14 C 203/2024

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: Jméno žalobkyně ., IČO IČO žalobkyně sídlem Adresa žalobkyně zastoupená advokátem Jméno advokáta sídlem Adresa advokáta proti žalované: Jméno žalované , narozená Datum narození žalované bytem Adresa žalované o zaplacení částky 14 469 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, , kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni k rukám , Jméno advokáta, advokáta se sídlem , Adresa advokáta, , na nákladech řízení částku , částka, do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne , datum, , se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky , částka, , spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení a s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela dne , datum, Úvěrovou smlouvu, na základě které byl žalované poskytnut bezúčelový spotřebitelský úvěr ve výši , částka, . Žalovaná se ve smlouvě zavázala k úhradě celé dlužné částky včetně poplatku za poskytnutí ve výši , částka, a sjednaného úroku. Úvěr, společně s úroky a poplatky ve výši , částka, (nezahrnuje úhradu za doplňkové služby), byl splatný ve 24měsíčních splátkách. Částka ve výši , částka, byla žalované zaslána na číslo účtu uvedené v úvěrové smlouvě , č. účtu, . K uzavření úvěrové smlouvy může dojít pouze prostřednictvím internetových stránek společnosti , právnická osoba, . www.kamali.cz v chráněném internetovém prostředí, které je přístupné jen na základě zvoleného hesla, případně v mobilní aplikaci žalobkyně k tomu určené. Totožnost žadatele o úvěr je ověřována ze strany žalobkyně prostřednictvím kopie dokladů totožnosti, které jsou ze strany žadatele zaslány. Při uzavírání první smlouvy o úvěru je dále v souladu se stejnou částí smlouvy ověřeno vlastnictví účtu žadatele o úvěr. V případě vyplacení úvěru na bankovní účet musí být klientem odeslána , částka, na bankovní účet žalobkyně, případně zaslán výpis z účtu, ze kterého je patrné, kdo je jeho majitelem. Protože jména žadatele o úvěr a vlastníka účtu, který byl uveden v žádosti o uzavření smlouvy, se shodovala, byla schválená výše úvěru převedena na účet žalované. Žalobkyně vždy při uzavírání smlouvy hodnotí schopnost žadatele splácet, zkoumá, zda má u dalších společností jiné úvěry a zda tyto platí, to prostřednictvím registrů NRKI a BRKI. Dále zjišťuje, zda v případě, že již nějaké závazky má, tyto hradí, a to prostřednictvím registru SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Rovněž srovnává příjmy a výdaje žadatele o úvěr, které jsou povinnou položkou. Smlouvou byl sjednán doplňkový poplatek ve výši , částka, měsíčně za tzv. bezpečnou splátku. V rámci druhé až osmé splátky se vynáší úrok pevnou částkou ve výši , částka, . V případě zesplatnění úvěru přirůstají vynesené a neuhrazené úroky k jistině. Úroky byly účtovány dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, . Žalovaná uhradila pouze částku , částka, , a to dne , datum, . Žalovaná se tak dostala do prodlení se splátkami úvěru. V souladu se smlouvou byla žalované vyúčtována smluvní pokuta dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, . Dále byly žalované vyúčtovány účelně vynaložené náklady, a to dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, , dne , datum, ve výši , částka, . Žalobkyně eviduje ke dni sepsání žaloby pohledávku za žalovanou ve výši , částka, . Tato částka se skládá z neuhrazené jistiny ve výši , částka, , poplatku za bezpečnou splátku ve výši , částka, , úroků ve výši , částka, , smluvní pokuty ve výši , částka, a účelně vynaložených nákladů ve výši , částka, . Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši , částka, od , datum, do , datum, a zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % z částky , částka, od , datum, do zaplacení.

3. Usnesením, č. j. , spisová značka, ze dne , datum, , byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství (tzv. úvěruschopnost)., právnická osoba, doplnění žaloby, ze dne , datum, , žalobkyně uvedla, že tvrzení o tom, jakým způsobem a jaké získala informace o schopnosti žalované splácet úvěr, jsou obsažena v přílohách žaloby, jimiž jsou Metodika posouzení úvěruschopnosti klienta a Karta klienta. V návaznosti na Metodiku posouzení úvěruschopnosti klienta a Kartu klienta, žalobkyně doplňuje konkrétní výpočty hodnoty MLS pro jednotlivé smlouvy žalované. Do výpočtu MLS klienta se započítávají částky životních minim klienta a eventuálně jím vyživovaných osob, spolu se splátkovou zátěží klienta včetně splátky schváleného úvěru. Do výpočtu MLS domácnosti se krom splátky schváleného úvěru započítává vyšší z níže uvedených dvou hodnot, které žalobce mezi sebou vzájemně porovná, nižší z hodnot, která není ve výpočtu zahrnuta, je v kartě klienta přeškrtnuta. Současně žalobkyně provedla lustraci v registrech NRKI a BRKI, SOLUS a dále v Centrální evidenci exekucí a insolvenčním rejstříku. Žalobkyně na základě provedených lustrací a za použití uvedené Metodiky provedla výpočet , jméno FO, žalované a dospěla k názoru, že žalovaná bude schopna poskytnutý úvěr splácet.

5. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Soud v souladu s ustanovením § 115a) občanského soudního řádu ve věci rozhodl bez nařízení jednání, neboť oba účastníci s tímto postupem soudu projevili souhlas. Vycházel přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.

6. Z nich vzal soud za prokázané, že žalobkyně dne , datum, poskytla žalované částku ve výši , částka, na její účet č. , č. účtu, , a to na základě Úvěrové smlouvy ze dne , datum, . Žalovaná se zavázala úvěr, spolu s úrokem a poplatkem za poskytnutí úvěru, vrátit formou 24měsíčních splátek. Dále se žalovaná zavázala zaplatit poplatek za tzv. bezpečnou splátku ve výši , částka, měsíčně. Mezi stranami smlouvy bylo dále dohodnuto, že pro případ nedodržení termínu splatnosti úvěru je žalobkyně oprávněna účtovat žalované účelně vynaložené náklady, smluvní pokutu a úrok z prodlení dle platného nařízení vlády (z Úvěrové smlouvy ze dne , datum, a z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, ze sazebníku poplatků, z opisu výpisu proplacení smlouvy, z potvrzení o provedené platbě, z kalendáře splácení, z výpisu z účtu). Žalovaná uhradila dne , datum, pouze částku , částka, .

7. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované, na základě smlouvy ze dne , datum, , částku , částka, , kterou se žalovaná zavázala vrátit pravidelnými 24měsíčními splátkami spolu se sjednaným úrokem, s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši , částka, , a dále s poplatkem za bezpečnou splátku ve výši , částka, měsíčně. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy řádně neplnila a uhradila žalobkyni pouze částku , částka, .

8. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

9. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

11. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

12. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne , datum, spisové značky , spisová značka, , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze , právnická osoba, )a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

15. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru č. 145/2010 Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

16. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne , datum, zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

17. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne , datum, ve věci C – 679/18 (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v , adresa, . Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

18. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

19. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – 679/18 a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v , adresa, sp. zn. , spisová značka, ).

20. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované, ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb. Žalobkyně soudu nepředložila žádná konkrétní tvrzení ani důkazy, že zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet a neověřovala výši příjmů žalované (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, výpisem z účtu), neznala její výdaje a náklady na bydlení, vycházela pouze z údajů žalované. Soud tedy nepovažuje za prokázané, že žalobkyně splnila své zákonné povinnosti a řádně posuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.

21. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

22. Žalovaná do dnešního dne nevrátila žalobkyni částku , částka, , tj. jistinu pohledávky, kterou od žalobkyně načerpala, sníženou o zaplacenou částku , částka, , která představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši , částka, spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

23. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku , částka, se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky , částka, s úrokem z prodlení, která představuje 63 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky , částka, , s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši , částka, a zákonným úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky , částka, od , datum, do zaplacení, tedy z 37 % z uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 26 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši , částka, , mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši , částka, podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po , částka, (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva) náhrady hotových výdajů po , částka, za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši , částka, , a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky , částka, ve výši , částka, . Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku , částka, a z této částky soud přiznal žalobkyni 26 %, tedy částku ve výši , částka, .