14 C 205/2021

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl soudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalované: osobní údaje žalované zastoupená advokátem Mgr. jméno příjmení sídlem adresa o zaplacení částka s příslušenstvím

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka], kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku [částka], kapitalizovaný úrok ve výši [částka], úrok ve výši 26,28 % p.a. z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka] a zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit na nákladech žalované na účet Okresního soudu v Novém Jičíně náhradu nákladů řízení v částce [částka] do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne [datum], se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky [částka] spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši [částka], s úrokem ve výši 26,28 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši [částka] od [datum] do [datum], se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že dne [datum] uzavřela s žalovanou smlouvu o poskytnutí revolvingového úvěru [číslo]. Podpisem smlouvy se staly její nedílnou součástí úvěrové podmínky. Uzavřením smlouvy žalovaná mimo jiné stvrdila, že se s úvěrovými podmínkami seznámila, všechna jejich ustanovení jsou jí srozumitelná, považuje je za dostatečně určitá a souhlasí s nimi. Před uzavřením smlouvy byla věřitelem řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a to prostřednictvím odborných pracovníků, kteří v rámci zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr posuzují jeho příjmovou a výdajovou stránku, přezkoumávají klientské informace o proměnných, jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. [příjmení] je hodnota limitu nejvyšší měsíční splátky, která může být žadateli o úvěr schválena, aniž by došlo k jeho předlužení. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, v důsledku které přestala hradit poskytnutý úvěr, nebylo to zapříčiněno nedostatečným prověřením jeho úvěruschopnosti. Žalovaná byla v souladu se smlouvou oprávněna čerpat revolvingový úvěr, a to prostřednictvím kreditní karty, vždy maximálně ve výši nevyčerpaného zůstatku sjednaného úvěrového rámce. V průběhu trvání úvěrového vztahu bylo možné změnit výši sjednaného úvěrového rámce. Sjednaný úvěrový rámec činil [částka]. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr řádně a včas splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. V jednotlivých splátkách jsou zahrnuty sjednané úroky, příslušná část čerpaného revolvingového úvěru a pravidelné poplatky (např. poplatek za výpis), příp. nepravidelné poplatky, jako např. poplatek za výběr z automatu, za blokaci karty a smluvní sankce. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta vždy na 20. den v kalendářním měsíci s tím, že první splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího do kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V průběhu trvání úvěrového vztahu žalovaná celkem načerpala částku ve výši [částka] a uhradila částku [částka]. To, jaká část úhrady byla započítána na úrok, poplatky a jistinu, je patrno z přiloženého splátkového kalendáře. Jelikož žalovaná porušila svůj závazek hradit poskytnutý úvěr řádně a včas, využila žalobkyně svého oprávnění, tedy možnost zesplatnit úvěr a požadovat okamžité zaplacení celé dlužné částky, v případě, že se žalovaná dostala do prodlení se splacením alespoň dvou splátek nebo do prodlení se splacením jedné splátky po dobu delší než tři měsíce. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni [datum]. Ke dni podání žaloby eviduje žalobkyně za žalovanou pohledávku ve výši [částka], sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši [částka] (tato částka je rovna rozdílu součtu čerpaných částek a úhrad žalované, které byly započteny na jistinu, jedná se tedy v plné výši o částku úvěru, která byla žalované poskytnuta a kterou žalovaná neuhradila), poplatků ve výši [částka] (jedná se o poplatek za papírový výpis ve výši [částka], splatný [datum], poplatek za papírový výpis ve výši [částka], splatný [datum], poplatek za papírový výpis ve výši [částka], splatný [datum], poplatek za papírový výpis ve výši [částka], splatný [datum], poplatek za papírový výpis ve výši [částka], splatný [datum]), nákladů na vymáhání ve výši [částka] (nárok žalobkyně na uhrazení nákladů na vymáhání vyplývá z hl. 12, § 1 Úvěrových podmínek, jedná se o účelně vynaložený náklad, který vznikl žalobkyni v souvislosti s prodlením žalovaného, a to ve výši [částka] v případě, kdy po procesu vymáhání prostřednictvím SMS, telefonátů a e-mailů byla žalovanému zaslána výzva k úhradě formou obyčejného psaní ve výši [částka] v případě doporučeného psaní, ke dni podání žaloby činí celková částka [částka]) a smluvních pokut ve výši [částka]. Žalobkyně smluvní pokutu ve výši [částka] požaduje na základě hl. 12, § 2 a hl. 12, § 3 úvěrových podmínek. Dle hl. 12, § 2 úvěrových podmínek byla žalobkyně oprávněna v případě prodlení s úhradou splátky naúčtovat smluvní pokutu ve výši [částka]. V případě, že výše dlužné částky v době vynesení byla nižší než [částka], byla tato smluvní pokuta naúčtována pouze ve výši dlužné částky. Ohledně smluvní pokuty [částka] žalobkyně sděluje, že tuto požaduje na základě ustanovení hl. 12, § 1 úvěrových podmínek, kdy s ohledem na účinnost zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, se náhrada vyšší než účelně vynaložený náklad považuje ve zbytku za smluvní pokutu. S ohledem na výše uvedené požaduje žalobkyně uhrazení smluvní pokuty v částce [částka] v případě obyčejného psaní a [částka] v případě doporučeného psaní, avšak vždy maximálně do výše dlužné částky v okamžiku vynesení. Příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný úrok ve výši [částka], tj. součet nezaplacených úroků ve výši 26,28 % ročně ode dne následujícího po zesplatnění, tj. od [datum] do [datum] z částky [částka]. Dále příslušenství pohledávky představuje kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], tj. od [datum] do [datum] sazbou 8,25 % ročně z jistiny, případných poplatků a smluvních pokut.

3. Usnesením č. j. 14C 205/2021-9 ze dne 11. 8. 2021 byla žalobkyně vyzvána, aby ve lhůtě 10 dnů od doručení tohoto usnesení písemně doplnila svá tvrzení uvedená v žalobě o tom, zda a jakým způsobem posuzovala a prověřovala podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, schopnost žalované splácet tvrzený úvěr včetně příslušenství. Dále byla žalobkyně vyzvána, aby v téže lhůtě odstranila rozpor mezi žalobním tvrzením a listinnými důkazy, když v žalobě žalobkyně uvádí, že smlouvou byl sjednán úvěrový rámec ve výši [částka], naopak samotnou smlouvou byl sjednán úvěrový limit ve výši [částka].

4. Na základě výzvy soudu, žalobkyně v doplnění žaloby ze dne [datum] uvedla, že žalobkyně provedla lustraci žalované v registrech [příjmení], NRKI, [příjmení] a ISIR, přičemž dotaz do registru [příjmení] byl proveden s výsledkem„ nenalezen žádný závazek po splatnosti“, dotaz do registru NRKI byl proveden s výsledkem klient v NRKI nalezen – pozitivní vyhodnocení, dotazy do registru [příjmení] a ISIR byly provedeny s výsledkem – v registru nenalezen. Dále žalobkyně naplnila svoji zákonnou povinnost prověřování bonity spotřebitele důsledným zjišťováním jeho kreditního skóre, nebo credit scoringu. Vstupní data pro zjištění kreditního skóre byly následující: zdroj příjmu – výsluha, čistý příjem [částka], měsíční výdaje domácnosti na bydlení [částka], životní minima členů domácnosti [částka] (1 dospělý), stav – rozvedená, druh bydlení – vlastní byt, počet vyživovaných dětí 0. Žalobkyně má za to, že o řádném posouzení úvěruschopnosti žalované před poskytnutím předmětného úvěru svědčí i skutečnost, že žalovaná následně hradila na smlouvu, než došlo k zesplatnění úvěru, od 10/ 2013 do 3/ 2020, tedy po dobu téměř více než šesti let, a byla tak nepochybně schopna úvěr splácet. Pokud následně došlo ke změně poměrů žalované, nemohlo toto již být zapříčiněno nedostatečným prověřením její úvěruschopnosti.

5. Dále žalobkyně uvedla, že úvěrový rámec byl sjednán smlouvou ve výši [částka], kdy následně došlo 3x k jeho navýšení, a to dne [datum] na částku [částka], dne [datum] na částku [částka] a dne [datum] na částku [částka], přičemž žalovaná všechny tyto navýšení odsouhlasila přečerpáním původní výše úvěrového rámce. Žalovaná byla o navýšení úvěrového rámce informována v pravidelných měsíčních výpisech, ze kterých je toto patrné. V době podání žalobního návrhu tak žalovaná měla sjednán úvěrový rámce ve výši [částka].

6. Žalovaná uvedla, že nárok neuznává ani z části. Původní úvěr byl pouze [částka]. Úvěr na kartu jí vnutil agent žalobkyně v obchodním domě Tesco [obec]. Neuvědomuje si, že by vyplňovala nějaký dotazník, pokud jde o její schopnost splácet. Má proto pochybnosti o platnosti smlouvy. Musí dohledat původní smlouvu a případně související doklady. Nárok nemůže uznat i proto, že žalobě a jejímu doplnění nerozumí. Například se v žalobě píše o kapitalizovaném úroku, takže by měl být součástí žalované částky, ale ta je označena jako jistina. Úrok je tak podle ní požadován dvakrát, jednou jako vyčíslený samostatně a jednou jako součást jistiny, ze které jsou žádány úroky. Podle ní není možné žádat úroky z úroků. Vzhledem ke své osobní, majetkové a výdělkové situaci požádala o ustanovení advokáta v předmětné věci.

7. Usnesením č. j. 14C 205/2021-41 ze dne 12. 11. 2021 byl žalované ustanoven k ochraně jejich práv a zájmů Mgr. [jméno] [příjmení], advokát se sídlem [adresa].

8. Dne [datum] podala žalovaná, prostřednictvím právního zástupce, vyjádření k žalobě, kdy uvedla, že neuznává nárok žalobkyně ani z části. Uzavřená smlouva, na jejímž základě se žalobkyně domáhá plnění je absolutně neplatná z důvodu nedodržení povinnosti žalobkyně zkoumat úvěruschopnost žalované. Úvěrová smlouva byla uzavřena dne [datum] s úvěrovým limitem [částka] za účinnosti zákona č. 145/2010 Sb. Dle tehdy platné a účinné právní úpravy, obsažené v ustanovení § 9, odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, stanovoval zákon poskytovateli úvěru povinnost předcházející uzavření smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či před změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudit s odbornou péčí schopnost spotřebitele úvěr splácet. Žalobkyně tuto povinnost nesplnila, když se spokojila pouze s informacemi, které jí poskytla žalovaná, tyto dále neověřovala a nepožadovala jejich doložení. Žalovaná má za to, že první výší úvěru byla částka [částka], nikoliv [částka]. Žalobkyně do spisu založila potvrzení zájmového sdružení [příjmení] o tom, že žalobkyně provedla dotaz na rodné číslo žalované do registru vedeného sdružením [příjmení]. Žalovaná považuje tuto zprávu za nevěrohodný důkaz. Zpráva je pouze obecná, vůbec nehovoří o bližších okolnostech, jako je přesnější časové určení, forma dotazu (písemná, e-mailem, telefonická). [příjmení] [příjmení] je s žalobkyní existenčně a finančně úzce spjato. Údajný dotaz vznesený ze strany žalobkyně na zájmové sdružení [příjmení] opět nepředstavuje žádný důkaz o tom, že by snad postup žalobkyně v této věci bylo možné označit jako postup s odbornou péčí, neboť to, že žalovaná nebyla údajně zatížena žádnými závazky po splatnosti, nevypovídá nic o tom, zda má další závazky ani o tom, zda a jak bude schopna řešit závazky budoucí. Stejně tak konstatování o tom, že žalovaná své závazky v letech 2013 - 2020 hradila, nevypovídá nic o její úvěruschopnosti na počátku vztahu ani v okamžiku, kdy docházelo k razantnímu navyšování úvěrového rámce. Otázkou postupu s odbornou péčí při posuzování úvěruschopnosti klienta se zabýval ve svém Rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, č. j. 33 Cdo 2178/2018-77 též Nejvyšší soud, když došel ke zcela jasnému závěru:„ Věřitel nedostojí povinnosti stanovenému zákonem o spotřebitelském úvěru (nepostupuje s odbornou péči při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech, nic na tom nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků.“ Dále v Rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015-39 je jasně stanovena povinnost poskytovatele úvěru nespoléhat se pouze na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, když konkrétní závěr zní:„ Součástí odborné péče poskytovatele úvěru dle § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru, je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (např. potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele, apod.).“ S ohledem na závěry těchto dvou rozhodnutí žalovaná označila postup žalobce ve věci jako nedbalý. Žalobkyně nedostála své povinnosti stanovené jí zákonem, jakožto poskytovatele úvěru, s odbornou péčí náležitě zjistit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr a nese tak následky v podobě neplatnosti smlouvy. Porušení uvedené povinnosti je zatíženo negativním následkem v podobě neplatnosti absolutní, což, znamená, že závazek je neplatný od počátku. Fakt, že porušení povinnosti poskytovatele úvěru má za následek absolutní neplatnost smlouvy je konstatován např. v [příjmení] [jméno] arbitra ze dne [datum], vydaného pod číslem jednacím FA/SR/SU [číslo], sp. zn. FA/SR/SU [číslo] 2016 s odkazem na další rozhodnutí, kde je k otázce neplatnosti uvedeno následující:„ následkem porušení povinnosti vyplývající v § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve znění účinném před novelou, posoudit před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí, je absolutní neplatnost takové smlouvy…“ nebo též v Rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. [číslo], č. j. 33 Cdo 201/2018-141 je uvedeno, že:„ I v režimu úpravy ustanovení § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. účinné před novelou zákonem č. 43/2013 Sb. má nesplnění povinnosti poskytovatelem úvěru řádně prověřit spotřebitelovu schopnost úvěr splatit důsledky v podobě absolutní neplatnosti takto uzavřené smlouvy.“ Tato dvě rozhodnutí hodnotí období před novelou zákonem č. 43/2013 Sb., která byla účinná od [datum], když konstatují, že absolutní neplatnost nebyla zavedena touto novelou, nýbrž byla negativním následkem pro poskytovatele úvěru za porušení svých povinností i v předchozím období. Jedná se tak o dlouhá léta fungující institut, který má dopad na veřejný pořádek. Stejně jako je porušení povinnosti poskytovatele ztíženo absolutní neplatností v rámci zákona účinného v roce 2013, je tomu tak i v případě zákona nového, který nabyl účinnosti v roce 2016 ([příjmení] Finančního arbitra ze dne [datum], vydaného pod číslem jednacím FA/SR/SU [číslo], sp. zn. FA/SR/SU [číslo]). Dále je třeba poukázat na fakt, že žalobkyně nesplnila zákonem stanovenou povinnost opakovaně, a to jak před vznikem samotného smluvního vztahu, tak i následně v dalších letech, kdy docházelo k významnému navyšování úvěrového rámce. Dne [datum] byl úvěrový rámec navýšen z původní částky [částka] na částku [částka], dne [datum] na částku [částka] a nakonec dne [datum] na částku [částka]. Ustanovení § 9 odst. 1 zákona [číslo] o spotřebitelské úvěru říká mimo jiné:„ Věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, či změnou takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, je povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr…“. Shodnou úpravu nalezneme též v novém zákoně o spotřebitelském úvěru [číslo] 2016 Sb. v ustanovení § 86:„ Poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací…“. Žalobkyně netvrdí ani neprokazuje, že by snad v průběhu navyšování úvěrových rámců došlo k opětovnému posouzení schopnosti žalované úvěr splácet. Každá jednotlivá změna však byla v poměru k původní výši úvěru změnou v řádu stovek procent, jde tedy o změnu naprosto Žalobkyně v doplnění žaloby uvádí, jaké hodnoty rozhodné pro stanovení kreditního skóre vzala při uzavření smlouvy do úvahy, tedy: výše uvěrového rámce [částka], výše měsíční splátky [částka], čistý příjem [částka], výdaje domácnosti [částka], životní minimum členů domácnosti [částka] aj.. Tato data však mimo to, že byla zcela nedostatečná a nepodložená, byla také neaktuální, neboť pocházela z roku 2013. Dále byla tato data poskytnuta za účelem sjednání úvěru [částka], Kč, nikoliv pro účely úvěru násobně vyššího až ve výši [částka]. S ohledem na závěry uvedené výše, a to zejména skutečnost, že úvěrová smlouva je od samého počátku neplatná, jsou účastníci povinni se vypořádat podle zásad o bezdůvodném obohacení. Dle tvrzení žalobkyně bylo za celou dobu trvání úvěrového vztahu žalovanou načerpáno celkem [částka] a zároveň uhrazeno celkem [částka]. Rozdíl těchto částek představuje pouze [částka]. Dále žalovaná uvedla, že je v současné době osobou závislou na sociálních dávkách, nemá žádný hodnotnější majetek, což je patrné i z žádosti o ustanovení zástupce. Proto požádala, aby soud případnou platební povinnost žalované rozložil do splátek přiměřeným jejím poměrům.

9. Při jednání dne [datum] účastníci setrvali na svých procesních stanoviscích.

10. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalovanou a společností [právnická osoba] byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru [číslo] v rámci které byl žalované poskytnut úvěrový rámec ve výši [částka]. Následně, v souladu s hl. 3, § 7 Úvěrových podmínek došlo 3x k jeho navýšení, a to dne [datum] na částku [částka], dne [datum] na částku [částka] a dne [datum] na částku [částka]. Výše pravidelné měsíční splátky byla stanovena na 4 % z aktuální dlužné částky. Splatnost pravidelné měsíční splátky byla dohodnuta na 20. den v kalendářním měsíci, s tím, že právní splátka se stává splatnou k 20. dni kalendářního měsíce, následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k prvnímu čerpání. V případě prodlení klienta s úhradou splátky či splátky revolvingového úvěru je společnost oprávněna klientovi vyúčtovat a klient je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit společnosti poplatek za upomínku ve výši [částka] v případě první upomínky a [částka] v případě druhé a další upomínky. V případě, že se jedná o zaslání první upomínky za dobu trvání smlouvy, nebude poplatek za upomínku účtován. Bez ohledu na počet zaslaných upomínek, bude klientovi poplatek za upomínku účtován maximálně dvakrát za kalendářní měsíc, a to vždy jen za upomínku zaslanou v listinné podobě. Po zesplatnění úvěru již nebudou poplatky za upomínku klientovi účtovány. V případě prodlení klienta je společnost oprávněna klientovi vyúčtovat a klient je povinen na základě tohoto vyúčtování uhradit společnosti smluvní pokutu ve výši [částka]. Tato pokuta bude společnosti vyúčtována maximálně jednou za dobu trvání smlouvy. Využije-li společnost oprávnění žádat splacení celého úvěru, je klient povinen uhradit smluvní pokutu ve výši 10 % z neuhrazené jistiny, neuhrazeného úroku, na jehož vrácení vznikl společnosti nárok do doby zesplatnění, a neuhrazených úhrad za pojištění. Žalovaná v průběhu úvěrového vztahu načerpala částku ve výši [částka] a uhradila celkem částku ve výši [částka]. Vzhledem k tomu, že žalovaná neplnila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu s obchodními podmínkami zesplatnila úvěr ke dni [datum] a vyzvala žalovanou ke splacení celého zůstatku úvěru ve výši [částka] do 14 dnů (z výzvy ke splacení úvěru ze dne [datum]). Ke dni zesplatnění činila dlužná částka [částka], představující jistinu ve výši [částka], poplatky ve výši [částka], náklady na vymáhání ve výši [částka] a smluvní pokutu ve výši [částka]. Žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky předžalobní výzvou k plnění ze dne [datum] (z předžalobní výzvy ze dne [datum], podacího archu).

11. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně poskytla žalované na základě smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne [datum] úvěrový rámec [částka], který se žalovaná zavázala splácet řádně a včas v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 4 % z aktuální dlužné částky. Žalovaná v průběhu trvání úvěrového vztahu načerpala celkem částku [částka] a uhradila částku [částka].

12. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále také OZ), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

13. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

14. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

15. Podle ustanovení § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

16. Podle ustanovení § 2991 odst. 1, 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

17. Shora uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla dne [datum] uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru (úvěrový limit navýšen až na [částka], a to dne [datum]) podle ustanovení § 2395 OZ, která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb., zatímco žalovaná při uzavření smlouvy vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

18. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v citovaném ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry nově potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018, z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. [příjmení] je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.

19. Tyto závěry, které se vztahují ke zkoumání úvěruschopnosti dle zákona o spotřebitelském úvěru [číslo] Sb., jsou nepochybně použitelné i režimu zákona č. 257/2016 Sb., neboť povinnost věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet spotřebitelský úvěr je v něm zakotvena obdobně, respektive ještě šířeji.

20. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne [datum] zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit, přičemž uložením a řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.

21. Zejména je nutno odkázat na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne [datum] ve věci C – [číslo] (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.

22. Podle závěrů Soudního dvora EU zásada konformního výkladu vyžaduje, aby vnitrostátní soudy učinily vše, co spadá do jejich pravomoci, aby zajistily plnou účinnost dotčené směrnice a došly k výsledku, který by byl v souladu s cílem sledovaným touto směrnicí. Soudu přísluší zajistit plný účinek směrnice 2008/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem.

23. S odkazem na citované závěry rozsudku Soudního dvora ve věci C – [číslo] a na články 8 a 23 směrnice 2008/48 dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě sp. zn. 8 Co 47/2018).

24. V projednávané věci žalobkyně pouze tvrdila, ovšem neprokázala, že řádně prověřovala bonitu žalované, na základě čehož posoudila úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně soudu nepředložila žádné konkrétní důkazy o tom, že zjišťovala schopnost žalované úvěr splácet a že ověřovala výši příjmů a výdajů žalované (např. pracovní smlouvou, výplatnicemi, nájemní smlouvou, doklady o SIPO apod.). Úvěrová smlouva byla uzavřena dne [datum] s úvěrovým limitem [částka], který byl následně navyšován až na [částka], a to dne [datum]. Při dalším navyšování úvěrového rámce se žalobkyně vůbec nezabývala ověřováním schopnosti žalované takový úvěrový rámec splácet a vycházela pouze z údajů poskytnutých žalovanou v roce 2013 a z toho, že žalovaná splácela v předchozím období, avšak výrazně nižší úvěrový rámec. Přitom ustanovení § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb. o spotřebitelském úvěru se týká rovněž změny úvěrové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru. Vzhledem k uvedenému je zjevné, že žalobkyně neměla k dispozici spolehlivé a především dostatečné a přiměřené informace získané od žalované (spotřebitele), a byly evidentně dány důvodné pochybnosti o schopnosti žalované spotřebitelský úvěr splácet. S ohledem na výše uvedené soud shledal předmětnou úvěrovou smlouvu neplatnou podle ustanovení § 86 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovaná rozhodnutí Ústavního soudu ČR, Nejvyššího správního soudu, Nejvyššího soudu ČR a zejména Soudního dvora EU. Proto plnění z titulu smlouvy (včetně sjednaných úroků, poplatků a smluvní pokuty) soud považoval za nedůvodné. Žalobkyni tak vznikl pouze nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 a násl. OZ.

25. Žalovaná načerpala z úvěrového rámce od žalobkyně částku celkem ve výši [částka], uhradila celkem částku [částka]. Rozdíl těchto částek ve výši [částka] představuje bezdůvodné obohacení žalované na úkor žalobkyně ve smyslu ustanovení § 2991 OZ. Soud tak v této části žalobě vyhověl a zavázal žalovanou k povinnosti zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka]. Oprávnění žalobkyně požadovat úroky z prodlení je v souladu s ustanovením § 1970 OZ a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., a to od [datum] (žalobkyně prokázala sepsání výzvy k plnění dne [datum]; lhůta k plnění byla dle výzvy 14-ti denní ode dne sepsání výzvy, proto dnem, kdy mohla žalovaná nejpozději plnit, byl den [datum], ode dne následujícího je pak žalovaná v prodlení s plněním předmětné částky). Za období od [datum] do [datum] je kapitalizovaná výše úroku z prodlení [částka] a od [datum] byl žalobkyni přiznán úrok z prodlení v zákonné výši z částky [částka].

26. Ohledně dalších požadovaných nároků soud žalobu zamítl, neboť nad přisouzenou částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení, která představuje bezdůvodné obohacení žalované, jsou veškerá ujednání z uvedené smlouvy o úvěru co do základu a výše nedůvodná, neboť smlouva je jako celek neplatná z důvodu porušení zákonné povinnosti věřitele zkoumat schopnost dlužníka splácet úvěr před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru.

27. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 149 odst. 2 občanského soudního řádu, ve spojení s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu. Žalobkyně byla ve věci úspěšná ohledně částky [částka] (tj. včetně kapitalizovaného úroku z prodlení), tj. 30 %, a neúspěšná ohledně částky [částka] (tj. včetně kapitalizovaného úroku a úroku z prodlení z prodlení). Poměr úspěch neúspěch pak činí 40 % ve prospěch žalované. Proto soud podle ustanovení § 149 odst. 2 občanského soudního řádu České republice přiznal 40 % nákladů řízení, které vynaložila na ustanoveného zástupce žalované dle § 30 občanského soudního řádu. Státem vynaložené náklady představují tyto výdaje: 1 úkon právní služby po [částka] (převzetí a první poradu ve věci dne [datum]) a 3 úkony právní služby po [částka] (sepis vyjádření k žalobě dne [datum], další porada přesahující jednu hodinu dne [datum] a účast u jednání dne [datum]). 4 x režijní paušál po [částka] ve výši [částka], náhrada za promeškaný čas ve výši [částka] a výše cestovného ve výši [částka] z [obec] do [obec] a zpět, osobním automobilem zn. Toyota RA V4, SPZ 4 SD [číslo], celkem 30 km, při kombinované spotřebě 6,8 l [číslo] km benzínu, při ceně benzínu [částka] l, sazbě [částka] km a 21 % DPH ve výši [částka], celkem tedy [částka]; 40 % z této částky představuje částku [částka].