , z podacího lístku).

5. Z Žádosti o úvěr soud zjistil, že žalovaná má základní vzdělání, je zaměstnaná a bydlí u přítele. Nemá žádnou vyživovací povinnost. Její měsíční příjem činil , částka, . Měsíční výdaje žalované činily , částka, a skládaly se z nákladů na bydlení a energie ve výši , částka, , z nákladů na dopravu, jídlo a osobní náklady ve výši , částka, a z měsíčních splátek stávajících půjček ve výši , částka, . K ověření měla žalovaná předložit občanský průkaz a průkaz , podezřelý výraz, pojišťovny 205.

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: dne , datum, platně uzavřela žalovaná v postavení spotřebitele jako úvěrovaná se společností , právnická osoba, ., IČ: , IČO, v postavení podnikatele jako úvěrujícího smlouvu o spotřebitelském úvěru. Na základě této smlouvy obdržela od úvěrujícího částku ve výši , částka, . Tuto částku se zavázala vrátit spolu s poplatkem , částka, a s poplatkem za fakultativní hotovostní inkaso splátek , částka, v 17-ti měsíčních splátkách po , částka, . Úvěrující pak pohledávku, respektive její zbytek ve výši , částka, s příslušenstvím postoupila na žalobkyni a žalované tuto skutečnost písemně oznámila. Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení pohledávky, avšak bezvýsledně.

7. Podle § 2395 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle § 1879 nového občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

9. Podle § 1887 občanského zákoníku (zák. č. 89/2012 Sb.) postoupit lze i soubor pohledávek, ať již současných nebo budoucích, je-li takový soubor pohledávek dostatečně určen, zejména pokud se jedná o pohledávky určitého druhu vznikající věřiteli v určité době nebo o různé pohledávky z téhož právního důvodu. Pododdíl 2 Změna v osobě dlužníka.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

12. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2390 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Právní předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

14. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

15. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora , právnická osoba, ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.

16. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

17. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., ovšem k těmto svým tvrzením nepředložila žádné důkazy o skutečných příjmech a zejména výdajích žalované (, pracovní smlouvu, nájemní smlouvu, doklady o výši nákladů na bydlení apod.), na základě nichž posoudila úvěruschopnost žalované. Právní předchůdkyně žalobkyně vycházela toliko z údajů, které žalovaná uvedla v žádosti o úvěr, které nijak neprověřovala. Navíc soudu je z úřední činnosti známo, že žalovaná byla zavázána rozsudky v civilním řízení k úhradě dluhů po většinou ze spotřebitelských úvěrů (, spisová značka, , , spisová značka, , , spisová značka, ), jsou proti ní vedena exekuční řízení, rovněž , podezřelý výraz, řízení (, spisová značka, ) a záhy po tom, co čerpala spotřebitelský úvěr vstoupila do insolvence a bylo jí povoleno oddlužení (KSOS , spisová značka, -A-8). Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

18. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalovaná je tak povinna vydat bezdůvodné obohacení, kterého se jí dostalo plněním z neplatné smlouvy.

19. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky , částka, , kterou žalovaná od žalobkyně převzala, odečetl částku, kterou již žalovaná dle tvrzení žalobkyně zaplatila, tedy částku , částka, . Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, .

20. Soud ohledně dalších požadovaných nároků žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Jelikož žalovaná neuvedla ke svým schopnostem a možnostem vrátit poskytnutou jistinu ničeho, dospěl soud k závěru, že je se svým plněním v prodlení a žalobkyně má nárok na zákonný úrok z prodlení z částky , částka, ve smyslu ustanovení § 1970 občanského zákoníku, a to od , datum, do zaplacení. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k plnění pohledávky dopisem ze dne , datum, , který byl žalované odeslán dne , datum, . Za použití právní domněnky v § 513 občanského zákoníku se má za to, že zásilka byla doručena třetí pracovní den po odeslání, tj. , datum, . Žalovaná byla vyzvána k plnění do , datum, , tedy byl následující den žalobkyni povinna plnit (§ 1958 o. z.) a dnem následujícím, tj. , datum, , se dostala do prodlení s vydáním bezdůvodného obohacení žalobkyni. Výše zákonných úroků z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byla žalovaná ve sporu z větší části úspěšná, ovšem podle obsahu spisu jí dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.