14 C 205/2022

Plný text

Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Bačovou ve věci žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci proti žalovanému: osobní údaje žalovaného o zaplacení 30 710 Kč s příslušenstvím

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném úhrady částky 5 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 30 710 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni k rukám Mgr. jméno jméno, advokáta se sídlem adresa, na nákladech řízení částku 1 195 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

1. Žalobou, doručenou soudu dne datum, se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 30 710 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 30 710 Kč od datum do zaplacení a náhrady nákladů řízení.

2. Žalobu odůvodnila tvrzením, že pohledávku za žalovaným nabyla na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne datum mezi postupitelem společností právnická osoba, jako původním věřitelem a žalobkyní. Právní předchůdkyně žalobkyně, jako věřitel uzavřela s žalovaným, jako dlužníkem, dne datum Smlouvu o úvěru číslo na jejímž základě poskytla žalovanému úvěr ve výši 10 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 25 000 Kč, který měl být splacen spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 710 Kč, nejpozději dne datum. Žalovaný však sjednanou částku nevrátil řádně a včas. Dluží tak žalobkyni celkem částku 30 710 Kč (jistina úvěru 25 000 Kč + poplatek ve výši 5 710 Kč). Žalobkyně dále nárokuje příslušenství pohledávky spočívající v zákonném úroku z prodlení.

3. Usnesením, č. j. 14C 205/2022-8 ze dne 13. 12. 2022, byla žalobkyně vyzvána, aby doplnila, zda a jakým způsobem posuzovala dle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. K tomu žalobkyně v doplnění žaloby ze dne datum uvedla, že žalovaný byl lustrován původním věřitelem z veřejně dostupných databází ISIR, příjmení, příjmení, NRKI a BRKI, k čemuž dal žalovaný před uzavřením smlouvy souhlas. Odesláním žádosti o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalovaný prohlásil, že má pravidelný měsíční příjem a potvrdil, že je schopen úvěr splatit a že řádně zvážil své možnosti. V případě, že měl pochybnosti o svých možnostech úvěr splatit, byl povinen kontaktovat původního věřitele, aby společně posoudili jeho schopnost úvěr splatit. Na základě této lustrace a prohlášení žalovaného původní věřitel nepojal důvodné podezření o neschopnosti žalovaného úvěr splatit. Dle sdělení původního věřitele v rámci procesu postupování pohledávky původní věřitel dostatečným způsobem prověřoval úvěruschopnost, a to formou elektronického dálkového přístupu prostým nahlédnutím do přístupných rejstříků a databází, zejména těch veřejných, bez dalšího výstupu. Žalobkyně je v dobré víře, že původní věřitel dostatečným způsobem a v souladu se zákonem prověřil úvěruschopnost. Žalobkyně jinými doklady či listinami, které by doložila k prokázání prověřování úvěruschopnosti původním věřitelem, již nedisponuje.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil a v řízení zůstal nečinný. K jednání nařízenému na den datum se žalovaný bez omluvy nedostavil, žalobkyně se z jednání omluvila a souhlasila s tím, aby jednání proběhlo v její nepřítomnosti. Soud tedy věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Vycházel přitom z obsahu spisu a z provedených důkazů v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o. s. ř.

5. Z nich vzal soud za prokázané, že Smlouvou o úvěru číslo ze dne datum se předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba, zavázala půjčit žalovanému částku 10 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal vrátit spolu s poplatkem ve výši 2 300 Kč do datum. Dne datum došlo ke změně a doplnění podmínek Smlouvy o úvěru číslo kdy došlo k navýšení úvěru na částku 25 000 Kč, kdy žalovaný se zavázal tuto částku, spolu s poplatkem ve výši 5 710 Kč, vrátit právní předchůdkyni žalobkyně do datum. Zápůjční úroková sazba činila 277,89 % ročně a RPSN 1 163,2 % (ze Smlouvy o úvěru číslo ze dne datum a ze dne datum). Žalovanému byla dne datum poskytnuta částka 10 000 Kč a částka 5 100 Kč a dne datum částka 9 900 Kč. Žalovaný ve lhůtě splatnosti dlužnou částku neuhradil. Písemnou smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávky na žalobkyni (ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum). Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum (z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum). K úhradě dluhu byl žalovaný vyzýván písemnou předžalobní upomínkou ze dne datum (z předžalobní upomínky ze dne datum).

6. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Právní předchůdkyně žalobkyně se zavázala poskytnout žalovanému, který ve vztahu vystupoval jako spotřebitel, částku 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky vrátit, spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 5 710 Kč, avšak v termínu splatnosti, který byl dohodnut na datum, nezaplatil ničeho, ani přes písemné výzvy. Od datum je tak v prodlení s úhradou peněžitého dluhu. Pohledávka ze smlouvy o úvěru byla postoupena žalobkyni. Ke dni vyhlášení rozsudku dluží žalovaný na jistině částku 25 000 Kč a na poplatku částku 5 710 Kč. V projednávané věci žalobkyně ani na výzvu soudu neprokázala, že její právní předchůdkyně disponovala jakýmikoliv informacemi, na základě nichž by mohla posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr s odbornou péčí, respektive, že sama prověřovala finanční a majetkové poměry žalovaného, jeho příjmy a výdaje, včetně případné výše dalších dluhů a exekucí, jak ukládá citované ustanovení. Žalobkyně uvedla, že již nedisponuje žádnými listinnými doklady, které žalovaný předkládal původnímu věřiteli.

7. Podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

9. Podle ustanovení § 1879 občanského zákoníku v platném znění (zák. č. 89/2012 Sb.) věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

10. Na základě zjištěného skutkového stavu soud učinil právní závěr, že smlouva o úvěru mezi účastníky nebyla uzavřena platně. Žalovaný, a to na rozdíl od předchůdce žalobkyně, nejednal při uzavření úvěrové smlouvy v rámci své podnikatelské činnosti nebo samostatného výkonu svého povolání (§ 3 písm. a) a b) zákona č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ), ve znění zákona č. 43/2013 Sb.). Splněny jsou také předpoklady vyplývající z § 1 a § 2 ZosÚ. Samy smluvní strany na aplikaci zákona o spotřebitelském úvěru ve smlouvě odkazují. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 9 odst. 1 ZosÚ. Podle § 9 odst. 1 ZosÚ je věřitel před uzavřením smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Věřitel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná.

11. Princip odpovědného úvěrování, resp. ochrana spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochrana věřitele před nedobytností pohledávky byl posílen novelou citovaného zákonného ustanovení provedenou zákonem č. 43/2013 Sb. účinným od 25. 2. 2013 zavedením sankce pro případ, nedostojí-li věřitel odborné péče při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Jinak vyjádřeno nedostojí-li vysoce kvalifikované činnosti profesionála v příslušném oboru, při níž plní všechny povinnosti stanovené zákonem a současně jedná čestně, spravedlivě, v souladu se zásadami dobré víry a nejlepším zájmu dlužníka, jak dovozuje shodně teorie i soudní praxe při vymezení odborné péče (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud zformuloval a odůvodnil závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

12. Právní předchůdkyně žalobkyně nedostála odborné péče jako poskytovatel úvěru náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr ve sjednaných splátkách, přičemž nemohla učinit ani odpovídající závěr o jeho úvěruschopnosti. Soudu tak nezbývá, než dospět k závěru o neplatnosti smlouvy o úvěru, která podle § 580 odst. 1 o. z. odporuje zákonu (§ 9 odst. 1 ZosÚ).

13. Podle § 588 o. z., soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání (viz. závěry občanskoprávní teorie – příjmení, P. a kol. Občanský zákoník I. Obecná část (§ 1 – 654). Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck, 2014, s. 2084). Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu, čemuž zcela konvenuje ustálená judikatura Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu čl. 9 odst. 1 ZosÚ, potažmo druhu jeho neplatnosti (Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je povinen při výkladu vnitrostátního práva, v poměrech souzené věci § 9 odst. 1 ZosÚ ve spojení s § 588 o. z., vykládat v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum tak, aby dosáhl jí zamýšleného výsledku, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, právnická osoba C číslo, EU:C: číslo, jméno příjmení jméno číslo, EU:C: číslo); což zcela akceptoval také Nejvyšší soud např. v rozsudku z 20. 6. 2013, sp. zn. 33 Cdo 1201/2012).

14. Skutková podstata zakotvená v § 2991 odst. 2 o. z. – plnění bez právního důvodu – zahrnuje také případy, kdy bylo plněno na závazek, byť neplatný. Takový závazek ovlivňuje předpoklady a podobu nároku na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.). Podle § číslo plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Protože žalovaný žalobkyni na poskytnutou částku 25 000 Kč neuhradil ničeho, lze žalobkyni přiznat pouze vrácení toho, co žalovanému poskytla. Vzhledem k neplatnosti smlouvy o úvěru nemůže být shledán důvodným žalobní nárok na zaplacení příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení, proto soud v této části žalobu zamítl. Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. vzniká věřiteli teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej 33 Cdo 3675/2021).

15. O nákladech řízení bylo rozhodnuto v souladu s ustanovením § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v řízení úspěšná ohledně částky 25 000 Kč, která představuje 70 % uplatněného nároku, neúspěšná byla ohledně částky 10 264 Kč (poplatek ve výši 5 710 Kč + kapitalizovaný úrok ve výši 4 554 Kč), tedy z 30 % uplatněného nároku. Po porovnání úspěchu a neúspěchu ve věci jí soud přiznal 40 % vzniklých nákladů řízení. Náklady žalobkyně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 536 Kč, mimosmluvní odměny advokáta za poskytování právních služeb ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 bodu 2. vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 3 úkony právní služby po 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, žaloba, předžalobní výzva), náhrady hotových výdajů po 100 Kč za 3 úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve výši 300 Kč, a z náhrady za DPH v sazbě 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč Celkem náklady řízení žalobkyně představují částku 2 988 Kč a z této částky soud přiznal žalobkyni 40 %, tedy částku ve výši 1 195 Kč. Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu. Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.