14 C 198/2023

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované o zaplacení 17 125 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 3 120 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 120 Kč od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky 14 005 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 912,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 644,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 125 Kč od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 14 005 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 125 Kč od [datum] do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 125 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 912,29 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 644,06 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 17 125 Kč od [datum] do zaplacení, s úrokem ve výši 20,74 % ročně z částky 17 125 Kč od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně, společnost [právnická osoba], s žalovanou Smlouvu o spotřebitelském úvěru [číslo] na základě které poskytla žalované peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč. Tuto částku převzala žalovaná v hotovosti. V souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků se žalovaná zavázala zaplatit úrok za půjčené peněžní prostředky ve výši 3 400 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 4 000 Kč a odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč. Celkovou částku, odpovídající součtu jistiny a úhrad za služby, se žalovaná zavázala uhradit 80týdenními splátkami po 485 Kč, počínaje [datum], přičemž poslední splátka byla stanovena na [datum]. Žalovaná však nehradila sjednané splátky řádně a včas, čímž porušila své závazky ze smlouvy. Již ze smluvních ujednání bylo žalované známo, že nejpozději má celkovou dlužnou částku zaplatit dne [datum]. Ode dne následujícího po splatnosti poslední sjednané splátky tak již žalovaná byla v prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právní předchůdkyně žalobkyně tam od tohoto dne mohla požadovat uhrazení celé zbývající dlužné částky. Vzhledem k tomu, že dlužná částka nebyla ze strany žalované ke dni [datum] řádně v plné výši uhrazena, úročí se neuhrazená jistina ve výši 17 125 Kč od [datum] až do zaplacení dále úrokem ve výši 20,74 % ročně, sjednaným v čl. 1 smlouvy. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum] byla pohledávka za žalovanou, s účinností ke dni [datum], postoupena na žalobkyni, což bylo žalované písemně oznámeno. Žalovaná na pohledávku za celou dobu trvání smluvního vztahu uhradila částku ve výši 16 880 Kč, z toho na jistinu 2 875 Kč, na úrok 3 400 Kč, na poplatek za administrativní činnost 4 000 Kč a na poplatek za hotovostní inkaso splátek 4 275 Kč. Žalobkyně po žalované požaduje zaplacení dlužné jistiny ve výši 17 125 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 2 644,06 Kč (úrok ve výši 20,74 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 17 125 Kč od [datum] do [datum]), kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 912,29 Kč (úrok ve výši 15 % ročně, počítaný z dlužné jistiny ve výši 17 125 Kč od [datum] do [datum]). Žalovaná byla vyzývána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, do dnešního dne dlužnou částku neuhradila.

3. Usnesením, č. j. 14 C 198/2023-10, ze dne 9. 4. 2024 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 256/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr.

4. K tomu žalobkyně, v doplnění žaloby ze dne [datum], uvedla, že žalovaná v Kartě zákazníka ze dne [datum] uvedla, že je zaměstnána na hlavní pracovní poměr na dobu určitou jako uklízečka u zaměstnavatele Hadr a kyblík. Její čistý příjem činil 6 379 Kč. Tento byl ověřen na základě bankovních výpisů. Dalším příjmem žalované byl doplatek na bydlení ve výši 1 420 Kč měsíčně + výživné - alimenty ve výši 2 000 Kč měsíčně. Měsíční příjem žalované tedy činil 9 799 Kč. Měsíční výdaje žalované činily 5 200 Kč a skládaly se z výdajů na bydlení (nájem, inkaso, energie) ve výši 1 500 Kč a osobních výdajů (telefon, jídlo, léky, doprava a oblečení) ve výši 3 700 Kč. Použitelný příjem žalované tedy činil 4 599 Kč. Žalovaná dále uvedla, že žije v nájmu, nemá vyživovací povinnost k žádné další osobě, nemá úvěr z kreditní karty ani půjčku, resp. zápůjčku u jiné společnosti. Právní předchůdkyně žalobkyně si současně z veřejně dostupného insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Nashromážděné a ověřené údaje byly příslušným spolupracovníkem právní předchůdkyně žalobkyně odeslány do obchodního informačního systému, který obsahuje skóringový model, zahrnující kritéria, vycházející ze statistických dat, a který schopnost splácet požadovanou částku vyhodnotil. Právní předchůdkyně žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaná má dostatečný příjem k úhradě týdenní splátky ve výši 485 Kč.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila a v řízení zůstala nečinná. Soud věc projednal bez nařízení jednání v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu (dále jen o. s. ř.), neboť měl náležitě zjištěn skutkový stav věci na základě účastníky předložených listin.

6. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností [právnická osoba] a žalovanou (jako zákazníkem), byla dne [datum] uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru v hotovosti, na základě které společnost [právnická osoba] poskytla žalované částku ve výši 20 000 Kč a žalovaná se zavázala vrátit částku ve výši 38 800 Kč, z čehož částka 18 800 Kč představovala souhrnný poplatek, zahrnující úrok ve výši 3 400 Kč, odměnu za hotovostní inkaso splátek ve výši 11 400 Kč a administrativní poplatek ve výši 4 000 Kč. Žalovaná měla plnit v 80-ti týdenních splátkách po 485 Kč, poslední splátka měla být zaplacena dne [datum]. Žalovaná podpisem smlouvy stvrdila, že převzala částku 20 000 Kč od společnosti [právnická osoba]. Dle smlouvy činila úroková sazba 20,74 % ročně a byla pevná pro celou dobu trvání smlouvy RPSN činila 163,05 % (ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne [datum]). Žalobkyně předložila k této smlouvě zákaznickou kartu, ve které žalovaná uvedla, že žije s partnerem, nemá žádnou vyživovací povinnost. Je zaměstnaná u [právnická osoba] a Kyblík jako uklízečka a její čistý měsíční příjem činí 6 379 Kč. Dále pobírá doplatek na bydlení ve výši 1 420 Kč měsíčně a dalším příjmem je částka 2 000 Kč představující výživné – alimenty. Měsíční výdaje žalované činily 5 200 Kč (1 500 Kč výdaje na bydlení – nájem, inkaso, energie + osobní výdaje ve výši 3 700 Kč). K ověření měla žalovaná předložit občanský průkaz, nájemní smlouvu, bankovní výpisy a pracovní smlouvu. Žalovaná v řízení netvrdila ani neprokázala, že by zaplatila jinou část pohledávky, než kterou tvrdila žalobkyně, tj. částku ve výši 16 880 Kč. [právnická osoba] oznámila žalované, že pohledávku ze smlouvy postoupila žalobkyni a zároveň vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do deseti dnů od doručení výzvy (ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne [datum], z oznámení o postoupení ze dne [datum] a z podacího lístku). Dne [datum] byla žalovaná vyzývána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou, a to do [datum]. Žalovaná do dnešního dne žalobkyni dlužnou částku neuhradila (z předžalobní upomínky ze dne [datum], z podacího lístku).

7. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

12. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovanou byla [datum] uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Předchůdkyně žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.

18. S ohledem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.

19. V projednávané věci žalobkyně neprokázala, že právní předchůdkyně žalobkyně řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně předložila soudu Kartu zákazníka žalované, bankovní výpisy žalované, ze kterých je patrno, že příjem žalované v prosinci 2020 činil 6 336 Kč, v lednu 2021 činil 5 040 Kč a v únoru 2021 činil 7 760 Kč. Dále byl předložen příjmový pokladní doklad z února 2021, ze kterého je patrno, že žalovaná uhradila pronajímateli Městu [obec] předpis nájmu + škodu na bytě ve výši 1 839 Kč, příjmový pokladní doklad z ledna 2021, ze kterého je patrno, že žalovaná uhradila pronajímateli Městu [obec] částku ve výši 1 000 Kč a Rozhodnutí Úřadu práce [obec], ze kterého je patrno, že žalovaná pobírala doplatek na bydlení ve výši 1 420 Kč měsíčně. V Kartě zákazníka žalovaná uvedla, že její příjem ze zaměstnání činil 6 379 Kč měsíčně a doplatek na bydlení činil 1 420 Kč měsíčně. Současně žalovaná uvedla, že jejím dalším příjmem je výživné – alimenty ve výši 2 000 Kč měsíčně. Toto tvrzení je nepravdivé, protože žalovaná neměla žádné nezaopatřené dítě, což sama uvedla v kartě zákazníka. Měsíční příjem žalované tedy činil pouze částku ve výši 7 799 Kč. Výdaje na bydlení žalované nebyly řádně zkoumány, když žalovaná předložila předchůdkyni žalobkyně pouze dva příjmové doklady, z těchto ovšem není patrno, jaké byly celkové náklady na bydlení žalované, tj. nebyl předložen doklad o platbách SIPO + náklady na energie. Předchůdkyně žalobkyně vycházela pouze z nákladů na bydlení, které žalovaná v Kartě zákazníka vyčíslila částkou 3 000 Kč měsíčně s tím, že jednou polovinou se na těchto nákladech podílí její partner. Tato částka, vyčíslena žalovanou, je naprosto nereálná, nelze objektivně očekávat, že náklady na bydlení včetně energií činí 3 000 Kč měsíčně, navíc nelze rovněž přihlížet ke skutečnosti, že partner žalované se podílí jednou polovinou na těchto nákladech, když není účastníkem úvěrové smlouvy a tato skutečnost nemá žádný vliv na posouzení budoucí schopnosti dlužníka splácet úvěr. Výše splátky úvěru činila 485 Kč týdně, tj. 1 940 Kč měsíčně. Měsíční příjmy žalované činily 7 799 Kč (6 379 Kč příjem + 1 420 Kč doplatek na bydlení) a měsíční výdaje žalované činily 6 700 Kč (3 000 Kč nájemné + 3 700 Kč osobní výdaje). Pouhým součtem zjištěných příjmů a výdajů žalované, s připočtením měsíční splátky ve výši 1 940 Kč za čtyři týdny je zřejmé, že výdaje žalované tak přesahovaly měsíční příjem žalované ve výši 7 799 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně rovněž nezjišťovala, zda má žalovaná jiné závazky, netvrdila ani neprokazovala, zda prováděla lustraci dlužníků v registrech. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb.

20. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle citovaného ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, a s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Z těchto důvodů požadované plnění z titulu smlouvy považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

21. Soud vypočetl výši bezdůvodného obohacení tak, že od částky 20 000 Kč, kterou žalovaná od právní předchůdkyně žalobkyně obdržela, odečetl částku 16 880 Kč, kterou dle tvrzení žalobkyně žalovaná zaplatila. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku 3 120 Kč, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. V této části soud žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku 3 120 Kč spolu s požadovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 3 120 Kč od [datum] do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

22. Pokud jde o počátek prodlení žalované, oznámení o postoupení pohledávky ze dne [datum], které obsahovalo výzvu ke splnění povinnosti, bylo dle podacího lístku podáno na poštu téhož dne. Oznámení bylo žalované doručeno dle zákonné fikce třetí pracovní den, tj. [datum], žalovaná měla pohledávku zaplatit nejpozději do 10 dnů, tj. do [datum] a od [datum] je v prodlení s vrácením bezdůvodného obohacení.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku 3 120 Kč, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ustanovení § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Při porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci byla žalovaná ve sporu z větší části úspěšná, ovšem podle obsahu spisu jí dosud žádné náklady řízení nevznikly. Z tohoto důvodu soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků náhradu nákladů nepřiznal.